Opava, RICHTER, Luděk: Opavská rolnička 2010, psáno pro čas. Loutkář - Čertíkovy lumpačiny.

Čertíkovy lumpačiny opavského dětského divadelního souboru Rarášci se skládají ze dvou pohádek, spojených postavou malého čertíka. V prvém příběhu je čertík napomenut, že má pomáhat chudým a tak sedláčkovi zorá pole, zatímco boháče potluče cepem a následně užene k smrti, čímž získá jeho černou duši. V druhém příběhu se pomocí nastrčeného vrabce snaží ukrást přihlouplým manželům obilí z pytle, jenž nesou na trh, čímž je vžene do náruče různým babkám (možná však, že je to jen jedna a tatáž převlečená čertíkova pomocnice), kteří jim za drobnou odměnu pomáhají radou tak dlouho, až je pytel prázdný a čertík se sedláčkům vysměje poučením, že lepší je ždibec rozumu než hrouda zlata (?).
Hrají dvě předškolní (?) a dvě mladší školní děti s třemi dospělými; tyčkové loutky obou sedláků, koně a čertíka jsou pěkně využity v prvé části, druhá část je až na zářivě modrého vrabce (?) čistě herecká.
Inscenace má obdobné klady i problémy jako loňský Paleček. Ke kladům může patřit výrazný herecký projev dětí. K problémům též. Zatímco mnozí vedoucí pracně usilují o tvar a výraz herecké akce dětí, u Rarášků jde spíše o opak: přibrzdit vnější rozmáchlá gesta, přitlumit razantně hlasitý projev a obojí naplnit přiměřeností a autenticitou jako by to vznikalo právě teď, právě tady a právě v dětech. Chci věřit, že inscenace vznikají hrou - ale z jeviště jako bychom nakonec viděli spíš předváděný hotový tvar, což zvláště u dětí vyvolává nepříjemný pocit "nacvičenosti". Zkrátka: je třeba, aby ona dětská hra, která, věřím, u vzniku inscenace byla oživována vkládáním nových podmínek, okolností, úkolů a znovu a znovu tak rozžívala to, co je předváděno v reprízách před publikem třeba i po delším čase. Je to důležité nejen kvůli diváckému zážitku, a už vůbec ne pro naplňování jakýchsi shůry daných pravidel dramatické výchovy, ale i pro případnou výchovu budoucích herců.
Obě pohádky trpí dramaturgickou nedomyšleností. V prvé se nedozvíme, za co je trestán boháč, v druhé zas proč čertík obírá manžele o jejich obilí a proč mu v tom pomáhá záhadná postava sluníčka, které se proměňuje v převlékající se babky. Pytel, do něhož si sedláček z prvé pohádky ukládal úrodu, napovídá, že je to týž sedláček, který jde v druhé pohádce obilí prodat - proč mu ale čertík nejdřív pomáhal a pak škodil? A je-li to týž čertík (a nic nenaznačuje, že ne), jak to, že pro něj už neplatí pravidlo vyslovené hned na začátku?
Naopak k přednostem patří jednoduchá funkční výprava, především náznakové kostýmy (barety s rohy apod.) a zdařilá hra s loutkami v situacích orání a honiček bohatého sedláka s čertíkem.
Buď jak buď v součtu šlo (stejně jako loni) o nejucelenější inscenaci opavské přehlídky. A nemají-li severní polovina Moravy a Slezsko, jimž přehlídka slouží, být zcela demotivovány, je třeba, aby zůstávaly zapojeny do celostátního amatérského loutkářství. Proto porota doporučila první z pohádek (soubor je s touto redukcí srozuměn) do širšího výběru kandidátů 59. loutkářské Chrudimi.