SCHEJBALOVÁ, Pavlína: O loutkářském nadělení v Čechách 2010 - Exnarová, Alena: Turnovský drahokam, 20.–21. 3. 2010.
O loutkářském nadělení v Čechách 2010
Ze zpráv porotců jednotlivých regionálních přehlídek amatérského loutkového divadla připravila Pavlína Schejbalová.
Stejně jako loni požádala jsem jednotlivé porotce o stručné zprávy. Přehlídek proběhlo deset, oslovených autorů bylo osm. Letošní apel na stručnost byl ještě hlasitější, a tak se v následujících řádcích dočtete podrobněji o souborech a jejich inscenacích nominovaných či doporučených na letošní Loutkářskou Chrudim (LCH) a jen velmi stručně o ostatních. Zároveň byl kladen důraz na to, aby bylo zřejmé, s jakými textovými předlohami a s jakými druhy loutek soubory pracují. Ukázalo se, že v převaze byly inscenovány dramatizace a adaptace textů původně neurčených pro loutky (téměř 50 procent textů). Druhou polovinu textů tvoří původní předlohy pro loutkové divadlo, a to jednak starší hry, jednak texty současné. Z hlediska použitých loutek „vedou“ marionety (přibližně 27 procent inscenací), za nimi v těsném závěsu se umístily maňásci (přibližně 18 procent). Hranici deseti procent ještě překročili manekýni a také „různé předměty“, tj. hračky a jiné věci využité pro loutkové divadlo. Stejně často jako manekýni byly v uvedených loutkářských inscenacích použity kombinace loutek (tj. více druhů najednou). Nejvzácněji se vyskytly javajky, plošné loutky, spodové loutky. Některé soubory vedle loutek pracují také se stínohrou a černým divadlem, jde o výjimky. (Výše uvedenou „statistiku“ přijměte, prosím, jako zajímavost, protože jednak vstupní informace nebyly stoprocentně přesné, jednak by to v mnoha případech ani nebylo možné. Koneckonců, jde o divadlo…)
Turnovský drahokam, 20.–21. 3. 2010
Alena Exnarová
Přehlídka měla v letošním roce (stejně jako v několika předchozích letech) velmi slušnou úroveň, o čemž koneckonců svědčí i to, že odborná porota ve složení Dáda Weissová, Alena Exnarová a Kamil Bělohlávek mohla kromě přímé nominace doporučit programové radě LCH i další tři inscenace.
Nominaci si odvezl LS Vozichet Jablonec nad Nisou s inscenací Zlaté kuře (Vladimír Orlov). Adaptace starší loutkové hry v režii Jiřiny Polanské se stala vrcholem turnovské přehlídky. Příběh o tom, jak lstivá liška nastrčí pod záminkou společného prospěchu vlka, aby ukradl zlaté vejce a vyseděl zlaté kuře. Vlk kuře vysedí a to se k němu začne chovat jako k tatínkovi a vlk postupně vzájemnému vztahu podlehne, ochrání kuře před liškou, navrátí je mamince slepici a stává se hodným hlídacím psem. Hraje se maňásky s pohyblivou pusou a ocasem a v projevu i v kostýmu loutkoherec s maňáskem tvoří kompletní postavu. Je třeba dodat, že všichni tři aktéři podávají kvalitní výkon. Scéna sestává ze dvou paravánů, z nichž jeden je pohyblivý a jeho posunem se odkryje klec, do níž liška kuře zavře, aby je vykrmila a pak snědla. Výraznou složkou inscenace je hudba, která je významotvorná, a trochu jsme se divili, že aktuální texty písní jsou vzaty z původní minimálně čtvrt století staré předlohy (v DILIA vyšla v roce 1985). Obě herečky (jinak kuře a liška) výborně zpívají a hrají na kytary, a výrazným projevem v těchto sekvencích tak vyvažují sice něžně humorné, ale přece jen cituplné dialogy kuřete s „tatínkem“. (Odborná porota se shodla s dětskou porotou, na základě jejíhož hlasování bývá každoročně udělena putovní cena Turnovský drahokam a letos ji získala právě tato inscenace.)
První doporučení do programu LCH získal DS J.J. Kolár při TJ Sokol Poniklá s inscenací Jenovefa (Tomáš Hájek podle textů kočovných loutkářů). Jenovefa je prvním vykročením tohoto činoherního souboru na pole loutkového divadla, nicméně je na místě podotknout, že autor předlohy a režisér inscenace T. Hájek absolvoval v minulých letech několik seminářů na Loutkářské Chrudimi. Už samotný text je dobrým východiskem pro kvalitní inscenaci, je psán sice košatým jazykem starých loutkářů, ale dějovou linku vede přímočaře k cíli. Vše se odehrává jednak na paravánu jednoduchými javajkami vlastní výroby, jednak v menším okénku v paravánu plošnými loutkami a předměty znázorňujícími celkový pohled na krajinu a boje v ní se odehrávající, nebo naopak některé detailní záběry. Javajky vládnou razancí, přesným načasováním a čitelností gest, až po závěrečné zatlačení očí Jenovefě. Pohledy na krajinu a především znázornění situace a akcí na bitevním poli jsou nápadité a výstižné. Proměny mezi krátkými sekvencemi střídajícími se v obou zmíněných prostorech jsou vyplněny hudbou či zvukem. I přesto by celku prospělo ještě rychlejší střídání proměn. Ale to je jen drobnější vada na kráse. Jenovefa bývala jedním z titulů tradičních kočovných loutkářů, a také v novějších dobách vycházejí obvykle divadla a soubory z těchto marionetářských tradic. Inscenace souboru z Poniklé je rozhodně přínosná použitím netradičních jevištních prostředků pro interpretaci této tradiční loutkářské látky.
Druhé a třetí doporučení získaly shodně soubory dva: LS Napopel ZUŠ Chlumec nad Cidlinou s inscenací Jak vdát princeznu (soubor podle Hany Doskočilové) a LS Není to, ani to ZUŠ Turnov s inscenací Kwenda Katika (kolektiv, úprava Romana Zemenová).
Děvčata ze souboru Napopel za supervize Romany Hlubučkové zasadila pohádku Hany Doskočilové do rámce současné agentury, která zajišťuje vdavky, pořádá kurzy vaření, šití a tak dále, aby potenciální nevěsty proškolila. Představení začíná průzkumem v hledišti a pokračuje prezentací aktivit agentury na příběhu vdavekchtivé princezny, předváděném loutkami (manekýny). Přesně odpozorované manýry reklamních agentů nejen baví, ale trochu i zamrazí, když si uvědomíme, v čem žijeme a čemu řada lidí podléhá. Až si děvčata ještě ujasní, jestli o agentuře hrají nebo jestli má všechno být reálnou prezentací „tady a teď“, celku to rozhodně prospěje.
Kwenda Katika prý v překladu znamená „Jedeme v tom“. Je to autorská výpověď mladých lidí (skupiny děvčat a jednoho chlapce, pracujících pod vedením Romany Zemenové), v níž zpracovávají různé zážitky či situace, s nimiž se v průběhu vyrůstání, od raného dětství až do puberty, setkávali. Základem je myšlenka, že člověk se rodí s čistou duší, která se postupně díky různému našeptávání, špatnému vlivu a nezkušenému rozhodování, jak se v některých situacích zachovat, kazí. Čirá tekutina ve sklenici představující duši se postupně zabarvuje… Středem scény je stůl, okolo hromady nejrůznějších předmětů, s nimiž se hraje. Ústřední postavou je dívka Ema, v jejíž roli se postupně, tak jak roste a proměňuje, děvčata vystřídají (předávají si šátek a uvazují kolem krku). Inscenace je cenná především silou a upřímností výpovědi. Problémem přehlídkového představení se do jisté míry stal prostor jeviště turnovského divadla, který byl pro tuto duchem sevřenou a komorní inscenaci přece jen poněkud rozlehlý, a tak se vzájemnými vzdálenostmi a občasným únikem jednotlivců do postranních šál trochu narušila soustředěnost celku.
V soutěžním programu přehlídky dále vystoupil LS SETMIL ZUŠ Na Střezině Hradec Králové s vlastní úpravou pohádky Sněhurka (minimanekýni), LS POLI Hradec Králové s hrou J. Polehni Ale když ona je zakletá (loutky předem namalované na čtvrtce a vytvořené na scéně stočením a spojením kolíčkem, voděné shora), LS Vozichet Jablonec nad Nisou spodovými loutkami zahrál vedle vítězného Zlatého kuřete ještě titul Nevymřeme po přeslici autora K. Šefrny. DLS Blechy Jaroměř představil za pomoci hraček z dětského pokoje autorskou inscenaci Byl jednou ostrov, LS Maminy Jaroměř zahrál s marionetkami pohádku O statečném princi podle předlohy J. Dvořáčkové a LS Na Židli Turnov pohádku O hloupé koze ve vlastní úpravě a s maňásky.
Nesoutěžní program nabídl představení Uspávanky Divadlýlka Matýsek z Nového Boru, pohádky Perníková chaloupka a Červená Karkulka (marionetky ve větším rodinném divadle) LS BOĎI Jaroměř (M. Drahorád, L. Bauerová). Jedno zastoupení měla hra tradičního marionetářského repertoáru z období 1. republiky: Začarovaný les v podání LD Martínek Libáň (Z. Schmoranz, úprava J. Řezníček). LD Klubíčko Cvikov zahrál marionetami na nitích pohádku Honza a drak P. Gryma v úpravě M. Zachariáše, vlastní verzi Šípkové Růženky přivezl s marionetami na nitích LS Popelka Lomnice nad Popelkou a představení Maska (K. Siková, J. Hříbal) LS Spojáček Liberec.
Zajímavostí z hlediska použitých loutek byla práce s perspektivou v několika inscenacích – použití zmenšených miniloutek na horizontu (Jablonec, Jaroměř, Na Židli Turnov) nebo ve speciálně připraveném prostoru (Poniklá).
www.amaterskascena.cz. AS 2010/3, s. 40.
Ze zpráv porotců jednotlivých regionálních přehlídek amatérského loutkového divadla připravila Pavlína Schejbalová.
Stejně jako loni požádala jsem jednotlivé porotce o stručné zprávy. Přehlídek proběhlo deset, oslovených autorů bylo osm. Letošní apel na stručnost byl ještě hlasitější, a tak se v následujících řádcích dočtete podrobněji o souborech a jejich inscenacích nominovaných či doporučených na letošní Loutkářskou Chrudim (LCH) a jen velmi stručně o ostatních. Zároveň byl kladen důraz na to, aby bylo zřejmé, s jakými textovými předlohami a s jakými druhy loutek soubory pracují. Ukázalo se, že v převaze byly inscenovány dramatizace a adaptace textů původně neurčených pro loutky (téměř 50 procent textů). Druhou polovinu textů tvoří původní předlohy pro loutkové divadlo, a to jednak starší hry, jednak texty současné. Z hlediska použitých loutek „vedou“ marionety (přibližně 27 procent inscenací), za nimi v těsném závěsu se umístily maňásci (přibližně 18 procent). Hranici deseti procent ještě překročili manekýni a také „různé předměty“, tj. hračky a jiné věci využité pro loutkové divadlo. Stejně často jako manekýni byly v uvedených loutkářských inscenacích použity kombinace loutek (tj. více druhů najednou). Nejvzácněji se vyskytly javajky, plošné loutky, spodové loutky. Některé soubory vedle loutek pracují také se stínohrou a černým divadlem, jde o výjimky. (Výše uvedenou „statistiku“ přijměte, prosím, jako zajímavost, protože jednak vstupní informace nebyly stoprocentně přesné, jednak by to v mnoha případech ani nebylo možné. Koneckonců, jde o divadlo…)
Turnovský drahokam, 20.–21. 3. 2010
Alena Exnarová
Přehlídka měla v letošním roce (stejně jako v několika předchozích letech) velmi slušnou úroveň, o čemž koneckonců svědčí i to, že odborná porota ve složení Dáda Weissová, Alena Exnarová a Kamil Bělohlávek mohla kromě přímé nominace doporučit programové radě LCH i další tři inscenace.
Nominaci si odvezl LS Vozichet Jablonec nad Nisou s inscenací Zlaté kuře (Vladimír Orlov). Adaptace starší loutkové hry v režii Jiřiny Polanské se stala vrcholem turnovské přehlídky. Příběh o tom, jak lstivá liška nastrčí pod záminkou společného prospěchu vlka, aby ukradl zlaté vejce a vyseděl zlaté kuře. Vlk kuře vysedí a to se k němu začne chovat jako k tatínkovi a vlk postupně vzájemnému vztahu podlehne, ochrání kuře před liškou, navrátí je mamince slepici a stává se hodným hlídacím psem. Hraje se maňásky s pohyblivou pusou a ocasem a v projevu i v kostýmu loutkoherec s maňáskem tvoří kompletní postavu. Je třeba dodat, že všichni tři aktéři podávají kvalitní výkon. Scéna sestává ze dvou paravánů, z nichž jeden je pohyblivý a jeho posunem se odkryje klec, do níž liška kuře zavře, aby je vykrmila a pak snědla. Výraznou složkou inscenace je hudba, která je významotvorná, a trochu jsme se divili, že aktuální texty písní jsou vzaty z původní minimálně čtvrt století staré předlohy (v DILIA vyšla v roce 1985). Obě herečky (jinak kuře a liška) výborně zpívají a hrají na kytary, a výrazným projevem v těchto sekvencích tak vyvažují sice něžně humorné, ale přece jen cituplné dialogy kuřete s „tatínkem“. (Odborná porota se shodla s dětskou porotou, na základě jejíhož hlasování bývá každoročně udělena putovní cena Turnovský drahokam a letos ji získala právě tato inscenace.)
První doporučení do programu LCH získal DS J.J. Kolár při TJ Sokol Poniklá s inscenací Jenovefa (Tomáš Hájek podle textů kočovných loutkářů). Jenovefa je prvním vykročením tohoto činoherního souboru na pole loutkového divadla, nicméně je na místě podotknout, že autor předlohy a režisér inscenace T. Hájek absolvoval v minulých letech několik seminářů na Loutkářské Chrudimi. Už samotný text je dobrým východiskem pro kvalitní inscenaci, je psán sice košatým jazykem starých loutkářů, ale dějovou linku vede přímočaře k cíli. Vše se odehrává jednak na paravánu jednoduchými javajkami vlastní výroby, jednak v menším okénku v paravánu plošnými loutkami a předměty znázorňujícími celkový pohled na krajinu a boje v ní se odehrávající, nebo naopak některé detailní záběry. Javajky vládnou razancí, přesným načasováním a čitelností gest, až po závěrečné zatlačení očí Jenovefě. Pohledy na krajinu a především znázornění situace a akcí na bitevním poli jsou nápadité a výstižné. Proměny mezi krátkými sekvencemi střídajícími se v obou zmíněných prostorech jsou vyplněny hudbou či zvukem. I přesto by celku prospělo ještě rychlejší střídání proměn. Ale to je jen drobnější vada na kráse. Jenovefa bývala jedním z titulů tradičních kočovných loutkářů, a také v novějších dobách vycházejí obvykle divadla a soubory z těchto marionetářských tradic. Inscenace souboru z Poniklé je rozhodně přínosná použitím netradičních jevištních prostředků pro interpretaci této tradiční loutkářské látky.
Druhé a třetí doporučení získaly shodně soubory dva: LS Napopel ZUŠ Chlumec nad Cidlinou s inscenací Jak vdát princeznu (soubor podle Hany Doskočilové) a LS Není to, ani to ZUŠ Turnov s inscenací Kwenda Katika (kolektiv, úprava Romana Zemenová).
Děvčata ze souboru Napopel za supervize Romany Hlubučkové zasadila pohádku Hany Doskočilové do rámce současné agentury, která zajišťuje vdavky, pořádá kurzy vaření, šití a tak dále, aby potenciální nevěsty proškolila. Představení začíná průzkumem v hledišti a pokračuje prezentací aktivit agentury na příběhu vdavekchtivé princezny, předváděném loutkami (manekýny). Přesně odpozorované manýry reklamních agentů nejen baví, ale trochu i zamrazí, když si uvědomíme, v čem žijeme a čemu řada lidí podléhá. Až si děvčata ještě ujasní, jestli o agentuře hrají nebo jestli má všechno být reálnou prezentací „tady a teď“, celku to rozhodně prospěje.
Kwenda Katika prý v překladu znamená „Jedeme v tom“. Je to autorská výpověď mladých lidí (skupiny děvčat a jednoho chlapce, pracujících pod vedením Romany Zemenové), v níž zpracovávají různé zážitky či situace, s nimiž se v průběhu vyrůstání, od raného dětství až do puberty, setkávali. Základem je myšlenka, že člověk se rodí s čistou duší, která se postupně díky různému našeptávání, špatnému vlivu a nezkušenému rozhodování, jak se v některých situacích zachovat, kazí. Čirá tekutina ve sklenici představující duši se postupně zabarvuje… Středem scény je stůl, okolo hromady nejrůznějších předmětů, s nimiž se hraje. Ústřední postavou je dívka Ema, v jejíž roli se postupně, tak jak roste a proměňuje, děvčata vystřídají (předávají si šátek a uvazují kolem krku). Inscenace je cenná především silou a upřímností výpovědi. Problémem přehlídkového představení se do jisté míry stal prostor jeviště turnovského divadla, který byl pro tuto duchem sevřenou a komorní inscenaci přece jen poněkud rozlehlý, a tak se vzájemnými vzdálenostmi a občasným únikem jednotlivců do postranních šál trochu narušila soustředěnost celku.
V soutěžním programu přehlídky dále vystoupil LS SETMIL ZUŠ Na Střezině Hradec Králové s vlastní úpravou pohádky Sněhurka (minimanekýni), LS POLI Hradec Králové s hrou J. Polehni Ale když ona je zakletá (loutky předem namalované na čtvrtce a vytvořené na scéně stočením a spojením kolíčkem, voděné shora), LS Vozichet Jablonec nad Nisou spodovými loutkami zahrál vedle vítězného Zlatého kuřete ještě titul Nevymřeme po přeslici autora K. Šefrny. DLS Blechy Jaroměř představil za pomoci hraček z dětského pokoje autorskou inscenaci Byl jednou ostrov, LS Maminy Jaroměř zahrál s marionetkami pohádku O statečném princi podle předlohy J. Dvořáčkové a LS Na Židli Turnov pohádku O hloupé koze ve vlastní úpravě a s maňásky.
Nesoutěžní program nabídl představení Uspávanky Divadlýlka Matýsek z Nového Boru, pohádky Perníková chaloupka a Červená Karkulka (marionetky ve větším rodinném divadle) LS BOĎI Jaroměř (M. Drahorád, L. Bauerová). Jedno zastoupení měla hra tradičního marionetářského repertoáru z období 1. republiky: Začarovaný les v podání LD Martínek Libáň (Z. Schmoranz, úprava J. Řezníček). LD Klubíčko Cvikov zahrál marionetami na nitích pohádku Honza a drak P. Gryma v úpravě M. Zachariáše, vlastní verzi Šípkové Růženky přivezl s marionetami na nitích LS Popelka Lomnice nad Popelkou a představení Maska (K. Siková, J. Hříbal) LS Spojáček Liberec.
Zajímavostí z hlediska použitých loutek byla práce s perspektivou v několika inscenacích – použití zmenšených miniloutek na horizontu (Jablonec, Jaroměř, Na Židli Turnov) nebo ve speciálně připraveném prostoru (Poniklá).
www.amaterskascena.cz. AS 2010/3, s. 40.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.