AS 2002, č. 2, s. 38 - 39, Jaroslav Dejl.
36. třebíčské loutkářské jaro 2002
Regionální přehlídka probíhala 5. - 6. dubna 2002 v prostorách Městského kulturního střediska v Třebíči. Zúčastnilo se jí 10 souborů s 11 inscenacemi - 4 soubory byly dětské.
Dětský loutkářský soubor Gong DDM Třebíč - Ľubomír Feldek: Šípková Růženka. Režie a scéna: Jana Chocholoušová.
Vedoucí Jana Chocholoušková pracuje s dětmi od roku 1983. Tentokrát si zvolila jevištně prověřenou předlohu Ľ. Feldeka Šípková Růženka. Text v sobě obsahuje úsměvný nadhled a humor. Hraje se za jednoduchým paravanem, spodovými loutkami. Devět dětí hraje v civilu. Sudičky jsou živáci, sedmá je loutka. Šípkové růže jsou vytvořeny bílými a červenými rukavicemi. Bohužel děti jsou v projevu nejisté, nemají úplně jasno v akcích na jevišti. Velké rezervy jsou nejen v mluveném projevu, ale hlavně ve zpěvu.
Loutkářský soubor Domino Brno - František Nepil: Zimní malování. Režie, úprava, hudba: Nika Štěpánková, scénografie kolektivní.
Inscenace, která je brána v rámci projektu v MŠ. Děti po zhlédnutí malují obrázky, učí se písničku. Spíše než o celistvou inscenaci se jedná o sled situací, obrázků. Příběh dvou dětí v průběhu podzimu, zimy, jara a svátků během nich. Poetické ilustrované vyprávění. Hrají dva mladí představitelé Kamila Gajná a Ondřej Krejčí okolo dřevěného věšáku, na kterém visí černý hadr, kam se věší namalovaný domek, v průhledu oknem se domalovává strom, ozdoby atd. Věšák se potom proměňuje v pumpu u studny, smrček atd. Přechody většinou doplňují písničky. Vše je milé, čisté, i když někdy drobně jednotvárné. Cena souboru za práci na inscenaci.
Loutkářský soubor Sluníčko Domu kultury Kyjov - Irena Trutmanová: Honza a kočička. Režie a hudba: Petr Moudrý, scénografie: Lubomír Mareš.
Soubor uvedl tuto inscenaci místo původně ohlášené Míšův nový zub. Příběh Honzy,
který je spolu se svými dvěma bratry poslán otcem z rodného mlýna do světa na zkušenou,
s úkolem přivést nejkrásnějšího koně. V lese potkává kočičky, které mají v lese zámek. Honza postaví domeček, tím zruší kouzlo a z kočičky je princezna. Vše směřuje ke šťastnému konci. Hraje se spodovými loutkami, které jsou z jiných inscenací vyrobeny profesionálem na dvou paravánech syté barvy a s náznakovými malovanými kulisami. Písničky jsou rytmickými úpravami popových písní. Zvuk tvoří nahrávka textu a hudby. Představení patří spíše do kategorie sousedského divadla, které provozuje parta sympatických lidí.
Spolek loutek Loutkino při soukromé mateřské a základní škole Brno, Rozmarýnová ul. - Jan Vodňanský: Král v kukani. Režie a úprava: Radomír Prokop, scénografie: Kamila Prokopová, hudba: Alena Zemčíková.
Soubor existuje třetí rok a je typickým školním souborem. Své síly tu spojily divadelní
a pěvecký kroužek dětí ve věku 5 - 12 let, vedoucími jsou jejich učitelé. Pro svou společnou
práci si vybrali méně frekventovaný text pohádky Jana Vodňanského, který je sám o sobě humorně poetický a děti se v něm vyžívají. Příběh princezny Špuntadely, kterou se rozhodl sežrat dvojhlavý drak, marné hledání zachránců, nešťastný král a královna, povedené kamarádky. Princeznu nakonec nezachrání ani rytíř, princ či Honza, ale záchrana je týmová - skupinou permoníků. Celá pohádka tedy končí rozhřešením. „Je lepší, aby princezna byla šťastná s trpaslíkem, než nešťastná s obrem“.
Hraje se na jednoduchém, leč variabilním paravanu, který umožňuje rychlé střídání scén i překvapivé nástupy (permoníci, drak). Loutky jsou spodové na tyči, se kterou hraje „živá“ ruka. Některé figury hrají živáci (rytíři, Honza, reportér atd..). Děti mají černé jednotné oblečení. Významnou součástí je i živá kapela (klávesy, bicí, kytara) a malý pěvecký sboreček. Písničky tvoří předěly či samostatná dějová čísla. Z představení sálá nadšení 23 dětských interpretů a radost ze hry. Cena dětem za práci na inscenaci. Návrh na přímý postup na 51. LCH 2002.
Maňásková scéna Zdravíčko MKS Třebíč - Miloš Blaha: Smolíček pacholíček (na motivy K. J. Erbena). Režie a scénografie: Miloš Blaha, hudební doprovod: skupina Vítriol, loutky a scéna: Ája Nevosadová.
Soubor Zdravíčko vystoupil mimo soutěž a uvedl hru svého principála Miloše Blahy. Známý pohádkový příběh je přepracován, ale velký prostor v úpravě dostávají vedlejší situace (vaření zelňačky, aj.), řada situací je pouze odvyprávěna vypravěčkou. Hlavní a nejdůležitějsí momenty - záchrana Smolíčka jelenem, potrestání jezinek jsou rychle spláchnuty a přeletěny, či dokonce úplně potlačeny. Což je škoda, neboť letošní představení Zdravíčka patří k těm lepším z poslední doby. Hraje se na jednoduchém paravanu s vyměnitelným horizontem (v chaloupce, v lese) se spodovými tyčovými loutkami a „živou“ rukou (Smolíček, Jezinky, táta a máma). Jelen je živák - klobouk s parohy (bohužel, nevyužité k záchraně Smolíčka). Hlasový projev je u některých představitelů slabý (Smolíček), a tak bylo textu hůře rozumět.
Divadelní a loutkářský soubor Osvětové besedy Blučina - František Nepil, Ludmila Dohnálková: O slepičce kropenaté. Ľubomír Feldek, Milada Mašatová: Sněhurka a sedm trpaslíků. Režie a scénografie: Hanka Kratochvílová.
Hanka přivezla novou skupinku dětí od osmi do třinácti let. Letos si vybrala dvě kratší pohádky. O slepičce kropenaté je lehce didaktickoparodický příběh o polepšení nezdárné slípky s řadou humorných situací. Slípka kropenatá nesloží slepičí maturitu, neboť odmítla snášet vajíčka (natož ta šišatá), je vyhnána, jde do světa, kde také neuspěje - ani v chaloupce
u stařenky (na rozdíl od ostatních zvířátek nemá co nabídnout - neboť ani to vejce nechce snést), ani ve městě a na pěvecké konzervatoři. A tak s výkřikem „Chci se učit velice, ať jsem prima slepice“ se vrací za svou učitelkou - velkou slepicí, aby se nakonec naučila pořádná vejce snášet. Děvčata se textem a hrou evidentně baví a dokonale se vyřádí. Zvířátka jsou tvořena kostýmním detailem (slepičky červenou čepičkou - lodičkou, pes ušankou, diskusi vyvolávají ouška kočičky a rohy kozičky, ale i tam se snad podaří najít jiný symbol jmeovaných zvířátek). Člověčí postavy jsou odlišeny řečí - mluví místním dialektem.
Hraje se s různými předměty, loutky se objevují až na konzervatoři jako přijímací komise.
Jsou to stylizované hlavy vytvořené z papírových tubusů od látky. Umožňují dětem odehrát i figury, které by děvčata jen těžko živě odehrála. Rezervy jsou v mluveném projevu, ale celek působí svižně, vesele a bezprostředně.
Druhá notoricky známá pohádka M. Mašatové a Ľ. Feldeka opět plně vyhovuje možnostem souboru. Trpaslíci jsou opět tubusy s čepicemi a nosy, zrcadlo, královna, Sněhurka a princ živáci. Humor v textu je plně využit. Představení ale zatím působí neusazeným dojmem, je zde řada hlušších míst, zpěv místy spíše luzný.
Cena slepičkám v inscenaci O slepičce kropenaté. Soubor navržen s inscenací Slepičky na 2. místě do širšího výběru na 51. LCH 2002.
Loutkářský soubor Bedruňka při Salesiánské oratoři v Brně – Žabovřeskách / Velká Bedruňka - Milan Suchánek: Ťululumpáci / Malá Bedruňka - Uršula Burkhaidtová: Kamenné políčko.
Obě inscenace mají základní problém v textové předloze - jsou mnohomluvné s minimem akcí. Ťululumpáci jsou variací na Příběhy města Kocourkova. Po svižném a nápaditém úvodu inscenace ztrácí tempo, nápady, a jen se mluví. Ploché velké loutky znemožňují větší akci. V druhé dětské inscenaci se sice mluví o velkých lidských citech a lásce, ale jednání a činnost s loutkou jsou nezúčastněné. Škoda. Je vidět množství práce, ochoty a snahy, ale výsledky jsou nepřesvědčivé.
Soubor Chandraradar ZUŠ Jana Štursy z Nového Města na Moravě - Robinson Jeffers: S pastýřkou. Překlad Kamil Bednář, úprava, režie a scénografie: Ivone Čermáková a kol.
Tři dívky si pro svoji inscenaci vybraly nelehký, ale krásný text. Řeší v něm problémy ženství. O roli Pastýřky se dělí. Pracují s velkou loutkou, která má stylizovanou hlavu z lesklého drátu a šaty z plátna. Soustředěná psychologická práce, krásná jevištní mluva, minimum prostředků. Jediným scénickým prvkem je houpací křeslo.
Cena souboru za práci na inscenaci. Nominace na Faustování 2002. 3. místo s doporučením na 51. LCH 2002.
Loutkové divadlo Starost Prostějov - Alois Gallat: Rodina Morousů aneb Loupežníci v českých pralesích čili Mefistáfl hanebně zmustrovaný. Úprava, režie a hudba: Tomáš Zelený, scénografie: Jitka Tláskalová j. h.
Pravidelný účastník třebíčské přehlídky. Soubor pracuje v tradicích lidového divadla. Hraje velkými řezbovanými marionetami na drátě v lehce proměnlivé dekoraci. Vlastní písničky a jejich výborná interpretace (živý zpěv, housle, kytara, harmonika). Jevištní nadsázka a radost z divadla. Vše shrnuto dohromady vytváří příjemné představení plné humoru a smíchu. I když je princip jejich práce známý, stojí za to o tuto partu výborných lidí vidět znovu.
Cena Ivaně Čevelové za loutkoherecký výkon v roli Marjándl. Cena Tomáši Zelenému za všestranný přínos inscenaci Rodina Morousů. 1. místo s doporučením na 51. LCH 2002.
Lektorský sbor pracoval ve složení MUDr. Miloš Blaha, Mirko Matoušek a Jaroslav Dejl. Letošní 36. třebíčské loutkářské jaro mělo velice solidní úroveň. Příjemným zjištěním byla nebývalá účast mladých loutkářů. O diváky také nebyla nouze. A peníze na přehlídku se přece nakonec nějaké našly. Podtrženo a sečteno - Kéž by se tento stav udržel i do let příštích.
Jaroslav Dejl
Regionální přehlídka probíhala 5. - 6. dubna 2002 v prostorách Městského kulturního střediska v Třebíči. Zúčastnilo se jí 10 souborů s 11 inscenacemi - 4 soubory byly dětské.
Dětský loutkářský soubor Gong DDM Třebíč - Ľubomír Feldek: Šípková Růženka. Režie a scéna: Jana Chocholoušová.
Vedoucí Jana Chocholoušková pracuje s dětmi od roku 1983. Tentokrát si zvolila jevištně prověřenou předlohu Ľ. Feldeka Šípková Růženka. Text v sobě obsahuje úsměvný nadhled a humor. Hraje se za jednoduchým paravanem, spodovými loutkami. Devět dětí hraje v civilu. Sudičky jsou živáci, sedmá je loutka. Šípkové růže jsou vytvořeny bílými a červenými rukavicemi. Bohužel děti jsou v projevu nejisté, nemají úplně jasno v akcích na jevišti. Velké rezervy jsou nejen v mluveném projevu, ale hlavně ve zpěvu.
Loutkářský soubor Domino Brno - František Nepil: Zimní malování. Režie, úprava, hudba: Nika Štěpánková, scénografie kolektivní.
Inscenace, která je brána v rámci projektu v MŠ. Děti po zhlédnutí malují obrázky, učí se písničku. Spíše než o celistvou inscenaci se jedná o sled situací, obrázků. Příběh dvou dětí v průběhu podzimu, zimy, jara a svátků během nich. Poetické ilustrované vyprávění. Hrají dva mladí představitelé Kamila Gajná a Ondřej Krejčí okolo dřevěného věšáku, na kterém visí černý hadr, kam se věší namalovaný domek, v průhledu oknem se domalovává strom, ozdoby atd. Věšák se potom proměňuje v pumpu u studny, smrček atd. Přechody většinou doplňují písničky. Vše je milé, čisté, i když někdy drobně jednotvárné. Cena souboru za práci na inscenaci.
Loutkářský soubor Sluníčko Domu kultury Kyjov - Irena Trutmanová: Honza a kočička. Režie a hudba: Petr Moudrý, scénografie: Lubomír Mareš.
Soubor uvedl tuto inscenaci místo původně ohlášené Míšův nový zub. Příběh Honzy,
který je spolu se svými dvěma bratry poslán otcem z rodného mlýna do světa na zkušenou,
s úkolem přivést nejkrásnějšího koně. V lese potkává kočičky, které mají v lese zámek. Honza postaví domeček, tím zruší kouzlo a z kočičky je princezna. Vše směřuje ke šťastnému konci. Hraje se spodovými loutkami, které jsou z jiných inscenací vyrobeny profesionálem na dvou paravánech syté barvy a s náznakovými malovanými kulisami. Písničky jsou rytmickými úpravami popových písní. Zvuk tvoří nahrávka textu a hudby. Představení patří spíše do kategorie sousedského divadla, které provozuje parta sympatických lidí.
Spolek loutek Loutkino při soukromé mateřské a základní škole Brno, Rozmarýnová ul. - Jan Vodňanský: Král v kukani. Režie a úprava: Radomír Prokop, scénografie: Kamila Prokopová, hudba: Alena Zemčíková.
Soubor existuje třetí rok a je typickým školním souborem. Své síly tu spojily divadelní
a pěvecký kroužek dětí ve věku 5 - 12 let, vedoucími jsou jejich učitelé. Pro svou společnou
práci si vybrali méně frekventovaný text pohádky Jana Vodňanského, který je sám o sobě humorně poetický a děti se v něm vyžívají. Příběh princezny Špuntadely, kterou se rozhodl sežrat dvojhlavý drak, marné hledání zachránců, nešťastný král a královna, povedené kamarádky. Princeznu nakonec nezachrání ani rytíř, princ či Honza, ale záchrana je týmová - skupinou permoníků. Celá pohádka tedy končí rozhřešením. „Je lepší, aby princezna byla šťastná s trpaslíkem, než nešťastná s obrem“.
Hraje se na jednoduchém, leč variabilním paravanu, který umožňuje rychlé střídání scén i překvapivé nástupy (permoníci, drak). Loutky jsou spodové na tyči, se kterou hraje „živá“ ruka. Některé figury hrají živáci (rytíři, Honza, reportér atd..). Děti mají černé jednotné oblečení. Významnou součástí je i živá kapela (klávesy, bicí, kytara) a malý pěvecký sboreček. Písničky tvoří předěly či samostatná dějová čísla. Z představení sálá nadšení 23 dětských interpretů a radost ze hry. Cena dětem za práci na inscenaci. Návrh na přímý postup na 51. LCH 2002.
Maňásková scéna Zdravíčko MKS Třebíč - Miloš Blaha: Smolíček pacholíček (na motivy K. J. Erbena). Režie a scénografie: Miloš Blaha, hudební doprovod: skupina Vítriol, loutky a scéna: Ája Nevosadová.
Soubor Zdravíčko vystoupil mimo soutěž a uvedl hru svého principála Miloše Blahy. Známý pohádkový příběh je přepracován, ale velký prostor v úpravě dostávají vedlejší situace (vaření zelňačky, aj.), řada situací je pouze odvyprávěna vypravěčkou. Hlavní a nejdůležitějsí momenty - záchrana Smolíčka jelenem, potrestání jezinek jsou rychle spláchnuty a přeletěny, či dokonce úplně potlačeny. Což je škoda, neboť letošní představení Zdravíčka patří k těm lepším z poslední doby. Hraje se na jednoduchém paravanu s vyměnitelným horizontem (v chaloupce, v lese) se spodovými tyčovými loutkami a „živou“ rukou (Smolíček, Jezinky, táta a máma). Jelen je živák - klobouk s parohy (bohužel, nevyužité k záchraně Smolíčka). Hlasový projev je u některých představitelů slabý (Smolíček), a tak bylo textu hůře rozumět.
Divadelní a loutkářský soubor Osvětové besedy Blučina - František Nepil, Ludmila Dohnálková: O slepičce kropenaté. Ľubomír Feldek, Milada Mašatová: Sněhurka a sedm trpaslíků. Režie a scénografie: Hanka Kratochvílová.
Hanka přivezla novou skupinku dětí od osmi do třinácti let. Letos si vybrala dvě kratší pohádky. O slepičce kropenaté je lehce didaktickoparodický příběh o polepšení nezdárné slípky s řadou humorných situací. Slípka kropenatá nesloží slepičí maturitu, neboť odmítla snášet vajíčka (natož ta šišatá), je vyhnána, jde do světa, kde také neuspěje - ani v chaloupce
u stařenky (na rozdíl od ostatních zvířátek nemá co nabídnout - neboť ani to vejce nechce snést), ani ve městě a na pěvecké konzervatoři. A tak s výkřikem „Chci se učit velice, ať jsem prima slepice“ se vrací za svou učitelkou - velkou slepicí, aby se nakonec naučila pořádná vejce snášet. Děvčata se textem a hrou evidentně baví a dokonale se vyřádí. Zvířátka jsou tvořena kostýmním detailem (slepičky červenou čepičkou - lodičkou, pes ušankou, diskusi vyvolávají ouška kočičky a rohy kozičky, ale i tam se snad podaří najít jiný symbol jmeovaných zvířátek). Člověčí postavy jsou odlišeny řečí - mluví místním dialektem.
Hraje se s různými předměty, loutky se objevují až na konzervatoři jako přijímací komise.
Jsou to stylizované hlavy vytvořené z papírových tubusů od látky. Umožňují dětem odehrát i figury, které by děvčata jen těžko živě odehrála. Rezervy jsou v mluveném projevu, ale celek působí svižně, vesele a bezprostředně.
Druhá notoricky známá pohádka M. Mašatové a Ľ. Feldeka opět plně vyhovuje možnostem souboru. Trpaslíci jsou opět tubusy s čepicemi a nosy, zrcadlo, královna, Sněhurka a princ živáci. Humor v textu je plně využit. Představení ale zatím působí neusazeným dojmem, je zde řada hlušších míst, zpěv místy spíše luzný.
Cena slepičkám v inscenaci O slepičce kropenaté. Soubor navržen s inscenací Slepičky na 2. místě do širšího výběru na 51. LCH 2002.
Loutkářský soubor Bedruňka při Salesiánské oratoři v Brně – Žabovřeskách / Velká Bedruňka - Milan Suchánek: Ťululumpáci / Malá Bedruňka - Uršula Burkhaidtová: Kamenné políčko.
Obě inscenace mají základní problém v textové předloze - jsou mnohomluvné s minimem akcí. Ťululumpáci jsou variací na Příběhy města Kocourkova. Po svižném a nápaditém úvodu inscenace ztrácí tempo, nápady, a jen se mluví. Ploché velké loutky znemožňují větší akci. V druhé dětské inscenaci se sice mluví o velkých lidských citech a lásce, ale jednání a činnost s loutkou jsou nezúčastněné. Škoda. Je vidět množství práce, ochoty a snahy, ale výsledky jsou nepřesvědčivé.
Soubor Chandraradar ZUŠ Jana Štursy z Nového Města na Moravě - Robinson Jeffers: S pastýřkou. Překlad Kamil Bednář, úprava, režie a scénografie: Ivone Čermáková a kol.
Tři dívky si pro svoji inscenaci vybraly nelehký, ale krásný text. Řeší v něm problémy ženství. O roli Pastýřky se dělí. Pracují s velkou loutkou, která má stylizovanou hlavu z lesklého drátu a šaty z plátna. Soustředěná psychologická práce, krásná jevištní mluva, minimum prostředků. Jediným scénickým prvkem je houpací křeslo.
Cena souboru za práci na inscenaci. Nominace na Faustování 2002. 3. místo s doporučením na 51. LCH 2002.
Loutkové divadlo Starost Prostějov - Alois Gallat: Rodina Morousů aneb Loupežníci v českých pralesích čili Mefistáfl hanebně zmustrovaný. Úprava, režie a hudba: Tomáš Zelený, scénografie: Jitka Tláskalová j. h.
Pravidelný účastník třebíčské přehlídky. Soubor pracuje v tradicích lidového divadla. Hraje velkými řezbovanými marionetami na drátě v lehce proměnlivé dekoraci. Vlastní písničky a jejich výborná interpretace (živý zpěv, housle, kytara, harmonika). Jevištní nadsázka a radost z divadla. Vše shrnuto dohromady vytváří příjemné představení plné humoru a smíchu. I když je princip jejich práce známý, stojí za to o tuto partu výborných lidí vidět znovu.
Cena Ivaně Čevelové za loutkoherecký výkon v roli Marjándl. Cena Tomáši Zelenému za všestranný přínos inscenaci Rodina Morousů. 1. místo s doporučením na 51. LCH 2002.
Lektorský sbor pracoval ve složení MUDr. Miloš Blaha, Mirko Matoušek a Jaroslav Dejl. Letošní 36. třebíčské loutkářské jaro mělo velice solidní úroveň. Příjemným zjištěním byla nebývalá účast mladých loutkářů. O diváky také nebyla nouze. A peníze na přehlídku se přece nakonec nějaké našly. Podtrženo a sečteno - Kéž by se tento stav udržel i do let příštích.
Jaroslav Dejl
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.