Salomon z Friedbergu – Mírohorský, Emanuel : Paměti z mého žití , výpisy o práci na oponě
Emanuel Salomon z Friedbergu – Mírohorský a opona pro rychnovské divadlo
Počátek práce lze dle Friedbergových rukopisných Pamětí z mého žití vysledovat v červenci 1896 v hornorakouském Schärdingu, kde malíř pobýval na letním bytě. „Položil jsem si totiž ještě jeden větší úkol malířský, to oponu pro divadlo v Národním domě právě dostavovaném v Rychnově nad Kněžnou, a skomponovav předmět: „víly na pahrbku v pozadí tančící a hudoucí a lidé nejrůznějších zaměstnání v popředí, patřící na víly a naslouchající jejich hudbě“, vytvořil jsem si ještě v Praze dotyčné figurky poloplasticky a mladý Schulz mi k tomu uhnětl z hlíny území, abych si mohl udělati to, co italští malíři nazývají teatrino na bezpečné ponětí perspektívy a co dělávám před každým obrazem větším ne přímo od přírody odkoukaným. Teatrino pak otec Schulz mi ofotografoval. [...]“ (Literární archiv Památníku národního písemnictví, Emanuel Salomon z Friedbergu, Paměti z mého žití, s. 2872a, zápis k 24. červenci 1896.)
Později v srpnu téhož roku Mírohorský pobýval v Rychnově: „Dopoledne jsem rozmlouval s pány z ochotnického spolku „Tyl“, starajícími se o divadlo v Národním domě právě rozestavěném, Nykysou, sochařem Michálkem, Říhou a mladým komikem učitelem Vostřebalem, ukazoval jsem jim náčrt pro oponu a prohlížel si návrhy Skálovy k dekoracím.“ (Literární archiv Památníku národního písemnictví, Emanuel Salomon z Friedbergu, Paměti z mého žití, s. 2876, zápis k 16. srpnu 1896.)
Práce dále pokračovala, aniž by ji Mírohorský v Pamětech zaznamenal, až v červenci 1897 opět zamířil do Rychnova: „Do Rychnova mi bylo jeti, abych domaloval divadelní oponu již na jaře tam odeslanou a již na svém místě kolmo pověšenou – figurální části, kteréž byly v převaze, nelze jinak propracovat do podrobností a u Holzera plátno mohlo jen ležet na podlaze. [...] 26. července ráno pohoda překrásná. Hned jsem se dal do pilného malování v Národním domě a pracoval celý den. [...] 27. července opět jsem maloval pilně celý den. [...] 28. července [...] Ukázal jsem malíři pokojů Novotnému, jak má malovat dolejší třepení u opony – práci to více řemeslnickou, a odešel jsem veden Vostřebalem do hraběcí jízdárny podívati se na stará freska, částečně nejapně restaurovaná. [...] 31. července [...] jsem odjel [...] do Prahy zpět. (Literární archiv Památníku národního písemnictví, Emanuel Salomon z Friedbergu, Paměti z mého žití, s. 2914-2915. Holzer – pravděpodobně Robert Holzer /1859-1938/, český malíř divadelních dekorací, který pracoval např. v Paříži, ve Vídni a hlavně pro pražské Národní divadlo. Měl zřejmě vhodné prostory pro malování rozměrných výtvarných děl pro divadla a Friedberg jich pravděpodobně využil při práci na rychnovské oponě. Pozn. T. J.)
Poté už přišlo slavnostní otevření Národního domu. „27. září [...] jsem odjel do Rychnova nad Kněžnou, jsa jakožto čestný člen ochotnického spolku divadelního „Tyl“ pozván k zahajovacímu představení v nové dvoraně v Národním domě nedávno dostavěném. [...] Bydlel jsem jako vždy v hostinci Procházkově. [...] 28. září [...] jsem šel do divadla patřit, jak dekorační malíř Skála z Vinohrad řídí mechanismus na jevišti. Večer jsem byl v divadle s následujícím pořadem: /vizte přílohu – plakát/ Všickni účinkující si počínali více než obstojně, někteří i znamenitě, sestry Kapounovy se stkvěly sličností. Přes moje zdráhání mi bylo zůstati spolu s výborem „Tyla“ v besedě až skoro do půlnoci. [...] (Literární archiv Památníku národního písemnictví, Emanuel Salomon z Friedbergu, Paměti z mého žití, s. 2921a-2922.)
¨
Počátek práce lze dle Friedbergových rukopisných Pamětí z mého žití vysledovat v červenci 1896 v hornorakouském Schärdingu, kde malíř pobýval na letním bytě. „Položil jsem si totiž ještě jeden větší úkol malířský, to oponu pro divadlo v Národním domě právě dostavovaném v Rychnově nad Kněžnou, a skomponovav předmět: „víly na pahrbku v pozadí tančící a hudoucí a lidé nejrůznějších zaměstnání v popředí, patřící na víly a naslouchající jejich hudbě“, vytvořil jsem si ještě v Praze dotyčné figurky poloplasticky a mladý Schulz mi k tomu uhnětl z hlíny území, abych si mohl udělati to, co italští malíři nazývají teatrino na bezpečné ponětí perspektívy a co dělávám před každým obrazem větším ne přímo od přírody odkoukaným. Teatrino pak otec Schulz mi ofotografoval. [...]“ (Literární archiv Památníku národního písemnictví, Emanuel Salomon z Friedbergu, Paměti z mého žití, s. 2872a, zápis k 24. červenci 1896.)
Později v srpnu téhož roku Mírohorský pobýval v Rychnově: „Dopoledne jsem rozmlouval s pány z ochotnického spolku „Tyl“, starajícími se o divadlo v Národním domě právě rozestavěném, Nykysou, sochařem Michálkem, Říhou a mladým komikem učitelem Vostřebalem, ukazoval jsem jim náčrt pro oponu a prohlížel si návrhy Skálovy k dekoracím.“ (Literární archiv Památníku národního písemnictví, Emanuel Salomon z Friedbergu, Paměti z mého žití, s. 2876, zápis k 16. srpnu 1896.)
Práce dále pokračovala, aniž by ji Mírohorský v Pamětech zaznamenal, až v červenci 1897 opět zamířil do Rychnova: „Do Rychnova mi bylo jeti, abych domaloval divadelní oponu již na jaře tam odeslanou a již na svém místě kolmo pověšenou – figurální části, kteréž byly v převaze, nelze jinak propracovat do podrobností a u Holzera plátno mohlo jen ležet na podlaze. [...] 26. července ráno pohoda překrásná. Hned jsem se dal do pilného malování v Národním domě a pracoval celý den. [...] 27. července opět jsem maloval pilně celý den. [...] 28. července [...] Ukázal jsem malíři pokojů Novotnému, jak má malovat dolejší třepení u opony – práci to více řemeslnickou, a odešel jsem veden Vostřebalem do hraběcí jízdárny podívati se na stará freska, částečně nejapně restaurovaná. [...] 31. července [...] jsem odjel [...] do Prahy zpět. (Literární archiv Památníku národního písemnictví, Emanuel Salomon z Friedbergu, Paměti z mého žití, s. 2914-2915. Holzer – pravděpodobně Robert Holzer /1859-1938/, český malíř divadelních dekorací, který pracoval např. v Paříži, ve Vídni a hlavně pro pražské Národní divadlo. Měl zřejmě vhodné prostory pro malování rozměrných výtvarných děl pro divadla a Friedberg jich pravděpodobně využil při práci na rychnovské oponě. Pozn. T. J.)
Poté už přišlo slavnostní otevření Národního domu. „27. září [...] jsem odjel do Rychnova nad Kněžnou, jsa jakožto čestný člen ochotnického spolku divadelního „Tyl“ pozván k zahajovacímu představení v nové dvoraně v Národním domě nedávno dostavěném. [...] Bydlel jsem jako vždy v hostinci Procházkově. [...] 28. září [...] jsem šel do divadla patřit, jak dekorační malíř Skála z Vinohrad řídí mechanismus na jevišti. Večer jsem byl v divadle s následujícím pořadem: /vizte přílohu – plakát/ Všickni účinkující si počínali více než obstojně, někteří i znamenitě, sestry Kapounovy se stkvěly sličností. Přes moje zdráhání mi bylo zůstati spolu s výborem „Tyla“ v besedě až skoro do půlnoci. [...] (Literární archiv Památníku národního písemnictví, Emanuel Salomon z Friedbergu, Paměti z mého žití, s. 2921a-2922.)
¨
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.