DOLEŽAL, Adam: Valašské Křoví 2010. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 62 - 64.
Valašské Křoví 2010
Adam Doležal
Ve Slavičíně se konal již osmý ročník přehlídky činoherního divadla Valašské Křoví. Od 3. do 7. března mělo publikum možnost zhlédnout dvanáct soutěžních představení soupeřících o postup na národní přehlídky Divadelní Děčín a Mladá scéna Ústí nad Orlicí. Porota se sešla v obsazení: Mgr. Miroslav Ondra, Adam Doležal, Mgr. Vladimír Fekar (jen pro představení s postupem na Mladou scénu) a předsedou poroty byl Mgr. Milan Schejbal.
V části přehlídky směřující na Mladou scénu se jako první představil domácí soubor SemTamFór s prací své nové skupiny. Šlo o krátké vystoupení s názvem Popelka rozvíjející základní hereckou průpravu mladých, jejich práci s gagem a cit pro pointu. Nezbývá než se těšit, až uvidíme herce v nějakém plnohodnotném divadelním tvaru.
Krátce nato navázalo Divadlo SemTamFór představením Elektrická puma autorského tria Havlík, Suchý, Šlitr. Nechyběla mu hravost a dobré herecké i pěvecké výkony všech tří představitelů. Problémem byl celý závěrečný monolog a píseň, ve které bylo stylizované herectví zničehonic hnáno do vážné roviny a celkové sdělení se vytratilo.
Divadlo SemTamFór vystoupilo ještě jednou, a to s inscenací textu Luďka Horkého Cestovní kancelář Bejvávalo aneb Pověsti pro štěstí. Režisérovi a hercům se podařilo na několika místech vyvolat dojem spontánní tvůrčí radosti ze hry a právě v těchto místech byla inscenace nejsilnější. Méně vydařeně působila poslední pasáž o Horymírovi, která zůstala u pouhého sdělení textu. O to větší škoda, že šlo o závěr celého představení, které tím tak trochu vyšumělo do prázdna.
Divadlo Brod ZUŠ Uherský Brod přijelo s inscenací hry Pavla Trtílka Poslední večeře. Představení chyběla především pevná dramatická situace a pečlivě vybudované charakterové typy všech postav, bez kterých se nepodařilo na jevišti zachytit v textu obsaženou absurditu.
Divadelní soubor Ampulka! Třebíč se představil s inscenací hry J.P. Sartra S vyloučením veřejnosti. Citelným zásahem došla předloha znatelného zjednodušení. Navíc se nepodařilo vytvořit dostatečně nosnou jevištní situaci, která by donutila jednat postavy tak, jak jednají. Závěrečný zvrat tak nepůsobil jako logické a jediné možné vyústění děje, ale spíše jako svévole autora.
DS Junioři při ZUŠ Kouřim uvedl gangsterskou komedii Václava Marhoula Mazaný Filip. Představení bylo plné spontánní radosti ze hry a přesných hereckých výkonů. Třešničkou na dortu byl výkon Petra Žďárského v roli ředitele psychiatrické léčebny. Ten dokázal v etudě čekání na pacienta rozehrát celou škálu ze situace vycházejících gagů. Míra nastavené nadsázky sice nebyla zcela naplněna ve všech výstupech, ale i přesto byl výsledný jevištní tvar stylově čistý. Pozitivní je i skutečnost, že Kouřimští si vzali Marhoulův text jako startovní bod pro hereckou hru, kterou (tu více, tu méně) pečlivě naplnili.
Slovanský tyátr Olomouc přijel s dramatizací povídky Joakima Ericssona Poslední sen Olleho Johanssona od Hynka Skotáka. Samotný výběr textu byl velmi zdařilý, hra skýtá spoustu inscenačních možností a témat k rozehrávání. Většinu z nich se souboru povedlo neotřelým způsobem divákům předat. Velmi povedené bylo také obsazení jednotlivých rolí. Méně vydařené byly některé úpravy v textu. Vytvoření tří rovin reality v závěru bylo poté doslova matoucí. I přes to se ale jednalo o vydařené představení, jehož nedostatky lze jednoduše odstranit.
Na přehlídku Divadelní Děčín směřovaly všechny ostatní inscenace. DS Zrcadlo Vsetín uvedlo hru Wolfganga Kohlhaase a Rity Zimmerové Ryba ve čtyřech. Během představení se nepovedlo vystavět silnou dramatickou situaci a soubor tak zůstal u pouhého sdělení textu.
Kroužek divadelních ochotníků Hvozdná přijel se situační komedií Raye Coonyho a Johna Chapmana Vydrž, miláčku! Samotná hra nepatří mezi nejzdařilejší texty autorů a divadelníkům z Hvozdné se nepodařilo ji patřičným způsobem převést na jeviště. Problémem se ukázal temporytmus. Herci hráli paradoxně tak rychle, že v situacích nezbylo místo na jedny ze základních hereckých prvků situační komedie – plán a zhodnocení. Důsledkem toho působilo jednání postav nahodile a nelogicky. Soubor se navíc nepříliš šťastným scénografickým řešením připravil o spoustu možností na rozehrání gagů, když nechal postavy nastupovat dlouhým koridorem. Ztratil se tak moment překvapení, se kterým se v textu po celou dobu pracuje.
Vladimír Fekar napsal tragikomedii Tenkrát na zabijačce přímo pro Valašské národní divadlo Karolinka. Už samotný název hry odkazuje k parodii a nadsázce. Ta se dařila během první poloviny představení velmi přesně budovat. Režisér pracoval s nápaditou scénografií a herectví se drželo na tenké hraně mezi typem a charakterem. Naprosto přesný byl v tomto ohledu výkon Marie Šustkové v roli Babky Amálky. Problém nastal v druhé polovině představení, když se začalo nemístně psychologizovat a předvádět emoce. Situace již nebyly tak přesně vystavěné jako v polovině první a místo toho, aby divák pochopil co a proč se děje, byl pouze nezúčastněným svědkem.
Divadlo AMADIS Brno se představilo s „komedií pro tři ženy v pěti polohách“ Miro Gavrana Vše o ženách. Hra, kterou autor údajně napsal pro svoji ženu, nabízí třem herečkám veliký prostor k prokázání svého talentu. Nutno uznat, že Jitka Bednářová, Šárka Nekudová a Klára Havránková se všech svých postav zhostily více než se ctí a představení stojí, především v komediálních polohách, na jejich hereckých výkonech. Vážněji pojaté scény už bohužel nejsou tolik vydařené. Není v nich vytvořená přesná jevištní situace a herečky ve zbytečně dlouhých pasážích předvádějí emoce, které ale nechávají diváka zcela chladným.
S inscenací Valmontovy nebezpečné známosti od Choderlose de Laclose ve vlastní dramatizaci Martina Drahovzala přijel do Slavičína DS Mrsťa Prsťa při ZUŠ Kouřim. Režisér Martin Drahovzal inscenaci pečlivě vystavěl a vedl k cíli. Pomáhalo mu k tomu i nápadité scénografické řešení a především velmi dobré herecké výkony, jako například Martiny Dobiášové v roli Markýzy de Merteuil nebo Lenky Auterské v roli Madame de Tourvel. Škoda, že závěrečná scéna mezi Markýzou a Valmontem neměla takový emocionální dopad, jaký by jí slušel a k jakému celé představení směřovalo. Dalším problémem bylo, že téměř dvouhodinové představení sehrál soubor v kuse a v druhé polovině tak zákonitě došlo v hledišti k únavě a zmenšení pozornosti. Řešení je možné umístěním přestávky, která se na jednom místě vyloženě nabízí. I přes zmíněné výhrady se ale jedná o vydařenou inscenaci, která se právem stala vrcholem celé přehlídky.
Porota udělila doporučení na festival Mladá scéna Ústí nad Orlicí těmto souborům: Na 3. místě SemTamFór Slavičín s inscenací Cestovní kancelář Bejvávalo aneb Pověsti pro štěstí. Na 2. místě Junioři při ZUŠ Kouřim s hrou Mazaný Filip. Na 1. místě Slovanský tyátr Olomouc s inscenací Poslední Sen Olleho Johanssona.
Na přehlídku Divadelní Děčín porota doporučila Divadlo AMADIS Brno s inscenací Vše o ženách. Nominaci na Divadelní Děčín ve Slavičíně vybojoval soubor Mrsťa Prsťa při ZUŠ Kouřim s inscenací Valmontovy nebezpečné známosti.
Adam Doležal
Ve Slavičíně se konal již osmý ročník přehlídky činoherního divadla Valašské Křoví. Od 3. do 7. března mělo publikum možnost zhlédnout dvanáct soutěžních představení soupeřících o postup na národní přehlídky Divadelní Děčín a Mladá scéna Ústí nad Orlicí. Porota se sešla v obsazení: Mgr. Miroslav Ondra, Adam Doležal, Mgr. Vladimír Fekar (jen pro představení s postupem na Mladou scénu) a předsedou poroty byl Mgr. Milan Schejbal.
V části přehlídky směřující na Mladou scénu se jako první představil domácí soubor SemTamFór s prací své nové skupiny. Šlo o krátké vystoupení s názvem Popelka rozvíjející základní hereckou průpravu mladých, jejich práci s gagem a cit pro pointu. Nezbývá než se těšit, až uvidíme herce v nějakém plnohodnotném divadelním tvaru.
Krátce nato navázalo Divadlo SemTamFór představením Elektrická puma autorského tria Havlík, Suchý, Šlitr. Nechyběla mu hravost a dobré herecké i pěvecké výkony všech tří představitelů. Problémem byl celý závěrečný monolog a píseň, ve které bylo stylizované herectví zničehonic hnáno do vážné roviny a celkové sdělení se vytratilo.
Divadlo SemTamFór vystoupilo ještě jednou, a to s inscenací textu Luďka Horkého Cestovní kancelář Bejvávalo aneb Pověsti pro štěstí. Režisérovi a hercům se podařilo na několika místech vyvolat dojem spontánní tvůrčí radosti ze hry a právě v těchto místech byla inscenace nejsilnější. Méně vydařeně působila poslední pasáž o Horymírovi, která zůstala u pouhého sdělení textu. O to větší škoda, že šlo o závěr celého představení, které tím tak trochu vyšumělo do prázdna.
Divadlo Brod ZUŠ Uherský Brod přijelo s inscenací hry Pavla Trtílka Poslední večeře. Představení chyběla především pevná dramatická situace a pečlivě vybudované charakterové typy všech postav, bez kterých se nepodařilo na jevišti zachytit v textu obsaženou absurditu.
Divadelní soubor Ampulka! Třebíč se představil s inscenací hry J.P. Sartra S vyloučením veřejnosti. Citelným zásahem došla předloha znatelného zjednodušení. Navíc se nepodařilo vytvořit dostatečně nosnou jevištní situaci, která by donutila jednat postavy tak, jak jednají. Závěrečný zvrat tak nepůsobil jako logické a jediné možné vyústění děje, ale spíše jako svévole autora.
DS Junioři při ZUŠ Kouřim uvedl gangsterskou komedii Václava Marhoula Mazaný Filip. Představení bylo plné spontánní radosti ze hry a přesných hereckých výkonů. Třešničkou na dortu byl výkon Petra Žďárského v roli ředitele psychiatrické léčebny. Ten dokázal v etudě čekání na pacienta rozehrát celou škálu ze situace vycházejících gagů. Míra nastavené nadsázky sice nebyla zcela naplněna ve všech výstupech, ale i přesto byl výsledný jevištní tvar stylově čistý. Pozitivní je i skutečnost, že Kouřimští si vzali Marhoulův text jako startovní bod pro hereckou hru, kterou (tu více, tu méně) pečlivě naplnili.
Slovanský tyátr Olomouc přijel s dramatizací povídky Joakima Ericssona Poslední sen Olleho Johanssona od Hynka Skotáka. Samotný výběr textu byl velmi zdařilý, hra skýtá spoustu inscenačních možností a témat k rozehrávání. Většinu z nich se souboru povedlo neotřelým způsobem divákům předat. Velmi povedené bylo také obsazení jednotlivých rolí. Méně vydařené byly některé úpravy v textu. Vytvoření tří rovin reality v závěru bylo poté doslova matoucí. I přes to se ale jednalo o vydařené představení, jehož nedostatky lze jednoduše odstranit.
Na přehlídku Divadelní Děčín směřovaly všechny ostatní inscenace. DS Zrcadlo Vsetín uvedlo hru Wolfganga Kohlhaase a Rity Zimmerové Ryba ve čtyřech. Během představení se nepovedlo vystavět silnou dramatickou situaci a soubor tak zůstal u pouhého sdělení textu.
Kroužek divadelních ochotníků Hvozdná přijel se situační komedií Raye Coonyho a Johna Chapmana Vydrž, miláčku! Samotná hra nepatří mezi nejzdařilejší texty autorů a divadelníkům z Hvozdné se nepodařilo ji patřičným způsobem převést na jeviště. Problémem se ukázal temporytmus. Herci hráli paradoxně tak rychle, že v situacích nezbylo místo na jedny ze základních hereckých prvků situační komedie – plán a zhodnocení. Důsledkem toho působilo jednání postav nahodile a nelogicky. Soubor se navíc nepříliš šťastným scénografickým řešením připravil o spoustu možností na rozehrání gagů, když nechal postavy nastupovat dlouhým koridorem. Ztratil se tak moment překvapení, se kterým se v textu po celou dobu pracuje.
Vladimír Fekar napsal tragikomedii Tenkrát na zabijačce přímo pro Valašské národní divadlo Karolinka. Už samotný název hry odkazuje k parodii a nadsázce. Ta se dařila během první poloviny představení velmi přesně budovat. Režisér pracoval s nápaditou scénografií a herectví se drželo na tenké hraně mezi typem a charakterem. Naprosto přesný byl v tomto ohledu výkon Marie Šustkové v roli Babky Amálky. Problém nastal v druhé polovině představení, když se začalo nemístně psychologizovat a předvádět emoce. Situace již nebyly tak přesně vystavěné jako v polovině první a místo toho, aby divák pochopil co a proč se děje, byl pouze nezúčastněným svědkem.
Divadlo AMADIS Brno se představilo s „komedií pro tři ženy v pěti polohách“ Miro Gavrana Vše o ženách. Hra, kterou autor údajně napsal pro svoji ženu, nabízí třem herečkám veliký prostor k prokázání svého talentu. Nutno uznat, že Jitka Bednářová, Šárka Nekudová a Klára Havránková se všech svých postav zhostily více než se ctí a představení stojí, především v komediálních polohách, na jejich hereckých výkonech. Vážněji pojaté scény už bohužel nejsou tolik vydařené. Není v nich vytvořená přesná jevištní situace a herečky ve zbytečně dlouhých pasážích předvádějí emoce, které ale nechávají diváka zcela chladným.
S inscenací Valmontovy nebezpečné známosti od Choderlose de Laclose ve vlastní dramatizaci Martina Drahovzala přijel do Slavičína DS Mrsťa Prsťa při ZUŠ Kouřim. Režisér Martin Drahovzal inscenaci pečlivě vystavěl a vedl k cíli. Pomáhalo mu k tomu i nápadité scénografické řešení a především velmi dobré herecké výkony, jako například Martiny Dobiášové v roli Markýzy de Merteuil nebo Lenky Auterské v roli Madame de Tourvel. Škoda, že závěrečná scéna mezi Markýzou a Valmontem neměla takový emocionální dopad, jaký by jí slušel a k jakému celé představení směřovalo. Dalším problémem bylo, že téměř dvouhodinové představení sehrál soubor v kuse a v druhé polovině tak zákonitě došlo v hledišti k únavě a zmenšení pozornosti. Řešení je možné umístěním přestávky, která se na jednom místě vyloženě nabízí. I přes zmíněné výhrady se ale jedná o vydařenou inscenaci, která se právem stala vrcholem celé přehlídky.
Porota udělila doporučení na festival Mladá scéna Ústí nad Orlicí těmto souborům: Na 3. místě SemTamFór Slavičín s inscenací Cestovní kancelář Bejvávalo aneb Pověsti pro štěstí. Na 2. místě Junioři při ZUŠ Kouřim s hrou Mazaný Filip. Na 1. místě Slovanský tyátr Olomouc s inscenací Poslední Sen Olleho Johanssona.
Na přehlídku Divadelní Děčín porota doporučila Divadlo AMADIS Brno s inscenací Vše o ženách. Nominaci na Divadelní Děčín ve Slavičíně vybojoval soubor Mrsťa Prsťa při ZUŠ Kouřim s inscenací Valmontovy nebezpečné známosti.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.