CÍSAŘ, Jan: Jeden celý a dvě poloviny dne v Písku - Narozeniny. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 20 - 23.

Počítal jsem se členy lektorského týmu, kolik slov zaznělo v prvních třech představeních této páteční poloviny. Dopracovali jsme se čísla 8 – slovy osm. A to šlo pouze o citoslovce, maximálně povely. Začalo to představením s názvem Narozeniny, které zahrál Theatr Ludem z Ostravy. Nazval jsem je pro sebe „mimovaným divadlem“ opíraje se o výklad Otakara Zicha z jeho Estetiky dramatického umění, kde píše o mimice jako „hře tělesné“, spočívající na „zrakových vjemech, do nichž počítáme chování a činy“. Ty tři herečky, které takto „mimují“ jsou nápadité, plastické, temperamentní, vtipné, dynamické; upoutají, zaujmou. A tak se díky jim řítí proud bizarních, pitoreskních akcí a minisituací, jež předvádějí přípravu narozeninových oslav a potom samu oslavu jedné z postav. Hlas, řeč se tu ozvou ovšem také. Mluví se však „svojštinou“, která intonacemi a zvukovou podobou hlasu posiluje a zvětšuje tu bláznivou polohu celého představení. V jistém okamžiku se ovšem tenhle dravý proud ztřeštěných nesmyslností stává monotónním. Mělo by se stát něco, co by přineslo nějaký zvrat, nějaké překvapení; dokonce snad téma, které by odůvodnilo, proč se to všechno děje. Vysvětlení nabídnuté na konci, že se to všechno odehrává v blázinci, je nouzové a nedostačující. Zajímavé a přitažlivé jsou jednotlivé výjevy svým šťavnatým a sytým herectvím; zdůvodnění celku těchto Narozenin si lze odpustit.