SCHEJBAL, Milan: Chudá Karlínská Tříska. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 12 - 13.
Chudá Karlínská Tříska
Milan Schejbal
Letošního ročníku Karlínské Třísky, jedné ze dvou pražských přehlídek amatérských činoherních divadel s výběrem na celostátní přehlídku Divadelní Děčín 2010, se zúčastnily (po odstoupení dvou souborů v den jejich plánovaného vystoupení) pouze čtyři soutěžní inscenace. Za této konstelace by bylo pošetilé pouštět se do zobecňujících souvislostí či poukázání na trendy současného amatérského divadla, které jako celek nemá již delší dobu v našem hlavním městě právě na růžích ustláno. Spokojme se tudíž konstatováním, že z oněch čtyř soutěžních inscenací využívaly dvě postupy tzv. autorského divadla, zbylé dvě pak vykazovaly znaky spíše tzv. divadla interpretačního.
U Divadla TU se zmiňované autorství projevuje především v textové předloze, již méně pak v ostatních inscenačních složkách. Autoři hry Poprava Filip Lukeš a Jaroslav Hejnic (rovněž režie) nás uvádějí do divadelně velmi slibné situace: hlavní hrdina François Fuche je odsouzen k trestu smrti za znásilnění mladé ženy, kat, kněz a samotný François jsou na popravu připraveni, jen soudce se kdesi zdržel a nezbývá, než na něj počkat… Během tohoto čekání se odkrývá řada nečekaných a absurdních skutečností nejen o samotném zločinu, ale i o zúčastněných postavách. Je škoda, že úvodní groteskní situace je vlastně nejsilnějším momentem celé inscenace a že tato se dále divadelně účinně nerozvíjí, resp. rozvíjí se spíše směrem k jakési až psychologické studii (a to i zvolenými hereckými prostředky) než cestou v úvodu nastoleného řádu absurdní komedie. Autoři nicméně projevili cit pro situaci i pro dialog, což není málo a jistě toho využijí ve svých budoucích hrách.
O autorství v plném slova smyslu můžeme hovořit v případě Divadla Neškvor. Jejich nový opus s názvem Jelito, kopyto, platí to autora P. Jecelína nese znaky typické pro tento soubor již několik let: hravost, autenticita, absurdita. Tentokrát sledujeme neuvěřitelnou anabázi outsidera k cestě za penězi. Hlavní hrací prostor představuje (jak jinak) hospoda, ve které hlavní hrdina zabloudí i cestou zpět z toalet. Jsme svědky řady nápaditých a neotřelých situací, gagů, paradoxních slovních spojení i nečekaného rozuzlení. Přitom všem nejde o „hraní“ v pravém slova smyslu, jde spíše o bezprostřední existenci na jevišti, resp. „tady u nás“. A to je možná pravý důvod nepřenositelnosti inscenací tohoto sympatického souboru do míst i zdánlivě připomínajících „umělý“ prostor divadla.
Tradiční účastník Karlínské Třísky Divadlo ESENCE se letos představilo vlastní adaptací komedie Williama Shakespeara Jak se vám líbí (na dně). Sdělně interpretovat tuto už samotnou strukturou poměrně složitou slavnou komedii vyžaduje od inscenátorů nemalé úsilí. Režisérka Marie Kubrová si tento úkol ještě více zkomplikovala, neboť jednotlivá dějová pásma (zde nazvána RTV Arkádie, Autosalon Oliver, Arden Forest, Nebe) se jí nepodařilo důsledně (především herecky, ale částečně i scénograficky) oddělit a tato mnohdy splývala. Také posun směrem k současnosti nepřinesl kýžený (nebo možná čitelný) smysl a spíše nastolil otázku po záměru tohoto posunu, neboť ústřední téma původní Shakespearovy komedie (můžete si vybrat, který „svět“ se vám líbí) v zásadě neobohatil, spíše ho paradoxně zamlžil. Shakespeare prostě opět zvítězil…
Díla jednoho z nejvýznačnějších světových dramatiků 2. poloviny 20. století Friedricha Dürrenmatta se opravdu neobjevují na repertoáru amatérských divadel každý den. DS Ty-já-tr/HROBESO si pro svou inscenaci navíc vybral hru Frank Pátý, která rozhodně nepatří k nejjednodušším. Sledujeme osud podvodnické banky, jejíž představitelé se pro získání peněz neštítí použít i těch nejpodlejších a nejzrůdnějších prostředků. Jejich počínání je nejen krystalicky cynické, ale dosahuje takových rozměrů, že na jejich viny již nelze uplatnit standardní soudní mechanismy, lze jim pouze odpustit. Tak, jak je pro Dürrenmatta typické, strukturu textové předlohy tvoří řada groteskních situací, dovedených ad absurdum. Stejně tak mu není cizí střídání sentimentu s nadsázkou, až parodií. Vytváří plejádu neuvěřitelných lidských kreatur, které jsou v honbě za mamonem schopné obětovat cokoli. To vše spolu s nečekaným střídáním reálných a groteskních scén a navíc používáním komentáře či demonstrace klade na inscenátory neobyčejně velké nároky. Toho si byl režisér Luděk Horký spolu se svým tvůrčím týmem (velmi zdařilé režijně-scénografické řešení) evidentně vědom a v zásadě smysluplně a místy i velmi působivě hru jevištně převyprávěl. Nevyhnul se však některým nedůslednostem a mírným omylům. Za zásadní interpretační nedůslednost lze považovat pojetí Herberta a Franzisky, dětí titulní postavy, budoucích majitelů banky. Není totiž patrné, z hlediska tématu, v čem a proč přinášejí do banky nové metody, které budou na kvalitativně vyšší úrovni než metody jejich rodičů, zvláště když celkové vyznění inscenace míří do současnosti. Symptomy mladé generace konce 50. let minulého století rozhodně nejsou shodné s těmi dnešními. Je také škoda, že vynecháním milostné písně Egliho a Friedy před Friedinou smrtí je značně oslabeno groteskní vyznění celé této scény těsně před přestávkou. Stejně tak zůstává nedořešena jevištní i významová funkce servírky Jannette, která de facto celé dění organizuje atd. Stejné nároky jako na režii či scénografii, ne-li větší, klade tato hra i na herce. Ti musejí kromě již zmíněného zvládnout i vysoce stylizovaný projev, který mnohdy volně přechází do verše a dále pak ve zpěv. Přičemž písně Paula Burharda (zde i Ondřeje Pečeného) připomínají až operní árie, ne nadarmo uvádí autor jako podtitul hry „gangsterská opera“. Výtečně se se svým hereckým úkolem ve všech směrech vypořádala především Lucie Valenová jako Frankova žena Ottilie. Přesnou míru groteskní nadsázky uplatnil také Mikoláš Tyc jako majitel továrny na hodinky Piaget. Na druhé straně herecké pojetí Franka Pátého vykazovalo přílišné známky karikatury, a tím ztrácelo inscenační pravdivost. Přes všechny uvedené problémy či nedůslednosti jsme viděli nadprůměrnou amatérskou produkci, se kterou lze souhlasit či nesouhlasit, lze o ní dlouze diskutovat, ale rozhodně nenechá nikoho chladným a navíc se divadelně účinným způsobem vyjadřuje k současnému dění kolem nás. Právem si inscenace Ty-já-tru/HROBESO vysloužila jako jediná doporučení k postupu na Divadelní Děčín 2010.
Karlínská Tříska se letos konala ve dnech 12. a 13. března v Karlínském spektru v režii DIVADLA (bez záruky) PRAHA. Odborná porota pracovala ve složení Kateřina Fixová, Milan Schejbal a René Vápeník. Sečteno a podtrženo: doufejme, že letošní chudý ročník (kvalitativně i kvantitativně) byl pouhou výjimkou a že již ten příští naváže na léta daleko úrodnější…
Milan Schejbal
Letošního ročníku Karlínské Třísky, jedné ze dvou pražských přehlídek amatérských činoherních divadel s výběrem na celostátní přehlídku Divadelní Děčín 2010, se zúčastnily (po odstoupení dvou souborů v den jejich plánovaného vystoupení) pouze čtyři soutěžní inscenace. Za této konstelace by bylo pošetilé pouštět se do zobecňujících souvislostí či poukázání na trendy současného amatérského divadla, které jako celek nemá již delší dobu v našem hlavním městě právě na růžích ustláno. Spokojme se tudíž konstatováním, že z oněch čtyř soutěžních inscenací využívaly dvě postupy tzv. autorského divadla, zbylé dvě pak vykazovaly znaky spíše tzv. divadla interpretačního.
U Divadla TU se zmiňované autorství projevuje především v textové předloze, již méně pak v ostatních inscenačních složkách. Autoři hry Poprava Filip Lukeš a Jaroslav Hejnic (rovněž režie) nás uvádějí do divadelně velmi slibné situace: hlavní hrdina François Fuche je odsouzen k trestu smrti za znásilnění mladé ženy, kat, kněz a samotný François jsou na popravu připraveni, jen soudce se kdesi zdržel a nezbývá, než na něj počkat… Během tohoto čekání se odkrývá řada nečekaných a absurdních skutečností nejen o samotném zločinu, ale i o zúčastněných postavách. Je škoda, že úvodní groteskní situace je vlastně nejsilnějším momentem celé inscenace a že tato se dále divadelně účinně nerozvíjí, resp. rozvíjí se spíše směrem k jakési až psychologické studii (a to i zvolenými hereckými prostředky) než cestou v úvodu nastoleného řádu absurdní komedie. Autoři nicméně projevili cit pro situaci i pro dialog, což není málo a jistě toho využijí ve svých budoucích hrách.
O autorství v plném slova smyslu můžeme hovořit v případě Divadla Neškvor. Jejich nový opus s názvem Jelito, kopyto, platí to autora P. Jecelína nese znaky typické pro tento soubor již několik let: hravost, autenticita, absurdita. Tentokrát sledujeme neuvěřitelnou anabázi outsidera k cestě za penězi. Hlavní hrací prostor představuje (jak jinak) hospoda, ve které hlavní hrdina zabloudí i cestou zpět z toalet. Jsme svědky řady nápaditých a neotřelých situací, gagů, paradoxních slovních spojení i nečekaného rozuzlení. Přitom všem nejde o „hraní“ v pravém slova smyslu, jde spíše o bezprostřední existenci na jevišti, resp. „tady u nás“. A to je možná pravý důvod nepřenositelnosti inscenací tohoto sympatického souboru do míst i zdánlivě připomínajících „umělý“ prostor divadla.
Tradiční účastník Karlínské Třísky Divadlo ESENCE se letos představilo vlastní adaptací komedie Williama Shakespeara Jak se vám líbí (na dně). Sdělně interpretovat tuto už samotnou strukturou poměrně složitou slavnou komedii vyžaduje od inscenátorů nemalé úsilí. Režisérka Marie Kubrová si tento úkol ještě více zkomplikovala, neboť jednotlivá dějová pásma (zde nazvána RTV Arkádie, Autosalon Oliver, Arden Forest, Nebe) se jí nepodařilo důsledně (především herecky, ale částečně i scénograficky) oddělit a tato mnohdy splývala. Také posun směrem k současnosti nepřinesl kýžený (nebo možná čitelný) smysl a spíše nastolil otázku po záměru tohoto posunu, neboť ústřední téma původní Shakespearovy komedie (můžete si vybrat, který „svět“ se vám líbí) v zásadě neobohatil, spíše ho paradoxně zamlžil. Shakespeare prostě opět zvítězil…
Díla jednoho z nejvýznačnějších světových dramatiků 2. poloviny 20. století Friedricha Dürrenmatta se opravdu neobjevují na repertoáru amatérských divadel každý den. DS Ty-já-tr/HROBESO si pro svou inscenaci navíc vybral hru Frank Pátý, která rozhodně nepatří k nejjednodušším. Sledujeme osud podvodnické banky, jejíž představitelé se pro získání peněz neštítí použít i těch nejpodlejších a nejzrůdnějších prostředků. Jejich počínání je nejen krystalicky cynické, ale dosahuje takových rozměrů, že na jejich viny již nelze uplatnit standardní soudní mechanismy, lze jim pouze odpustit. Tak, jak je pro Dürrenmatta typické, strukturu textové předlohy tvoří řada groteskních situací, dovedených ad absurdum. Stejně tak mu není cizí střídání sentimentu s nadsázkou, až parodií. Vytváří plejádu neuvěřitelných lidských kreatur, které jsou v honbě za mamonem schopné obětovat cokoli. To vše spolu s nečekaným střídáním reálných a groteskních scén a navíc používáním komentáře či demonstrace klade na inscenátory neobyčejně velké nároky. Toho si byl režisér Luděk Horký spolu se svým tvůrčím týmem (velmi zdařilé režijně-scénografické řešení) evidentně vědom a v zásadě smysluplně a místy i velmi působivě hru jevištně převyprávěl. Nevyhnul se však některým nedůslednostem a mírným omylům. Za zásadní interpretační nedůslednost lze považovat pojetí Herberta a Franzisky, dětí titulní postavy, budoucích majitelů banky. Není totiž patrné, z hlediska tématu, v čem a proč přinášejí do banky nové metody, které budou na kvalitativně vyšší úrovni než metody jejich rodičů, zvláště když celkové vyznění inscenace míří do současnosti. Symptomy mladé generace konce 50. let minulého století rozhodně nejsou shodné s těmi dnešními. Je také škoda, že vynecháním milostné písně Egliho a Friedy před Friedinou smrtí je značně oslabeno groteskní vyznění celé této scény těsně před přestávkou. Stejně tak zůstává nedořešena jevištní i významová funkce servírky Jannette, která de facto celé dění organizuje atd. Stejné nároky jako na režii či scénografii, ne-li větší, klade tato hra i na herce. Ti musejí kromě již zmíněného zvládnout i vysoce stylizovaný projev, který mnohdy volně přechází do verše a dále pak ve zpěv. Přičemž písně Paula Burharda (zde i Ondřeje Pečeného) připomínají až operní árie, ne nadarmo uvádí autor jako podtitul hry „gangsterská opera“. Výtečně se se svým hereckým úkolem ve všech směrech vypořádala především Lucie Valenová jako Frankova žena Ottilie. Přesnou míru groteskní nadsázky uplatnil také Mikoláš Tyc jako majitel továrny na hodinky Piaget. Na druhé straně herecké pojetí Franka Pátého vykazovalo přílišné známky karikatury, a tím ztrácelo inscenační pravdivost. Přes všechny uvedené problémy či nedůslednosti jsme viděli nadprůměrnou amatérskou produkci, se kterou lze souhlasit či nesouhlasit, lze o ní dlouze diskutovat, ale rozhodně nenechá nikoho chladným a navíc se divadelně účinným způsobem vyjadřuje k současnému dění kolem nás. Právem si inscenace Ty-já-tru/HROBESO vysloužila jako jediná doporučení k postupu na Divadelní Děčín 2010.
Karlínská Tříska se letos konala ve dnech 12. a 13. března v Karlínském spektru v režii DIVADLA (bez záruky) PRAHA. Odborná porota pracovala ve složení Kateřina Fixová, Milan Schejbal a René Vápeník. Sečteno a podtrženo: doufejme, že letošní chudý ročník (kvalitativně i kvantitativně) byl pouhou výjimkou a že již ten příští naváže na léta daleko úrodnější…
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.