RYCHECKÝ, Alexandr: 14. ročník Divadelní žatvy v Jeseníku 10. 4. 2010. Neuveden zdroj.
14. ročník Divadelní žatvy v Jeseníku 10. 4. 2010
Alexandr Rychecký
I v tomto roce jsem byl – po kolikáté už ? – pozván organizátory na Divadelní žatvu Jeseník, abych mohl vidět všechna představení a říci na ně tvůrcům svůj prvý, ještě nevychladlý bezprostřední názor. Nemá ambice být jedinou pravdou – je jen zachycením dojmů a pocitů trochu poučenějším divákem.
Jako každoročně mi bylo naservírováno velmi bohaté menu – letos se skládalo z devíti chodů a jednoho (na několikrát podávaného) předkrmu. Devět divadelních představení a tři diskuzní kluby v jednom dni je porce vskutku opulentní. Ještě že onen předkrm, jímž byli letos zcela noví Skřítkové, byl lehký, chutný a opravdu plnil svou úlohu předkrmu. Navodil chuť na hlavní jídla, odlehčil žaludek, byla-li příliš těžká.
Jednotícím mottem letošní přehlídky se pro mě stala možnost pokračování. Takřka všechna představení mají velmi dobře nakročeno k DIVADLU, někdy by stačilo jen dosolit, maličko přikořenit, jinde zase koření a soli trochu ubrat, tu servírovat více prohřáté – jindy zase spíše nechat maličko vychladnout. A bylo by mi líto, kdyby se tvůrci – kuchaři – spokojili se svými „třičtvrtětovary“ a nepokusili se dojít až ke kýženým ideálům.
Proto jen něco málo bezprostředních dojmů tak, jak jsem si je stačil zapsat. Snad někomu pomohou, doufám, že nikoho neinspirují k zápisům do knihy přání a stížností. Nechtějí být radami, jsou to pocity.
Otesánek MS Gymnázia Jeseník je v základech postaven výborně. Už chybí jen uvědomit si a dobudovat vztahy postav tak, aby je chápal i divák, naučit se přesně pracovat s loutkou, uvědomit si logiku jednotlivých akcí, jejich řazení a narůstání. Text je nejen vtipný, ale i chytrý. Ještě ho dostat do jevištní akce, zdivadelnění, ty akce pak do rytmu – a celé představení bude ještě lepší!
O Petrovi a skřítcích LDO ZUŠ Jeseník nese všechny znaky začátků. Děti toho na jevišti zatím moc neumějí, bojí se prostoru, sebe navzájem i diváků. Ale nejsou jen pasivní, svou hru si užívají. Tady je největší kus práce před vedoucí – režisérkou, která je musí (krom toho, že dala dohromady výborný příběh, který je už místy i dramatickým tvarem) naučit mluvit, hýbat se, dodržet tempo, vědět o sobě navzájem, ztotožnit se s postavou a s celým představením. Umět cítit divadelní zkratku, znak, nadsázku. A sama musí dále hledat logiku akcí, aby to, co jednou použije – a dobře (cello, provazy) – bylo využito více, aby vše bylo organickou součástí celého tvaru. Ovšem soubor na tu práci, která je teď jistě čeká, má viditelně chuť!
V zrcadle DS ZŠ Zlaté Hory se mohou rádi a pyšně sledovat všichni vystupující, především ale jejich vedoucí. Pokusili se o divadlo znaků, předloze Marka Ebena rozumějí a baví je, už toho dost sami umějí. Výtvarná stránka představení, postupná gradace až k vrcholu, pokus o recitační chór… Tady je zaděláno na moderní, výborné chytré a sdělné divadlo, kde všichni vědí, co a proč mají dělat – a dělají to. Zbytek – to už je jen technika, kterou se ovšem musejí poctivě a dlouho učit.
Mlynář, syn a osel JCHP Javorník je divadlem dospělých – vyspělých a poučených – herců, v tomto případě by se chtělo říci „spolutvůrců“. Pokus o čistý žánr renesančního divadla na text La Fontainovy bajky je úžasným počinem! Ve všech dílčích částech navzájem souznějí, doplňují se a stavějí zajímavý příběh, s nímž divák jde, rozumí mu a těší se na pokračování. Nesmím opomenout výborný výběr hudby. Na představení je vidět poctivá příprava, kdy si navzájem ujasnili žánr, zvolili adekvátní, jednoduché a přitom výmluvné prostředky a našli svůj pocit ve svých rolích. Našli i schopnost dialogu, jevištního jednání, hry v roli. Je radost, vidět, jakou z toho hraní mají sami radost a jak ji umějí předat divákům. Teď jen dočistit některé nedomyšlené věci, přesně dohrávat situace do tečky, lépe je rytmicky řetězit a bude ono!
Jak se noty ztratily − DS Písklata Žulová. Představení začne krásnými výtvarnými obrazy (plyšáci), kostýmy, umějí pracovat s mizanscénou. Slabinou je vypravěčka, je zařazena neorganicky a navíc není suverénní, k tomu má úkol sundávat namalované obrazy vpředu, které jsou zbytečné a výtvarně nejslabší. Představení je hodně aranžované zvenčí, bez pochopení a prožitku dětmi, při tanečních číslech už onen stále stereotypní pohyb nudí, chytré a melodické písničky se tím rozpliznou a stávají nudou. Ovšem čím dále, tím více jsou děti uvolněnější a několik nápadů (mrakodrapy, bublifuky) ukazuje, že i toto „karaoke“ by mohlo být divadlem, bylo-li by spontánnější, kdyby si děti na jevišti opravdu hrály na to, o čem se zpívá. Hrály (si) za sebe – ne hrály na něco! Nebezpečí předstíraného playbacku se objevilo v plné nahotě Proč předstírat zpěv? Buď opravdu zpívat a naplno, anebo si hrát o tom, co se zpívá z beden. Také tady vidím ale moc poctivé práce a dalo by se dělat a dělat a dodělat to!
Čarovná kniha − DS Mandatum Jeseník. Hlavní chod celého menu. Něžné, vláčné, čisté, poctivé, kreativní, lehounké, jemné, poučené, ba i moudré a poučující (ovšem nementorující) divadlo! Skvělý text, skvělé herecké výkony, prostota. A tou prostotou bohatost prožitku diváků, ale viditelně i hrajících. V jednoduchosti je síla! Jasně vybudované, ale i sdělované vztahy. Hloubka pochopení postav a umění naznačit divákům bohatost jejich vnitřního života. A ty některé drobnosti, kterých jsem si já – gurmán – stačil všimnout? Oni o nich dobře vědí. A vědí i to, že musejí dále pracovat na představení, na sobě. Tihle se nespokojí s polovinou cesty, jako vždy budou chtít dojít až na její konec. Takže se mám zase na co těšit!
Mrazík − Divadlo bez zábran Kobylá. Někdy se nemusí dodržet skoro žádná ze zásad divadelní teorie – a stejně dojde k divadlu. Co říci o představení, kde hrají babičky a dědečkové z domova důchodců, mnohdy fyzicky na hranici svých možností, hrají notoricky známý příběh Mrazíka, a stejně nikdo v sále ani nedýchá a baví se a těší se na každé gesto, na každou akci. A když režisérky – vedoucí navíc umějí upravit text tak, že skoro všechno nepodstatné vynechají (nebo vyprávějí), aby zůstalo pouze to hratelné, tak se dílo nerozpadne. To už není náhoda, to už je vědomá práce velmi poučených lidí. Kouzlo, zázrak okamžiku. Jediné představení, na kterém jsem nehledal, jak dál, co jinak, protože to prostě je tady a teď. A dobře pro nás všechny diváky, dobře pro všechny vystupující, že je. DOST o tom…
4 z parku a stres − DS LIDEM Jeseník. Představení mnoha problematických postupů i řešení, mnohokráte užitých klišé, feministické téma – ale přesto ve výsledku fungující a diváky dobře přijaté. Velmi agresivní herectví dvou hlavních protagonistek, v dokonalém kontrastu k postavě sochy, která minimalistickými prostředky sdělí vše – i něco navíc! Jako u většiny, až se dovaří a dochutí, bude to krmě velmi lahodná.
Divotvorný hrnec – Divadlo Moravia Vápenné. To bych musel napsat velkou studii o muzikálu, o jeho zákonitostech, o nadčasovosti textu, ale i jeho poplatnosti době vzniku, o nutnosti škrtat a upravovat. Leč proč? Zpíval jsem si známé melodie s sebou a měl jsem snad největší chuť dodělat věci evidentně nefungující, abych se ani na chvíli nemusel vracet do své role ochutnávače menu a mohl být jen tím vychutnávajícím gurmánem. Podstatné věci jsme si řekli na místě, tady jen snad nakonec: poslední chod byl chutnou třešničkou na dobrém dortu, který byl zakončením celých hodů 14. ročníku Divadelní žatvy v Jeseníku. Mám co zažívat…
Alexandr Rychecký
I v tomto roce jsem byl – po kolikáté už ? – pozván organizátory na Divadelní žatvu Jeseník, abych mohl vidět všechna představení a říci na ně tvůrcům svůj prvý, ještě nevychladlý bezprostřední názor. Nemá ambice být jedinou pravdou – je jen zachycením dojmů a pocitů trochu poučenějším divákem.
Jako každoročně mi bylo naservírováno velmi bohaté menu – letos se skládalo z devíti chodů a jednoho (na několikrát podávaného) předkrmu. Devět divadelních představení a tři diskuzní kluby v jednom dni je porce vskutku opulentní. Ještě že onen předkrm, jímž byli letos zcela noví Skřítkové, byl lehký, chutný a opravdu plnil svou úlohu předkrmu. Navodil chuť na hlavní jídla, odlehčil žaludek, byla-li příliš těžká.
Jednotícím mottem letošní přehlídky se pro mě stala možnost pokračování. Takřka všechna představení mají velmi dobře nakročeno k DIVADLU, někdy by stačilo jen dosolit, maličko přikořenit, jinde zase koření a soli trochu ubrat, tu servírovat více prohřáté – jindy zase spíše nechat maličko vychladnout. A bylo by mi líto, kdyby se tvůrci – kuchaři – spokojili se svými „třičtvrtětovary“ a nepokusili se dojít až ke kýženým ideálům.
Proto jen něco málo bezprostředních dojmů tak, jak jsem si je stačil zapsat. Snad někomu pomohou, doufám, že nikoho neinspirují k zápisům do knihy přání a stížností. Nechtějí být radami, jsou to pocity.
Otesánek MS Gymnázia Jeseník je v základech postaven výborně. Už chybí jen uvědomit si a dobudovat vztahy postav tak, aby je chápal i divák, naučit se přesně pracovat s loutkou, uvědomit si logiku jednotlivých akcí, jejich řazení a narůstání. Text je nejen vtipný, ale i chytrý. Ještě ho dostat do jevištní akce, zdivadelnění, ty akce pak do rytmu – a celé představení bude ještě lepší!
O Petrovi a skřítcích LDO ZUŠ Jeseník nese všechny znaky začátků. Děti toho na jevišti zatím moc neumějí, bojí se prostoru, sebe navzájem i diváků. Ale nejsou jen pasivní, svou hru si užívají. Tady je největší kus práce před vedoucí – režisérkou, která je musí (krom toho, že dala dohromady výborný příběh, který je už místy i dramatickým tvarem) naučit mluvit, hýbat se, dodržet tempo, vědět o sobě navzájem, ztotožnit se s postavou a s celým představením. Umět cítit divadelní zkratku, znak, nadsázku. A sama musí dále hledat logiku akcí, aby to, co jednou použije – a dobře (cello, provazy) – bylo využito více, aby vše bylo organickou součástí celého tvaru. Ovšem soubor na tu práci, která je teď jistě čeká, má viditelně chuť!
V zrcadle DS ZŠ Zlaté Hory se mohou rádi a pyšně sledovat všichni vystupující, především ale jejich vedoucí. Pokusili se o divadlo znaků, předloze Marka Ebena rozumějí a baví je, už toho dost sami umějí. Výtvarná stránka představení, postupná gradace až k vrcholu, pokus o recitační chór… Tady je zaděláno na moderní, výborné chytré a sdělné divadlo, kde všichni vědí, co a proč mají dělat – a dělají to. Zbytek – to už je jen technika, kterou se ovšem musejí poctivě a dlouho učit.
Mlynář, syn a osel JCHP Javorník je divadlem dospělých – vyspělých a poučených – herců, v tomto případě by se chtělo říci „spolutvůrců“. Pokus o čistý žánr renesančního divadla na text La Fontainovy bajky je úžasným počinem! Ve všech dílčích částech navzájem souznějí, doplňují se a stavějí zajímavý příběh, s nímž divák jde, rozumí mu a těší se na pokračování. Nesmím opomenout výborný výběr hudby. Na představení je vidět poctivá příprava, kdy si navzájem ujasnili žánr, zvolili adekvátní, jednoduché a přitom výmluvné prostředky a našli svůj pocit ve svých rolích. Našli i schopnost dialogu, jevištního jednání, hry v roli. Je radost, vidět, jakou z toho hraní mají sami radost a jak ji umějí předat divákům. Teď jen dočistit některé nedomyšlené věci, přesně dohrávat situace do tečky, lépe je rytmicky řetězit a bude ono!
Jak se noty ztratily − DS Písklata Žulová. Představení začne krásnými výtvarnými obrazy (plyšáci), kostýmy, umějí pracovat s mizanscénou. Slabinou je vypravěčka, je zařazena neorganicky a navíc není suverénní, k tomu má úkol sundávat namalované obrazy vpředu, které jsou zbytečné a výtvarně nejslabší. Představení je hodně aranžované zvenčí, bez pochopení a prožitku dětmi, při tanečních číslech už onen stále stereotypní pohyb nudí, chytré a melodické písničky se tím rozpliznou a stávají nudou. Ovšem čím dále, tím více jsou děti uvolněnější a několik nápadů (mrakodrapy, bublifuky) ukazuje, že i toto „karaoke“ by mohlo být divadlem, bylo-li by spontánnější, kdyby si děti na jevišti opravdu hrály na to, o čem se zpívá. Hrály (si) za sebe – ne hrály na něco! Nebezpečí předstíraného playbacku se objevilo v plné nahotě Proč předstírat zpěv? Buď opravdu zpívat a naplno, anebo si hrát o tom, co se zpívá z beden. Také tady vidím ale moc poctivé práce a dalo by se dělat a dělat a dodělat to!
Čarovná kniha − DS Mandatum Jeseník. Hlavní chod celého menu. Něžné, vláčné, čisté, poctivé, kreativní, lehounké, jemné, poučené, ba i moudré a poučující (ovšem nementorující) divadlo! Skvělý text, skvělé herecké výkony, prostota. A tou prostotou bohatost prožitku diváků, ale viditelně i hrajících. V jednoduchosti je síla! Jasně vybudované, ale i sdělované vztahy. Hloubka pochopení postav a umění naznačit divákům bohatost jejich vnitřního života. A ty některé drobnosti, kterých jsem si já – gurmán – stačil všimnout? Oni o nich dobře vědí. A vědí i to, že musejí dále pracovat na představení, na sobě. Tihle se nespokojí s polovinou cesty, jako vždy budou chtít dojít až na její konec. Takže se mám zase na co těšit!
Mrazík − Divadlo bez zábran Kobylá. Někdy se nemusí dodržet skoro žádná ze zásad divadelní teorie – a stejně dojde k divadlu. Co říci o představení, kde hrají babičky a dědečkové z domova důchodců, mnohdy fyzicky na hranici svých možností, hrají notoricky známý příběh Mrazíka, a stejně nikdo v sále ani nedýchá a baví se a těší se na každé gesto, na každou akci. A když režisérky – vedoucí navíc umějí upravit text tak, že skoro všechno nepodstatné vynechají (nebo vyprávějí), aby zůstalo pouze to hratelné, tak se dílo nerozpadne. To už není náhoda, to už je vědomá práce velmi poučených lidí. Kouzlo, zázrak okamžiku. Jediné představení, na kterém jsem nehledal, jak dál, co jinak, protože to prostě je tady a teď. A dobře pro nás všechny diváky, dobře pro všechny vystupující, že je. DOST o tom…
4 z parku a stres − DS LIDEM Jeseník. Představení mnoha problematických postupů i řešení, mnohokráte užitých klišé, feministické téma – ale přesto ve výsledku fungující a diváky dobře přijaté. Velmi agresivní herectví dvou hlavních protagonistek, v dokonalém kontrastu k postavě sochy, která minimalistickými prostředky sdělí vše – i něco navíc! Jako u většiny, až se dovaří a dochutí, bude to krmě velmi lahodná.
Divotvorný hrnec – Divadlo Moravia Vápenné. To bych musel napsat velkou studii o muzikálu, o jeho zákonitostech, o nadčasovosti textu, ale i jeho poplatnosti době vzniku, o nutnosti škrtat a upravovat. Leč proč? Zpíval jsem si známé melodie s sebou a měl jsem snad největší chuť dodělat věci evidentně nefungující, abych se ani na chvíli nemusel vracet do své role ochutnávače menu a mohl být jen tím vychutnávajícím gurmánem. Podstatné věci jsme si řekli na místě, tady jen snad nakonec: poslední chod byl chutnou třešničkou na dobrém dortu, který byl zakončením celých hodů 14. ročníku Divadelní žatvy v Jeseníku. Mám co zažívat…
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.