FELZMANN, Rudolf: Radosti a strasti venkovských souborů aneb Josefodolské divadelní jaro 2009. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 29 - 30.
Radosti a strasti venkovských souborů
aneb Josefodolské divadelní jaro 2009
Rulolf Felzmann
V předchozích letech mívali v Josefově Dole problém naplnit počet představení, aby bylo možno nominovat či doporučit inscenace pro národní přehlídku venkovských souborů ve Vysokém nad Jizerou. Letos tomu bylo naopak. Osm souborů s osmi inscenacemi si vyžádalo rozšířený víkend od 7. do 10. května. A chvílemi bylo vskutku radostno, zatímco občas nálada poklesala, a někdy až k nule.
Divadelní spolek Havlíček Zákupy neučinil dobře, když ze svých tří současných opusů nedokázal vybrat nejlepší a hlavně nejvhodnější. A tak přijel s autorskou (J.M. Šimek) scénickou montáží To byl Hockewanzel. Vypravěčské pásmo s živými obrazy o panu arciděkanovi z Horní Police sice připomnělo trochu svéráznou historickou postavu, ale bez úsilí o dramatickou výstavbu. Ryze vzdělávací pořad, realizovaný pro lokální osvětovou potřebu při odhalení pomníku, nebylo možné posuzovat jako divadelní tvar.
Ochotníci hledají tituly, kterými by pobavili své publikum, ale někdy sáhnou pořádně vedle. To se stalo Kulturnímu a divadelnímu spolku Jizeran Rakousy. Text Jaroslava Koloděje Postel pro anděla sice začne dobrým nápadem o postřeleném strážném andělovi, ale pak těží komediálnost z pivní pěny, z rozbité postele při plození dvojčat a posléze ze suterénu kadibudky. Usilovná snaha všech herců, žel, spíš zdůraznila nevábné hlubiny pseudolidového humoru, než aby vzlétla s anděly.
Divadelní spolek Scéna Libochovice to zkusil s bulvárem a zvolil osvědčenějšího autora, Michaela Frayena. Pod společným názvem Dva z nás se skrývaly dvě aktovky hrané vždy jen dvěma protagonisty. V úvodní hříčce Nový Don Quijote se herci marně snažili překonat stereotypní variace na záhy prozrazené téma o milencích, kteří si vlastně nerozumějí. Následující aktovka Číňani těží ze záměny postav, když manželé omylem pozvou na večeři takové přátele, kteří se nesmějí potkat. Řešením je rozdělit je do několika místností bytu, aby se nepotkali. Vše hrají dva herci za pomoci řady převleků. Jsou dobří, ale veskrze situační fraška se jim změní v konverzační komedii bez potřebného tempa, a hlavně bez prudkých střihů při proměnách v novou postavu.
Název Mladá haluz divadelního souboru Vojan z Desné v Jizerských horách jasně signalizuje věkové složení. Upřímnost mládí a poctivá příprava pomohly hercům i režisérce obhájit trochu rozpačitou předlohu, Ženu v trysku století, pásmo scének z pera Zdeňka Podskalského. Vkusně pojatá zábava, při níž se herci učili základní abecedě divadla, spíše dává perspektivu pro budoucí práci souboru.
Dva soubory sice nešokovaly dramaturgickou objevností, ale výběr osvědčené klasiky mohl být předpokladem pro vkusnou zábavu. Divadelní soubor TJ Sokol Bozkov prochází proměnou s nástupem nového režiséra i s nadějnou mladou krví. Klicperův Ženský boj jako by předpokládal jistou dávku naivity a pokud je upřímná, mile pobaví. Tento zdánlivě jednoduchý, ale i ošidný úkol Bozkovští do značné míry splnili. Teď je před nimi úkol větší diferencovanosti v charakteristice postav, v rytmizování situací a v nápaditějším aranžmá.
Divadelní soubor FRK z Nové Vsi nad Popelkou uvedl Nestroyova Zlého ducha Lumpácivagabunda. Dlužen sice zůstal větší propracovanosti činoherních výstupů, ale sympatie si získal solidně nastudovaným zpěvem i jednoduchou choreografií pohybově rozehraných komparzových scén. Z jejich autorské dílny vzešla dvacítka písní, které snad neoslní výjimečnou básnivostí textu, ale melodika a především harmonikový doprovod strhly publikum k mnoha potleskům na otevřené scéně.
Přísné soutěžní regule povolují pouze jednu nominaci k postupu na vyšší přehlídku. Ale jak se rozhodnout mezi dvěma inscenacemi, které uspokojily i náročnějšího diváka (včetně poroty), ačkoli každá představovala úplně jiný typ divadla?
Všeobecně známou hudební komedii Limonádový Joe uvedl Divadelní spolek Krakonoš z Vysokého nad Jizerou. Literárně-filmový scénář Jiřího Brdečky posloužil jako materiál k okouzlující sebeironii, neboť nikdo neusiloval o parodii, ale spíše s nadhledem prezentoval svou radost ze hry na kovboje, zločince, padlé děvy i andělské naivky. Filmový střih detailů nahradila režisérka Marie Trunečková širokým záběrem s využitím početného komparzu, který v takovém rozsahu na amatérském jevišti bývá skutečně vzácným jevem. Proto se také muselo hrát na domácím jevišti, kdy za souborem dojela nejen porota, ale také plný autobus účastníků přehlídky. Krátké dialogy, zarámované choreograficky propracovanými akcemi sboru s drobnými charakteristickými detaily reakcí kovbojů i lehkých žen, jsou výrazně rytmizovány zdařilou hudební složkou včetně písňových vstupů, mnohdy vtipně doplňovaných projekcí. Představitel titulní role (Adam Bartoň) pak naznačuje, a spolu s ním i většina ostatních aktérů, základní herecký princip inscenace: stylizovanou naivitu, upřímnost a poctivé hraní typů, ať už kladných, či záporných. Nadhled a odstup od typu (nikoli charakteru!) postavy umožňuje odlehčené herectví, které snadno navazuje kontakt s publikem. Vše plyne v příjemném rytmu, který ale ztrácí na dechu krátce před závěrem, kdy se ryze činoherními prostředky musí odehrát rozuzlení pěkně zamotané zápletky. Avšak šťastný konec vše napraví a umožní divákům nadšený potlesk.
Rádobydivadlo Klapý šlo zcela odlišnou cestou. Zvolilo si poemu Františka Hrubína Romance pro křídlovku, a to ve zpracování I. Krobota a J. Kovalčuka pro činohru Národního divadla. Pokud se jako divák smířím s textovým torzem omezujícím mnohovrstevnatost Hrubínovy předlohy, mohu respektovat poetiku režiséra Ladislava Valeše. Ten vede herce k neokázalému projevu s jasným myšlenkovým záměrem a především se smyslem pro jevištní metaforu. Nečekaně se daří Hrubínovu poetiku jevištně naplňovat. Kde básník volí zdánlivě všední (ale o to krásnější!) slova, jež váže do veršů a básnických obrazů, tam režisér Valeš zdánlivě všední pohyb a aranžmá na oproštěné scéně mění do jevištního znaku, umocněného drobnými detaily výtvarnými i hudebními. Sugestivitu inscenace posiluje důsledná stylizace, která dává prostor fantazii. Herci obětavě a s plným nasazením slouží zvolené koncepci. S působivým a vnitřně bohatým herectvím představitele mladého Františka (Vít Šťastný) přesně korespondují všichni další aktéři ve vzácné vyrovnanosti. Romance pro křídlovku v podání Rádobydivadla patří k mimořádným divadelním událostem právě pro svou neokázalost, jež ale předpokládá divákovu představivost. Pokud ještě bude vycizelována dikce v přednesu veršů, a to zejména v expresivních partiích, najde tato inscenace pochopení jak u běžného publika, tak u vyznavačů básníka Hrubína.
Byly to skutečně divadelní strasti i radosti. Abych byl spravedlivý, celkový součet vyšel značně příznivě. Z Josefova Dolu jsem odjížděl dobře naladěn, a to nejen pro skvělé hostitelské zázemí, ale především pro radost z venkovského divadla.
aneb Josefodolské divadelní jaro 2009
Rulolf Felzmann
V předchozích letech mívali v Josefově Dole problém naplnit počet představení, aby bylo možno nominovat či doporučit inscenace pro národní přehlídku venkovských souborů ve Vysokém nad Jizerou. Letos tomu bylo naopak. Osm souborů s osmi inscenacemi si vyžádalo rozšířený víkend od 7. do 10. května. A chvílemi bylo vskutku radostno, zatímco občas nálada poklesala, a někdy až k nule.
Divadelní spolek Havlíček Zákupy neučinil dobře, když ze svých tří současných opusů nedokázal vybrat nejlepší a hlavně nejvhodnější. A tak přijel s autorskou (J.M. Šimek) scénickou montáží To byl Hockewanzel. Vypravěčské pásmo s živými obrazy o panu arciděkanovi z Horní Police sice připomnělo trochu svéráznou historickou postavu, ale bez úsilí o dramatickou výstavbu. Ryze vzdělávací pořad, realizovaný pro lokální osvětovou potřebu při odhalení pomníku, nebylo možné posuzovat jako divadelní tvar.
Ochotníci hledají tituly, kterými by pobavili své publikum, ale někdy sáhnou pořádně vedle. To se stalo Kulturnímu a divadelnímu spolku Jizeran Rakousy. Text Jaroslava Koloděje Postel pro anděla sice začne dobrým nápadem o postřeleném strážném andělovi, ale pak těží komediálnost z pivní pěny, z rozbité postele při plození dvojčat a posléze ze suterénu kadibudky. Usilovná snaha všech herců, žel, spíš zdůraznila nevábné hlubiny pseudolidového humoru, než aby vzlétla s anděly.
Divadelní spolek Scéna Libochovice to zkusil s bulvárem a zvolil osvědčenějšího autora, Michaela Frayena. Pod společným názvem Dva z nás se skrývaly dvě aktovky hrané vždy jen dvěma protagonisty. V úvodní hříčce Nový Don Quijote se herci marně snažili překonat stereotypní variace na záhy prozrazené téma o milencích, kteří si vlastně nerozumějí. Následující aktovka Číňani těží ze záměny postav, když manželé omylem pozvou na večeři takové přátele, kteří se nesmějí potkat. Řešením je rozdělit je do několika místností bytu, aby se nepotkali. Vše hrají dva herci za pomoci řady převleků. Jsou dobří, ale veskrze situační fraška se jim změní v konverzační komedii bez potřebného tempa, a hlavně bez prudkých střihů při proměnách v novou postavu.
Název Mladá haluz divadelního souboru Vojan z Desné v Jizerských horách jasně signalizuje věkové složení. Upřímnost mládí a poctivá příprava pomohly hercům i režisérce obhájit trochu rozpačitou předlohu, Ženu v trysku století, pásmo scének z pera Zdeňka Podskalského. Vkusně pojatá zábava, při níž se herci učili základní abecedě divadla, spíše dává perspektivu pro budoucí práci souboru.
Dva soubory sice nešokovaly dramaturgickou objevností, ale výběr osvědčené klasiky mohl být předpokladem pro vkusnou zábavu. Divadelní soubor TJ Sokol Bozkov prochází proměnou s nástupem nového režiséra i s nadějnou mladou krví. Klicperův Ženský boj jako by předpokládal jistou dávku naivity a pokud je upřímná, mile pobaví. Tento zdánlivě jednoduchý, ale i ošidný úkol Bozkovští do značné míry splnili. Teď je před nimi úkol větší diferencovanosti v charakteristice postav, v rytmizování situací a v nápaditějším aranžmá.
Divadelní soubor FRK z Nové Vsi nad Popelkou uvedl Nestroyova Zlého ducha Lumpácivagabunda. Dlužen sice zůstal větší propracovanosti činoherních výstupů, ale sympatie si získal solidně nastudovaným zpěvem i jednoduchou choreografií pohybově rozehraných komparzových scén. Z jejich autorské dílny vzešla dvacítka písní, které snad neoslní výjimečnou básnivostí textu, ale melodika a především harmonikový doprovod strhly publikum k mnoha potleskům na otevřené scéně.
Přísné soutěžní regule povolují pouze jednu nominaci k postupu na vyšší přehlídku. Ale jak se rozhodnout mezi dvěma inscenacemi, které uspokojily i náročnějšího diváka (včetně poroty), ačkoli každá představovala úplně jiný typ divadla?
Všeobecně známou hudební komedii Limonádový Joe uvedl Divadelní spolek Krakonoš z Vysokého nad Jizerou. Literárně-filmový scénář Jiřího Brdečky posloužil jako materiál k okouzlující sebeironii, neboť nikdo neusiloval o parodii, ale spíše s nadhledem prezentoval svou radost ze hry na kovboje, zločince, padlé děvy i andělské naivky. Filmový střih detailů nahradila režisérka Marie Trunečková širokým záběrem s využitím početného komparzu, který v takovém rozsahu na amatérském jevišti bývá skutečně vzácným jevem. Proto se také muselo hrát na domácím jevišti, kdy za souborem dojela nejen porota, ale také plný autobus účastníků přehlídky. Krátké dialogy, zarámované choreograficky propracovanými akcemi sboru s drobnými charakteristickými detaily reakcí kovbojů i lehkých žen, jsou výrazně rytmizovány zdařilou hudební složkou včetně písňových vstupů, mnohdy vtipně doplňovaných projekcí. Představitel titulní role (Adam Bartoň) pak naznačuje, a spolu s ním i většina ostatních aktérů, základní herecký princip inscenace: stylizovanou naivitu, upřímnost a poctivé hraní typů, ať už kladných, či záporných. Nadhled a odstup od typu (nikoli charakteru!) postavy umožňuje odlehčené herectví, které snadno navazuje kontakt s publikem. Vše plyne v příjemném rytmu, který ale ztrácí na dechu krátce před závěrem, kdy se ryze činoherními prostředky musí odehrát rozuzlení pěkně zamotané zápletky. Avšak šťastný konec vše napraví a umožní divákům nadšený potlesk.
Rádobydivadlo Klapý šlo zcela odlišnou cestou. Zvolilo si poemu Františka Hrubína Romance pro křídlovku, a to ve zpracování I. Krobota a J. Kovalčuka pro činohru Národního divadla. Pokud se jako divák smířím s textovým torzem omezujícím mnohovrstevnatost Hrubínovy předlohy, mohu respektovat poetiku režiséra Ladislava Valeše. Ten vede herce k neokázalému projevu s jasným myšlenkovým záměrem a především se smyslem pro jevištní metaforu. Nečekaně se daří Hrubínovu poetiku jevištně naplňovat. Kde básník volí zdánlivě všední (ale o to krásnější!) slova, jež váže do veršů a básnických obrazů, tam režisér Valeš zdánlivě všední pohyb a aranžmá na oproštěné scéně mění do jevištního znaku, umocněného drobnými detaily výtvarnými i hudebními. Sugestivitu inscenace posiluje důsledná stylizace, která dává prostor fantazii. Herci obětavě a s plným nasazením slouží zvolené koncepci. S působivým a vnitřně bohatým herectvím představitele mladého Františka (Vít Šťastný) přesně korespondují všichni další aktéři ve vzácné vyrovnanosti. Romance pro křídlovku v podání Rádobydivadla patří k mimořádným divadelním událostem právě pro svou neokázalost, jež ale předpokládá divákovu představivost. Pokud ještě bude vycizelována dikce v přednesu veršů, a to zejména v expresivních partiích, najde tato inscenace pochopení jak u běžného publika, tak u vyznavačů básníka Hrubína.
Byly to skutečně divadelní strasti i radosti. Abych byl spravedlivý, celkový součet vyšel značně příznivě. Z Josefova Dolu jsem odjížděl dobře naladěn, a to nejen pro skvělé hostitelské zázemí, ale především pro radost z venkovského divadla.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.