AS 2002, č. 2, s. 33 - 34, Jaroslav Dejl a Václav Müller.
Pohádkový mlejnek
5. ročník krajové přehlídky amatérských divadel hrajících pro děti a mládež se konal 6. – 8. března 2002 v Městském divadle ve Žďáru nad Sázavou. Soutěžní představení hodnotila porota ve složení předseda Mgr. Jaroslav Dejl, členové prof. Růžena Köttnerová, Václav Müller a Mgr. Jaroslava Chalupová.
Ze čtyř regionů se sjelo pět amatérských divadelních souborů, aby již po páté roztočilo v Městském divadle ve Žďáru nad Sázavou Pohádkový mlejnek. Tak totiž pořadatelé z Domu kultury a Oblastního výboru českých divadelních ochotníků – Jižní Morava pojmenovali regionální soutěž pohádkových inscenací připravených soubory dospělých pro děti a mládež.
Nad soutěží již tradičně převzal záštitu starosta města Žďáru pan magistr Jaromír Brychta. Tím dokázal, jak si město i on osobně váží práce směřující k mládeži a jejímu kulturně duchovnímu rozvoji.
Pohádkový mlejnek je tedy soutěží, kdy bez nadsázky lze říci, že by si medaili za vítězství zasloužili i děti v hledišti. Jejich chování a reakce na jevištní dění svědčí o tom, že je pro ně návštěva divadla svátkem, nikoli ojedinělou příležitostí. Na tom mají jistě svůj podíl a výchovný vliv jejich učitelky a v neposlední řadě i pracovnice Domu kultury se svým důsledným programem výchovy mladého diváka.
ADS Dráček Klub VA Brno: Pohádka z lesa
První soutěžní představení přivezl z Brna soubor Klubu Vojenské akademie v Brno Dráček. Jeho vedoucí – režisér i herec Svatopluk Kouřil řeší nedostatek vhodných textů tím, že pro svůj ansámbl píše pohádkové texty sám, přímo na tělo svých herců. Vsadil na vhodné typy a ve spolupráci s dalším členem souboru Vilémem Lipoldem, který napsal rytmickou písničkovou muziku, dali dohromady jakési jevištně hudební pohádkové leporelo. Příběhu však chybí červená nit základní motivu. V Pohádce z lesa je jich naznačeno několik: ženitby chtivý Lesů pán usilující o dřevařovu Terezku (ta však v příběhu postrádá svého milého), v písničce se objeví i téma ekologické (Les je náš, to pamatuj, nikdy mu neubližuj…). Vítězství dobra nad zlem v závěru však nevychází ze změny vztahů mezi postavami, je spíše náhodné, když totiž lesní havěť vypije lektvar lásky. Všichni účinkující hrají své postavy s chutí a radostí, a tak výrazně oslovují dětské diváky. Přes zmíněné problémy, vyvěrající z předlohy, má Pohádka z lesa v práci souboru své místo. Držíme palce, aby se připravovaná pohádka Dráčku povedla o něco lépe.
Divadelní soubor Město Zábřeh: Noc na Karlštejně – Rozmarný muzikál
S početným divadelním souborem ze Zábřehu na Moravě se pokusila splnit si svůj divadelní sen režisérka Ludmila Lepšíková. V několika kurzech poučena o divadelní abecedě se pustila do známé komedie Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně. Za předlohu si vzala nikoliv divadelní hru, ale její filmovou adaptaci včetně muzikálové formy. Tím si poněkud zkomplikovala svou režijní práci, poněvadž většina diváků se neubránila srovnávání výsledku obou žánrů. Filmový střih si může ledacos dovolit, přenos na jeviště však způsobí, že se celek rozpadá na řadu scének s nimiž je nutno si technicky poradit.
Inscenace řeší tento problém odkrytými přestavbami, odlišenými pouze světlem. V řadě případů je přerušení toku děje tímto způsobem zbytečné. V kulisové scéně vystupuje početný soubor, v němž vedle ostřílených harcovníků vystupuje i herecké mládí. S potěšením lze říci, že právě ono svým přirozeným projevem našlo mezi diváky značné sympatie. Užití filmové hudby kladlo na inscenátory otázku, jak se vyrovnat s hlasy známých zpěváků. Zvukový technik dle vyprávění režisérky vyřešil problém tak , že v mixáži potlačil hlasy původních interpretů a členové souboru své party nazpívali na hudební doprovod. Ve výsledku však někde původní hlasy pronikají. V besedě se souborem byla přetřásána otázka vztahů mezi jednotlivými postavami a jejich kostýmování.
Divadelní soubor DK Kroměříž, Nezávislá scéna: Vodník Mařenka
Mladí divadelníci z Nezávislé scény Domu kultury v Kroměříži sáhli pod vedením režisérky Kláry Blažkové po známé pohádce Vlastimila Nováka a Stanislava Oubrama Vodník Mařenka. Byla to první jevištní práce mladé režisérky, která byla autorkou i scénické náznakové výpravy a kostýmů. Nastudováním inscenace v alternaci tří rolí z pěti (příležitost pro další mladé herce) si svou práci zkomplikovala. Navíc pro každou z alternací zrcadlově obrátila půdorys dekorací, čímž vznikl prakticky pro každé obsazení jiný scénický obraz a jiné aranžmá. Na štěstí si s touto komplikací poradil Adam Jirkovský v titulní roli vodníka Mařenky, který svým výkonem přesvědčil diváky, že mu na osudu Bětušky opravdu záleží.
Tato pohádka má řadu situací, vyžadující světelné a zvukové efekty. Zájezdové podmínky a nedostatek času na přípravu scény způsobily, že se ne vše zdařilo jako na domácím jevišti. Také režijnímu vedení postav chyběla zkušenější ruka, zvláště v budování vztahů mezi jednajícími postavami a cílením jejich dějových záměrů (chamtivost mlynáře s mlynářkou, úsilí čerta získat jejich dušičky atp.). Přejeme mladé režisérce, aby ve své započaté práci s úspěchem pokračovala.
Divadelní spolek (a)MAŤÁK: Kouzelná rybí kostička
Literární předloha Charlese Dickense Kouzelná rybí kostička se stala scénářem pro jevištní provedení Divadelního spolku (a) MAŤÁK z Pardubic. Soubor pracoval pod vedením režiséra Milana Vodehnala v suterénním divadélku EXIL. Tato skutečnost ovlivnila i přenos inscenace z komorního prostoru do velkého kukátka Městského divadla, což bylo příčinou menšího kontaktu s divákem. Již dramatizace původního literárního textu s košatostí krásných myšlenek byla prvním úskalím, které se pardubickým nepodařilo překonat. Režisér, který zároveň hrál jednu z výrazných rolí, tím neuhlídal temporytmus inscenace a vybudování scénického obrazu a situací. Velké rezervy má soubor i v kvalitě jevištní mluvy.
Ochotnický soubor Moravský Krumlov: O staré vrbě
Závěrečným představením Pohádkového mlejnku byla pohádka Jiřího Koukala O staré vrbě, ochotnického souboru z Moravského Krumlova v režii Zdeňky Konečné. Jde o autorský text, který s sebou nese typické problémy divadelní prvotiny, nicméně poskytnul početnému souboru širokého věkového spektra příležitost k jevištní realizaci.
V tradiční malované dekoraci, s níž spíše souzněly pohádkové postavy, je rozehráno několik příběhů, které by bylo možno shrnout pod hlavní téma: hledání lásky. Postavy lidského světa, orientované i v kostýmech do současnosti, se vymykaly nastolenému pohádkovému světu. Různá herecká zkušenost se projevila i ve výkonech. Od přirozenosti dětských představitelů vesnické drobotiny, přes jevištně nejisté adolescenty, až po vyzrálé ochotnické herce.
Je nutno poděkovat souboru a jeho režisérce pí Zdeňce Konečné a p.Josefu Jandovi, kteří svou obětavou prací v plné míře naplňují obraz občanské společnosti formou sousedského divadla.
5. ročník Pohádkového mlejnku poskytl obraz tohoto divadelního žánru a jeho současný spíše stagnující stav. Ani na poli se každý rok neurodí, a proto lze doufat, že úroveň dalšího ročníku regionální přehlídky her pro děti a mládež bude mít opět vyšší úroveň.
Nejlepší výkony přehlídky porota ocenila udělením diplomů. Získali je Vilém Lipold, za hudbu k představení Pohádka z lesa, Adam Jírovský za ztvárnění postavy vodníka Mařenky, Klára Blažková získala cenu mladého talentu za režii a scénu pohádky Vodník Mařenka, Eva Pumprlová za herecký výkon v roli Aleny ve hře Noc na Karlštejně, Aleš Kauner za herecký výkon v roli Peška ve hře Noc na Karlštejně, Josef Janda za roli čerta Balzáma a Eva Štechová za postavu Evelíny Mrázkové. Čestné uznání Svazu českých divadelních ochotníků bylo uděleno Zdeňce Konečné za soustavnou práci se souborem a péči o mladou divadelní generaci.
Jaroslav Dejl a Václav Müller
5. ročník krajové přehlídky amatérských divadel hrajících pro děti a mládež se konal 6. – 8. března 2002 v Městském divadle ve Žďáru nad Sázavou. Soutěžní představení hodnotila porota ve složení předseda Mgr. Jaroslav Dejl, členové prof. Růžena Köttnerová, Václav Müller a Mgr. Jaroslava Chalupová.
Ze čtyř regionů se sjelo pět amatérských divadelních souborů, aby již po páté roztočilo v Městském divadle ve Žďáru nad Sázavou Pohádkový mlejnek. Tak totiž pořadatelé z Domu kultury a Oblastního výboru českých divadelních ochotníků – Jižní Morava pojmenovali regionální soutěž pohádkových inscenací připravených soubory dospělých pro děti a mládež.
Nad soutěží již tradičně převzal záštitu starosta města Žďáru pan magistr Jaromír Brychta. Tím dokázal, jak si město i on osobně váží práce směřující k mládeži a jejímu kulturně duchovnímu rozvoji.
Pohádkový mlejnek je tedy soutěží, kdy bez nadsázky lze říci, že by si medaili za vítězství zasloužili i děti v hledišti. Jejich chování a reakce na jevištní dění svědčí o tom, že je pro ně návštěva divadla svátkem, nikoli ojedinělou příležitostí. Na tom mají jistě svůj podíl a výchovný vliv jejich učitelky a v neposlední řadě i pracovnice Domu kultury se svým důsledným programem výchovy mladého diváka.
ADS Dráček Klub VA Brno: Pohádka z lesa
První soutěžní představení přivezl z Brna soubor Klubu Vojenské akademie v Brno Dráček. Jeho vedoucí – režisér i herec Svatopluk Kouřil řeší nedostatek vhodných textů tím, že pro svůj ansámbl píše pohádkové texty sám, přímo na tělo svých herců. Vsadil na vhodné typy a ve spolupráci s dalším členem souboru Vilémem Lipoldem, který napsal rytmickou písničkovou muziku, dali dohromady jakési jevištně hudební pohádkové leporelo. Příběhu však chybí červená nit základní motivu. V Pohádce z lesa je jich naznačeno několik: ženitby chtivý Lesů pán usilující o dřevařovu Terezku (ta však v příběhu postrádá svého milého), v písničce se objeví i téma ekologické (Les je náš, to pamatuj, nikdy mu neubližuj…). Vítězství dobra nad zlem v závěru však nevychází ze změny vztahů mezi postavami, je spíše náhodné, když totiž lesní havěť vypije lektvar lásky. Všichni účinkující hrají své postavy s chutí a radostí, a tak výrazně oslovují dětské diváky. Přes zmíněné problémy, vyvěrající z předlohy, má Pohádka z lesa v práci souboru své místo. Držíme palce, aby se připravovaná pohádka Dráčku povedla o něco lépe.
Divadelní soubor Město Zábřeh: Noc na Karlštejně – Rozmarný muzikál
S početným divadelním souborem ze Zábřehu na Moravě se pokusila splnit si svůj divadelní sen režisérka Ludmila Lepšíková. V několika kurzech poučena o divadelní abecedě se pustila do známé komedie Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně. Za předlohu si vzala nikoliv divadelní hru, ale její filmovou adaptaci včetně muzikálové formy. Tím si poněkud zkomplikovala svou režijní práci, poněvadž většina diváků se neubránila srovnávání výsledku obou žánrů. Filmový střih si může ledacos dovolit, přenos na jeviště však způsobí, že se celek rozpadá na řadu scének s nimiž je nutno si technicky poradit.
Inscenace řeší tento problém odkrytými přestavbami, odlišenými pouze světlem. V řadě případů je přerušení toku děje tímto způsobem zbytečné. V kulisové scéně vystupuje početný soubor, v němž vedle ostřílených harcovníků vystupuje i herecké mládí. S potěšením lze říci, že právě ono svým přirozeným projevem našlo mezi diváky značné sympatie. Užití filmové hudby kladlo na inscenátory otázku, jak se vyrovnat s hlasy známých zpěváků. Zvukový technik dle vyprávění režisérky vyřešil problém tak , že v mixáži potlačil hlasy původních interpretů a členové souboru své party nazpívali na hudební doprovod. Ve výsledku však někde původní hlasy pronikají. V besedě se souborem byla přetřásána otázka vztahů mezi jednotlivými postavami a jejich kostýmování.
Divadelní soubor DK Kroměříž, Nezávislá scéna: Vodník Mařenka
Mladí divadelníci z Nezávislé scény Domu kultury v Kroměříži sáhli pod vedením režisérky Kláry Blažkové po známé pohádce Vlastimila Nováka a Stanislava Oubrama Vodník Mařenka. Byla to první jevištní práce mladé režisérky, která byla autorkou i scénické náznakové výpravy a kostýmů. Nastudováním inscenace v alternaci tří rolí z pěti (příležitost pro další mladé herce) si svou práci zkomplikovala. Navíc pro každou z alternací zrcadlově obrátila půdorys dekorací, čímž vznikl prakticky pro každé obsazení jiný scénický obraz a jiné aranžmá. Na štěstí si s touto komplikací poradil Adam Jirkovský v titulní roli vodníka Mařenky, který svým výkonem přesvědčil diváky, že mu na osudu Bětušky opravdu záleží.
Tato pohádka má řadu situací, vyžadující světelné a zvukové efekty. Zájezdové podmínky a nedostatek času na přípravu scény způsobily, že se ne vše zdařilo jako na domácím jevišti. Také režijnímu vedení postav chyběla zkušenější ruka, zvláště v budování vztahů mezi jednajícími postavami a cílením jejich dějových záměrů (chamtivost mlynáře s mlynářkou, úsilí čerta získat jejich dušičky atp.). Přejeme mladé režisérce, aby ve své započaté práci s úspěchem pokračovala.
Divadelní spolek (a)MAŤÁK: Kouzelná rybí kostička
Literární předloha Charlese Dickense Kouzelná rybí kostička se stala scénářem pro jevištní provedení Divadelního spolku (a) MAŤÁK z Pardubic. Soubor pracoval pod vedením režiséra Milana Vodehnala v suterénním divadélku EXIL. Tato skutečnost ovlivnila i přenos inscenace z komorního prostoru do velkého kukátka Městského divadla, což bylo příčinou menšího kontaktu s divákem. Již dramatizace původního literárního textu s košatostí krásných myšlenek byla prvním úskalím, které se pardubickým nepodařilo překonat. Režisér, který zároveň hrál jednu z výrazných rolí, tím neuhlídal temporytmus inscenace a vybudování scénického obrazu a situací. Velké rezervy má soubor i v kvalitě jevištní mluvy.
Ochotnický soubor Moravský Krumlov: O staré vrbě
Závěrečným představením Pohádkového mlejnku byla pohádka Jiřího Koukala O staré vrbě, ochotnického souboru z Moravského Krumlova v režii Zdeňky Konečné. Jde o autorský text, který s sebou nese typické problémy divadelní prvotiny, nicméně poskytnul početnému souboru širokého věkového spektra příležitost k jevištní realizaci.
V tradiční malované dekoraci, s níž spíše souzněly pohádkové postavy, je rozehráno několik příběhů, které by bylo možno shrnout pod hlavní téma: hledání lásky. Postavy lidského světa, orientované i v kostýmech do současnosti, se vymykaly nastolenému pohádkovému světu. Různá herecká zkušenost se projevila i ve výkonech. Od přirozenosti dětských představitelů vesnické drobotiny, přes jevištně nejisté adolescenty, až po vyzrálé ochotnické herce.
Je nutno poděkovat souboru a jeho režisérce pí Zdeňce Konečné a p.Josefu Jandovi, kteří svou obětavou prací v plné míře naplňují obraz občanské společnosti formou sousedského divadla.
5. ročník Pohádkového mlejnku poskytl obraz tohoto divadelního žánru a jeho současný spíše stagnující stav. Ani na poli se každý rok neurodí, a proto lze doufat, že úroveň dalšího ročníku regionální přehlídky her pro děti a mládež bude mít opět vyšší úroveň.
Nejlepší výkony přehlídky porota ocenila udělením diplomů. Získali je Vilém Lipold, za hudbu k představení Pohádka z lesa, Adam Jírovský za ztvárnění postavy vodníka Mařenky, Klára Blažková získala cenu mladého talentu za režii a scénu pohádky Vodník Mařenka, Eva Pumprlová za herecký výkon v roli Aleny ve hře Noc na Karlštejně, Aleš Kauner za herecký výkon v roli Peška ve hře Noc na Karlštejně, Josef Janda za roli čerta Balzáma a Eva Štechová za postavu Evelíny Mrázkové. Čestné uznání Svazu českých divadelních ochotníků bylo uděleno Zdeňce Konečné za soustavnou práci se souborem a péči o mladou divadelní generaci.
Jaroslav Dejl a Václav Müller
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.