Litomyšl - Zámecké divadlo, Jiří Bláha, 2008
210 let zámeckého divadla v Litomyšli
Jiří Bláha
http://www.milislav.cz/stranka/zamecke-divadlo
Ve středu 23. dubna 2008 uplyne 210 let od chvíle, kdy se v nově vybudovaném divadle na litomyšlském zámku poprvé před plným hledištěm zvedla opona. Hrabě Jiří Josef z Valdštejna a Vartemberka (1768–1825) tak rozmnožil řadu šlechticů, kteří si soukromá divadla zřizovali pro potěšení své a svých přátel po celé 18. a 19. století.
Starší pokus hraběte Jiřího Kristiána (1743–1791) vybudovat divadlo ve druhém patře zámku skončil v roce 1767 neslavně – divadlo vyhořelo ještě před dokončením. Úspěšný byl právě až Kristiánův syn Jiří Josef, který zřídil provizorní divadlo už krátce po převzetí panství v roce 1791 v dnešním tzv. Kongresovém sále. To však jeho ambicím nestačilo a tak na závěr velkých úprav zámku, které probíhaly během 90. let, nechal vybudovat nové divadlo, které se dochovalo dodnes.
Jeho jeviště bylo vybaveno jednoduchou dřevěnou mašinérií, která umožňovala výměnu dekorací na otevřené scéně. Sadu dekorací, které podle tehdy obvyklé praxe sloužily pro všechna představení, objednal hrabě Valdštejn u významného divadelního malíře Josefa Platzera (1751–1806), mimo jiné autora dekorací pražského Nosticova (Stavovského) divadla a především dvorního divadla ve Vídni.
Hrabě Jiří Josef byl celých deset let po jeho otevření hlavním organizátorem divadelního života na zámku Vedle něj vystupovali na jevišti jeho příbuzní, přátelé i řada zámeckých zaměstnanců. Repertoárem byly po celou dobu provozu divadla konverzační komedie oblíbené tehdy ve Vídni, především z pera populárního A. von Kotzebue.
Do hlediště zámeckého divadla byli zváni nejvýznamnější měšťané, stejně jako profesoři a studenti piaristických škol. Hrálo se při nejrůznějších příležitostech, často při oslavách hraběcích jmenin a při výročí svateb v rodině. Obvyklá byla hudba při představení – při nejslavnostnějších představeních měl orchestr až dvacet členů, většinou nejspíš z řad litomyšlských hudebníků. Při některých představeních stála v divadle vojenská stráž.
Po roce 1807 divadelní život na čas ustal. Jeho oživení přišlo až po smrti Jiřího Josefa, když panství v roce 1825 převzal jeho syn Antonín (1793–1848). V letech 1827–45 si litomyšlští herci zapisovali záznamy o představeních do pamětní knihy: během té doby Valdštejnové se svými přáteli sehráli ve dvaceti večerech celkem 37 her. Hrát divadlo do Litomyšle opět přijížděla šlechta z širokého okolí – kromě početných členů rodiny Antonínovy manželky hraběnky Kajetány, rozené z Fünfkirchenu, byli aktivními herci např. Belcrediové z Jimramova, Chamaré z Nových Hradů, kníže Liechtenstein a další, stejně jako zámečtí zaměstnanci nebo jejich příbuzní. O charakteru provozovaných her svědčí už jejich tituly jako Doktor Kramperl aneb pět ženichů a jedna nevěsta nebo Zapečetěný starosta. Mezi německým repertoárem se po roce 1840 objevilo i několik her francouzských.
S finančním úpadkem panství ve 40. letech 19. století upadá i divadelní činnost Valdštejnů. Po polovině 19. století, kdy se zámek stal majetkem Thurn-Taxisů, bylo zámecké divadlo dějištěm jen občasných představení ochotníků z města a slavnostních akademií. Slavná byla akademie v roce 1880 na počest návštěvy Bedřicha Smetany, který tady před zámeckou vrchností vystupoval už jako šestiletý chlapec v roce 1830.
Doklady o ochotnických představeních je možné nalézt přímo v divadle: záznamy o datech představení, titulech her a o režisérech je popsána např. celá vnitřní strana nápovědní budky. Ochotníci hráli na zámku také před dokončením stavby Smetanova domu, v letech 1900–1904. Jen málo je zatím známo o dění v divadle v 1. polovině 20. století.
V roce 1949 byl zámek včetně divadla jako jeden z prvních u nás zpřístupněn veřejnosti k prohlídkám. V roce 1956 provedl Jiří Hilmera podrobný průzkum a dokumentaci divadla. Na začátku 70. let byla už na spadnutí velká oprava divadla a zřízení samostatné prohlídkové trasy, včetně prohlídky Platzerových dekorací a ukázky funkce jevištní mašinérie. Plány zhatily přípravy expozice Muzea české hudby, která byla na zámku umístěna až do roku 1989. Ještě byl čas na opravu výzdoby hlediště (1973–74) a restaurování některých dekorací, ale k dalším krokům už nedošlo.
K dvoustému výročí vzniku divadla se v divadle v dubnu 1998 hrála obnovená premiéra hry, kterou bylo divadlo otevřeno, Milenec a sok v jedné osobě F. W. Zieglera v dobovém překladu P. Šedivého. Pod dojmem zkoušek a představení v unikátním prostředí vzniklo později občanské sdružení Milislav, které se věnovalo průzkumům divadla a jeho vybavení (v roce 2003 vydalo sborník Materiály k dějinám zámeckého divadla v Litomyšli). O velmi žádoucí celkové opravě divadla zatím jeho správci neuvažují; dnes jsou alespoň postupně restaurovány další dekorace, zlepšují se podmínky jejich uložení a více pozornosti snad bude věnováno i způsobu využití a prezentace divadla.
V době svého vzniku bylo litomyšlské divadlo jen málo významnou soukromou scénou, převyšující desítky podobných divadel jen hodnotou svých dekorací. Dnes je ovšem jedním z mála divadel, která přežila dvě století bez modernizací, a vedle divadel ve švédských zámcích Drottningholm a Gripsholm nebo v Českém Krumlově jednou z nejvýznamnějších divadelních památek z 18. století v Evropě.
Všechny zájemce o historii i současnost zámeckého divadla zve správa litomyšlského zámku na přednášku na toto téma: v zámeckém divadle ve středu 23. dubna 2008 v 18 hodin.
Jiří Bláha
http://www.milislav.cz/stranka/zamecke-divadlo
Ve středu 23. dubna 2008 uplyne 210 let od chvíle, kdy se v nově vybudovaném divadle na litomyšlském zámku poprvé před plným hledištěm zvedla opona. Hrabě Jiří Josef z Valdštejna a Vartemberka (1768–1825) tak rozmnožil řadu šlechticů, kteří si soukromá divadla zřizovali pro potěšení své a svých přátel po celé 18. a 19. století.
Starší pokus hraběte Jiřího Kristiána (1743–1791) vybudovat divadlo ve druhém patře zámku skončil v roce 1767 neslavně – divadlo vyhořelo ještě před dokončením. Úspěšný byl právě až Kristiánův syn Jiří Josef, který zřídil provizorní divadlo už krátce po převzetí panství v roce 1791 v dnešním tzv. Kongresovém sále. To však jeho ambicím nestačilo a tak na závěr velkých úprav zámku, které probíhaly během 90. let, nechal vybudovat nové divadlo, které se dochovalo dodnes.
Jeho jeviště bylo vybaveno jednoduchou dřevěnou mašinérií, která umožňovala výměnu dekorací na otevřené scéně. Sadu dekorací, které podle tehdy obvyklé praxe sloužily pro všechna představení, objednal hrabě Valdštejn u významného divadelního malíře Josefa Platzera (1751–1806), mimo jiné autora dekorací pražského Nosticova (Stavovského) divadla a především dvorního divadla ve Vídni.
Hrabě Jiří Josef byl celých deset let po jeho otevření hlavním organizátorem divadelního života na zámku Vedle něj vystupovali na jevišti jeho příbuzní, přátelé i řada zámeckých zaměstnanců. Repertoárem byly po celou dobu provozu divadla konverzační komedie oblíbené tehdy ve Vídni, především z pera populárního A. von Kotzebue.
Do hlediště zámeckého divadla byli zváni nejvýznamnější měšťané, stejně jako profesoři a studenti piaristických škol. Hrálo se při nejrůznějších příležitostech, často při oslavách hraběcích jmenin a při výročí svateb v rodině. Obvyklá byla hudba při představení – při nejslavnostnějších představeních měl orchestr až dvacet členů, většinou nejspíš z řad litomyšlských hudebníků. Při některých představeních stála v divadle vojenská stráž.
Po roce 1807 divadelní život na čas ustal. Jeho oživení přišlo až po smrti Jiřího Josefa, když panství v roce 1825 převzal jeho syn Antonín (1793–1848). V letech 1827–45 si litomyšlští herci zapisovali záznamy o představeních do pamětní knihy: během té doby Valdštejnové se svými přáteli sehráli ve dvaceti večerech celkem 37 her. Hrát divadlo do Litomyšle opět přijížděla šlechta z širokého okolí – kromě početných členů rodiny Antonínovy manželky hraběnky Kajetány, rozené z Fünfkirchenu, byli aktivními herci např. Belcrediové z Jimramova, Chamaré z Nových Hradů, kníže Liechtenstein a další, stejně jako zámečtí zaměstnanci nebo jejich příbuzní. O charakteru provozovaných her svědčí už jejich tituly jako Doktor Kramperl aneb pět ženichů a jedna nevěsta nebo Zapečetěný starosta. Mezi německým repertoárem se po roce 1840 objevilo i několik her francouzských.
S finančním úpadkem panství ve 40. letech 19. století upadá i divadelní činnost Valdštejnů. Po polovině 19. století, kdy se zámek stal majetkem Thurn-Taxisů, bylo zámecké divadlo dějištěm jen občasných představení ochotníků z města a slavnostních akademií. Slavná byla akademie v roce 1880 na počest návštěvy Bedřicha Smetany, který tady před zámeckou vrchností vystupoval už jako šestiletý chlapec v roce 1830.
Doklady o ochotnických představeních je možné nalézt přímo v divadle: záznamy o datech představení, titulech her a o režisérech je popsána např. celá vnitřní strana nápovědní budky. Ochotníci hráli na zámku také před dokončením stavby Smetanova domu, v letech 1900–1904. Jen málo je zatím známo o dění v divadle v 1. polovině 20. století.
V roce 1949 byl zámek včetně divadla jako jeden z prvních u nás zpřístupněn veřejnosti k prohlídkám. V roce 1956 provedl Jiří Hilmera podrobný průzkum a dokumentaci divadla. Na začátku 70. let byla už na spadnutí velká oprava divadla a zřízení samostatné prohlídkové trasy, včetně prohlídky Platzerových dekorací a ukázky funkce jevištní mašinérie. Plány zhatily přípravy expozice Muzea české hudby, která byla na zámku umístěna až do roku 1989. Ještě byl čas na opravu výzdoby hlediště (1973–74) a restaurování některých dekorací, ale k dalším krokům už nedošlo.
K dvoustému výročí vzniku divadla se v divadle v dubnu 1998 hrála obnovená premiéra hry, kterou bylo divadlo otevřeno, Milenec a sok v jedné osobě F. W. Zieglera v dobovém překladu P. Šedivého. Pod dojmem zkoušek a představení v unikátním prostředí vzniklo později občanské sdružení Milislav, které se věnovalo průzkumům divadla a jeho vybavení (v roce 2003 vydalo sborník Materiály k dějinám zámeckého divadla v Litomyšli). O velmi žádoucí celkové opravě divadla zatím jeho správci neuvažují; dnes jsou alespoň postupně restaurovány další dekorace, zlepšují se podmínky jejich uložení a více pozornosti snad bude věnováno i způsobu využití a prezentace divadla.
V době svého vzniku bylo litomyšlské divadlo jen málo významnou soukromou scénou, převyšující desítky podobných divadel jen hodnotou svých dekorací. Dnes je ovšem jedním z mála divadel, která přežila dvě století bez modernizací, a vedle divadel ve švédských zámcích Drottningholm a Gripsholm nebo v Českém Krumlově jednou z nejvýznamnějších divadelních památek z 18. století v Evropě.
Všechny zájemce o historii i současnost zámeckého divadla zve správa litomyšlského zámku na přednášku na toto téma: v zámeckém divadle ve středu 23. dubna 2008 v 18 hodin.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.