Novák Jan: Loutkové divadlo Umělecké výchovy – Praha. Rkp. pro publikaci Malované opony českých divadel, 2009
Loutkové divadlo Umělecké výchovy – Praha
Divadelní společnost, která formovala vývojové trendy moderního loutkového divadla. Na spolupráci s loutkovým divadlem Umělecké výchovy se z počátku podíleli převážně profesionální umělci, výtvarníci, herci, hudebníci a literáti, které spojovala snaha o moderní pojetí loutkového divadla. Na veřejnosti se představili inscenací Škroupova Dráteníka (1914), inscenací pečlivě připravovanou a do jisté míry přelomovou. Po Dráteníkovi se dočkaly premiéry ještě dvě inscenace a pak první světová válka divadlo umlčela.
Ke slovu se Umělecká výchova přihlásila opět až v roce 1921, v novém působišti v Raisově škole na Královských Vinohradech. Její divadelní tvorba vynikala dramaturgickou objevností, režijní propracovaností. Výtvarná stránka nebyla dílem jednoho výtvarníka, ani jednotného stylu, v počátcích se uplatňovala secesní stylizace (L. Šaloun) a realistické pojetí poznamenané impresionismem (O. Bubeníček, V. Skála), později přichází ke slovu výtvarná stylizace a často až groteskní nadsázka (F. Vojáček). Loutkové divadlo zaniklo v padesátých letech.
Zahajovací představení se konalo v Národním domě na Vinohradech. Výtvarné stránce byla věnována mimořádná pozornost, proscénium zdobené pozdně secesními ornamenty bylo vsazeno do temně rudých sametových závěsů a zlatých drapérií. Podle dobového svědectví Marie Gabauerové mělo divadélko nádherně vyšívanou oponu podle návrhu Ladislava Šalouna, na níž „pohádkový pták hrál duhou peří, sedě na roubení mramoru, s něhož stékají stříbrné proudy“. Šalounova opona provázela soubor i do nového působiště, kde byla zasazena do neutrálního proscénia připomínajícího obrazový rám. Jak dlouho byla tato opona používána už patrně nelze doložit.
Ladislav Šaloun (1870 – 1946)
Jeden z nejvýznamnějších českých sochařů, ovlivněných secesní dekorativností. Studoval na pražské Reynierově kreslířské škole a v ateliérech u Tomáše Seidana a Bohuslava Schnircha. Byl členem spolku výtvarných umělců Mánes. Z jeho sochařských prací je nejznámější pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze.
Byl jedním ze zakladatelů loutkového divadla Umělecké výchovy a byl také jeho prvním vedoucím. Pro toto divadlo v prvních letech navrhoval loutky, kostýmy a dekorace, byl tvůrcem prvního proscénia a vyšívané opony. Pro divadelní sál Umělecké výchovy v Raisově škole na Vinohradech navrhl figurální výzdobu, pohádkové postavy uměřené secesní stylizace (1924). Jeho aktivní spolupráce s Uměleckou výchovou skončila v polovině dvacátých let.
Divadelní společnost, která formovala vývojové trendy moderního loutkového divadla. Na spolupráci s loutkovým divadlem Umělecké výchovy se z počátku podíleli převážně profesionální umělci, výtvarníci, herci, hudebníci a literáti, které spojovala snaha o moderní pojetí loutkového divadla. Na veřejnosti se představili inscenací Škroupova Dráteníka (1914), inscenací pečlivě připravovanou a do jisté míry přelomovou. Po Dráteníkovi se dočkaly premiéry ještě dvě inscenace a pak první světová válka divadlo umlčela.
Ke slovu se Umělecká výchova přihlásila opět až v roce 1921, v novém působišti v Raisově škole na Královských Vinohradech. Její divadelní tvorba vynikala dramaturgickou objevností, režijní propracovaností. Výtvarná stránka nebyla dílem jednoho výtvarníka, ani jednotného stylu, v počátcích se uplatňovala secesní stylizace (L. Šaloun) a realistické pojetí poznamenané impresionismem (O. Bubeníček, V. Skála), později přichází ke slovu výtvarná stylizace a často až groteskní nadsázka (F. Vojáček). Loutkové divadlo zaniklo v padesátých letech.
Zahajovací představení se konalo v Národním domě na Vinohradech. Výtvarné stránce byla věnována mimořádná pozornost, proscénium zdobené pozdně secesními ornamenty bylo vsazeno do temně rudých sametových závěsů a zlatých drapérií. Podle dobového svědectví Marie Gabauerové mělo divadélko nádherně vyšívanou oponu podle návrhu Ladislava Šalouna, na níž „pohádkový pták hrál duhou peří, sedě na roubení mramoru, s něhož stékají stříbrné proudy“. Šalounova opona provázela soubor i do nového působiště, kde byla zasazena do neutrálního proscénia připomínajícího obrazový rám. Jak dlouho byla tato opona používána už patrně nelze doložit.
Ladislav Šaloun (1870 – 1946)
Jeden z nejvýznamnějších českých sochařů, ovlivněných secesní dekorativností. Studoval na pražské Reynierově kreslířské škole a v ateliérech u Tomáše Seidana a Bohuslava Schnircha. Byl členem spolku výtvarných umělců Mánes. Z jeho sochařských prací je nejznámější pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze.
Byl jedním ze zakladatelů loutkového divadla Umělecké výchovy a byl také jeho prvním vedoucím. Pro toto divadlo v prvních letech navrhoval loutky, kostýmy a dekorace, byl tvůrcem prvního proscénia a vyšívané opony. Pro divadelní sál Umělecké výchovy v Raisově škole na Vinohradech navrhl figurální výzdobu, pohádkové postavy uměřené secesní stylizace (1924). Jeho aktivní spolupráce s Uměleckou výchovou skončila v polovině dvacátých let.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.