AS 2002, č. 3, s. 37, Saša Rychetský.
6. Jesenická divadelní žatva
aneb
Co jsme (z Vás) vymlátili...
Když někam jezdíte déle či častěji, můžete vidět, porovnávat, hodnotit. Dopustím se rád tohoto hříchu, protože v Jeseníku na Žatvě jsem byl letos již po čtvrté a srovnávat mám už opravdu s čím! Město se mění. Vyrostly nové hospody, byly opraveny cesty (některé), je více zeleně, Divadlo Petra Bezruče v zákulisí udržují ze všech sil, mají i diskotéku. Ale do lázní je to pěšky pořád stejně daleko (a do kopce), a pořád v neděli ráno není kde si dát kafe, snídani. Lída, Luba a Zdenek nestárnou, zato mají kolem sebe nové, mladé, hezké a ještě hezčí. Na Žatvě je víc a víc souborů, mají svá vystoupení za svátek, a chodí i diváci. A všichni navzájem si fandí, pomáhají, nezávidí si, nežárlí na sebe, je jim spolu dobře nejméně tak, jako nám z Ostravy bylo dobře s kamarády z Jeseníku a okolí.
Z původních dvanácti představení, natěsnaných do jednoho sobotního dne 11.5.2002, jich nakonec bylo deset. Dramaturgicky byla přehlídka velmi dobře vystavěna: od divadelními zákonitostmi zcela nepoškozeného vesnického soboru z Vlčic, z kategorie Dospělí dětem (typově snad „sousedské“ divadlo), přes začínající soubory ZŠ a následně velmi poučená a ambiciózní představení z jiných ZŠ, až po herecký koncert DS Lyra Jeseník. Mezi bloky představení bylo i trochu času na shrnutí postřehů a vzájemnou diskusi (příště by toho času mělo být o hodně více). Probíhal dětský diskuzní klub, moderovaný členkami studentského souboru LOGEN z Karviné, který byl novinkou - a měl by být trvalou součástí Žatvy i do budoucna!
A taď několik vět za letošní Jesenickou žatvou:
- Přibylo představení, přibylo těch, kteří chtějí vystupovat, kteří si této možnosti váží, protože pochopili, že se nejen mohou ukázat jiným, ale i sami vidět, porovnávat, v sobě i nahlas hodnotit - a tím učit se, učit se – a růst. Žatva se mění v dílnu, už sem nejezdí neslyšící soubory se svou absolutní pravdou, ale spíše ti, kteří na sobě chtějí pracovat. Kteří jsou otevření, vstřícní - a nebojí se diskutovat, nebojí se sami hodnotit, ocenit jiné.
- Je vidět zájem města, jeho představitelů, kulturních institucí v obcích, ale především lidí! Hrajících, režisérů, vedoucích souborů, dětí. Často už není problém v tom, kde sehnat herce, zájemce, děti pro divadlo, ale kde vzít, najít hru s dostatkem příležitostí pro všechny. A tak se mnohdy stávalo, že děti, herci jen prostojí na jevišti celé představení, aby si mohli jednou přejít jeviště - a třeba jen jednou zakokrhat.
- Pořadatelé už získali dostatek zkušeností z předešlých ročníků na to, aby každý jeden host přehlídky cítil se být HOSTEM. Aby soubory dostaly ty základní podmínky, které potřebují k pocitu svátečnosti, vyjímečnosti. Jen by ještě bylo zapotřebí vyčlenit čas na zkoušky, aby se nestalo, že například světla nejsou funkční, nahrávka hudby je příliš nahlas – protože prostě nebyl čas na technickou (a kde už na hereckou, prostorovou) zkoušku. Když se například školní vesnický soubor, dosud hrající jen v intimním prostředí třídy, tělocvičny, klubovny ocitne na opravdovém jevišti opravdového divadla a nastoupí k představení nepřipraven na tu ohromující zkušenost velkých prostorů, plného hlediště, zákonitě se divadlo rozpadne na prvočinitele spolu nesouvisející a prioritou přestane být sdělení, výpověď. Hlavní je pak zvládnutí a následné scénografické (a přesvědčivé) použití toho opravdového a velkého divadelního prostoru.
Nestačí mít jen nápad na hudbu, scénu, kostýmy a rekvizity či ozvučení. V divadle vše souvisí se vším. Každý jeden kamínek je součástí mozaiky sdělení, vjemů a emocí diváků (i hrajících). Vše musí mít své místo, svůj důvod. A méně je mnohdy více. Divadelní představení je vždy „domeček plný ozubených koleček, kde každé souvisí s každým“. A když se vylomí jeden zub, nebo se zadře ložisko, doplatí na to i cestující, v našem případě diváci. Neorientují se, nejdou s příběhem, jen se snaží přežít! Použiji-li mikrofon nebo nahrávku hudby, nesmí snímaný a „vysílaný“ zvuk přehlušit ty nejvýznamnější texty, repliky a věty. Nesmí být na jevišti více kostýmů, než herců. Střídmost provokuje fantazii, přežranost vede k otupění mysli.
Saša Rychecký
aneb
Co jsme (z Vás) vymlátili...
Když někam jezdíte déle či častěji, můžete vidět, porovnávat, hodnotit. Dopustím se rád tohoto hříchu, protože v Jeseníku na Žatvě jsem byl letos již po čtvrté a srovnávat mám už opravdu s čím! Město se mění. Vyrostly nové hospody, byly opraveny cesty (některé), je více zeleně, Divadlo Petra Bezruče v zákulisí udržují ze všech sil, mají i diskotéku. Ale do lázní je to pěšky pořád stejně daleko (a do kopce), a pořád v neděli ráno není kde si dát kafe, snídani. Lída, Luba a Zdenek nestárnou, zato mají kolem sebe nové, mladé, hezké a ještě hezčí. Na Žatvě je víc a víc souborů, mají svá vystoupení za svátek, a chodí i diváci. A všichni navzájem si fandí, pomáhají, nezávidí si, nežárlí na sebe, je jim spolu dobře nejméně tak, jako nám z Ostravy bylo dobře s kamarády z Jeseníku a okolí.
Z původních dvanácti představení, natěsnaných do jednoho sobotního dne 11.5.2002, jich nakonec bylo deset. Dramaturgicky byla přehlídka velmi dobře vystavěna: od divadelními zákonitostmi zcela nepoškozeného vesnického soboru z Vlčic, z kategorie Dospělí dětem (typově snad „sousedské“ divadlo), přes začínající soubory ZŠ a následně velmi poučená a ambiciózní představení z jiných ZŠ, až po herecký koncert DS Lyra Jeseník. Mezi bloky představení bylo i trochu času na shrnutí postřehů a vzájemnou diskusi (příště by toho času mělo být o hodně více). Probíhal dětský diskuzní klub, moderovaný členkami studentského souboru LOGEN z Karviné, který byl novinkou - a měl by být trvalou součástí Žatvy i do budoucna!
A taď několik vět za letošní Jesenickou žatvou:
- Přibylo představení, přibylo těch, kteří chtějí vystupovat, kteří si této možnosti váží, protože pochopili, že se nejen mohou ukázat jiným, ale i sami vidět, porovnávat, v sobě i nahlas hodnotit - a tím učit se, učit se – a růst. Žatva se mění v dílnu, už sem nejezdí neslyšící soubory se svou absolutní pravdou, ale spíše ti, kteří na sobě chtějí pracovat. Kteří jsou otevření, vstřícní - a nebojí se diskutovat, nebojí se sami hodnotit, ocenit jiné.
- Je vidět zájem města, jeho představitelů, kulturních institucí v obcích, ale především lidí! Hrajících, režisérů, vedoucích souborů, dětí. Často už není problém v tom, kde sehnat herce, zájemce, děti pro divadlo, ale kde vzít, najít hru s dostatkem příležitostí pro všechny. A tak se mnohdy stávalo, že děti, herci jen prostojí na jevišti celé představení, aby si mohli jednou přejít jeviště - a třeba jen jednou zakokrhat.
- Pořadatelé už získali dostatek zkušeností z předešlých ročníků na to, aby každý jeden host přehlídky cítil se být HOSTEM. Aby soubory dostaly ty základní podmínky, které potřebují k pocitu svátečnosti, vyjímečnosti. Jen by ještě bylo zapotřebí vyčlenit čas na zkoušky, aby se nestalo, že například světla nejsou funkční, nahrávka hudby je příliš nahlas – protože prostě nebyl čas na technickou (a kde už na hereckou, prostorovou) zkoušku. Když se například školní vesnický soubor, dosud hrající jen v intimním prostředí třídy, tělocvičny, klubovny ocitne na opravdovém jevišti opravdového divadla a nastoupí k představení nepřipraven na tu ohromující zkušenost velkých prostorů, plného hlediště, zákonitě se divadlo rozpadne na prvočinitele spolu nesouvisející a prioritou přestane být sdělení, výpověď. Hlavní je pak zvládnutí a následné scénografické (a přesvědčivé) použití toho opravdového a velkého divadelního prostoru.
Nestačí mít jen nápad na hudbu, scénu, kostýmy a rekvizity či ozvučení. V divadle vše souvisí se vším. Každý jeden kamínek je součástí mozaiky sdělení, vjemů a emocí diváků (i hrajících). Vše musí mít své místo, svůj důvod. A méně je mnohdy více. Divadelní představení je vždy „domeček plný ozubených koleček, kde každé souvisí s každým“. A když se vylomí jeden zub, nebo se zadře ložisko, doplatí na to i cestující, v našem případě diváci. Neorientují se, nejdou s příběhem, jen se snaží přežít! Použiji-li mikrofon nebo nahrávku hudby, nesmí snímaný a „vysílaný“ zvuk přehlušit ty nejvýznamnější texty, repliky a věty. Nesmí být na jevišti více kostýmů, než herců. Střídmost provokuje fantazii, přežranost vede k otupění mysli.
Saša Rychecký
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.