POUZA, Ludvík: Ochotníci se pouštěli i do operetek. Klatovský deník, 4. 12. 2009
„Zlomte okovy byla hra ze selského povstání a byla v ní velmi působivá scéna, kdy vzbouření sedláci v předvečer svého útoku na zámek přísahají na svůj prapor a pronášejí slova: Přísaháme, že neustanem, dokud se tato země nevrátí do našich rukou, dokud nebudeme svobodni i kdybychom měli při tom své životy položiti.“ Tato scéna se však nelíbila okresnímu úřadu v Klatovech, kam se muselo žádat o povolení. Panu okresnímu hejtmanovi se nelíbil už název hry a scéna s přísahou už vůbec ne. Nakonec po dlouhém jednání hru seškrtal a povolení vydal. V roce 1940 byl sehrán Chudý písničkář, kde byla zpívána píseň Ta naše písnička česká a Chaloupky pod horami, které tehdy velmi působily na city našich diváků. Další hrou pak byla Její pastorkyně.
O pouti, kdy byly taneční zábavy zakázány, byla s velkým úspěchem sehrána opereta Srdíčko z lásky. To byla poslední hra ve válečném období. Pak přišel zákaz a nastala doba temna. Divadelní činnost znovu ožívá po osvobození naší vlasti historickou hrou ze selských bouří Jan Výrava. V roce 1948 za režie Josefa Máry byla sehrána známá národní báchorka od J. K. Tyla Strakonický dudák. Byla hrána též pro okolní školy a dvakrát pro místní diváky. Měla veliký úspěch nejen morální, ale i finanční. Pro zajímavost uvedu z pokladní knihy: celkem vybráno 13 828 korun, vydání 2292, zůstatek 11 534 Kč.
Další hra byla známá opereta Josefa Piskáčka Slovácká princezna a hra z klášterního prostředí Bratři sv. Bernarda. Za řízení Josefa Máry byl obnoven pěvecký sbor, který se uplatnil při různých oslavách, a jak se můžeme dočíst v obecní kronice, také při zahájení voleb v roce 1957 zazpíval Smetanovo Věno a jugoslávskou píseň U boj.
---------------------------
V divadelní činnosti nastává pak přestávka až do roku 1955, kdy byla sehrána známá hra Paní Marjánka matka pluku a v roce 1956 další známá hra Ladislava Stroupežnického Naši furianti. V této hře naposledy vystoupil na jevišti dlouholetý režisér a herec Jan Vlček, který si v roli starého výměnkáře s dojetím zazpíval píseň Znám já jeden krásný zámek nedaleko Jičína. Tuto píseň mu pak členové dramatického odboru zazpívali při poslední rozloučení.
-----------------------
V roce 1958 ujímá se režie Dr. Červený, který nacvičil známou hru Jana Drdy Hrátky s čertem. Tato hra získala 1. místo v okresní soutěži a byla hrána na zájezdech ve Zborovech, Mečichově, Mlázovech a Plánici. V roce 1959 za Slavnost lampionů se získala 1. cena a odměna 500 Kč.
V roce 1960 za režie Dr. Roubala získala hra s protiválečnou tématikou Země duní opět prvé místo v okresní soutěži. Za odměnu si mohl soubor vybrat zájezd, do kteréhokoliv divadla. Byl vybrán zájezd do Bratislavy, kde účastníci zhlédli ve slovenském Národním divadle operu Madam Buterfley a na zpáteční cestě v brněnském divadle operu Tosca.
V roce 1964 za režie Josefa Tůmy byla sehrána hra Paličova dcera. Hře byla věnována veliká péče, někteří herci nelitovali cesty do Prahy, aby tuto hru zhlédli v libeňském divadle. Hra měla veliký úspěch, pochvalná kritika vyšla dokonce v Novém Klatovsku a v plzeňské Pravdě. Tehdy ale ještě nikdo netušil, že Paličova dcera bude v Nalžovských Horách hrou poslední.“
O pouti, kdy byly taneční zábavy zakázány, byla s velkým úspěchem sehrána opereta Srdíčko z lásky. To byla poslední hra ve válečném období. Pak přišel zákaz a nastala doba temna. Divadelní činnost znovu ožívá po osvobození naší vlasti historickou hrou ze selských bouří Jan Výrava. V roce 1948 za režie Josefa Máry byla sehrána známá národní báchorka od J. K. Tyla Strakonický dudák. Byla hrána též pro okolní školy a dvakrát pro místní diváky. Měla veliký úspěch nejen morální, ale i finanční. Pro zajímavost uvedu z pokladní knihy: celkem vybráno 13 828 korun, vydání 2292, zůstatek 11 534 Kč.
Další hra byla známá opereta Josefa Piskáčka Slovácká princezna a hra z klášterního prostředí Bratři sv. Bernarda. Za řízení Josefa Máry byl obnoven pěvecký sbor, který se uplatnil při různých oslavách, a jak se můžeme dočíst v obecní kronice, také při zahájení voleb v roce 1957 zazpíval Smetanovo Věno a jugoslávskou píseň U boj.
---------------------------
V divadelní činnosti nastává pak přestávka až do roku 1955, kdy byla sehrána známá hra Paní Marjánka matka pluku a v roce 1956 další známá hra Ladislava Stroupežnického Naši furianti. V této hře naposledy vystoupil na jevišti dlouholetý režisér a herec Jan Vlček, který si v roli starého výměnkáře s dojetím zazpíval píseň Znám já jeden krásný zámek nedaleko Jičína. Tuto píseň mu pak členové dramatického odboru zazpívali při poslední rozloučení.
-----------------------
V roce 1958 ujímá se režie Dr. Červený, který nacvičil známou hru Jana Drdy Hrátky s čertem. Tato hra získala 1. místo v okresní soutěži a byla hrána na zájezdech ve Zborovech, Mečichově, Mlázovech a Plánici. V roce 1959 za Slavnost lampionů se získala 1. cena a odměna 500 Kč.
V roce 1960 za režie Dr. Roubala získala hra s protiválečnou tématikou Země duní opět prvé místo v okresní soutěži. Za odměnu si mohl soubor vybrat zájezd, do kteréhokoliv divadla. Byl vybrán zájezd do Bratislavy, kde účastníci zhlédli ve slovenském Národním divadle operu Madam Buterfley a na zpáteční cestě v brněnském divadle operu Tosca.
V roce 1964 za režie Josefa Tůmy byla sehrána hra Paličova dcera. Hře byla věnována veliká péče, někteří herci nelitovali cesty do Prahy, aby tuto hru zhlédli v libeňském divadle. Hra měla veliký úspěch, pochvalná kritika vyšla dokonce v Novém Klatovsku a v plzeňské Pravdě. Tehdy ale ještě nikdo netušil, že Paličova dcera bude v Nalžovských Horách hrou poslední.“
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.