DUBSKÁ Alice: Josef Kočka, rkp. pro publikaci Malované opony českých divadel, 2009
Koncem 18. století putovalo jižními Čechy několik loutkářů, jejichž potomci zůstali věrní loutkovému divadlu až do poloviny 20. století. Patřili k ním i loutkáři Kočkové.
Ti nestarší, Jan a Josef dostali povolení ke hře již v roce 1787.
Loutka Poustevníka, s kterou se hrálo v rodině Kočků patrně už na přelomu 18. a 19. století, je dnes považována za nejstarší dochovanou českou loutku.
V první polovině 19. století se loutkovému divadlu věnovalo již mnohem více členů tohoto rodu:
František Kočka ze Slabců hrál se stínovými loutkami na Rakovnicku.
Z Němčic na Prácheňsku pocházel Jan Kočka, z Březnice zase Antonín a Apolonia Kočkovi.
Další rodina Kočků pocházela z Jindřichovic na Klatovsku. Byl to děd František (asi 1827-1910), otec osmi synů a šesti dcer, jeho syn Václav a také vnuk František, který s loutkami svého dědy hrával s loutkami zejména v Plzni a okolí. Vzpomínky na vystoupení tohoto Františka Kočky, který byl v Plzni velmi oblíbený, inspirovaly Jaroslava Průchu k povídce pro mládež Poklad principála Kočky.
V 60. letech 19. století putoval jižními Čechy i Josef Kočka z Jindřichovic.
Jak byli všichni tito Kočkové vzájemně spříznění, o tom se můžeme jen dohadovat.
Původ a působení dalšího Josefa Kočky, pro kterého udělal oponu s námětem věštící Libuše Jan Boška ve 20. letech 20. století, nejsou známy. Jenom podle této opony můžeme soudit, že jeho divadlo bylo jistě pěkné a lidem přinášelo radost.
Ti nestarší, Jan a Josef dostali povolení ke hře již v roce 1787.
Loutka Poustevníka, s kterou se hrálo v rodině Kočků patrně už na přelomu 18. a 19. století, je dnes považována za nejstarší dochovanou českou loutku.
V první polovině 19. století se loutkovému divadlu věnovalo již mnohem více členů tohoto rodu:
František Kočka ze Slabců hrál se stínovými loutkami na Rakovnicku.
Z Němčic na Prácheňsku pocházel Jan Kočka, z Březnice zase Antonín a Apolonia Kočkovi.
Další rodina Kočků pocházela z Jindřichovic na Klatovsku. Byl to děd František (asi 1827-1910), otec osmi synů a šesti dcer, jeho syn Václav a také vnuk František, který s loutkami svého dědy hrával s loutkami zejména v Plzni a okolí. Vzpomínky na vystoupení tohoto Františka Kočky, který byl v Plzni velmi oblíbený, inspirovaly Jaroslava Průchu k povídce pro mládež Poklad principála Kočky.
V 60. letech 19. století putoval jižními Čechy i Josef Kočka z Jindřichovic.
Jak byli všichni tito Kočkové vzájemně spříznění, o tom se můžeme jen dohadovat.
Původ a působení dalšího Josefa Kočky, pro kterého udělal oponu s námětem věštící Libuše Jan Boška ve 20. letech 20. století, nejsou známy. Jenom podle této opony můžeme soudit, že jeho divadlo bylo jistě pěkné a lidem přinášelo radost.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.