Hory Matky Boží, Vzpomínka na ochotnické divadlo – rozhovor s Antonínem Koppem pro Klatovský deník připravila Hana Sadílková
Putování za divadelními ochotníky na Klatovsku
VZPOMÍNKA NA OCHOTNICKÉ DIVADLO NA HORÁCH MATKY BOŽÍ
Stejně jako celá řada dalších obcí na Klatovsku žily Hory Matky Boží ochotnickým divadlem. Na bohatou divadelní tradici v této horské obci dnes zavzpomínáme s pamětníkem (81 let), panem Antonínem Koppem.
„Poměrně značný počet obyvatel, byť v malém městečku Hory Matky Boží, byl předpokladem pro bohatý kulturní a společenský život. Dosvědčuje to množství spolků a organizací. Například již kolem roku 1860 byla na Horách Matky Boží založena „Beseda čtenářů se zájmem o národní literaturu“, dále pak „Divadelní spolek J. K. Tyl (1897), „Spolek hasičů“ (1889), „Dělnická tělovýchovná jednota (1920), „Sokol (1920), „Orel“ (1938) a v roce 1929 Obecní knihovna“, začíná své poutavé vyprávění Antonín Kopp.
Na Horách Matky Boží bylo v té době 5 hostinců se 3 sály, kde se pořádaly zábavy, besídky, cvičili tu členové tělovýchovných spolků, a k pestému a bohatému životu lidí přispívalo i ochotnické hraní divadel. Jednak to vyplývalo z tehdejších obrozeneckých snah na konci minulého století a také z poměrně silné populace na venkově. Bylo to období kočovných divadelních společností a kam se tyto společnosti nemohly dostat, vznikaly spolky divadelních ochotníků. Tak tomu bylo i v městečku Hory Matky Boží...
„První zmínky o „Spolku divadelních ochotníků J. K. Tyl v Horách Matky Boží“ se datují do roku 1897. Ze zachované pokladní knihy tohoto spolku lze čerpat podrobné údaje o činnosti a to od roku 1898 až do roku 1945. Ze zápisů v pokladní knize můžeme vyčíst i mnohé další zajímavé údaje. Především je možno vyčíst tituly divadelních her, které se zde hrály a reprízovaly buď na Horách, či v okolí. Za dobu trvání spolku bylo nastudováno více jak 50 titulů divadelních her. V tom nejsou zahrnuty hry z počátku období do roku 1903 a dále pak celé období trvání první a druhé světové války, kdy se divadlo nehrálo. V některém roce byly sehrány až tři různé divadelní hry. Větší počet divadelních titulů bylo možno sehrát i proto, že spolek měl velmi širokou hereckou základnu. V období po 1. světové válce kolem 40 členů, v roce 1928 až 55 členů! Ve spolku byli i občané ze sousední osady Drouhaveč“, popisuje Antonín Kopp.
Spolek divadelních ochotníků byl řádnou organizací. V jeho čele stáli ředitel, starosta, pokladník, jednatel a revizoři. Spolek ochotníků nebyl žádnou výdělečnou organizací, jeho finanční výsledek byl většinou vyrovnaný. Získané peníze, tj. výnosy ze vstupného, zápisné a členské příspěvky, poplatky za půjčení jeviště a inventáře, vstupné z maškarních plesů, věnečků a podobně byly použity na provoz divadla, jeho další vybavení, opravy jeviště, výrobu kulis a rekvizit, na nákup divadelních knížek a rozepisování úloh, na malování plakátů, stěhování jeviště do sousedních osad, za hudbu při hrách a podobně. Samozřejmě, že byly hrazeny i autorské poplatky, provozovací práva a odvod daní. Herci jako správní ochotníci hráli zdarma, pro potěšení své a svých spoluobčanů.
Pokud byl v pokladně vyšší obnos, poskytoval spolek divadelních ochotníků příspěvky jednak potřebným v obci (vyhořelým, legionářům), sanatoriu „Na Pleši“ v Praze, správě školy v Horách Matky Boží, obci na vysázení stromů, hasičům, Okrašlovacímu spolku, na postavení pomníku padlým ve válce a podobně. Samostatnou kapitolu by si zasloužil výčet divadelních her, které členové spolku nastudovali a sehráli na Horách či v okolí. „Byly to hry od známých českých autorů i hry od méně známých spisovatelů. Pravidelné hraní divadel mělo velký význam po život lidí na venkově. Posilovalo národní uvědomění, vyzdvihovalo kladné vlastnosti divadelních hrdinů, přinášelo pobavení a kulturní zážitky celé obci i obyvatelům okolních osad.
Činnost „Spolku divadelních ochotníků J. K. Tyl v Horách Matky Boží“ skončila oficiálně v roce 1945. Poslední divadelní hra „Paličova dcera“ byla sehrána ještě v prosinci 1939. Za války bylo hraní divadla zakázáno. Vypořádání pokladny spolku podle posledního zápisu v pokladní knize je rozdělení zůstatku 1240 Kč na 600 Kč jako dar Okrašovacímu spolku a zbývajících 640 korun příspěvek na výstavbu kulturního domu v Horách Matky Boží. Ochotnické hraní divadla však na Horách Matky Boží neskončilo. I v pozdější době se ještě hrálo, ale už nikoliv v režii Spolku divadelních ochotníků J. K. Tyl v Horách Matky Boží“, uzavírá své vyprávění jednaosmdesátiletý pamětník pan Antonín Kopp.
Pro Klatovský deník připravila Hana Sádlíková
Zprostředkoval Ludvík Pouza.
VZPOMÍNKA NA OCHOTNICKÉ DIVADLO NA HORÁCH MATKY BOŽÍ
Stejně jako celá řada dalších obcí na Klatovsku žily Hory Matky Boží ochotnickým divadlem. Na bohatou divadelní tradici v této horské obci dnes zavzpomínáme s pamětníkem (81 let), panem Antonínem Koppem.
„Poměrně značný počet obyvatel, byť v malém městečku Hory Matky Boží, byl předpokladem pro bohatý kulturní a společenský život. Dosvědčuje to množství spolků a organizací. Například již kolem roku 1860 byla na Horách Matky Boží založena „Beseda čtenářů se zájmem o národní literaturu“, dále pak „Divadelní spolek J. K. Tyl (1897), „Spolek hasičů“ (1889), „Dělnická tělovýchovná jednota (1920), „Sokol (1920), „Orel“ (1938) a v roce 1929 Obecní knihovna“, začíná své poutavé vyprávění Antonín Kopp.
Na Horách Matky Boží bylo v té době 5 hostinců se 3 sály, kde se pořádaly zábavy, besídky, cvičili tu členové tělovýchovných spolků, a k pestému a bohatému životu lidí přispívalo i ochotnické hraní divadel. Jednak to vyplývalo z tehdejších obrozeneckých snah na konci minulého století a také z poměrně silné populace na venkově. Bylo to období kočovných divadelních společností a kam se tyto společnosti nemohly dostat, vznikaly spolky divadelních ochotníků. Tak tomu bylo i v městečku Hory Matky Boží...
„První zmínky o „Spolku divadelních ochotníků J. K. Tyl v Horách Matky Boží“ se datují do roku 1897. Ze zachované pokladní knihy tohoto spolku lze čerpat podrobné údaje o činnosti a to od roku 1898 až do roku 1945. Ze zápisů v pokladní knize můžeme vyčíst i mnohé další zajímavé údaje. Především je možno vyčíst tituly divadelních her, které se zde hrály a reprízovaly buď na Horách, či v okolí. Za dobu trvání spolku bylo nastudováno více jak 50 titulů divadelních her. V tom nejsou zahrnuty hry z počátku období do roku 1903 a dále pak celé období trvání první a druhé světové války, kdy se divadlo nehrálo. V některém roce byly sehrány až tři různé divadelní hry. Větší počet divadelních titulů bylo možno sehrát i proto, že spolek měl velmi širokou hereckou základnu. V období po 1. světové válce kolem 40 členů, v roce 1928 až 55 členů! Ve spolku byli i občané ze sousední osady Drouhaveč“, popisuje Antonín Kopp.
Spolek divadelních ochotníků byl řádnou organizací. V jeho čele stáli ředitel, starosta, pokladník, jednatel a revizoři. Spolek ochotníků nebyl žádnou výdělečnou organizací, jeho finanční výsledek byl většinou vyrovnaný. Získané peníze, tj. výnosy ze vstupného, zápisné a členské příspěvky, poplatky za půjčení jeviště a inventáře, vstupné z maškarních plesů, věnečků a podobně byly použity na provoz divadla, jeho další vybavení, opravy jeviště, výrobu kulis a rekvizit, na nákup divadelních knížek a rozepisování úloh, na malování plakátů, stěhování jeviště do sousedních osad, za hudbu při hrách a podobně. Samozřejmě, že byly hrazeny i autorské poplatky, provozovací práva a odvod daní. Herci jako správní ochotníci hráli zdarma, pro potěšení své a svých spoluobčanů.
Pokud byl v pokladně vyšší obnos, poskytoval spolek divadelních ochotníků příspěvky jednak potřebným v obci (vyhořelým, legionářům), sanatoriu „Na Pleši“ v Praze, správě školy v Horách Matky Boží, obci na vysázení stromů, hasičům, Okrašlovacímu spolku, na postavení pomníku padlým ve válce a podobně. Samostatnou kapitolu by si zasloužil výčet divadelních her, které členové spolku nastudovali a sehráli na Horách či v okolí. „Byly to hry od známých českých autorů i hry od méně známých spisovatelů. Pravidelné hraní divadel mělo velký význam po život lidí na venkově. Posilovalo národní uvědomění, vyzdvihovalo kladné vlastnosti divadelních hrdinů, přinášelo pobavení a kulturní zážitky celé obci i obyvatelům okolních osad.
Činnost „Spolku divadelních ochotníků J. K. Tyl v Horách Matky Boží“ skončila oficiálně v roce 1945. Poslední divadelní hra „Paličova dcera“ byla sehrána ještě v prosinci 1939. Za války bylo hraní divadla zakázáno. Vypořádání pokladny spolku podle posledního zápisu v pokladní knize je rozdělení zůstatku 1240 Kč na 600 Kč jako dar Okrašovacímu spolku a zbývajících 640 korun příspěvek na výstavbu kulturního domu v Horách Matky Boží. Ochotnické hraní divadla však na Horách Matky Boží neskončilo. I v pozdější době se ještě hrálo, ale už nikoliv v režii Spolku divadelních ochotníků J. K. Tyl v Horách Matky Boží“, uzavírá své vyprávění jednaosmdesátiletý pamětník pan Antonín Kopp.
Pro Klatovský deník připravila Hana Sádlíková
Zprostředkoval Ludvík Pouza.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.