MIKOVÁ, Marka: Inscenace doporučené a nominované z Loutkářské Chrudimi na Jiráskův Hronov 2009 - Za každým rohem Jeskyňka. Amatérská scéna 2009, č. 4, s. 32 (převzatá recenze z deníku LCH Valderon).
Čmukaři Turnov: Za každým rohem Jeskyňka
Neuvěřitelná jízda dvou dam, které nás unášely jako dvě Jeskyňky cestou fantazie a humoru do hlubokého lesa plného pohádkových postav a my ani nestihli vykřiknout: „Nevěřím!“ Jen jsme se bavili. Pravda, místy bylo cítit, že zahrát ve dvou asi dvanáct postav, měnit převleky, loutky, hlasy, charaktery není zrovna ta nejklidnější projížďka. Občas jsme cítili, že někde by se hodilo ubrat text a přidat plyn, ale vlastně jsme si to užívali. V pohádkovém lese je parta dětí a ta parta se skládá z Karkulky, dvojčat Jeníčka a Mařenky a Smolíčka. Je to jak na návsi, všechny musejí včas domů, a když zapomenou nasbírat v lese maliny nebo dojít k babičce s košíčkem, protože má svátek, musejí to stihnout, ještě než se setmí. Jen Smolíček je trochu výjimka, když se zatoulá v lese, zavolá si jelena se zlatými parohy, „protože pěšky přece domů chodit nebude“. Postupně se ukazuje, že se není čeho bát, v perníkové chaloupce bydlí stará hodná perníkářka, Karkulčina babička si ochočila vlka, aby ji v lese hlídal, a ony dvě Jeskyňky že jsou pojišťovačky, které obcházejí krajem, aby ulovily nové klienty. Všechno je tedy vlastně úplně v pořádku, to jen ten malý Smolíček pořád fantazíruje a straší. No ale kdo by se mu divil, když jeho tatínek je jelen... Autorský text je vtipný a je zřejmé, že se obě herečky vyřádily. Totéž je vidět na scéně. Přestože představení se nejspíš hraje v menším prostoru, vyšlo skvostně i ve velkém sále a bavili se jak malí, tak velcí.
To jsem z toho jelen.
Marka Míková
Neuvěřitelná jízda dvou dam, které nás unášely jako dvě Jeskyňky cestou fantazie a humoru do hlubokého lesa plného pohádkových postav a my ani nestihli vykřiknout: „Nevěřím!“ Jen jsme se bavili. Pravda, místy bylo cítit, že zahrát ve dvou asi dvanáct postav, měnit převleky, loutky, hlasy, charaktery není zrovna ta nejklidnější projížďka. Občas jsme cítili, že někde by se hodilo ubrat text a přidat plyn, ale vlastně jsme si to užívali. V pohádkovém lese je parta dětí a ta parta se skládá z Karkulky, dvojčat Jeníčka a Mařenky a Smolíčka. Je to jak na návsi, všechny musejí včas domů, a když zapomenou nasbírat v lese maliny nebo dojít k babičce s košíčkem, protože má svátek, musejí to stihnout, ještě než se setmí. Jen Smolíček je trochu výjimka, když se zatoulá v lese, zavolá si jelena se zlatými parohy, „protože pěšky přece domů chodit nebude“. Postupně se ukazuje, že se není čeho bát, v perníkové chaloupce bydlí stará hodná perníkářka, Karkulčina babička si ochočila vlka, aby ji v lese hlídal, a ony dvě Jeskyňky že jsou pojišťovačky, které obcházejí krajem, aby ulovily nové klienty. Všechno je tedy vlastně úplně v pořádku, to jen ten malý Smolíček pořád fantazíruje a straší. No ale kdo by se mu divil, když jeho tatínek je jelen... Autorský text je vtipný a je zřejmé, že se obě herečky vyřádily. Totéž je vidět na scéně. Přestože představení se nejspíš hraje v menším prostoru, vyšlo skvostně i ve velkém sále a bavili se jak malí, tak velcí.
To jsem z toho jelen.
Marka Míková
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.