STROTZER, M.: Kulišťkova Bačova dcera vzkříšena ve Valašské Bystici. AS 2010, č. 1
Kulišťákova Bačova dcera
vzkříšena ve Valašské Bystřici
Milan Strotzer
Valašské muzeum v Rožnově pod Radhoštěm připravilo pro rok 2010, kdy uplyne 40 let od úmrtí jeho spoluzakladatele a také spisovatele a dramatika Miloše Kulišťáka, několik akcí, jimiž chce uctít jeho památku, připomenout osobnost neúnavného organizátora kulturní, ochotnické, kronikářské a národopisné činnosti. Mj. požádalo divadelní soubor CHAOS z Valašské Bystřice o nastudování jedné z jeho her, a sice Bačovy dcery. Režie se ujala Bohumila Bitalová, která před časem s valašskobystřickým souborem nastudovala jinou jeho hru, drama Selský práh (viz AS 5/2006).
Hru Bačova dcera autor situoval na valašský venkov konce devatenáctého století. Inscenátoři uvádějí hru těmito slovy: „Vypráví osudový příběh dvou mladých lidí, ve kterém se prolíná nejen láska, umocněna rodinným neštěstím, ale i drobné střípky radosti a dobráckého škádlení obyčejných lidí. Jako neblahý jev zde Miloš Kulišťák připomíná alkoholismus a s ním spojené ožebračování rodin. Byla to těžká doba našich staříčků a prastaříčků. Ale pro nás má stále svoje nepopsatelné kouzlo, které nás často přivádí ke vzpomínkám na jejich osudy. Pevně věříme, že nejen příběh, ale i krásné dobové kroje a malebné valašské nářečí bude pro diváky v dnešní době možná ještě zajímavější než v době, kterou hra popisuje.“
První nastudování Bačovy dcery se uskutečnilo v roce 1939 v Hážovicích v autorově režii. Další uvedení nebylo v roce 1941 povoleno z moci úředníků ONV ve Vsetíně a Oberlandratu v Ostravě. Hrála se pak hojně po válce až do té doby, kdy osobnost Miloše Kulišťáka měla být v padesátých letech zapomenuta, neboť, dle tehdejších vsetínských okresních mocipánů, autorovo přátelství s někdejším ředitelem zemědělské školy Emanuelem Venclem a jeho tvorba byly pokládány za oživování politických názorů agrárníků. A tak více jak půl století muselo Kulišťákovo dílo počkat na vzkříšení. Premiéra nového nastudování ve Valašské Bystřici se uskutečnila 9. ledna 2010. Když ne autor sám, dožila se této satisfakce u příležitosti svých 82. narozenin jeho dcera, paní Irča Drápalová-Kulišťáková. Napsala o tom redakci AS: „Nevěděla jsem o tom, až když zkoušeli, tak mně to řekli. Mám velikou radost. Na první představení jsem se nedostala. Venku sněžilo, foukalo, nebylo možné projet. Plakala jsem a musela čekat, až to budou hrát v Rožnově. Do posledního místa zaplněné hlediště. /.../ Paní Bitalová všechno zvládla na výbornou. Hodně nových mladých herců za podpory zkušených. Hlediště nešetřilo na otevřené scéně aplausem a smíchem. I když venku bylo zima, hosté odcházeli se smíchem, veselí.“
vzkříšena ve Valašské Bystřici
Milan Strotzer
Valašské muzeum v Rožnově pod Radhoštěm připravilo pro rok 2010, kdy uplyne 40 let od úmrtí jeho spoluzakladatele a také spisovatele a dramatika Miloše Kulišťáka, několik akcí, jimiž chce uctít jeho památku, připomenout osobnost neúnavného organizátora kulturní, ochotnické, kronikářské a národopisné činnosti. Mj. požádalo divadelní soubor CHAOS z Valašské Bystřice o nastudování jedné z jeho her, a sice Bačovy dcery. Režie se ujala Bohumila Bitalová, která před časem s valašskobystřickým souborem nastudovala jinou jeho hru, drama Selský práh (viz AS 5/2006).
Hru Bačova dcera autor situoval na valašský venkov konce devatenáctého století. Inscenátoři uvádějí hru těmito slovy: „Vypráví osudový příběh dvou mladých lidí, ve kterém se prolíná nejen láska, umocněna rodinným neštěstím, ale i drobné střípky radosti a dobráckého škádlení obyčejných lidí. Jako neblahý jev zde Miloš Kulišťák připomíná alkoholismus a s ním spojené ožebračování rodin. Byla to těžká doba našich staříčků a prastaříčků. Ale pro nás má stále svoje nepopsatelné kouzlo, které nás často přivádí ke vzpomínkám na jejich osudy. Pevně věříme, že nejen příběh, ale i krásné dobové kroje a malebné valašské nářečí bude pro diváky v dnešní době možná ještě zajímavější než v době, kterou hra popisuje.“
První nastudování Bačovy dcery se uskutečnilo v roce 1939 v Hážovicích v autorově režii. Další uvedení nebylo v roce 1941 povoleno z moci úředníků ONV ve Vsetíně a Oberlandratu v Ostravě. Hrála se pak hojně po válce až do té doby, kdy osobnost Miloše Kulišťáka měla být v padesátých letech zapomenuta, neboť, dle tehdejších vsetínských okresních mocipánů, autorovo přátelství s někdejším ředitelem zemědělské školy Emanuelem Venclem a jeho tvorba byly pokládány za oživování politických názorů agrárníků. A tak více jak půl století muselo Kulišťákovo dílo počkat na vzkříšení. Premiéra nového nastudování ve Valašské Bystřici se uskutečnila 9. ledna 2010. Když ne autor sám, dožila se této satisfakce u příležitosti svých 82. narozenin jeho dcera, paní Irča Drápalová-Kulišťáková. Napsala o tom redakci AS: „Nevěděla jsem o tom, až když zkoušeli, tak mně to řekli. Mám velikou radost. Na první představení jsem se nedostala. Venku sněžilo, foukalo, nebylo možné projet. Plakala jsem a musela čekat, až to budou hrát v Rožnově. Do posledního místa zaplněné hlediště. /.../ Paní Bitalová všechno zvládla na výbornou. Hodně nových mladých herců za podpory zkušených. Hlediště nešetřilo na otevřené scéně aplausem a smíchem. I když venku bylo zima, hosté odcházeli se smíchem, veselí.“
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.