Pardubice, MICHÁLEK, Petr: Šesté Lounské divadlení - Na dotek. Amatérská scéna 2010, č. 2, s.24 - 25.
Nejdiskutovanější inscenací letošního divadlení bylo Na dotek Patricka Marbera v podání Divadla Exil Pardubice. Tento soubor, který mimochodem letos slaví 10 let své existence (za tu dobu nazkoušel celkem 72 inscenací!), si vybral britský hit z roku 1997, který se dočkal i filmového zpracování. Režisérky Zuzanu Novákovou a Marii Kučerovou oslovil komplikovaný příběh milostného čtyřúhelníku, ze kterého dle vlastních slov chtěly akcentovat především rozměr relativity pravdy a lži v našem virtuálním světě.
Je to obrovské sousto, protože i při čtení hry nás napadá otázka, zda autor nehoní moc zajíců najednou. Nejenom tematicky hledání sebe sama ve svém bližním; virtualita našich vztahů; mechanizace našich prožitků; hierarchizace lidské společnosti, ale i formálně, protože jeho hra s filmovým střihem a časovým posunem klade značné nároky především na herecké výkony celé čtveřice. Pardubičtí se sympaticky vydali především cestou civilního hereckého projevu, a to nejenom vzhledem ke skutečnosti, že jejich domovský hrací prostor je velmi malý. Od prvního obrazu tak vidíme soustředěný a pauzami nabitý výkon, prodchnutý erotikou, možná spíš touhou. Toto kouzlo se však v lounské repríze postupně vytrácelo a čím víc bylo podbarveno barovým klavírem, tím více měnila se atmosféra v až snový melodram. Je to škoda, protože komplikovaný milostný čtyřúhelník pak leckdy nechtěně připomínal televizní sitcom, což je však kruté a záměrně vyhraněné přirovnání.
O jaký jde tedy vlastně žánr? Autor totiž tuto hru nazval jako romantickou komedii, což je podle mne ironie. Hra Na dotek je psychologické drama, a proto Pardubičtí musí ještě více zmotivovat jednotlivé situace. Pustit diváky více do nitra postav, poodhalit jim, že vnějšková apatie a rádoby nezúčastněnost, je ve skutečnosti skrývaná bolest, zoufalost a samota. Lucie Hašková, Jana Tichá, Lukáš Udržal i Bohdan Šeda k tomu mají nakročeno, a proto porota jednomyslně doporučila jejich postup na národní přehlídku.
Je to obrovské sousto, protože i při čtení hry nás napadá otázka, zda autor nehoní moc zajíců najednou. Nejenom tematicky hledání sebe sama ve svém bližním; virtualita našich vztahů; mechanizace našich prožitků; hierarchizace lidské společnosti, ale i formálně, protože jeho hra s filmovým střihem a časovým posunem klade značné nároky především na herecké výkony celé čtveřice. Pardubičtí se sympaticky vydali především cestou civilního hereckého projevu, a to nejenom vzhledem ke skutečnosti, že jejich domovský hrací prostor je velmi malý. Od prvního obrazu tak vidíme soustředěný a pauzami nabitý výkon, prodchnutý erotikou, možná spíš touhou. Toto kouzlo se však v lounské repríze postupně vytrácelo a čím víc bylo podbarveno barovým klavírem, tím více měnila se atmosféra v až snový melodram. Je to škoda, protože komplikovaný milostný čtyřúhelník pak leckdy nechtěně připomínal televizní sitcom, což je však kruté a záměrně vyhraněné přirovnání.
O jaký jde tedy vlastně žánr? Autor totiž tuto hru nazval jako romantickou komedii, což je podle mne ironie. Hra Na dotek je psychologické drama, a proto Pardubičtí musí ještě více zmotivovat jednotlivé situace. Pustit diváky více do nitra postav, poodhalit jim, že vnějšková apatie a rádoby nezúčastněnost, je ve skutečnosti skrývaná bolest, zoufalost a samota. Lucie Hašková, Jana Tichá, Lukáš Udržal i Bohdan Šeda k tomu mají nakročeno, a proto porota jednomyslně doporučila jejich postup na národní přehlídku.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.