RICHTER, Luděk: KRAJSKÉ KOLO DĚTSKÉ SCÉNY - DĚČÍN 10. - 11. 4. 2010 - Císařovy nové šaty.

BODLINKA, ZŠ při Biskupském gymnáziu Bohosudov: Císařovy nové šaty. Spíše mladší děti, spíš bohatší kostýmování, spíš jednodušší scéna s císařským závěsem, "tkalcovským stavem" a nepříliš funkčním pruhem látky mezi nimi. Důkladné kostýmování nasazuje "realistickou" laťku i herectví - a marná sláva, to je mladším a začínajícím dětem těžko přístupné - a tak končí u Císařova až hysterického překřikování se či u nevěrohodného psychologizování podvodníků; děti se příliš nevidí, nereagují autenticky na podněty, nejednají vůči sobě, nevytvářejí situace, ale "oznamují" je. Režisérka pozměnila základní motivace postav. Císař není marnivý co do své garderóby, nýbrž "zase nic nedělá" a jen shání zábavy. Hodnostáři při kontrole nejprve vynadají podvodníkům za podvádění a teprve na základě jejich upozornění nám samomluvou sdělí, že bude lépe předstírat obdiv, a nenechají se zviklat ani vloženou postavou Pravdy, která jim vysvětluje, v čem chybují - což jsou zbytečné polopatismy (byť svědčí o tom, že vedoucí se tématickým základem poctivě zabývala). Nakonec Pravda nešťastnému císaři vysvětlí, že by se měl starat hlavně o štěstí lidu a císař se polepší. Andersenova stavba je oslabena, nová stavba není zrovna přesvědčivá. Zatímco nahota u fintivého císaře Andersenova je zcela zákonitá a nutná, nahota tohoto císaře je jen okrajová a nahodilá - to už spíše mohl prohrát své šaty v kostkách. Zmizela úderná satira o vnějškovosti, převlékání, předstírání, pokrytectví a hlouposti, vznikla moralita o nemoudrém pochybení a nápravě. Nelze však popřít, že jde o poctivou snahu o autorskou interpretaci a ne jen o pouhou reprodukci pohádky.