FELZMANN, Rudolf: Kaznějovská osamělost - Konec světa. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 24.

Broukovcovo Kamdivadlo z České Kamenice uvedlo hru Konec světa, jejímž autorem, režisérem i hercem je Jaroslav Střelka. Jednoduchá, ale nápaditě pojednaná scéna z dvou stěn tvořených zavěšenými stránkami novin, časopisů i knih metaforicky umocňovala výpověď člověka, který je zahleděn do svých literárních ambicí natolik, až přestává vnímat realitu světa. Sebestředný muž, zahleděný do sebe sama a své pseudogeniality, si nechce připustit, že by měl hledat odpovědnější vztah k okolnímu světu, ačkoli sám od vnějšku požaduje jak pozornost, tak i obdiv. Nejsou-li jeho ambice naplněny, raději uvažuje o odchodu ze života, což považuje za konec světa. Trpká výpověď nepostrádá dávku sebeironie, ale citace vlastních veršů v kombinaci s úryvky z nejslavnějších básnických děl jako by více naznačovala pózu nepoměrně mladšího chlapce než životní zkušenost čtyřicátníka. Jaroslav Střelka má charizma přesvědčivosti, dokáže využít působivých metafor v manipulaci s rekvizitami (lepicí páskou se sám umlčí nebo ironicky zvažuje pytle na odpadky naplněné básnickou tvorbou i životní realitou atd.), jen poměrná myšlenková přímočarost vedoucí k předpokládanému konci oslabuje celkový dojem.