Hradec Králové: 30 let souboru HAD. Divadelní Hromada 2006, léto
30 LET SOUBORU HAD
Příjemné sobotní dopoledne 10. června jsme strávili v prostorách Studia PH v Adalu v Hradci Králové. Loutkářský soubor HAD zde instalovali výstavu loutek ze své třicetileté činnosti. Zároveň využil intimní prostor studia před jeho rekonstrukcí k hezkému divadelnickému setkání. Jirka Polehňa zavzpomínal na oněch třicet let, místy svou pamětí trochu bloudil, ale třicet let je...! Pro jistotu otiskujeme krátkou rekapitulaci Slávka Illicha.
Píše se rok 1976 a manželé Miroslav a Jiřina Kuželovi se rozhodují založit amatérské loutkové divadlo. Vypísují konkurz a shromaždí kolem sebe partu dobrovolníků různé věkové kategorie. Kůželovi jsou jediní, kteří mají zkušenost s amatérským divadlem, přirostlo jim k srdci už v Kostelci nad Orlicí, odkud se přestěhovali do Hradce Králové.
První zkoušky, první nesmělé kroky a zatím bezejmenné divadlo začíná svou dráhu, nejprve v prostorách Stavoprojektu. Po krátkém čase přechází do svého prvního působiště v malšovické Besedě. Zde vznikají první hry, dojde k ustálení počtu loutkoherců, kteří, až na malé výjimky, tvoří základ souboru až do roku 1991.
Po pěti letech se divadlo, které vystupuje již pod názvem HAD (Hradecké Amatérské Dvadlo),stěhuje do nových prostor Adalbertina. Po roce 1990 dochází k útlumu amatérského divadla a k odchodu drtivé většiny členů souboru, zbytek čítající pět lidí už během roku 1992 obnovuje svou činnost pod novým zřizovatelem Kulturní a vzdělávací společností Hradec Králové.
Za třicet let divadlo HAD vystupovalo na okresních, krajských a národních přehlídkách, na zájezdech po vlastech českých i v zahraničí, v Polsku, v Portugalsku, a dokázalo udržet náklonnost malého diváka, pro něhož své inscenace vytvářelo, vytváří a stále vytvářet chce.
Divadlem HAD prošlo přes padesát amatérů, z nichž se část rekrutovala jako režiséri, scénografové, výtvarníci, ale i dramatici a hudebníci. V současné době má soubor 12 herců.
Slávek Illich
Zeptali jsme zakladatele divadla HAD, Miroslava Kúžele - jak vznikají vaše představení?
Jedním slovem – odpovědně. Ale není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Co hrát, jak hrát, čím hrát, to je dnes předmětem diskusí členů souboru. Nejprve je nutné text pohádky upravit, či spíše napsat ho tak, aby byl jako ušitý pro náš soubor, aby zaujal naše malé diváky. Hrajeme pro děti od tří let. A když je text po připomínkách členů hotový, je třeba vyrobit dekorace a loutky takového typu, který by nejlépe vyhovoval dané hře, marionety, maňásky, javajky… A aby se jich malí diváci nebáli. Vždyť tříletý klučina se dokáže v divadle rozbrečet.
Dalším faktorem je hudba. V každé pohádce je třeba hudbou propojit přestavby scény, oživit písničkami tak, aby do pohádky zapadly a nenarušily děj.
Následují čtené zkoušky a po zvládnutí textu zkoušky na jevišti s loutkami. A pak už zbývá předložit divákům to, co jsme připravili – premiéru – a s napětím čekat, zda všechno dopadlo a bylo přijato tak, jak jsme si představovali.
Hrajeme každých čtrnáct dní, v sobotu ve studiu PH v budově Adalbertina, kde působí Hradecká kulturní a vzdělávací společnost, která je našemu divadlu sponzorem. Poskytuje nám prostory a všechno, co je k provozování loutkového divadla třeba. Na oplátku vše vyrábíme a hrajeme zdarma – jsme přece amatéři.
Miroslav Kužel
A pak jsme si prohlíželi vystavené loutky, povídali o historii i současnosti, popíjeli báječné víno a ochutnali chlebíčky. A hlavně si užívali přátelské atmosféry společenství lidí se stejnou láskou zvanou „loutkové divadlo“.
-ng-
Příjemné sobotní dopoledne 10. června jsme strávili v prostorách Studia PH v Adalu v Hradci Králové. Loutkářský soubor HAD zde instalovali výstavu loutek ze své třicetileté činnosti. Zároveň využil intimní prostor studia před jeho rekonstrukcí k hezkému divadelnickému setkání. Jirka Polehňa zavzpomínal na oněch třicet let, místy svou pamětí trochu bloudil, ale třicet let je...! Pro jistotu otiskujeme krátkou rekapitulaci Slávka Illicha.
Píše se rok 1976 a manželé Miroslav a Jiřina Kuželovi se rozhodují založit amatérské loutkové divadlo. Vypísují konkurz a shromaždí kolem sebe partu dobrovolníků různé věkové kategorie. Kůželovi jsou jediní, kteří mají zkušenost s amatérským divadlem, přirostlo jim k srdci už v Kostelci nad Orlicí, odkud se přestěhovali do Hradce Králové.
První zkoušky, první nesmělé kroky a zatím bezejmenné divadlo začíná svou dráhu, nejprve v prostorách Stavoprojektu. Po krátkém čase přechází do svého prvního působiště v malšovické Besedě. Zde vznikají první hry, dojde k ustálení počtu loutkoherců, kteří, až na malé výjimky, tvoří základ souboru až do roku 1991.
Po pěti letech se divadlo, které vystupuje již pod názvem HAD (Hradecké Amatérské Dvadlo),stěhuje do nových prostor Adalbertina. Po roce 1990 dochází k útlumu amatérského divadla a k odchodu drtivé většiny členů souboru, zbytek čítající pět lidí už během roku 1992 obnovuje svou činnost pod novým zřizovatelem Kulturní a vzdělávací společností Hradec Králové.
Za třicet let divadlo HAD vystupovalo na okresních, krajských a národních přehlídkách, na zájezdech po vlastech českých i v zahraničí, v Polsku, v Portugalsku, a dokázalo udržet náklonnost malého diváka, pro něhož své inscenace vytvářelo, vytváří a stále vytvářet chce.
Divadlem HAD prošlo přes padesát amatérů, z nichž se část rekrutovala jako režiséri, scénografové, výtvarníci, ale i dramatici a hudebníci. V současné době má soubor 12 herců.
Slávek Illich
Zeptali jsme zakladatele divadla HAD, Miroslava Kúžele - jak vznikají vaše představení?
Jedním slovem – odpovědně. Ale není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Co hrát, jak hrát, čím hrát, to je dnes předmětem diskusí členů souboru. Nejprve je nutné text pohádky upravit, či spíše napsat ho tak, aby byl jako ušitý pro náš soubor, aby zaujal naše malé diváky. Hrajeme pro děti od tří let. A když je text po připomínkách členů hotový, je třeba vyrobit dekorace a loutky takového typu, který by nejlépe vyhovoval dané hře, marionety, maňásky, javajky… A aby se jich malí diváci nebáli. Vždyť tříletý klučina se dokáže v divadle rozbrečet.
Dalším faktorem je hudba. V každé pohádce je třeba hudbou propojit přestavby scény, oživit písničkami tak, aby do pohádky zapadly a nenarušily děj.
Následují čtené zkoušky a po zvládnutí textu zkoušky na jevišti s loutkami. A pak už zbývá předložit divákům to, co jsme připravili – premiéru – a s napětím čekat, zda všechno dopadlo a bylo přijato tak, jak jsme si představovali.
Hrajeme každých čtrnáct dní, v sobotu ve studiu PH v budově Adalbertina, kde působí Hradecká kulturní a vzdělávací společnost, která je našemu divadlu sponzorem. Poskytuje nám prostory a všechno, co je k provozování loutkového divadla třeba. Na oplátku vše vyrábíme a hrajeme zdarma – jsme přece amatéři.
Miroslav Kužel
A pak jsme si prohlíželi vystavené loutky, povídali o historii i současnosti, popíjeli báječné víno a ochutnali chlebíčky. A hlavně si užívali přátelské atmosféry společenství lidí se stejnou láskou zvanou „loutkové divadlo“.
-ng-
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.