Císař Jan: Mnichovo Hradiště, komentář k oponě, neredigovaný text pro publikaci Malované opony českých divadel, 2009

Do jisté míry a z určitého osobitého zvláštního pohledu jsou opony v českých obrazem naší historie. Píše-li doc. Vlček o oponě, již pro Mnichovo Hradiště namaloval Vilém Trsek, že její „výtvarně náročné řešení opony pro venkovské divadlo s využitím motivů charakteristických pro městskou, buržoasní společnost a její výtvarnou kulturu z doby posledního desetiletí 19. století“, je to vyjádření odrazu vzestupu nové fáze české měšťanské společnosti této doby. Češi se tehdy „stali moderním národem evropského standardu“. Na Trskově oponě zajisté trvá symbolika a alegorika, která roste z idejí Národního divadla a je výrazem té mytologie, která je vyjádřena heslem Národ sobě. Otevření Národního divadla je ovšem nejvýznamnějším kulturním činem 19. století a aktivní vztah české veřejnosti k divadlu jenom povzbudil. Je vyjádřen a realizován nejen ochotnickou činností, ale i uznáním zásluh divadla na celkovém povznesení společnosti. Divadelní budovy a divadelní představení patřily stejně jako sokolovny ke společenským střediskům obcí. Sdružování sloužily i hostince, kde se scházely nejrůznější stolní společnosti, z nichž jedna - Mravenci v Mnichovo Hradišti - jako součást silného proudu, jenž utvářel českou společnost k oné podobě „moderního národa evropského standardu“, přispěla k povznesení místní divadelní úrovně jako projevu tohoto standardu na půdě divadelní.