KODEŠ, Jaroslav: Chudé Radnice 2009. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 39.
Chudé Radnice 2009
Jaroslav Kodeš
Soubor divadelních ochotníků v Radnicích, SČDO a Divadelní studio D3 Karlovy Vary, uspořádaly již šestnáctý ročník oblastní přehlídky činoherních divadelních souborů hrajících pro děti, s postupem na Popelku do Rakovníka.
V celém Západočeském kraji se letos do této přehlídky přihlásily pouze čtyři soubory. A tak malebné městečko Radnice v polovině května přivítalo ve svém kulturním sále DS Mlask z Manětína, který nastudoval muzikál Jana Susy a Jiřího Helekala Vodní pohádka, DS M M Hranice představil vlastní pohádku pro nejmenší Kocour Pětivousek. Společný projekt uvedly DS Podividlo ažažAš a DS M M Hranice, když nazkoušely Pohádky z košíku Luďka Horkého, a přehlídku uzavřel DS Jezírko z Plzně, který sehrál autorskou pohádku Michaely Kunešové Čarodějná škola
Úroveň jednotlivých inscenací pokulhávala za minulým ročníkem. Prakticky až na Kocoura Pětivouska se jednalo spíše o podprůměrná představení. Dvakrát byla na vině textová předloha a neinvenční režie, v případě Pohádek z košíku se inscenátorům stalo, že se minuli s poetikou jinak kvalitního scénáře.
A tak pouze Vratislav Mikan přesvědčil. Jako autor, režisér i herec v jedné osobě. Kocour Pětivousek je milou hříčkou o tom, že pýcha předchází pád a že v nouzi poznáš přítele. Na velmi jednoduché scéně, tvořené jen několika látkovými paravany vystupují pouze tři herci a dvě výtvarně zdařilé loutky. Pětivousek (hraje ho V. Mikan) odchází z babiččiny chaloupky, protože už ho nebaví chytat myši, a chce se stát filmovým hercem. V lese je však konfrontován s drsnou realitou a díky své nafoukanosti málem zahyne ve spárech zlé lišky. Je mu naštěstí pomoženo kosem, a on se odvděčí za pomoc tím, že zorganizuje takovou akci, při které je naopak liška vyhnána z lesa. Principál souboru, jak už je jeho dobrým zvykem, píše své scénáře jako díla, která je třeba dotvořit znovu a znovu při samotných představeních v bezprostředním kontaktu s hledištěm malých dětí. A právě tato schopnost V. Mikana, ale i ostatních herců, vystupovat z postav, glosovat jejich jednání, a také nenásilně zapojovat děti do příběhu a přitom příběh nerozmělnit, je devizou i této inscenace.
Šestnáctý ročník Radnického dráčku byl chudý jak na počet přihlášených inscenací, tak i na dobré divadelní počiny. Jednu raritu však přinesl. Soubor z Manětína po představení odjel a na seminář s porotou se tudíž bez omluvy nedostavil ani nevyslal žádného zástupce. Co k tomu dodat? Názor na jejich představení jsme nezměnili, takhle jsme alespoň nemuseli hledat slova, jak věcně pojmenovat to, co jsme viděli. Ale kdo ví? V každém případě jsme byli připraveni o možnost říci souboru, že si přinejmenším vážíme oné velké práce, kterou věnoval přípravě své inscenace. A to doslova a do písmene.
Jaroslav Kodeš
Soubor divadelních ochotníků v Radnicích, SČDO a Divadelní studio D3 Karlovy Vary, uspořádaly již šestnáctý ročník oblastní přehlídky činoherních divadelních souborů hrajících pro děti, s postupem na Popelku do Rakovníka.
V celém Západočeském kraji se letos do této přehlídky přihlásily pouze čtyři soubory. A tak malebné městečko Radnice v polovině května přivítalo ve svém kulturním sále DS Mlask z Manětína, který nastudoval muzikál Jana Susy a Jiřího Helekala Vodní pohádka, DS M M Hranice představil vlastní pohádku pro nejmenší Kocour Pětivousek. Společný projekt uvedly DS Podividlo ažažAš a DS M M Hranice, když nazkoušely Pohádky z košíku Luďka Horkého, a přehlídku uzavřel DS Jezírko z Plzně, který sehrál autorskou pohádku Michaely Kunešové Čarodějná škola
Úroveň jednotlivých inscenací pokulhávala za minulým ročníkem. Prakticky až na Kocoura Pětivouska se jednalo spíše o podprůměrná představení. Dvakrát byla na vině textová předloha a neinvenční režie, v případě Pohádek z košíku se inscenátorům stalo, že se minuli s poetikou jinak kvalitního scénáře.
A tak pouze Vratislav Mikan přesvědčil. Jako autor, režisér i herec v jedné osobě. Kocour Pětivousek je milou hříčkou o tom, že pýcha předchází pád a že v nouzi poznáš přítele. Na velmi jednoduché scéně, tvořené jen několika látkovými paravany vystupují pouze tři herci a dvě výtvarně zdařilé loutky. Pětivousek (hraje ho V. Mikan) odchází z babiččiny chaloupky, protože už ho nebaví chytat myši, a chce se stát filmovým hercem. V lese je však konfrontován s drsnou realitou a díky své nafoukanosti málem zahyne ve spárech zlé lišky. Je mu naštěstí pomoženo kosem, a on se odvděčí za pomoc tím, že zorganizuje takovou akci, při které je naopak liška vyhnána z lesa. Principál souboru, jak už je jeho dobrým zvykem, píše své scénáře jako díla, která je třeba dotvořit znovu a znovu při samotných představeních v bezprostředním kontaktu s hledištěm malých dětí. A právě tato schopnost V. Mikana, ale i ostatních herců, vystupovat z postav, glosovat jejich jednání, a také nenásilně zapojovat děti do příběhu a přitom příběh nerozmělnit, je devizou i této inscenace.
Šestnáctý ročník Radnického dráčku byl chudý jak na počet přihlášených inscenací, tak i na dobré divadelní počiny. Jednu raritu však přinesl. Soubor z Manětína po představení odjel a na seminář s porotou se tudíž bez omluvy nedostavil ani nevyslal žádného zástupce. Co k tomu dodat? Názor na jejich představení jsme nezměnili, takhle jsme alespoň nemuseli hledat slova, jak věcně pojmenovat to, co jsme viděli. Ale kdo ví? V každém případě jsme byli připraveni o možnost říci souboru, že si přinejmenším vážíme oné velké práce, kterou věnoval přípravě své inscenace. A to doslova a do písmene.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.