RICHTER, Luděk: Setkání ve Strašecí 2010 - Hameln. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 17 - 19.
Slánská Roztočená Vrtule nevycházela v inscenaci Hameln jen z Dykova Krysaře, ale i z několika dalších zpracování středověké německé pověsti. Není tedy na místě chtít po Vrtuli naplnění Dykovy předlohy, jež je ostatně pro mladý soubor ve své mnohovrstevnatosti těžko beze zbytku uchopitelná – i kdyby o to soubor usiloval. Pro doložení dramaturgických (a režijních) rezerv inscenace se však srovnání s Dykem hodí.
Zatímco Dyk klade na jednu misku vah nejen věrolomnost Hamelnských, ale i jejich přízemní chamtivost, ubohost, záludnost a jako vrchol zničení jeho lásky k Agnes a její smrt, a na druhou misku odvedení obyvatel Krysařem (který jde v jejich čele) do tajemné propasti, z níž vede cesta do ideální země sedmihradské (ano, může to být smrt, ale je to i naděje), Slánští kladou na jednu misku nesplnění smlouvy a nenávistné chování Hamelnských k malé žebračce a na druhou jejich plánovité paralyzování (jež si režie vychutnává v několikaminutových obrazech) a poté utopení, následované stejně chladnokrevnou krysařovou sebevraždou – jakkoli „oslazenou“ proklamací o nové zemi plné klidu. Namísto očisty pro nový život tak nastupuje jen krvavá pomsta, což je na katarzi málo. To je velký – ale změnou akcentů řešitelný – problém inscenace.
Na druhé straně je tu však obrazivé vidění inscenátorů, jejich angažovaný postoj ke skutečnosti a viditelné přesvědčení o naléhavosti tématu zobrazovaných mezilidských vztahů a v neposlední řadě i kolektivní herectví s velkým citem pro souhru sborového projevu. A ke kladům patří i larvovité masky krys a jevištní práce s nimi. Proto porota doporučila Hameln do programu Mladé scény v Ústí nad Orlicí.
Zatímco Dyk klade na jednu misku vah nejen věrolomnost Hamelnských, ale i jejich přízemní chamtivost, ubohost, záludnost a jako vrchol zničení jeho lásky k Agnes a její smrt, a na druhou misku odvedení obyvatel Krysařem (který jde v jejich čele) do tajemné propasti, z níž vede cesta do ideální země sedmihradské (ano, může to být smrt, ale je to i naděje), Slánští kladou na jednu misku nesplnění smlouvy a nenávistné chování Hamelnských k malé žebračce a na druhou jejich plánovité paralyzování (jež si režie vychutnává v několikaminutových obrazech) a poté utopení, následované stejně chladnokrevnou krysařovou sebevraždou – jakkoli „oslazenou“ proklamací o nové zemi plné klidu. Namísto očisty pro nový život tak nastupuje jen krvavá pomsta, což je na katarzi málo. To je velký – ale změnou akcentů řešitelný – problém inscenace.
Na druhé straně je tu však obrazivé vidění inscenátorů, jejich angažovaný postoj ke skutečnosti a viditelné přesvědčení o naléhavosti tématu zobrazovaných mezilidských vztahů a v neposlední řadě i kolektivní herectví s velkým citem pro souhru sborového projevu. A ke kladům patří i larvovité masky krys a jevištní práce s nimi. Proto porota doporučila Hameln do programu Mladé scény v Ústí nad Orlicí.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.