AS 2002, č. 4, s. 4 - 5, Jana Štefánková.
Wolkrův Prostějov po čtyřicáté páté
Kdo chtěl na letošním Wokrově Prostějově vidět a zažít všechno, co bohatý program nabízel, musel obětovat alespoň část svého odpočinkového času. Do Prostějova se sjelo 227 účastníků, z toho bylo 73 sólových recitátorů, 11 souborů a nebývalé množství doprovodů z řad pedagogů a rodičů. Ukázalo se, že recitátoři jsou ranní ptáčata. Na hlasových a pohybových hrátkách s Lenkou Fišerovou se sešlo již v 7.30 hodin tolik zájemců, že se nevešli ani do dvou salónků Národního domu. Všichni mluvili a hýbali se ostošest. Potkali se tam nejen recitátoři, ale i moderátor přehlídky sólistů Dušan Utinek pilně mluvil a cvičil. V horkém, až tropickém létě všichni přivítali chladné jeviště Městského divadla, aby tady zažili recitační osmihodinový maraton. V něm vystoupilo 73 recitátorů se svými prvními texty v osmi členných skupinách vždy v jedné ze tří kategorií. Diváci setrvávali na místě, měnili se jen lektoři, kteří byli tak lační, že odbíhali sledovat i vystoupení, která nehodnotili. Jeviště Městského divadla znělo nejen mluveným slovem, ale i písněmi a hudebními nástroji, které texty doprovázely. Jen v I. kategorii nejmladších účastníků vystoupilo 32 recitátorů, což bylo o 10 více nežli v loňském roce. Takový zájem o umělecký přednes jsme už dlouho nezažili. Přičítám to zejména 12 krajským přehlídkám pro 14 krajů, které se snažily využít všech šesti postupových míst. Otázkou však je, zda to nebylo na úkor kvality výkonů. Nejmladší recitátoři zřejmě mají problém s přechodem z dětského přednesu do vyššího stupně. Mnozí ani nemají možnost při výběru textu a jeho přípravě k interpretaci konzultace s odborníkem. Proto si vybírají texty nahodile, bez dostatečného čtenářského zázemí, nebo volí úryvky z oblíbených knih, kde chybí základní části (úvod, stať a závěr), které umožní text přehledně vystavět a stanovit interpretační záměr. Obecně nedbalá mluva se přenesla i do jejich interpretace, nepočítaje mluvní vady, kterých bylo v obou mladších kategoriích více než dost. Škoda. Mnozí jsou velice talentovaní a pod dobrým vedením by mohli dosahovat dobrých výkonů. Jen Vojtěch Bárta z Prahy měl připravené oba texty v promyšlené dramaturgii. V Rozmluvě se psem A.P. Čechova dopracoval vypravěčský text, oproti pražské přehlídce, jako rovnocennou složkou příběhu a dal vyniknout sebekritické zpovědi opilého Romancova, bez zbytečného vykreslování postav. Řádky o radosti Jana Skácela vycházely z autorovy filozofie a laskavosti a svědčili o hlubokém pochopení intepreta. Z nedorozumění často vznikají ty nejneuvěřitelnější komické situace. Jemné výrazové prostředky na povídku Ephraina Kishona Rezervace pokoje našla Barbora Chybová ze Svitav. Její interpetace vyvolávala salvy smíchu vtipnou stylizací postav a pointováním i jednotlivých částí příběhu. Smysl pro humor prokázala i Iva Sütöová z Ostrova v příběhu Jana Jiráně Bulík, založeném na trapné situaci šéfa a podřízené. Z velkého humoru jej dokázala zklidnit do civilní pointy. Ludvík Aškenazy je oblíbeným autorem recitátorů. Z jeho tvorby si Zuzana Bartošová vybrala úryvek z knihy Milenci z bedny. S velkou představivostí nás zavedla do malé domácnosti s až dojímavou scénkou svatební cesty za doprovodu domovnice. Co všechno mohou být housle? Nástrojem bicím, kyvadlem hodin, zástěnou. Tak pracovala se svojí rekvizitou, kterou velmi dobře ovládá v její nejvlastnější úloze, Julie Goetzová z Hrdějovic v básni Ernsta Jandla Výroky. Lektoři I. kategorie ocenili tyto jednotlivé výkony Čestným uznáním.
Recitátoři II. kategorie (17 - 20 let) měli obdobné problémy jako jejich mladší kolegové. Přesto zde lektoři udělili dva tituly Laureát. Miroslavě Venclové z Pomezí za báseň R.M. Rilka Orfeus, Euridika a Hermes, kterou vystavěla s napětím a dobře vypointovala. Druhý text Daisy Mrázkové Nic a plch zpracovala s humorem a gradací. Jihlavský Ondřej Jiráček je už zkušený recitátor. Charmsův svébytný humor jej oslovil v textu Vyvrhel, ve druhém textu nás vzal s sebou na vesnickou pouť. Všichni jsme tam byli s ním na houpačce a báli jsme se... (Karel Hynek: Na venkově pršelo). Čestná uznání získali pražáci Břetislav Čermák za vyrovnaný výkon textů - Stephen Leacock: Vánoce Smolíka Mc Figgina a Jiří Suchý: Divná věc. Interpretace nepostrádala logiku, humor ani koncepci, ale chuť interpreta sdělovat jakoby vyvanula na cestě z Pražského kalicha na Wolkrův Prostějov. Humor s vážnou tváří, navíc nesrozumitelná slova v přesném obsahovém významu dokázal sdělit Jan Konečný. Jeho problémem byl podle mne druhý text, který je pro interpetaci velmi náročný (Eda Kriseová: Ryby Raky).
Zkušení recitátoři III. kategorie do velké míry naplnili očekávání. Ve dvou kolech jsme od nich slyšeli 22 dobře vybraných a pro nás zajímavých textů. Ocenění Laureát získaly Jana Machalíková z Prahy a Anna Šafránková z Teplic, obě za vyrovnané výkony obou textů. Jana Machalíková opět přesvědčila o svých kvalitách, když zpřesnila Sakiho text Hračky míru a potvrdila, že umí zajímavě a poutavě vyprávět s lehkým nadhledem, sarkastickým humorem a citem pro jeho jednotlivé polohy. S básní Svatavy Antošové si poradila s citem pro autorčinu poetiku a přesvědčila niterností své výpovědi. Anna Šafránková si vybírá náročné textové předlohy. Demlovu prózu Mám jakousi tajnou bolest velmi přehledně vystavěla. Citlivou interpretací poukázala na zodpovědnost k bolestem světa i v součastnosti. Náročnou báseň Otokara Březiny Jsem jako strom v květu sice ochudila o její hymnyčnost, ale nahradila ji působivou osobní vroucností.
Čestné uznání získali Pavla Šedivá z Tábora a Lukáš Langmajer z Plzně. Langmajer interpretoval text Jáchyma Topola Sprostý pití na pomezí přesně vystavěného přednašečského a hereckého výkonu. Pavla Šedivá Vrettakosovu báseň Čtrnáct dětí s citem pro její elegičnost. Osobním vkladem do textů přispěly i Gabriela Sittová ze Zábřeha a Lucie Vinšová z Plzně. Známý královéhradecký Zdeněk Vrága jistě utkvěl posluchačům na dlouhou dobu v jejich mysli. Jeho vystoupení na pomezí kabaretu však postrádala větší názorovou přesvědčivost.
Přehlídka sólových recitátorů na 45. Wolkrově Prostějově byla dokladem zájmu o umělecký přednes a pro další ročníky je příslibem nových recitátorských osobností.
Ocenění recitátoři se ještě představili ve Večeru laureátů v režii Hany Kofránkové, který neplánovaně ale mile zakončil letošní laureát souborových vystoupení ÚSTA/F/ Brno s voicebandovým vystoupením.
Ostatně, blíže o něm a dalších představeních souborů pojednává následující článek Miroslava Kováříka. Pro úplnost je třeba dodat, že Kulturní klub na hradbách DUHA, jako místní pořadatel, se postaral o bohatý doplňkový program. Na zahájení WP pro účastníky a obyvatele Prostějova hrála skupina Jablkoň, s vlastními texty nás navštívila Monika Fryčová i s hudebním doprovodem. V poetickém jarmarku hrál prostějovský Vivat Dixilend, bojovala skupina historického šermu GRYF, Jan Kryl a Pepa NOS vzpomínali na Karla Kryla a v kině se promítaly filmy Jiřího Švangmajera. Nové poznatky k sólovému přednesu se dovídali recitátoři v rozborovém semináři.
O inscenování literární předlohy vedl seminář Marek Pivovar na základě inscenace Romance pro křídlovku, jak ji nastudovalo ND Moravskoslezské. K semináři se vázala i letošní publikace Poetické divadlo - divadlo poezie, kterou doplnila PhDr. Vítězslava Šrámková o historii divadla poezie. Denně v pozdních večerních, až nočních hodinách se setkávali zájemci, a nebylo jich málo - nespavců - na Dostaveníčkách s lektory souborových vystoupení.
Bylo toho dost, a všichni byli všude a včas, i přes neuvěřitelné tropické počasí.
Jana Štefánková
Kdo chtěl na letošním Wokrově Prostějově vidět a zažít všechno, co bohatý program nabízel, musel obětovat alespoň část svého odpočinkového času. Do Prostějova se sjelo 227 účastníků, z toho bylo 73 sólových recitátorů, 11 souborů a nebývalé množství doprovodů z řad pedagogů a rodičů. Ukázalo se, že recitátoři jsou ranní ptáčata. Na hlasových a pohybových hrátkách s Lenkou Fišerovou se sešlo již v 7.30 hodin tolik zájemců, že se nevešli ani do dvou salónků Národního domu. Všichni mluvili a hýbali se ostošest. Potkali se tam nejen recitátoři, ale i moderátor přehlídky sólistů Dušan Utinek pilně mluvil a cvičil. V horkém, až tropickém létě všichni přivítali chladné jeviště Městského divadla, aby tady zažili recitační osmihodinový maraton. V něm vystoupilo 73 recitátorů se svými prvními texty v osmi členných skupinách vždy v jedné ze tří kategorií. Diváci setrvávali na místě, měnili se jen lektoři, kteří byli tak lační, že odbíhali sledovat i vystoupení, která nehodnotili. Jeviště Městského divadla znělo nejen mluveným slovem, ale i písněmi a hudebními nástroji, které texty doprovázely. Jen v I. kategorii nejmladších účastníků vystoupilo 32 recitátorů, což bylo o 10 více nežli v loňském roce. Takový zájem o umělecký přednes jsme už dlouho nezažili. Přičítám to zejména 12 krajským přehlídkám pro 14 krajů, které se snažily využít všech šesti postupových míst. Otázkou však je, zda to nebylo na úkor kvality výkonů. Nejmladší recitátoři zřejmě mají problém s přechodem z dětského přednesu do vyššího stupně. Mnozí ani nemají možnost při výběru textu a jeho přípravě k interpretaci konzultace s odborníkem. Proto si vybírají texty nahodile, bez dostatečného čtenářského zázemí, nebo volí úryvky z oblíbených knih, kde chybí základní části (úvod, stať a závěr), které umožní text přehledně vystavět a stanovit interpretační záměr. Obecně nedbalá mluva se přenesla i do jejich interpretace, nepočítaje mluvní vady, kterých bylo v obou mladších kategoriích více než dost. Škoda. Mnozí jsou velice talentovaní a pod dobrým vedením by mohli dosahovat dobrých výkonů. Jen Vojtěch Bárta z Prahy měl připravené oba texty v promyšlené dramaturgii. V Rozmluvě se psem A.P. Čechova dopracoval vypravěčský text, oproti pražské přehlídce, jako rovnocennou složkou příběhu a dal vyniknout sebekritické zpovědi opilého Romancova, bez zbytečného vykreslování postav. Řádky o radosti Jana Skácela vycházely z autorovy filozofie a laskavosti a svědčili o hlubokém pochopení intepreta. Z nedorozumění často vznikají ty nejneuvěřitelnější komické situace. Jemné výrazové prostředky na povídku Ephraina Kishona Rezervace pokoje našla Barbora Chybová ze Svitav. Její interpetace vyvolávala salvy smíchu vtipnou stylizací postav a pointováním i jednotlivých částí příběhu. Smysl pro humor prokázala i Iva Sütöová z Ostrova v příběhu Jana Jiráně Bulík, založeném na trapné situaci šéfa a podřízené. Z velkého humoru jej dokázala zklidnit do civilní pointy. Ludvík Aškenazy je oblíbeným autorem recitátorů. Z jeho tvorby si Zuzana Bartošová vybrala úryvek z knihy Milenci z bedny. S velkou představivostí nás zavedla do malé domácnosti s až dojímavou scénkou svatební cesty za doprovodu domovnice. Co všechno mohou být housle? Nástrojem bicím, kyvadlem hodin, zástěnou. Tak pracovala se svojí rekvizitou, kterou velmi dobře ovládá v její nejvlastnější úloze, Julie Goetzová z Hrdějovic v básni Ernsta Jandla Výroky. Lektoři I. kategorie ocenili tyto jednotlivé výkony Čestným uznáním.
Recitátoři II. kategorie (17 - 20 let) měli obdobné problémy jako jejich mladší kolegové. Přesto zde lektoři udělili dva tituly Laureát. Miroslavě Venclové z Pomezí za báseň R.M. Rilka Orfeus, Euridika a Hermes, kterou vystavěla s napětím a dobře vypointovala. Druhý text Daisy Mrázkové Nic a plch zpracovala s humorem a gradací. Jihlavský Ondřej Jiráček je už zkušený recitátor. Charmsův svébytný humor jej oslovil v textu Vyvrhel, ve druhém textu nás vzal s sebou na vesnickou pouť. Všichni jsme tam byli s ním na houpačce a báli jsme se... (Karel Hynek: Na venkově pršelo). Čestná uznání získali pražáci Břetislav Čermák za vyrovnaný výkon textů - Stephen Leacock: Vánoce Smolíka Mc Figgina a Jiří Suchý: Divná věc. Interpretace nepostrádala logiku, humor ani koncepci, ale chuť interpreta sdělovat jakoby vyvanula na cestě z Pražského kalicha na Wolkrův Prostějov. Humor s vážnou tváří, navíc nesrozumitelná slova v přesném obsahovém významu dokázal sdělit Jan Konečný. Jeho problémem byl podle mne druhý text, který je pro interpetaci velmi náročný (Eda Kriseová: Ryby Raky).
Zkušení recitátoři III. kategorie do velké míry naplnili očekávání. Ve dvou kolech jsme od nich slyšeli 22 dobře vybraných a pro nás zajímavých textů. Ocenění Laureát získaly Jana Machalíková z Prahy a Anna Šafránková z Teplic, obě za vyrovnané výkony obou textů. Jana Machalíková opět přesvědčila o svých kvalitách, když zpřesnila Sakiho text Hračky míru a potvrdila, že umí zajímavě a poutavě vyprávět s lehkým nadhledem, sarkastickým humorem a citem pro jeho jednotlivé polohy. S básní Svatavy Antošové si poradila s citem pro autorčinu poetiku a přesvědčila niterností své výpovědi. Anna Šafránková si vybírá náročné textové předlohy. Demlovu prózu Mám jakousi tajnou bolest velmi přehledně vystavěla. Citlivou interpretací poukázala na zodpovědnost k bolestem světa i v součastnosti. Náročnou báseň Otokara Březiny Jsem jako strom v květu sice ochudila o její hymnyčnost, ale nahradila ji působivou osobní vroucností.
Čestné uznání získali Pavla Šedivá z Tábora a Lukáš Langmajer z Plzně. Langmajer interpretoval text Jáchyma Topola Sprostý pití na pomezí přesně vystavěného přednašečského a hereckého výkonu. Pavla Šedivá Vrettakosovu báseň Čtrnáct dětí s citem pro její elegičnost. Osobním vkladem do textů přispěly i Gabriela Sittová ze Zábřeha a Lucie Vinšová z Plzně. Známý královéhradecký Zdeněk Vrága jistě utkvěl posluchačům na dlouhou dobu v jejich mysli. Jeho vystoupení na pomezí kabaretu však postrádala větší názorovou přesvědčivost.
Přehlídka sólových recitátorů na 45. Wolkrově Prostějově byla dokladem zájmu o umělecký přednes a pro další ročníky je příslibem nových recitátorských osobností.
Ocenění recitátoři se ještě představili ve Večeru laureátů v režii Hany Kofránkové, který neplánovaně ale mile zakončil letošní laureát souborových vystoupení ÚSTA/F/ Brno s voicebandovým vystoupením.
Ostatně, blíže o něm a dalších představeních souborů pojednává následující článek Miroslava Kováříka. Pro úplnost je třeba dodat, že Kulturní klub na hradbách DUHA, jako místní pořadatel, se postaral o bohatý doplňkový program. Na zahájení WP pro účastníky a obyvatele Prostějova hrála skupina Jablkoň, s vlastními texty nás navštívila Monika Fryčová i s hudebním doprovodem. V poetickém jarmarku hrál prostějovský Vivat Dixilend, bojovala skupina historického šermu GRYF, Jan Kryl a Pepa NOS vzpomínali na Karla Kryla a v kině se promítaly filmy Jiřího Švangmajera. Nové poznatky k sólovému přednesu se dovídali recitátoři v rozborovém semináři.
O inscenování literární předlohy vedl seminář Marek Pivovar na základě inscenace Romance pro křídlovku, jak ji nastudovalo ND Moravskoslezské. K semináři se vázala i letošní publikace Poetické divadlo - divadlo poezie, kterou doplnila PhDr. Vítězslava Šrámková o historii divadla poezie. Denně v pozdních večerních, až nočních hodinách se setkávali zájemci, a nebylo jich málo - nespavců - na Dostaveníčkách s lektory souborových vystoupení.
Bylo toho dost, a všichni byli všude a včas, i přes neuvěřitelné tropické počasí.
Jana Štefánková
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.