Rudolf Faltejsek: Divadlo v Třebechovicích od prvních zpráv. Rkp. asi 1998.
Podzimní čas usnadňoval vzájemný styk obyvatelstva – delší večery umožňovaly mnohem delší vzájemné popovídání v nějaké hospůdce. Setkávání doma nebylo zvykem, žilo se skromně, prakticky v jedné místnosti. Proto museli sousedi využívat hospůdky. – V 18. století to bývaly Cecilské oslavy, jejichž organizační náplň zajišťovala literátsko-muzikantská družina – asi zárodek budoucího Ochotnického spolku.
Vilém Koleš uvádí existenci starobylého razítka s nápisem Divadlo v Třebechovicích, jež má ve středu vyobrazenou lyru.
V těchto dobách ředitelé divadel sami skládali nebo upravovali divadelní hry, První hra, která byla studována z koupené knížky, byla Tepličtí kováři, vlastenská hra od Prokopa Šedivého.
Hra vydána Václavem Matějem Krameriem v roce 1800 v Praze. Jiné hry nesly název Tři králové, Josef Egyptský Baxvil, Brancifóra, Bruncvik, Meluzina, Jenovéfa.
Potřebné obleky a tekvizity musel si každý herec opatřovat sám a na svůj náklad.
Podle vzpomínek Jana Michálka, měšťana, majitele čp.30 napsal, že kolem roku 1806 bylo divadlo ve velkém rozkvětu, po určité přestávce v roce 1818 znovu rozmach.
Každé představení sestávalo buď z Arií (sola), neb Duetta, Terčeta a Chorus.
Michálkův synovec student Jan Branžovský byl sám skladatelem. Dnes už známe jen názvy:
Studentské fiňáry, opera, Pan Jan Kilián, milostpán z Hloupovic, opera, Veselá bída, opera, Holoprtské posvícení, opera. A překlady: Honza Kolohnát z Přelouče – Obelina, Spiknutí na Kamčatce a jiné.
V této době si studenti pořídili i vlastní malované divadlo. Branžovský dostudoval a stal se knězem, ale byl ustaven jinde. V roce 1827 se hrálo představení ve prospěch stavby kostela Božího Těla na Orebě, vyneslo 49 zlatých 16 a půl kr.Nedochoval se ani název onoho kusu a divadlo se prostě ztratilo. – jak častý osud ochotnických majetků!
Divadlo oživlo příchodem nového kaplana Václava Brandejsa, rodem z Petrovic. V Třebechovicích působil 1833 – 1846 a byl duší veškerého společenského života. Za jeho vedení se hrálo: Ženichové, Mečislav a Blanka, Divotvorný klobouk, Zvon, Ďáblův mlýn, Loupežníci na Chlumu, Lhář a jeho rod, Ponocný, Čech a Němec, Rohovín Čtverrohý, Frydolín, Chytroušek, Nalezenec, Kloboučník a punčochář, Dva přátelé a jede a kabát.
V roce 1841 se stal kaplanem kněz Václav Brož, rodák z Domažlic. Dr.Th. Held se o něm zmínil jako o geniálním člověku. Za zásluhy o město jmenoval ho magistrát čestným občanem města.
Podle Michálkových vzpomínek Josef Barvíř z č. 20 studoval v Praze a Štěpánkovi pomáhal překládat hry pro česká představení ve Stavovském divadle. Do Třbechovic přinesl první překlad tehdy bestseleru Mlynář a jeho dítě od Raupacha. Snad ten překlad předával Tylovi, když hrál v Hradci s Zöllnerovou.společností
V padesátých letech bylo třeba obnovit divadlo. Na popud ochotníka Františka Janka, knihaře, jeli koupit divadlo do Kostelce nad Orlicí. Sehnali sumu 40 zlatých jako divadelní družstvo. Ale divadlo mělo jen 6 předních kulis a zadní stěnu, která představovala les a na druhé straně selskou světnici. Chyběla podlaha a portál. Zakoupena prkna, kozy a divadlo bylo zřízeno v hostinci U hroznu v tak zvaném Starém Rathouze na náměstí č.1 Vstříc vyšel i tehdejší hostinský . Ten povolil zbourat zeď, a tak vzniklo divadlo 2 sáhy široké (necelé 4 metry), kulisy byly široké asi 1 metr vysoké asi 2 a půl metru.
První představení den před sv. Václavem 1852 Divotvorný klobouk od V.K.Klicpery.
Hrálo se : Čech a Němec, Opička aneb Vínem převrácení tchánové, Mlynář a jeho dítě, Rohovín Čtverrohý, Jan za chrta dán, Loupež, Neškodí přátel zkoušeti, Bezúmyslný lékař.
Ve prospěch oprav varhan v chrámu sv.Ondřeje odevzdáno 120 zlatých šajnu.
V roce 1853 potom hráno: Rudolf z Felzeku neb Černodolský mlýn, Matka a dcera, Jeden jako druhý, Paní Marjánka, matka pluku, Nebezpečné sousedství, Hastroš, Loupežníci na Chlumu, Mlynář a jeho dítě, Štěkavec, Dva přátelé a jeden kabát, Vdovec.
Významní herci: Raab, barvíř, Michálek, pekař, Janko, knihař, Jánský, měšťan, Tater, krejčí, Fray, obuvník, Tůma, hostinský, Ludmila Taterová, Cecilie Rambousková, Tonička Svobodová, Petronka Čermáková a Aninka Jilovských.
V roce 1855 9.července a 25.července vyhořela hlavní ulice s věží kostelní, půl rynku k polední straně, ulice k Vinici a řada domků na druhé straně rynku až do kouta pana Jana Wintra. Téměř všechny domy na rynku byly dřevěné s podsíněmi kolem dokola. Vše vyhořelo do gruntu, na hašení nebylo ani pomyšlení. Shořelo i krásné , nedávno pořízené divadlo, v om čase na půdě složené. – Současně se rozzuřila epidemie cholery; denně bylo zaopatřováno 30 osob. Tři roky se potom nehrálo.
V roce 1858 nadšený ochotník Václav Tater, krejčí započal sbírku pro stavbu nového divadla. Dary jsou zaznamenány takto
Jan Paisker purkmistr 5
Arnošt Valášek 5
Hladík pojezdný z Ledec 5
Vincenc Filip mlynář z panského mlýna 5
Karel Vašátko správce jeníkovského dvora 5
Václav Martini kupec 5
Antonín Hofmeistr lékař 5
Mohl správec z Bědovic 5
Collino spoludržitel cukrovaru v Ledcích 5
V. Špringar nižší obnosy
Fr. Rykrt hodinář
Karel Jánský
a jiní
celkem 71 zl.
Pánové Tater a Michálek odjeli do Vamberka, kde bylo na prodej slušné divadlo. Divadlo i s dopravou zakoupili za 44 zl. 30 kr. i s dopravou. S pomocí truhláře, zámečníka a provazníka divadlo instalovali. Celá úprava přišla na 91 zl. 21 kr. stříbra.
V novém divadle hráno na Nový rok 1858 Vilfink Stubenberský.
Do roku 1858 byl ředitelem ochotnického souboru P.F. Hlaváč, ale byl přesazen jako farář do Sedloňova, za něho přišel nadšený ochotník kaplan Flesar, kterého předcházela dobrá pověst jako studentského revolucionáře z roku 1848
Do roku 1879 bylo sehráno:
Paní Marjánka, matka pluku Opička aneb Vínem převrácení tchánové 1858
Valdek Vdovec a pan Čapek 1859
Divotvorný klobouk Manžel bez ženy
Paličova dcera I dobré jitro a Tři otcové najednou
Jaroslav a Blažena aneb Hrad Kunětický Slepý mládenec
Pan strýček Vězení 1860
Blaník Praýský flamendr
Roztržití a Husička z Podháje Břetislav Bezejmenný 1861
Strýček Hurlivurli aneb žena mužem Ďáblova bažina
Paličova dcera Loupež
Jan za chrta dán Paní Matjánka , matka pluku 1862
Štěkavec Duch času
Kochan Ratibořský Darebák
Debora Po půlnoci a Sládci 1863
Břetislav Loketský zvon
Chudý písničkář Dareba 1865
Vrahové ve městě Rudolf z Felzeku
Frýdolín Loupežníci na Chlumu 1866
Rok 1866 je spojen s s válkou a následující epidemií cholery, která ve městě zahubila 90 občanů
Rohovín Čtverrohý a Bezúmyslný lékař Pařížský fiakr 1867
Statek Lhota Muka chudé ženy
Dobré jitro a Dvě postele v jednom pokoji Hraje si na vdanou 1868
Velfink Stubenberský Poslední mohykán
Posvícení v Malčicích a Za živa mrtví manželé Galejní otroci
Nebezpečné sousedství a Ženichové Tvrdohlavá žena 1869
Nebožka paní Slepý mládenec
Omylové světem vládnou Don Cesar de Bolzano
Pražský flamendr Břetislav Bezejmenný 1873
Patriarcha Jakub Nehas , co tě nepálí
Křižáci ve svaté zemi
Vrahové ve městě Patriarcha Jakub
Po slunce západu a Svéhlavost Prodaná láska a Rekrutýrka v Kocourkově 1876
Na rozcestí Princ z Arkádie a Masopustní večeře
Ženichové Bodrý venkovan
Manžel bez ženy Ženich z města aneb Klarinetista na útěku
Statek Lhota Vrahové ve městě 1877
Sedlák křivopřísežník Franckovy námluvy a Ženich z města
Galejní otroci Život za přítele
Vilfink Stbenbeský Jen zdvořile a Převržená slánka
Ještě v roce 1879 13. Července hrálo se v zahradě p. Matušky Na tvrzi v přírodě Žižkův meč
Celé toto období je spojeno se jmény ředitelů – kněží: Václav Brandejs, Václav Brož, František Tepera, František Hlaváč, a významný Antonín Flesar. – Po jeho odchodu došlo k přerušení činnosti
Majitel hostince ve Starém rathause prodal svůj dům Bernardu Abelesovi z Prahy, a ten celý objekt proměnil v továrnu na obuv.
Tak se nákladné divadlo muselo stěhoat; naštěstí pan Jan Michálek ukryl vše do svého domku č. 30. 1880 koupil Josef Baše domek ve třídě Čs. Legií, domek přestavěl na hostinec se sálem. Ale kulisy se musely zmenšovat a přiřezávat. Ochotníci získali novou oponu, kterou namaloval městský tajemník a vlastenec pan Karel Probošt.
V letech 1881 – 1886 se v hostinci p. Bašeho hrálo:
Nevinní a viníci Nepokradeš a Roztržití Montek a Kapulet 1881
Marjánka , matka pluku Valdek 1882
Osudné dostaveníčko a Nová kontribuce Kříž u potoka
Nájemník Kvítek Sedlák Zlatodvorský
Ženichovy nehody Umělec po smrti 1883
Půjčil svou ženu Zeman za starého času aneb Cop a frak
Sládci a Jindy a nyní
Sládci a dva přátelé a jeden kabát Proklatec a Také kousek aliance 1884
Nevěsta z Amsterodamu Otčenáš
Co by tomu řekl svět Posel lásky 1886
Zvonek u Matky Boží Loupež toulavých cikánů 1887
V roce 1887 zřízeno letní divadlo v zahradním hostinci na Bědovicích. Poprvé hráno 24. Července 1887 Musí navenek.
Místo se stalo oblíbeným cílen třebechovického obecenstva i obyvatel přilehlých vesnic z dalekého okolí. Hostovaly zde i kočovné divadelní společnosti.
V roce 1887 na podzim se hrálo poprvé na novém jevišti v hostinci p. Stoňka u Černého koně. Nové divadlo bylo malováno p. Borovcem a první představení bylo Vězení.
Městská rada konala sbírky na stavbu Národního divadla. Ve městě sebráno 1100 zlatých. Ale mezi ochotníky došlo k rozkolu – pan Michálek, zasloužilý ředitel divadelní, požadoval 50 zlatých za všeo, co pro divadlo vykonal. Zbyly dluhy po stavbě nového divadla a v členstvu došlo k rozladění a nehrálo se.
Studenti se rozhodli v roce 1909 obnovit činnost a sehráli:
Ravuggio Promluvte s mama 1909
Vojnarka Němá z Portici
Nevěřící Tomáš Oči lássky 1910
Dobrodinci lidstva Manžel šibal
Čest Dva erby 1911
Svatojánské ohně Helginy vdavky
Kornelius Voss Slušnost a mlčení 1912
Vina Rozvedený pán 1912
Zlatá Eva Dcera Fabriciova 1913
Cesta do pekel Reprezentatka domu 1914
První světová válka divadelní činnost v obci zcela zastavila.
Vilém Koleš uvádí existenci starobylého razítka s nápisem Divadlo v Třebechovicích, jež má ve středu vyobrazenou lyru.
V těchto dobách ředitelé divadel sami skládali nebo upravovali divadelní hry, První hra, která byla studována z koupené knížky, byla Tepličtí kováři, vlastenská hra od Prokopa Šedivého.
Hra vydána Václavem Matějem Krameriem v roce 1800 v Praze. Jiné hry nesly název Tři králové, Josef Egyptský Baxvil, Brancifóra, Bruncvik, Meluzina, Jenovéfa.
Potřebné obleky a tekvizity musel si každý herec opatřovat sám a na svůj náklad.
Podle vzpomínek Jana Michálka, měšťana, majitele čp.30 napsal, že kolem roku 1806 bylo divadlo ve velkém rozkvětu, po určité přestávce v roce 1818 znovu rozmach.
Každé představení sestávalo buď z Arií (sola), neb Duetta, Terčeta a Chorus.
Michálkův synovec student Jan Branžovský byl sám skladatelem. Dnes už známe jen názvy:
Studentské fiňáry, opera, Pan Jan Kilián, milostpán z Hloupovic, opera, Veselá bída, opera, Holoprtské posvícení, opera. A překlady: Honza Kolohnát z Přelouče – Obelina, Spiknutí na Kamčatce a jiné.
V této době si studenti pořídili i vlastní malované divadlo. Branžovský dostudoval a stal se knězem, ale byl ustaven jinde. V roce 1827 se hrálo představení ve prospěch stavby kostela Božího Těla na Orebě, vyneslo 49 zlatých 16 a půl kr.Nedochoval se ani název onoho kusu a divadlo se prostě ztratilo. – jak častý osud ochotnických majetků!
Divadlo oživlo příchodem nového kaplana Václava Brandejsa, rodem z Petrovic. V Třebechovicích působil 1833 – 1846 a byl duší veškerého společenského života. Za jeho vedení se hrálo: Ženichové, Mečislav a Blanka, Divotvorný klobouk, Zvon, Ďáblův mlýn, Loupežníci na Chlumu, Lhář a jeho rod, Ponocný, Čech a Němec, Rohovín Čtverrohý, Frydolín, Chytroušek, Nalezenec, Kloboučník a punčochář, Dva přátelé a jede a kabát.
V roce 1841 se stal kaplanem kněz Václav Brož, rodák z Domažlic. Dr.Th. Held se o něm zmínil jako o geniálním člověku. Za zásluhy o město jmenoval ho magistrát čestným občanem města.
Podle Michálkových vzpomínek Josef Barvíř z č. 20 studoval v Praze a Štěpánkovi pomáhal překládat hry pro česká představení ve Stavovském divadle. Do Třbechovic přinesl první překlad tehdy bestseleru Mlynář a jeho dítě od Raupacha. Snad ten překlad předával Tylovi, když hrál v Hradci s Zöllnerovou.společností
V padesátých letech bylo třeba obnovit divadlo. Na popud ochotníka Františka Janka, knihaře, jeli koupit divadlo do Kostelce nad Orlicí. Sehnali sumu 40 zlatých jako divadelní družstvo. Ale divadlo mělo jen 6 předních kulis a zadní stěnu, která představovala les a na druhé straně selskou světnici. Chyběla podlaha a portál. Zakoupena prkna, kozy a divadlo bylo zřízeno v hostinci U hroznu v tak zvaném Starém Rathouze na náměstí č.1 Vstříc vyšel i tehdejší hostinský . Ten povolil zbourat zeď, a tak vzniklo divadlo 2 sáhy široké (necelé 4 metry), kulisy byly široké asi 1 metr vysoké asi 2 a půl metru.
První představení den před sv. Václavem 1852 Divotvorný klobouk od V.K.Klicpery.
Hrálo se : Čech a Němec, Opička aneb Vínem převrácení tchánové, Mlynář a jeho dítě, Rohovín Čtverrohý, Jan za chrta dán, Loupež, Neškodí přátel zkoušeti, Bezúmyslný lékař.
Ve prospěch oprav varhan v chrámu sv.Ondřeje odevzdáno 120 zlatých šajnu.
V roce 1853 potom hráno: Rudolf z Felzeku neb Černodolský mlýn, Matka a dcera, Jeden jako druhý, Paní Marjánka, matka pluku, Nebezpečné sousedství, Hastroš, Loupežníci na Chlumu, Mlynář a jeho dítě, Štěkavec, Dva přátelé a jeden kabát, Vdovec.
Významní herci: Raab, barvíř, Michálek, pekař, Janko, knihař, Jánský, měšťan, Tater, krejčí, Fray, obuvník, Tůma, hostinský, Ludmila Taterová, Cecilie Rambousková, Tonička Svobodová, Petronka Čermáková a Aninka Jilovských.
V roce 1855 9.července a 25.července vyhořela hlavní ulice s věží kostelní, půl rynku k polední straně, ulice k Vinici a řada domků na druhé straně rynku až do kouta pana Jana Wintra. Téměř všechny domy na rynku byly dřevěné s podsíněmi kolem dokola. Vše vyhořelo do gruntu, na hašení nebylo ani pomyšlení. Shořelo i krásné , nedávno pořízené divadlo, v om čase na půdě složené. – Současně se rozzuřila epidemie cholery; denně bylo zaopatřováno 30 osob. Tři roky se potom nehrálo.
V roce 1858 nadšený ochotník Václav Tater, krejčí započal sbírku pro stavbu nového divadla. Dary jsou zaznamenány takto
Jan Paisker purkmistr 5
Arnošt Valášek 5
Hladík pojezdný z Ledec 5
Vincenc Filip mlynář z panského mlýna 5
Karel Vašátko správce jeníkovského dvora 5
Václav Martini kupec 5
Antonín Hofmeistr lékař 5
Mohl správec z Bědovic 5
Collino spoludržitel cukrovaru v Ledcích 5
V. Špringar nižší obnosy
Fr. Rykrt hodinář
Karel Jánský
a jiní
celkem 71 zl.
Pánové Tater a Michálek odjeli do Vamberka, kde bylo na prodej slušné divadlo. Divadlo i s dopravou zakoupili za 44 zl. 30 kr. i s dopravou. S pomocí truhláře, zámečníka a provazníka divadlo instalovali. Celá úprava přišla na 91 zl. 21 kr. stříbra.
V novém divadle hráno na Nový rok 1858 Vilfink Stubenberský.
Do roku 1858 byl ředitelem ochotnického souboru P.F. Hlaváč, ale byl přesazen jako farář do Sedloňova, za něho přišel nadšený ochotník kaplan Flesar, kterého předcházela dobrá pověst jako studentského revolucionáře z roku 1848
Do roku 1879 bylo sehráno:
Paní Marjánka, matka pluku Opička aneb Vínem převrácení tchánové 1858
Valdek Vdovec a pan Čapek 1859
Divotvorný klobouk Manžel bez ženy
Paličova dcera I dobré jitro a Tři otcové najednou
Jaroslav a Blažena aneb Hrad Kunětický Slepý mládenec
Pan strýček Vězení 1860
Blaník Praýský flamendr
Roztržití a Husička z Podháje Břetislav Bezejmenný 1861
Strýček Hurlivurli aneb žena mužem Ďáblova bažina
Paličova dcera Loupež
Jan za chrta dán Paní Matjánka , matka pluku 1862
Štěkavec Duch času
Kochan Ratibořský Darebák
Debora Po půlnoci a Sládci 1863
Břetislav Loketský zvon
Chudý písničkář Dareba 1865
Vrahové ve městě Rudolf z Felzeku
Frýdolín Loupežníci na Chlumu 1866
Rok 1866 je spojen s s válkou a následující epidemií cholery, která ve městě zahubila 90 občanů
Rohovín Čtverrohý a Bezúmyslný lékař Pařížský fiakr 1867
Statek Lhota Muka chudé ženy
Dobré jitro a Dvě postele v jednom pokoji Hraje si na vdanou 1868
Velfink Stubenberský Poslední mohykán
Posvícení v Malčicích a Za živa mrtví manželé Galejní otroci
Nebezpečné sousedství a Ženichové Tvrdohlavá žena 1869
Nebožka paní Slepý mládenec
Omylové světem vládnou Don Cesar de Bolzano
Pražský flamendr Břetislav Bezejmenný 1873
Patriarcha Jakub Nehas , co tě nepálí
Křižáci ve svaté zemi
Vrahové ve městě Patriarcha Jakub
Po slunce západu a Svéhlavost Prodaná láska a Rekrutýrka v Kocourkově 1876
Na rozcestí Princ z Arkádie a Masopustní večeře
Ženichové Bodrý venkovan
Manžel bez ženy Ženich z města aneb Klarinetista na útěku
Statek Lhota Vrahové ve městě 1877
Sedlák křivopřísežník Franckovy námluvy a Ženich z města
Galejní otroci Život za přítele
Vilfink Stbenbeský Jen zdvořile a Převržená slánka
Ještě v roce 1879 13. Července hrálo se v zahradě p. Matušky Na tvrzi v přírodě Žižkův meč
Celé toto období je spojeno se jmény ředitelů – kněží: Václav Brandejs, Václav Brož, František Tepera, František Hlaváč, a významný Antonín Flesar. – Po jeho odchodu došlo k přerušení činnosti
Majitel hostince ve Starém rathause prodal svůj dům Bernardu Abelesovi z Prahy, a ten celý objekt proměnil v továrnu na obuv.
Tak se nákladné divadlo muselo stěhoat; naštěstí pan Jan Michálek ukryl vše do svého domku č. 30. 1880 koupil Josef Baše domek ve třídě Čs. Legií, domek přestavěl na hostinec se sálem. Ale kulisy se musely zmenšovat a přiřezávat. Ochotníci získali novou oponu, kterou namaloval městský tajemník a vlastenec pan Karel Probošt.
V letech 1881 – 1886 se v hostinci p. Bašeho hrálo:
Nevinní a viníci Nepokradeš a Roztržití Montek a Kapulet 1881
Marjánka , matka pluku Valdek 1882
Osudné dostaveníčko a Nová kontribuce Kříž u potoka
Nájemník Kvítek Sedlák Zlatodvorský
Ženichovy nehody Umělec po smrti 1883
Půjčil svou ženu Zeman za starého času aneb Cop a frak
Sládci a Jindy a nyní
Sládci a dva přátelé a jeden kabát Proklatec a Také kousek aliance 1884
Nevěsta z Amsterodamu Otčenáš
Co by tomu řekl svět Posel lásky 1886
Zvonek u Matky Boží Loupež toulavých cikánů 1887
V roce 1887 zřízeno letní divadlo v zahradním hostinci na Bědovicích. Poprvé hráno 24. Července 1887 Musí navenek.
Místo se stalo oblíbeným cílen třebechovického obecenstva i obyvatel přilehlých vesnic z dalekého okolí. Hostovaly zde i kočovné divadelní společnosti.
V roce 1887 na podzim se hrálo poprvé na novém jevišti v hostinci p. Stoňka u Černého koně. Nové divadlo bylo malováno p. Borovcem a první představení bylo Vězení.
Městská rada konala sbírky na stavbu Národního divadla. Ve městě sebráno 1100 zlatých. Ale mezi ochotníky došlo k rozkolu – pan Michálek, zasloužilý ředitel divadelní, požadoval 50 zlatých za všeo, co pro divadlo vykonal. Zbyly dluhy po stavbě nového divadla a v členstvu došlo k rozladění a nehrálo se.
Studenti se rozhodli v roce 1909 obnovit činnost a sehráli:
Ravuggio Promluvte s mama 1909
Vojnarka Němá z Portici
Nevěřící Tomáš Oči lássky 1910
Dobrodinci lidstva Manžel šibal
Čest Dva erby 1911
Svatojánské ohně Helginy vdavky
Kornelius Voss Slušnost a mlčení 1912
Vina Rozvedený pán 1912
Zlatá Eva Dcera Fabriciova 1913
Cesta do pekel Reprezentatka domu 1914
První světová válka divadelní činnost v obci zcela zastavila.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.