RICHTER, Luděk: KRAJSKÉ KOLO DĚTSKÉ SCÉNY - DĚČÍN 10. - 11. 4. 2010 - O hadovce...
Nejlepší na konec. DIVADÝLKO NA STRÁNI, ZŠ Na Stráni, Děčín VI: O hadovce... Jednu z Nepilových Pohádek z Pekelce (O hadovce smrduté) hrají děti prvých ročníků ZŠ. Jako obvykle u Jany Štrbové jsou temporytmicky vedeny hudebním cítěním půdorysu celku i jednotlivých situací, přesně a účinně dokáží realizovat i unisonní sbory a polosbory, ale především jsou autentické, hravé a zároveň sdělné ve vztazích postav a některé (hadovka, bedla...) i v hereckém výrazu a vytvářejí působivý tvar inscenace.
Scénografie se (krom nemnoha rekvizit) omezuje na náznakové metaforické kostýmy, v nichž tu kterou houbu označuje barva oblečení a především příslušný klobouk či čepice (satan - chlapeček s mafiánským kloboukem, vestou, kravatou a černými brýlemi, kovář s umaštěným kožeňákem na hlavě a zástěrou, hadovka v přiléhavém zeleném kulichu...). V tomto veskrze kladném prostředku je však skryt i zdánlivě dílčí, leč ne nepodstatný problém: jestliže houby odmítají přijmout mezi sebe hadovku s odůvodněním, že není houba, protože nemá klobouk, popírá se tato odlišnost tím, že část kuřátek má místo klobouků kšiltovky a kozák beranici (jakkoli je to jinak vtipná metafora).
I to přispívá k hlavní rezervě (t.č. problému) inscenace: téma vyloučení a nalezení vztahu k tomu, kdo se liší, není dostatečně akcentováno a vedeno v příběhu tak, abychom je průběžně vnímali jako vůdčí linii, a nemizelo mezi pěkně udělanými písničkami, hravými dílčími situacemi a vtipnými detaily. Otázkou také je, zda tématicky nejlogičtějším a nejpůsobivějším důvodem k přijetí hadovky ostatními houbami je to, že se od houbařů dozvědí o její zvláštnosti (klade vajíčka), zatímco nevyužit zůstává fakt, že ostatní houby zachránila, když od nich odpoutala pozornost houbařů.
Problémem je zatím také samotný začátek, v němž vedoucí přichází coby houbařka, zapřede s diváky rozhovor o druzích hub, pak odloží košík a oznámí, že nám zahrají o tom, jak byla hadovka přijata mezi houby; krom toho, že jde o nevystavěnou improvizaci, je logika houbařky-diskutérky, která se vzápětí promění ve vedoucí-režisérku a před koncem zas v tatínka-houbaře, poněkud pochybná; a hlavně je tento úvod zcela zbytečný.
Lze však věřit, že soubor si s těmito dílčími problémy poradí a dopracuje inscenaci v skutečný zážitek, při kterém se budeme smát i trnout. To jsou důvody, proč porota krajské přehlídky nominovala inscenaci O hadovce na celostátní přehlídku Dětská scéna 2010 v Trutnově.
Scénografie se (krom nemnoha rekvizit) omezuje na náznakové metaforické kostýmy, v nichž tu kterou houbu označuje barva oblečení a především příslušný klobouk či čepice (satan - chlapeček s mafiánským kloboukem, vestou, kravatou a černými brýlemi, kovář s umaštěným kožeňákem na hlavě a zástěrou, hadovka v přiléhavém zeleném kulichu...). V tomto veskrze kladném prostředku je však skryt i zdánlivě dílčí, leč ne nepodstatný problém: jestliže houby odmítají přijmout mezi sebe hadovku s odůvodněním, že není houba, protože nemá klobouk, popírá se tato odlišnost tím, že část kuřátek má místo klobouků kšiltovky a kozák beranici (jakkoli je to jinak vtipná metafora).
I to přispívá k hlavní rezervě (t.č. problému) inscenace: téma vyloučení a nalezení vztahu k tomu, kdo se liší, není dostatečně akcentováno a vedeno v příběhu tak, abychom je průběžně vnímali jako vůdčí linii, a nemizelo mezi pěkně udělanými písničkami, hravými dílčími situacemi a vtipnými detaily. Otázkou také je, zda tématicky nejlogičtějším a nejpůsobivějším důvodem k přijetí hadovky ostatními houbami je to, že se od houbařů dozvědí o její zvláštnosti (klade vajíčka), zatímco nevyužit zůstává fakt, že ostatní houby zachránila, když od nich odpoutala pozornost houbařů.
Problémem je zatím také samotný začátek, v němž vedoucí přichází coby houbařka, zapřede s diváky rozhovor o druzích hub, pak odloží košík a oznámí, že nám zahrají o tom, jak byla hadovka přijata mezi houby; krom toho, že jde o nevystavěnou improvizaci, je logika houbařky-diskutérky, která se vzápětí promění ve vedoucí-režisérku a před koncem zas v tatínka-houbaře, poněkud pochybná; a hlavně je tento úvod zcela zbytečný.
Lze však věřit, že soubor si s těmito dílčími problémy poradí a dopracuje inscenaci v skutečný zážitek, při kterém se budeme smát i trnout. To jsou důvody, proč porota krajské přehlídky nominovala inscenaci O hadovce na celostátní přehlídku Dětská scéna 2010 v Trutnově.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.