POUZA, Ludvík: První hrou byla Smetanova opera Hubička. Klatovský deník, 12. 2. 2010
Na lepší časy se začalo blýskat, když zastupitelstvo města Klatov schválilo na svém zasedání 30. 5. 1919 výstavbu přednáškové, koncertní, divadelní a biografické síně, která k účelům divadelním měla sloužit. Projekt, plány a rozpočet objednalo město u architekta Hanuše Hladíka a samotná stavba dnešní budovy klatovského divadla, původně rozpočtována na 645 940 korun, byla zadána firmě B. Hollmann a spol. v Praze. Ta započala se stavbou 12. 6. 1919 na staveništi po bývalých masných krámech, které vyhořely 10. 6. 1918. Pozemek město od majitelů odkoupilo za 51 600 korun.
Stavba měla být dle projektu dokončena 1. 12. 1919, ale následkem poválečných těžkých poměrů se protáhla až do druhé poloviny roku 1920 a vyžádala si mnohem větších nákladů. Nakonec se kolaudovalo 16. září 1920 a 18. září 1920 byl objekt slavnostně odevzdán svému účelu. Divadlo tehdy zařídil vybavením správce skladiště zemského Národního divadla v Praze mistr J. Weigert a dekorace maloval dle návrhů šéfa výpravy Národního divadla Karla Štapfera akademický malíř téhož divadla Robert Holzer. Řemeslné práce z valné části dodali místní živnostníci, ústřední topení firma Němec v Praze, elektrické osvětlení provedla městská elektrárna, divadelní a lóžová sedadla dodala firma Tonet v Praze. A takto by se dalo pokračovat dále a dále. O divadle si budeme povídat s ředitelkou Stále divadelní scény v Klatovech Zdeňkou Koubovou.
Jaké to tenkrát vlastně bylo divadlo?
Divadelní budova byla využívána přesně k těm účelům, ke kterým byla postavena. Sloužila jako divadelní, koncertní, biografická a přednášková síň. Útočiště zde nalezly především ochotnické soubory, pěvecké sbory, komorní hudební tělesa i symfonické orchestry, ale hostovala zde i profesionální divadla. Zároveň se zde v určité dny promítaly filmy.
Kdy vznikl v Klatovech profesionální soubor?
První profesionální soubor bylo takzvané Pošumavské divadlo založené v roce 1947. Vzniklo jako odnož Jihočeského divadla České Budějovice. Bohužel fungovalo pouze jeden rok, neboť klatovská veřejnost toto divadlo nepřijala za své. V té době mělo ve městě i v okolí velkou konkurenci v ochotnických souborech, které byly velice oblíbené u veřejnosti. A tak po roce začala budova opět sloužit jako víceúčelové zařízení. V roce 1956 bylo Krajským národním výborem Plzeň založeno Západočeské zájezdové divadlo Klatovy. Mělo vyplnit tehdy ještě řídkou síť divadel v ČSR.
Zajíždělo s nastudovanými představení do měst a městeček daleko na západ k Chebu, na sever až k Praze. Důležité slovo v názvu je „zájezdové“ , které se stalo tomuto profesionálnímu divadlu osudným. Divadlo stále „jezdilo na zájezdy“, nestačilo nastudovat nové premiéry a v Klatovech nakonec nemělo co zahrát. Pak se přidaly finanční potíže. V tomto profesionálním divadle začínali hrát i tehdy mladí herci Alois Švehlík, Pavel Landovský, Milan Klásek a další. Bohužel toto profesionální divadlo bylo v roce 1963 tehdejšími orgány zrušeno. Většina herců a technického personálu odešla do nově vzniklého divadla v Chebu, někteří přešli i do pražských divadel, některé zavál vítr až do divadel na Moravu.
A kdy vznikla Stálá divadelní scéna?
Ta byla zřízena tehdejším okresním národním výborem v srpnu 1963. Svoji činnost organizace zahájila v září roku 1963. SDS měla ze začátku také své problémy, ale měla štěstí v tom, že v budově zůstalo na tu dobu moderní divadelní vybavení (technické, osvětlovací, zvukové). Stálá divadelní scéna byla okresním zařízením, proto zajišťovala svoji činnost po celém klatovském okrese. Působila na jedenácti místech. Hrávalo se v Železné Rudě, Janovicích nad Úhlavou, v Nýrsku, Kašperských Horách, Pačejově, Velharticích, Svéradicích, ve Švihově, v Sušici, v Horaďovicích, v Chanovicích a zajížděla i do Lužan. Po roce 1989 hrajeme jen v Klatovech, v Sušici a v Horažďovicích. Lidé tenkrát „na divadlo“ prostě chodili.
Divadlo prošlo také řadou proměn a rekonstrukcí?
Ano. Asi největší rekonstrukce se realizovala v letech 1968 - 70, kdy se zástavbou Divadelní ulice zvětšilo jeviště a umožnil se tak vjezd přímo na rampu jeviště, to je obrovská výhoda při skládání kulis a rekvizit, upravovaly se šatny, měnila se sedadla. Těch oprav a modernizací byla ale i poté celá řada. V polovině 80tých let se předělával vstupní vestibul a pokladna – původně zde byla nepoužívaná šatna – následně se esteticky předělávaly ostatní foyery, které jsme vybavili krásnými dřevěnými reliéfy od Jaroslava Rejthara. V devadesátých letech proběhla rekonstrukce kotelny včetně rozvodů po celé budově a přilehlých prostorách okolních budov v rekordním čase dvou měsíců včetně úklidů o divadelních prázdninách. V dalších letech se realizovaly rekonstrukce sociálních zařízení, sprchových koutů, divadelního klubu. Postupně jsme dělali také kompletní rekonstrukci ozvučení, osvětlení, tahů… Vloni v létě se dělal bezbarierový přístup až do hlediště divadla. V roce 2005 jsme z kuřárny vybudovali výstavní síň.
Do poloviny osmdesátých let se SDS v Klatovech pyšnila i jednou zvlášností. Připomenete?
Měli jsme zde dílnu, kde se vyrábělo pro divadla a kulturní domy v celé republice jevištní vybavení. Šily se také opony, šály, sufity. Proto jsme měli dvakrát tolik zaměstnanců než nyní. Zaměstnávali jsme i švadlenu, truhláře, čalouníka. Nad vším dohlížel Jaroslav Kroupa.
Vaše divadlo má i své varhany…
Protože SDS pořádá i koncerty vážné hudby, koncem sedmdesátých let byly na jevišti divadla postaveny varhany stavitelem Vilémem Pejšou. Mají 2100 píšťal. Varhany se prvně pro veřejnost rozezněly v roce 1980. Dodnes se používají a jsou nádherné.
Kolik ředitelů se ve Stálé divadelní scéně v Klatovech za 47 let vlastně vystřídalo?
Pouze dva. Vladimír Horáček, který zde působil v letech 1963 – 1981, a od roku 1983 jsem ve funkci já. V mezidobí dvou let jsem jako ekonom ředitele zastupovala.
Na která herecká setkání nejraději vzpomínáte?
Já osobně s úctou vzpomínám na setkání například s Miroslavem Horníčkem, Radovanem Lukavským, Jiřinou Jiráskovou, Milanem Markovičem, Juliem Satinským. Mám-li být upřímná ráda uvítám všechny umělce, kteří naše divadlo navštíví, každý je svým způsobem osobností. V současné době se velmi těším na setkání s Janem Třískou, který navštíví naše divadlo poprvé. Přijede s představením „Kumšt“ s Divadlem Na Jezerce 3. června letošního roku. Toto představení je opravdu hereckým koncertem nejen Jana Třísky, ale i Jana Hrušínského a Jana Kačera.
Stavba měla být dle projektu dokončena 1. 12. 1919, ale následkem poválečných těžkých poměrů se protáhla až do druhé poloviny roku 1920 a vyžádala si mnohem větších nákladů. Nakonec se kolaudovalo 16. září 1920 a 18. září 1920 byl objekt slavnostně odevzdán svému účelu. Divadlo tehdy zařídil vybavením správce skladiště zemského Národního divadla v Praze mistr J. Weigert a dekorace maloval dle návrhů šéfa výpravy Národního divadla Karla Štapfera akademický malíř téhož divadla Robert Holzer. Řemeslné práce z valné části dodali místní živnostníci, ústřední topení firma Němec v Praze, elektrické osvětlení provedla městská elektrárna, divadelní a lóžová sedadla dodala firma Tonet v Praze. A takto by se dalo pokračovat dále a dále. O divadle si budeme povídat s ředitelkou Stále divadelní scény v Klatovech Zdeňkou Koubovou.
Jaké to tenkrát vlastně bylo divadlo?
Divadelní budova byla využívána přesně k těm účelům, ke kterým byla postavena. Sloužila jako divadelní, koncertní, biografická a přednášková síň. Útočiště zde nalezly především ochotnické soubory, pěvecké sbory, komorní hudební tělesa i symfonické orchestry, ale hostovala zde i profesionální divadla. Zároveň se zde v určité dny promítaly filmy.
Kdy vznikl v Klatovech profesionální soubor?
První profesionální soubor bylo takzvané Pošumavské divadlo založené v roce 1947. Vzniklo jako odnož Jihočeského divadla České Budějovice. Bohužel fungovalo pouze jeden rok, neboť klatovská veřejnost toto divadlo nepřijala za své. V té době mělo ve městě i v okolí velkou konkurenci v ochotnických souborech, které byly velice oblíbené u veřejnosti. A tak po roce začala budova opět sloužit jako víceúčelové zařízení. V roce 1956 bylo Krajským národním výborem Plzeň založeno Západočeské zájezdové divadlo Klatovy. Mělo vyplnit tehdy ještě řídkou síť divadel v ČSR.
Zajíždělo s nastudovanými představení do měst a městeček daleko na západ k Chebu, na sever až k Praze. Důležité slovo v názvu je „zájezdové“ , které se stalo tomuto profesionálnímu divadlu osudným. Divadlo stále „jezdilo na zájezdy“, nestačilo nastudovat nové premiéry a v Klatovech nakonec nemělo co zahrát. Pak se přidaly finanční potíže. V tomto profesionálním divadle začínali hrát i tehdy mladí herci Alois Švehlík, Pavel Landovský, Milan Klásek a další. Bohužel toto profesionální divadlo bylo v roce 1963 tehdejšími orgány zrušeno. Většina herců a technického personálu odešla do nově vzniklého divadla v Chebu, někteří přešli i do pražských divadel, některé zavál vítr až do divadel na Moravu.
A kdy vznikla Stálá divadelní scéna?
Ta byla zřízena tehdejším okresním národním výborem v srpnu 1963. Svoji činnost organizace zahájila v září roku 1963. SDS měla ze začátku také své problémy, ale měla štěstí v tom, že v budově zůstalo na tu dobu moderní divadelní vybavení (technické, osvětlovací, zvukové). Stálá divadelní scéna byla okresním zařízením, proto zajišťovala svoji činnost po celém klatovském okrese. Působila na jedenácti místech. Hrávalo se v Železné Rudě, Janovicích nad Úhlavou, v Nýrsku, Kašperských Horách, Pačejově, Velharticích, Svéradicích, ve Švihově, v Sušici, v Horaďovicích, v Chanovicích a zajížděla i do Lužan. Po roce 1989 hrajeme jen v Klatovech, v Sušici a v Horažďovicích. Lidé tenkrát „na divadlo“ prostě chodili.
Divadlo prošlo také řadou proměn a rekonstrukcí?
Ano. Asi největší rekonstrukce se realizovala v letech 1968 - 70, kdy se zástavbou Divadelní ulice zvětšilo jeviště a umožnil se tak vjezd přímo na rampu jeviště, to je obrovská výhoda při skládání kulis a rekvizit, upravovaly se šatny, měnila se sedadla. Těch oprav a modernizací byla ale i poté celá řada. V polovině 80tých let se předělával vstupní vestibul a pokladna – původně zde byla nepoužívaná šatna – následně se esteticky předělávaly ostatní foyery, které jsme vybavili krásnými dřevěnými reliéfy od Jaroslava Rejthara. V devadesátých letech proběhla rekonstrukce kotelny včetně rozvodů po celé budově a přilehlých prostorách okolních budov v rekordním čase dvou měsíců včetně úklidů o divadelních prázdninách. V dalších letech se realizovaly rekonstrukce sociálních zařízení, sprchových koutů, divadelního klubu. Postupně jsme dělali také kompletní rekonstrukci ozvučení, osvětlení, tahů… Vloni v létě se dělal bezbarierový přístup až do hlediště divadla. V roce 2005 jsme z kuřárny vybudovali výstavní síň.
Do poloviny osmdesátých let se SDS v Klatovech pyšnila i jednou zvlášností. Připomenete?
Měli jsme zde dílnu, kde se vyrábělo pro divadla a kulturní domy v celé republice jevištní vybavení. Šily se také opony, šály, sufity. Proto jsme měli dvakrát tolik zaměstnanců než nyní. Zaměstnávali jsme i švadlenu, truhláře, čalouníka. Nad vším dohlížel Jaroslav Kroupa.
Vaše divadlo má i své varhany…
Protože SDS pořádá i koncerty vážné hudby, koncem sedmdesátých let byly na jevišti divadla postaveny varhany stavitelem Vilémem Pejšou. Mají 2100 píšťal. Varhany se prvně pro veřejnost rozezněly v roce 1980. Dodnes se používají a jsou nádherné.
Kolik ředitelů se ve Stálé divadelní scéně v Klatovech za 47 let vlastně vystřídalo?
Pouze dva. Vladimír Horáček, který zde působil v letech 1963 – 1981, a od roku 1983 jsem ve funkci já. V mezidobí dvou let jsem jako ekonom ředitele zastupovala.
Na která herecká setkání nejraději vzpomínáte?
Já osobně s úctou vzpomínám na setkání například s Miroslavem Horníčkem, Radovanem Lukavským, Jiřinou Jiráskovou, Milanem Markovičem, Juliem Satinským. Mám-li být upřímná ráda uvítám všechny umělce, kteří naše divadlo navštíví, každý je svým způsobem osobností. V současné době se velmi těším na setkání s Janem Třískou, který navštíví naše divadlo poprvé. Přijede s představením „Kumšt“ s Divadlem Na Jezerce 3. června letošního roku. Toto představení je opravdu hereckým koncertem nejen Jana Třísky, ale i Jana Hrušínského a Jana Kačera.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.