BERGMAN, Aleš: Kdopak táhnul Žebřiňák? AS 2002, č. 2, s. 31, A.B.
Kdopak táhnul Žebřiňák?
Ve dnech 5. a 6. dubna 2002 projížděl Uherským Hradištěm Žebřiňák s velkým Ž, tedy divadelní festival, který probíhal jako postupová přehlídka pro Wolkerův Prostějov a Šrámkův Písek. Prostory kulturního domu ve spojení s prostory nově otevřeného kulturního střediska Reduta dokázaly vytvořit velmi dobré prostředí pro zápolení souborů o přízeň publika a odborné poroty, jejímiž členy byly lektorka dramaturgie Městského divadla Zlín Jana Galetková, divadelní produkční Silvie Sanža a vedoucí ateliéru činoherního herectví JAMU Brno, pedagog katedry výchovné dramatiky DAMU Praha a divadelní režisér Aleš Bergman. Ředitelem přehlídky byl ředitel místní ZUŠ Stanislav Nemrava.
Tato porota ocenila nominací na celostátní festival poezie Wolkrův Prostějov soubor (NE)SMYSL SOŠ a SOU Luhačovice s pásmem Buď sbohem, Františku, pracujícím s texty F. Villona a J. Loukotkové. Autorem scénáře a režisérem je pedagog školy Karel Milička, jemuž se podařilo přivést některé studenty ke skutečně zajímavým výkonům a vytvořit v závěru pásma i emocionálně působivý jevištní obraz. Stejný soubor, ovšem v režii Tomáše Ungra, se představil ještě vlastním zpracováním (scénář opět Karel Milička) povídky Ivana Vyskočila Žák Masák. V tomto případě se soubor potýkal se základními problémy vytvoření a rozehrání jevištní situace a nepodařilo se mu přenést do jevištního tvaru základní stylové a významové hodnoty Vyskočilova textu. Na Wolkerův Prostějov byl ještě doporučen soubor Klika ZUŠ Rožnov s vlastní jevištní adaptací Romance pro křídlovku Fr. Hrubína a soubor ZUŠ Hodonín s pásmem Pláč a smích Montmartru. První soubor zaujal svou citlivou dramaturgickou prací s Hrubínovým textem a uměřeným hereckým projevem. Nedostatky práce bylo možno shledávat zejména v zdivadelňování linie vypravěče příběhu. Druhý soubor pak zdařile rozehrál pasáž „smíchu“ Montmartru, „pláč“ pak obsahoval o poznání méně autenticity jevištního vyjádření.
Část soutěžních představení, ucházejících se o postup na Šrámkův Písek, obsahovala také široké spektrum inscenačních přístupů, divadelních žánrů, ale i různého stupně kvality předvedeného tvaru a jím nesené výpovědi. Od prvních divadelních pokusů, jako bylo uvedení pohádky Zd. Kozáka Honza málem králem Divadlem bez názvu Uherské Hradiště, které trpělo základními nedostatky srozumitelnosti sdělovaného textu (nedostatečná slyšitelnost a artikulace verbálního jednání), zájmem pak spíše o prvoplánovou charakterizaci postavy oproti minimální snaze o rozehrání scénické situace, až k pokusům o složitěji strukturovanou jevištní výpověď. Soubor La Table z Uherského Hradiště v inscenaci textu K. Houby a S. Horákové Stůl však ve zcela po tmě hrané produkci neměl prozatím dostatek hlasových a vůbec zvukových výrazových prostředků, aby mohl s emocionálním účinkem donést k divákům sdělení základní dramatické situace. Pod vedením L. Keřkovské pracující soubor divadla Na dřevo z Malenovic představil dvě své práce: Nemesis O. Trčala a J. Horáka jako dramatický souboj svědomí o život dívky a hudebně a pohybově stavěnou divadelní výpověď celého kolektivu Indukce, jejímž základním tématem mají být lidská setkávání a rozchody. Síla předpokládané výpovědi ambiciózně vyhlížejících tvarů však zůstává převážně v rovině hypotetické, souboru by prospělo soustředění se na jevištní rozvíjení organického lidského, tedy procesuálního jednání (i když jde o výrazový tanec), nikoli na expresivní demonstrování poněkud strnulých stavů. Ambiciózním scénickým pokusem bylo i uvedení vlastní dramatizace knihy A. Grina Jessie a Morgiana souborem Dohráli jsme ZUŠ Uherské Hradiště v režii Hany Nemravové. Rozsah práce a množství používaných výrazových prostředků svědčí o množství investované energie. Ta se však nesetkala s dostatečnou energií pro nezbytně nutnou přesnost a základní organizaci vlastního jevištního dění před očima divákovýma. S tak složitým tvarem asi nelze předstoupit rovnou v premiérové podobě a usilovat o vyšší hodnocení. Inscenace by se měla prověřovat a dopracovávat při dalších reprízách, hledat svou silnou komunikativnost s divákem. Porotou byl ohodnocen herecký výkon T. Plačka v roli Slepého. Divadlo 6KA Vsetín pak v režii Daniely Horákové uvedla některé vybrané Minikomedie P.-H. Camiho. Porota ocenila interpretaci poslední z nich, „Opilcova dítěte“, prostředky loutkového divadla, jimiž se podařilo přesně postihnout vtip a spád groteskní Camiho poetiky. Bohužel v ostatních minikomediích byla kvalita inscenačních nápadů a herecké interpretace dosti různorodá a celá inscenace působila poněkud rozvleklým dojmem. Tak byla nominována na Šrámkův Písek inscenace Setkání s Kateřinou souboru Blic z Ostrožské Nové Vsi. Autorem jevištní féerie je celý soubor a setkáváme se zde se svéráznou kombinací poetiky Semaforu s přístupem moravského sousedského divadla. Mnoho hudby, tance, komiky, sebeironie a v tom dobrém slova smyslu tzv. „hovadismu“. Důležité je, že se souboru podařilo vytvořit atmosféru autentického setkání s divákem, atmosféru rozpoutané tvořivosti. Porota doporučila, aby se tvůrci ještě zamysleli nad druhou polovinou inscenace, kde jakoby pramen tvůrčí potence začal poněkud vysychat a výpověď sentimentalizovat. Další doporučení k postupu na Šrámkův Písek udělena nebyla.
A.B.
Ve dnech 5. a 6. dubna 2002 projížděl Uherským Hradištěm Žebřiňák s velkým Ž, tedy divadelní festival, který probíhal jako postupová přehlídka pro Wolkerův Prostějov a Šrámkův Písek. Prostory kulturního domu ve spojení s prostory nově otevřeného kulturního střediska Reduta dokázaly vytvořit velmi dobré prostředí pro zápolení souborů o přízeň publika a odborné poroty, jejímiž členy byly lektorka dramaturgie Městského divadla Zlín Jana Galetková, divadelní produkční Silvie Sanža a vedoucí ateliéru činoherního herectví JAMU Brno, pedagog katedry výchovné dramatiky DAMU Praha a divadelní režisér Aleš Bergman. Ředitelem přehlídky byl ředitel místní ZUŠ Stanislav Nemrava.
Tato porota ocenila nominací na celostátní festival poezie Wolkrův Prostějov soubor (NE)SMYSL SOŠ a SOU Luhačovice s pásmem Buď sbohem, Františku, pracujícím s texty F. Villona a J. Loukotkové. Autorem scénáře a režisérem je pedagog školy Karel Milička, jemuž se podařilo přivést některé studenty ke skutečně zajímavým výkonům a vytvořit v závěru pásma i emocionálně působivý jevištní obraz. Stejný soubor, ovšem v režii Tomáše Ungra, se představil ještě vlastním zpracováním (scénář opět Karel Milička) povídky Ivana Vyskočila Žák Masák. V tomto případě se soubor potýkal se základními problémy vytvoření a rozehrání jevištní situace a nepodařilo se mu přenést do jevištního tvaru základní stylové a významové hodnoty Vyskočilova textu. Na Wolkerův Prostějov byl ještě doporučen soubor Klika ZUŠ Rožnov s vlastní jevištní adaptací Romance pro křídlovku Fr. Hrubína a soubor ZUŠ Hodonín s pásmem Pláč a smích Montmartru. První soubor zaujal svou citlivou dramaturgickou prací s Hrubínovým textem a uměřeným hereckým projevem. Nedostatky práce bylo možno shledávat zejména v zdivadelňování linie vypravěče příběhu. Druhý soubor pak zdařile rozehrál pasáž „smíchu“ Montmartru, „pláč“ pak obsahoval o poznání méně autenticity jevištního vyjádření.
Část soutěžních představení, ucházejících se o postup na Šrámkův Písek, obsahovala také široké spektrum inscenačních přístupů, divadelních žánrů, ale i různého stupně kvality předvedeného tvaru a jím nesené výpovědi. Od prvních divadelních pokusů, jako bylo uvedení pohádky Zd. Kozáka Honza málem králem Divadlem bez názvu Uherské Hradiště, které trpělo základními nedostatky srozumitelnosti sdělovaného textu (nedostatečná slyšitelnost a artikulace verbálního jednání), zájmem pak spíše o prvoplánovou charakterizaci postavy oproti minimální snaze o rozehrání scénické situace, až k pokusům o složitěji strukturovanou jevištní výpověď. Soubor La Table z Uherského Hradiště v inscenaci textu K. Houby a S. Horákové Stůl však ve zcela po tmě hrané produkci neměl prozatím dostatek hlasových a vůbec zvukových výrazových prostředků, aby mohl s emocionálním účinkem donést k divákům sdělení základní dramatické situace. Pod vedením L. Keřkovské pracující soubor divadla Na dřevo z Malenovic představil dvě své práce: Nemesis O. Trčala a J. Horáka jako dramatický souboj svědomí o život dívky a hudebně a pohybově stavěnou divadelní výpověď celého kolektivu Indukce, jejímž základním tématem mají být lidská setkávání a rozchody. Síla předpokládané výpovědi ambiciózně vyhlížejících tvarů však zůstává převážně v rovině hypotetické, souboru by prospělo soustředění se na jevištní rozvíjení organického lidského, tedy procesuálního jednání (i když jde o výrazový tanec), nikoli na expresivní demonstrování poněkud strnulých stavů. Ambiciózním scénickým pokusem bylo i uvedení vlastní dramatizace knihy A. Grina Jessie a Morgiana souborem Dohráli jsme ZUŠ Uherské Hradiště v režii Hany Nemravové. Rozsah práce a množství používaných výrazových prostředků svědčí o množství investované energie. Ta se však nesetkala s dostatečnou energií pro nezbytně nutnou přesnost a základní organizaci vlastního jevištního dění před očima divákovýma. S tak složitým tvarem asi nelze předstoupit rovnou v premiérové podobě a usilovat o vyšší hodnocení. Inscenace by se měla prověřovat a dopracovávat při dalších reprízách, hledat svou silnou komunikativnost s divákem. Porotou byl ohodnocen herecký výkon T. Plačka v roli Slepého. Divadlo 6KA Vsetín pak v režii Daniely Horákové uvedla některé vybrané Minikomedie P.-H. Camiho. Porota ocenila interpretaci poslední z nich, „Opilcova dítěte“, prostředky loutkového divadla, jimiž se podařilo přesně postihnout vtip a spád groteskní Camiho poetiky. Bohužel v ostatních minikomediích byla kvalita inscenačních nápadů a herecké interpretace dosti různorodá a celá inscenace působila poněkud rozvleklým dojmem. Tak byla nominována na Šrámkův Písek inscenace Setkání s Kateřinou souboru Blic z Ostrožské Nové Vsi. Autorem jevištní féerie je celý soubor a setkáváme se zde se svéráznou kombinací poetiky Semaforu s přístupem moravského sousedského divadla. Mnoho hudby, tance, komiky, sebeironie a v tom dobrém slova smyslu tzv. „hovadismu“. Důležité je, že se souboru podařilo vytvořit atmosféru autentického setkání s divákem, atmosféru rozpoutané tvořivosti. Porota doporučila, aby se tvůrci ještě zamysleli nad druhou polovinou inscenace, kde jakoby pramen tvůrčí potence začal poněkud vysychat a výpověď sentimentalizovat. Další doporučení k postupu na Šrámkův Písek udělena nebyla.
A.B.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.