AS 2002, č. 3, s. 9, Marie Caltová.

Dospělí byli vůči dětem skoupí
Poznámky k Radnickému dráčku, oblastní přehlídce činoherních divadelních souborů hrajících pro děti ve dnech 11. - 12. května

Radnický dráček byl v letošním ročníku velmi slabě obsazen – ze čtyř ohlášených soutěžních inscenací zůstaly nakonec pouze tři. Představení Pohádky na draka od Ivy Peřinové v podání souboru Podividlo ažažaž z Aše těsně před zahájením přehlídky odpadlo.
Jako první se představili členové souboru Štace z Kaznějova s pohádkovým muzikálem Jak kuchař Osvald do sladkého království přišel. Námět, scénář, texty písní i hudební zpracování jsou kolektivní prací více členů souboru. Pod vedením režisérky Aleny Svobodové dozrával výsledný tvar scénáře až během zkoušek. Myšlenka „nejezte sladkosti a budete zdraví“ vyzněla poněkud plakátově, protože postavy jsou příliš lineární. Hlavním hrdinou je kuchař Osvald, který Sladkému království, žijícímu v tradicí vybudovaném cukrovém zajetí, objeví chuť zdravé zeleniny. Vládcové Cukrové říše chtějí zabránit ztrátu poddanství Sladkého království tím, že unesou tamní princeznu Piškotku. Osvald osvobodí nejen princeznu, ale i otrocky pracující skřítky z Medového království, odmítne stát se králem a odchází napravovat další pohádky. Díky nápoji lásky končí Piškotka v objetí jiného prince (dokonce s miminem v náruči). Aby tato agitka lépe fungovala, bylo by třeba razantněji odlišit rozdíl mezi tím jak se chovají lidé potlumení sladkostmi a jak se jim uleví, když začnou žít zdravě. V první části akcentovala režisérka Svobodová spíše obecnou infantilitu než lenost a potíže z nemocí způsobených sladkostmi. Nevýhodná je také absence milostného vztahu mezi sympaticky vykreslenými postavami Osvalda a Piškotky. Otázkou zůstává, proč jsou ve hře postavy skřítků, když pro ně v souboru nejsou adekvátní představitelé. Přes nevyrovnanost textu a nešikovnosti v kompozici je třeba ocenit, že se soubor s entusiasmem vydal nevyšlapanými cestami. V textu jsou místa (např. písnička skřítků o tom, jak nelze ztrácet naději), která jsou příslibem do budoucna. Největším pozitivem ale je, že Alena Svobodová myslí na budoucnost souboru. Rozvíjí nejen herecké, ale i muzikantské schopnosti souboru (cena za hudební složku inscenace). A neustále zapojuje do inscenací nové mladé lidi. O tom, že má ve výběru šťastnou ruku svědčí i dvě ceny za herecký výkon pro Olinu Peškovou v roli princezny Piškotky (cena dětského diváka a cena odborné poroty). U ostatních interpretů ale převažuje spíše obecný temperament než barvitost propracování hereckého detailu a konkrétního jednání postavy v dramatických situacích. Obecné jsou i jednotlivé kostýmy, které mohly více těžit z konkrétního pojmenování (oplatka, poleva, sušenka). Scéna pracuje s jednoduchým náznakem a umožňuje rychlé proměny.
Divadelní soubor D3 Karlovy Vary nastudoval pro děti Pohádku ze mlejna. Vlastimil Ondráček vycházel z textové předlohy pohádky Vodník Mařenka od V. Nováka a S. Oubrama. Nejpozitivnější je, že ve své úpravě vytvořil daleko zajímavější postavu mlynáře Vendelína, který pouze podlehl své mladé, krásné, ale zlé ženě a v závěru se z jejího vlivu vymaní a svého chování k vlastní dceři Bětce lituje. Sporné je, že Mlynářka nezůstane v pekle, ale prohání čerta Kiliána po zemi, a tím, že získává svobodu, představuje potenciální nebezpečí pro všechny přítomné. Ve své inscenaci akcentuje režisér Vlastimil Ondráček myšlenku, že člověka nelze soudit podle zevnějšku, ale podle toho, jaké má srdce. Důležitou roli hrají převleky. Ty bohužel většinou nevycházejí; jsou pomalé a málo uvěřitelné. Pravděpodobně by bylo inscenaci prospělo, kdyby byly základní kostýmy obecnější (např. černý základ) a znaky figury nenápadnější (např. místo složitého líčení pouze růžky u čerta Kiliána). Inscenace byla poznamenána závažným onemocněním režiséra Ondráčka šest týdnů před přehlídkou. Absence zkoušek poznamenala herecké výkony jinak zkušeného hereckého ansámblu. Zejména Jaroslav Weinlich nevyužil nabídky nejzajímavěji komponované postavy a přesněji nezahrál proč Vendelín podléhá Mlynářce a kdy se z jejího vlivu dokáže vymanit. Svým půvabem a autenticitou zaujala Eliška Huberová v roli Bětky (cena) a razantní Lilia Lazutkina v roli Mlynářky (cena za herecký výkon). Samcův Vodník (cena dětského diváka) a Hniličkův Čert byly jednostrunně zahrané postavy. Scéna Jiřího Hniličky nepostrádá sice malířský půvab, je líbezná i v realizaci, ale nepostihuje časové proměny.
S handicapem přijel na přehlídku i plzeňský soubor Jezírko. Někteří herci ve stejné době, kdy se konal Radnický dráček vystupovali na celostátní, poděbradské přehlídce. V inscenaci pohádky O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce se proto musely udělat záskoky. Erbenovu pohádku zdramatizoval Jan Jílek a pro soubor upravil režisér plzeňské inscenace Jaroslav Pára. Pohádka poskytuje výtečnou hereckou příležitost zejména pro hlavního hrdinu, Kralevice. Musí bojovat nejen s nadpřirozenými silami a lidskou zlobou, ale i s vlastní neukázněností. Mladý interpret Jan Kučera, ale ještě složitost postavy úplně nezvládl. Vynikající výkon zato podala Petra Bartičková v klíčové roli lišky Ryšky (cena za herecký výkon a cena dětského diváka). Její temperamentní, chytrá liška vládne bohatým citovým fondem. Škoda, že režisér nerespektoval text, ve kterém se vyslovuje přání Ryšky umřít někde o samotě, a její konec umístil na scénu. Do nevýhodného postavení tak staví i Kralevice, který by měl na konec své obětavé přítelkyně nějak reagovat. Taneční vložky, svěřené umělecké agentuře MINTAKA, jsou příliš dlouhé, stereotypní a obecné. Výhodnější by byla pravděpodobně pantomima, která by se vázala k ději. Ostřejší střihy by snesla i jinak dobře vybraná hudba. Paravanový systém scény umožňuje nejen rychlé proměny dějišť, ale i zobrazení dramatičnosti putování (spolu se světlem) hlavních hrdinů.
Na samotný závěr přehlídky byla udělena členu karlovarského souboru D3 Vlastimilu Ondráčkovi cena Za dlouholetou tvorbu pro dětského diváka.
Marie Caltová