TEJKL, Josef: FUCKING STORY ANEB ANETA ZPÍVÁ KRÁSNĚ. Divadelní Hromada 2006, podzim.
FUCKING STORY ANEB ANETA ZPÍVÁ KRÁSNĚ
Nemohu odolat poté, co sleduji z povzdálí nerovný souboj Venclíkova textu, druhdy známého pod názvem Vrať mi to pyžamo - a režiséra Saši Gregara. Abych si nepřisolil ještě jedno aneb.
Neboť 10. listopadu jsem zhlédl v plně obsazeném Roškotově divadle v Ústí nad Orlicí Sašovu inscenaci FUCKING STORY! aneb Hrníčky po babičce nelze rozbíjet beztrestně aneb Počasí na zabití, ozdobenou účastí autorovou.
Mé pocity jsou velmi smíšené. V každém případě se mi zdálo, že Saša Gregar se zarputile snaží již notně vyvanuté předloze transplantovat životně důležité orgány - a on se ten vetchý organismus novému životu brání.
Režisérovo okouzlení současnými technickými možnostmi audiovizuálními je doslova obžerné. A nelze popřít, že v detailu těmito médii vládne takřka mistrovsky. Avšak zdá se, že podobně jako revoluce požírá své děti, režisérovy technické fígle požírají inscenaci a její případné sdělení.
Vzpomeňme někdejší inscenace téhož kusu ve Skutči /Proseči, Luži/, jež pod taktovkou Svatopluka Vobejdy byla nepříliš dokonalou, leč v jistém slova smyslu hurónskou zábavou. V Ústí nad Orlicí Saša Gregar tlačí na pilu, hodně se hřmí, hodně papouškuje, mnoho temných podkresů a lesku, herci přehrávají a zvlášť kontrolor Josef trhá kulisy, respektive postel - ale Venclík s Gregarem se překvapivě míjejí, oba party jako by paralelně proběhnou a skoro si neřeknou nashledanou, nebýt krásného Anetina zpěvu do děkovačky.
A tím, že divák tleská jak na Ein kessel Buntes, bych se též nedal zmást. Sašo, uber.
Josef Tejkl
Nemohu odolat poté, co sleduji z povzdálí nerovný souboj Venclíkova textu, druhdy známého pod názvem Vrať mi to pyžamo - a režiséra Saši Gregara. Abych si nepřisolil ještě jedno aneb.
Neboť 10. listopadu jsem zhlédl v plně obsazeném Roškotově divadle v Ústí nad Orlicí Sašovu inscenaci FUCKING STORY! aneb Hrníčky po babičce nelze rozbíjet beztrestně aneb Počasí na zabití, ozdobenou účastí autorovou.
Mé pocity jsou velmi smíšené. V každém případě se mi zdálo, že Saša Gregar se zarputile snaží již notně vyvanuté předloze transplantovat životně důležité orgány - a on se ten vetchý organismus novému životu brání.
Režisérovo okouzlení současnými technickými možnostmi audiovizuálními je doslova obžerné. A nelze popřít, že v detailu těmito médii vládne takřka mistrovsky. Avšak zdá se, že podobně jako revoluce požírá své děti, režisérovy technické fígle požírají inscenaci a její případné sdělení.
Vzpomeňme někdejší inscenace téhož kusu ve Skutči /Proseči, Luži/, jež pod taktovkou Svatopluka Vobejdy byla nepříliš dokonalou, leč v jistém slova smyslu hurónskou zábavou. V Ústí nad Orlicí Saša Gregar tlačí na pilu, hodně se hřmí, hodně papouškuje, mnoho temných podkresů a lesku, herci přehrávají a zvlášť kontrolor Josef trhá kulisy, respektive postel - ale Venclík s Gregarem se překvapivě míjejí, oba party jako by paralelně proběhnou a skoro si neřeknou nashledanou, nebýt krásného Anetina zpěvu do děkovačky.
A tím, že divák tleská jak na Ein kessel Buntes, bych se též nedal zmást. Sašo, uber.
Josef Tejkl
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.