GREGAR, Alexandr: Jak to bylo v Miletíně. Amatérská scéna 2010, č. 4, s. 44 - 45.
Jak to bylo v Miletíně
Alexandr Gregar
Modlitbičky byly, samozřejmě. A pak nově upravené jeviště ve Spolkovém domě. A porota v obřadní síni, kde se jinak miletínské páry oddávají před mocí světskou, tzv. Lékárnu zavřeli, bude tam trafika a Infocentrum. A k tomu o víkendu mezi 7. a 9. květnem už VIII. divadelní přehlídka, Miletínské divadelní jaro. Ochotný místní soubor, porota (kromě již obligátních prof. Františka Laurina, Jaromíra Voseckého, autora článku, po pár letech i prof. Jana Císaře). Ohlášených sedm představení se odehrálo před poměrně značným publikem, jakoby tu domácí diváci (podobně jako v Červeném Kostelci) vzali za svou možnost pobavit se divadlem, protože je příležitost! A o zábavu nebyla nouze. Dvakrát jsme viděli Kolodějovu Postel pro anděla, od místních a od Meziměstských. To se nestává často, aby se na jedné krajové přehlídce sešly dva stejné soutěžní tituly. Ano, Miletínské jaro je soutěž o to, kdo postoupí do Vysokého nad Jizerou (taky si to vysočtí pořadatelé přijeli zkouknout).
Samozřejmě, že některé inscenace dopadly „zápasnicky“ a byly nad síly souborů. Přece jen tzv. venkovské divadlo nelze považovat z hlediska tvůrčího, inscenačního, divadla nějakým způsobem zvládajícího umělecké prostředky a nejen schopnost určité jevištní existence – za nějakou vyšší ligu, často ani ne za krajský přebor, byť výjimky vždy potvrzují pravidlo (vzpomeňme na Ořechov či Boleradice). Neduhy tohoto řádu se nevyhnuly ani místnímu souboru, ani přespolnímu z Bystřice v inscenaci hry Radima Webera Jak začala a skončila Trojská válka. Ani souboru Korálka starší z Dětenic: s představením podle bří Čapků Jenom hmyz či Opočenským s Jankovcovým Srdcem v rákosí. Samozřejmě mírou různou, proto porota např. ocenila čestným uznáním výkon Anny Fridrichové v miletínské Posteli pro anděla, za scénu a realizaci kostýmů k Srdci v rákosí J. Machače a I. Huškovou z Opočna, za herecký výkon Davida Vališku a za návrh scény Ivetu Vališkovou v inscenaci Jako hmyz. Poměrně slušnou nápaditost prokázal DS Maska při TJ Sokol Česká Skalice: V. Novák, S. Oubram: Vodník Mařenka. Herecky byli příjemní Lada Vacková (Vodník Mařenka) a Miroslav Široký (Mlynář Vendelín), také čestná uznání, a porota ocenila i hudbu a kostýmy (Eva Schwarzová).
Do jisté míry z „klasické“ úrovně soutěžních představení vybočily dvě inscenace. První z nich, meziměstská Postel pro anděla, která přinesla svěží a svižnou zábavu (snad i nad úroveň samotného textu). Soubor má velmi dobré hráče, kteří dovedou zaujmout, hrají s chutí a energií. Takže nebyla nouze o čestná uznání (Iva Hofmanová a Antonín Zelený) ani o ceny – Aleš Kučera za postavu Zvoníčka, Petr Hlavatý za hlavního protagonistu Ludvíka Myslivečka a k tomu dostala cenu i režisérka Irena Kozáková. Protože hru nastudovala pěkně, se smyslem pro situace, pro rytmus, pro překvapivé pointy i jevištní obraz. Porota inscenaci Meziměstských doporučila pozornosti vysockých pořadatelů.
Nominací, a tedy přímým postupem, byla oceněna inscenace na pohled jednoduché, co do jevištní realizace však nelehké komedie Noela Cowarda Rozmarný duch. Páni profesoři Laurin a Císař nostalgicky zavzpomínali na její filmovou podobu, prof. Císař navíc i na to, jak viděl její autentickou podobu kdysi přímo v Londýně! Ochotníci z Vamberka zaujali velmi pěknými hereckými výkony – oceněni čestným uznáním Renata Vašátková, cenami pak Miroslava Sojková, Oldřich Plašil, Blahoslava Kašparová a samozřejmě režisérka Alena Joachimsthalerová, protože společně vytvořili svižnou zábavnou komedii, v dobře udělané scéně, se smyslem pro dramatické situace a pro souhru. Dostavilo se jakési „konverzační bavičství“, ostatně konverzačka potřebuje mj. především rytmus, tempo, timing. Čehož se často dostávalo.
Miletín opět pěkný byl, i veselý. Jen Čudla se netočil do vychlazených sklenic, neb se pivovar místní porouchal. K pracovnímu jednání se sešla i správní rada miletínského ochotnického muzea – trochu jsme si postýskávali, ale spíš kuloárně, že škoda, přeškoda, nefunguje sepětí města, souboru a muzea natolik, aby z toho těžili všichni. Ale nachystali jsme konferenci k amatérskému divadlu, která vypukne v době Hronova. Takže Miletín nezklamal, ani modlitbičky nebyly horší než minule.
Alexandr Gregar
Modlitbičky byly, samozřejmě. A pak nově upravené jeviště ve Spolkovém domě. A porota v obřadní síni, kde se jinak miletínské páry oddávají před mocí světskou, tzv. Lékárnu zavřeli, bude tam trafika a Infocentrum. A k tomu o víkendu mezi 7. a 9. květnem už VIII. divadelní přehlídka, Miletínské divadelní jaro. Ochotný místní soubor, porota (kromě již obligátních prof. Františka Laurina, Jaromíra Voseckého, autora článku, po pár letech i prof. Jana Císaře). Ohlášených sedm představení se odehrálo před poměrně značným publikem, jakoby tu domácí diváci (podobně jako v Červeném Kostelci) vzali za svou možnost pobavit se divadlem, protože je příležitost! A o zábavu nebyla nouze. Dvakrát jsme viděli Kolodějovu Postel pro anděla, od místních a od Meziměstských. To se nestává často, aby se na jedné krajové přehlídce sešly dva stejné soutěžní tituly. Ano, Miletínské jaro je soutěž o to, kdo postoupí do Vysokého nad Jizerou (taky si to vysočtí pořadatelé přijeli zkouknout).
Samozřejmě, že některé inscenace dopadly „zápasnicky“ a byly nad síly souborů. Přece jen tzv. venkovské divadlo nelze považovat z hlediska tvůrčího, inscenačního, divadla nějakým způsobem zvládajícího umělecké prostředky a nejen schopnost určité jevištní existence – za nějakou vyšší ligu, často ani ne za krajský přebor, byť výjimky vždy potvrzují pravidlo (vzpomeňme na Ořechov či Boleradice). Neduhy tohoto řádu se nevyhnuly ani místnímu souboru, ani přespolnímu z Bystřice v inscenaci hry Radima Webera Jak začala a skončila Trojská válka. Ani souboru Korálka starší z Dětenic: s představením podle bří Čapků Jenom hmyz či Opočenským s Jankovcovým Srdcem v rákosí. Samozřejmě mírou různou, proto porota např. ocenila čestným uznáním výkon Anny Fridrichové v miletínské Posteli pro anděla, za scénu a realizaci kostýmů k Srdci v rákosí J. Machače a I. Huškovou z Opočna, za herecký výkon Davida Vališku a za návrh scény Ivetu Vališkovou v inscenaci Jako hmyz. Poměrně slušnou nápaditost prokázal DS Maska při TJ Sokol Česká Skalice: V. Novák, S. Oubram: Vodník Mařenka. Herecky byli příjemní Lada Vacková (Vodník Mařenka) a Miroslav Široký (Mlynář Vendelín), také čestná uznání, a porota ocenila i hudbu a kostýmy (Eva Schwarzová).
Do jisté míry z „klasické“ úrovně soutěžních představení vybočily dvě inscenace. První z nich, meziměstská Postel pro anděla, která přinesla svěží a svižnou zábavu (snad i nad úroveň samotného textu). Soubor má velmi dobré hráče, kteří dovedou zaujmout, hrají s chutí a energií. Takže nebyla nouze o čestná uznání (Iva Hofmanová a Antonín Zelený) ani o ceny – Aleš Kučera za postavu Zvoníčka, Petr Hlavatý za hlavního protagonistu Ludvíka Myslivečka a k tomu dostala cenu i režisérka Irena Kozáková. Protože hru nastudovala pěkně, se smyslem pro situace, pro rytmus, pro překvapivé pointy i jevištní obraz. Porota inscenaci Meziměstských doporučila pozornosti vysockých pořadatelů.
Nominací, a tedy přímým postupem, byla oceněna inscenace na pohled jednoduché, co do jevištní realizace však nelehké komedie Noela Cowarda Rozmarný duch. Páni profesoři Laurin a Císař nostalgicky zavzpomínali na její filmovou podobu, prof. Císař navíc i na to, jak viděl její autentickou podobu kdysi přímo v Londýně! Ochotníci z Vamberka zaujali velmi pěknými hereckými výkony – oceněni čestným uznáním Renata Vašátková, cenami pak Miroslava Sojková, Oldřich Plašil, Blahoslava Kašparová a samozřejmě režisérka Alena Joachimsthalerová, protože společně vytvořili svižnou zábavnou komedii, v dobře udělané scéně, se smyslem pro dramatické situace a pro souhru. Dostavilo se jakési „konverzační bavičství“, ostatně konverzačka potřebuje mj. především rytmus, tempo, timing. Čehož se často dostávalo.
Miletín opět pěkný byl, i veselý. Jen Čudla se netočil do vychlazených sklenic, neb se pivovar místní porouchal. K pracovnímu jednání se sešla i správní rada miletínského ochotnického muzea – trochu jsme si postýskávali, ale spíš kuloárně, že škoda, přeškoda, nefunguje sepětí města, souboru a muzea natolik, aby z toho těžili všichni. Ale nachystali jsme konferenci k amatérskému divadlu, která vypukne v době Hronova. Takže Miletín nezklamal, ani modlitbičky nebyly horší než minule.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.