52. ročník Wolkrova Prostějova 2009 - Aleš Vrzák (sólisté) . AS 2009, č. 5
52. ročník Wolkrova Prostějova 2009
Aleš Vrzák
Každý rok očekávám, kam se posune ten konkrétní ročník sólových interpretů na Wolkrově Prostějově, zda tento obor uměleckého vyjádření bude ještě zajímat mladé lidi, jestli se budou chtít podělit o své zážitky z literatury a interpretovat je na jevišti. Ten letošní 52. ročník rozhodně nezklamal, spíše naopak. Z I. kategorie, tedy těch nejmladších, kde toužíme poznat nové talenty, jsem pro ilustraci vybral z osmnácti recitátorů přesně jednu třetinu. Jsou to zároveň nositelé laureátského titulu – Kryštof Bartoš a Veronika Smolková, či čestného uznání poroty – Josef Kačmarčík, Dan Kranich, Tereza Slámová, Andrea Pecáková. Těchto šest interpretů, kteří se výrazně prosadili v obou kolech soutěže, můžeme posuzovat už od jejich dramaturgických úvah a záměrů, od snahy představit poezii i prózu, autory klasické i moderní a na nich předvést svůj vnitřní svět, myšlenky, které nacházejí v oblasti literatury a konfrontují je se svým viděním. Zároveň se jim na rozdílných textech dařily ukázat i možnosti technické, které mají ve svém výrazovém repertoáru. Pro zajímavost: Bartoš nastudoval M. Kunderu a I. Wernische, Smolková – G. Maupassanta a E. Basse, Kačmarčík – J. Vrchlického a J. Skácela, Kranich – I. Vyskočila a J. Žáčka, Slámová – Ch. Bukowského a P. Ruta, Pecáková – O. Pavla a J. Nerudu. Pro mne nejzajímavějším momentem interpretací byla snaha a sdělnost, základní zdůvodnění příchodu na jeviště, snaha o vtažení diváků do světa příběhů jednotlivých textů. V oblasti techniky řeči recitátoři většinou pokulhávali a našli bychom mnoho výtek a mnoho problémů. Ale tah, rytmus, výborná práce s publikem a velká kreativita vytvořily z těchto šesti interpretů osobnosti této kategorie.
Z hodnocení předsedy II. kategorie Libora Vacka: „Kvantita interpretů tentokrát nebyla v souladu s kvalitou. Pokud bychom hledali jakýsi společný jmenovatel všech výkonů, pak by to nejspíš byla nejistota a nedůvěra, především ve vztahu k sobě samému, ale často i k divákovi a tu a tam i k interpretovanému textu. Na jedné straně byly předkládány jednoduché až banální texty, jež kromě občasné povrchní zábavnosti nepřinášely nic než mlhu slov, která záhy vyvanula, aniž by zanechala stopy. Na druhé straně se objevily kvalitní, dramaturgicky objevné texty, avšak jejich interpreti často spoléhali na kvalitu textu a rezignovali na vlastní tvůrčí čin.“
Je pravda, že porota druhé kategorie byla v udělování cen velmi skoupá a rozhodla se rozdělit mezi dvacet pět soutěžících pouze tři ocenění. Laureátský titul získal Jonáš Špaček a čestná uznání Vít Roleček a Milada Vyhnálková. V závěrečném večeru tito tři reprezentanti II. kategorie předvedli vynikající výkony. Rolečkova interpretace Maupassanta i Vyhnálkové interpretace Karla Hynka byly osobité se skvělou komunikací s prostějovským publikem. Špačkův Egon Bondy byl jedním z nejautentičtějších zážitků celého festivalu.
Z hodnocení předsedkyně III. kategorie Hany Kofránkové: „Překvapivě se zde setkaly výkony perfektní nebo téměř perfektní s výkony vyloženě slabými, sešli se zde interpreti velmi rozdílné úrovně (u některých se porota dohadovala, zda jejich účast na národní přehlídce není na pováženou – získávání zkušeností v této kategorii je poněkud problematické). Vedle nových autorských objevů, nápaditých montáží a dokonce výkonu překladatelského jsme vyslechli i čítankovou zkráceninu klasického textu či špatný překlad textu písňového a několik textů vyloženě neladících s naturelem interpreta. Špičkoví interpreti této kategorie vytvářeli cosi hraničního s performancí či divadlem jednoho herce, což potěšilo i poučilo diváctvo i porotu.“
Porota III. kategorie rozdělila mezi deset účastníků čtyři ceny. Dva laureátské tituly získali Vladimír Benderski a Ludmila Müllerová, čestná uznání si odnesly Jana Trojanová a Tereza Lexová. Je důležité poznamenat, že Vladimír Benderski se festivalu mohl zúčastnit díky nové změně soutěžních pravidel, která přestala diskriminovat účastníky věkovým limitem a Wolkrův Prostějov se otevřel všem. Benderski dokázal tuto změnu svým výkonem obhájit a to po všech stránkách. V oblasti dramaturgie přinesl nového a pro Čechy málo známého Davida Avidana, jehož text Politici jazyka, skvěle konvenující se současnou dobou, dokázal sám přeložit a ve výrazné, osobité jevištní interpretaci předložit divákům. Jeho výkon v tomto textu se stal vrcholem závěrečného laureátského večera a vlastně i vrcholem celého festivalu.
Aleš Vrzák
Každý rok očekávám, kam se posune ten konkrétní ročník sólových interpretů na Wolkrově Prostějově, zda tento obor uměleckého vyjádření bude ještě zajímat mladé lidi, jestli se budou chtít podělit o své zážitky z literatury a interpretovat je na jevišti. Ten letošní 52. ročník rozhodně nezklamal, spíše naopak. Z I. kategorie, tedy těch nejmladších, kde toužíme poznat nové talenty, jsem pro ilustraci vybral z osmnácti recitátorů přesně jednu třetinu. Jsou to zároveň nositelé laureátského titulu – Kryštof Bartoš a Veronika Smolková, či čestného uznání poroty – Josef Kačmarčík, Dan Kranich, Tereza Slámová, Andrea Pecáková. Těchto šest interpretů, kteří se výrazně prosadili v obou kolech soutěže, můžeme posuzovat už od jejich dramaturgických úvah a záměrů, od snahy představit poezii i prózu, autory klasické i moderní a na nich předvést svůj vnitřní svět, myšlenky, které nacházejí v oblasti literatury a konfrontují je se svým viděním. Zároveň se jim na rozdílných textech dařily ukázat i možnosti technické, které mají ve svém výrazovém repertoáru. Pro zajímavost: Bartoš nastudoval M. Kunderu a I. Wernische, Smolková – G. Maupassanta a E. Basse, Kačmarčík – J. Vrchlického a J. Skácela, Kranich – I. Vyskočila a J. Žáčka, Slámová – Ch. Bukowského a P. Ruta, Pecáková – O. Pavla a J. Nerudu. Pro mne nejzajímavějším momentem interpretací byla snaha a sdělnost, základní zdůvodnění příchodu na jeviště, snaha o vtažení diváků do světa příběhů jednotlivých textů. V oblasti techniky řeči recitátoři většinou pokulhávali a našli bychom mnoho výtek a mnoho problémů. Ale tah, rytmus, výborná práce s publikem a velká kreativita vytvořily z těchto šesti interpretů osobnosti této kategorie.
Z hodnocení předsedy II. kategorie Libora Vacka: „Kvantita interpretů tentokrát nebyla v souladu s kvalitou. Pokud bychom hledali jakýsi společný jmenovatel všech výkonů, pak by to nejspíš byla nejistota a nedůvěra, především ve vztahu k sobě samému, ale často i k divákovi a tu a tam i k interpretovanému textu. Na jedné straně byly předkládány jednoduché až banální texty, jež kromě občasné povrchní zábavnosti nepřinášely nic než mlhu slov, která záhy vyvanula, aniž by zanechala stopy. Na druhé straně se objevily kvalitní, dramaturgicky objevné texty, avšak jejich interpreti často spoléhali na kvalitu textu a rezignovali na vlastní tvůrčí čin.“
Je pravda, že porota druhé kategorie byla v udělování cen velmi skoupá a rozhodla se rozdělit mezi dvacet pět soutěžících pouze tři ocenění. Laureátský titul získal Jonáš Špaček a čestná uznání Vít Roleček a Milada Vyhnálková. V závěrečném večeru tito tři reprezentanti II. kategorie předvedli vynikající výkony. Rolečkova interpretace Maupassanta i Vyhnálkové interpretace Karla Hynka byly osobité se skvělou komunikací s prostějovským publikem. Špačkův Egon Bondy byl jedním z nejautentičtějších zážitků celého festivalu.
Z hodnocení předsedkyně III. kategorie Hany Kofránkové: „Překvapivě se zde setkaly výkony perfektní nebo téměř perfektní s výkony vyloženě slabými, sešli se zde interpreti velmi rozdílné úrovně (u některých se porota dohadovala, zda jejich účast na národní přehlídce není na pováženou – získávání zkušeností v této kategorii je poněkud problematické). Vedle nových autorských objevů, nápaditých montáží a dokonce výkonu překladatelského jsme vyslechli i čítankovou zkráceninu klasického textu či špatný překlad textu písňového a několik textů vyloženě neladících s naturelem interpreta. Špičkoví interpreti této kategorie vytvářeli cosi hraničního s performancí či divadlem jednoho herce, což potěšilo i poučilo diváctvo i porotu.“
Porota III. kategorie rozdělila mezi deset účastníků čtyři ceny. Dva laureátské tituly získali Vladimír Benderski a Ludmila Müllerová, čestná uznání si odnesly Jana Trojanová a Tereza Lexová. Je důležité poznamenat, že Vladimír Benderski se festivalu mohl zúčastnit díky nové změně soutěžních pravidel, která přestala diskriminovat účastníky věkovým limitem a Wolkrův Prostějov se otevřel všem. Benderski dokázal tuto změnu svým výkonem obhájit a to po všech stránkách. V oblasti dramaturgie přinesl nového a pro Čechy málo známého Davida Avidana, jehož text Politici jazyka, skvěle konvenující se současnou dobou, dokázal sám přeložit a ve výrazné, osobité jevištní interpretaci předložit divákům. Jeho výkon v tomto textu se stal vrcholem závěrečného laureátského večera a vlastně i vrcholem celého festivalu.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.