FELZMANN, Rudolf: Dvě poučení ze Sadské. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 26 - 27.

Dvě poučení ze Sadské

Rudolf Felzmann

Klicperovy divadelní dny 2009 v Sadské byly 11. ročníkem regionální přehlídky venkovských divadelních souborů, jíž se krom středočeských spolků zúčastnil rovněž jeden zástupce Ústeckého kraje. Pětice inscenací, uvedených ve dnech 17. 19. dubna, mohla postoupit na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou.
Divadelní soubor Zornice z Maršovic otevřel přehlídku vlastní dramatizací povídky Vítězslava Hálka Muzikantská Liduška. Šťastným počinem bylo, že se autorka dramatizace Lucie Ježková (zároveň režie i titulní role) vyhnula melodramatičnosti, takže vlastně potlačila téměř vnucující se hudebně-dramatické řešení a více se zaměřila na rámec příběhu, předznamenávající venkovský realismus. Inscenace, nesoucí oproštěný titul Liduška, postrádá přesnější výklad motivace jednání postav, takže až klipové řazení scén nemá dostatečnou gradaci. Nevýrazný temporytmus, omezené možnosti v hudební složce i nedostatečné vykreslení osudového zlomu v závěru snižují působivost této jinak poctivé a sympatické inscenace, jejímž cílem je nabídnout divákům více než pouhou zábavu.
Stejný záměr, tedy oprostit se od čím dál více se prosazující ochotnické touhy po nenáročné zábavnosti směřující k diváckému ohlasu, můžeme vyčíst z inscenace Don Quijote de la... od nás. Reprezentovala Divadelní spolek Vojan z Libice nad Cidlinou, ale zároveň byla sólovým představením Jiřího Hlávky, autora textové verze, režiséra i jediného představitele všech tří postav. Inscenace se pokouší najít aktuální sdělení myšlenky rytířství (tj. ideálu čisté morálky, svobodného ducha i fantazie) v kontrastu s jednoduchým, avšak jadrně upřímným názorem Sancho Panzy. To vše rámuje monolog autora původní románové předlohy M. de Cervantese, jenž by měl navodit atmosféru nadčasovosti. Inscenace je pečlivě nastudovaná, ale navozuje problém, zda se skutečně jedná o divadlo jednoho herce, když skutečný střet v jednání i názorech postav nevyznívá dostatečně dramaticky, někdy spíše inklinuje k ilustrovanému vyprávění. Viděl jsem tuto inscenaci už podruhé a zdá se, že zvýrazněním dějových momentů (zápas s větrnými mlýny a boj o magickou přilbu) získává na divadelnosti. Protagonista na svém díle evidentně pracuje a bude zajímavé sledovat další vývoj při přehlídce divadla jednoho herce v Kaznějově.
Soubor Junioři při ZUŠ Kouřim je vlastně mladou odnoží známého souboru Mrsťa Prsťa. Jejich inscenace Deset malých černoušků je spíše sledem študýrek inspirovaných základní příběhovou osou detektivky A. Christie. Mladí představitelé kultivovaně sdělují jednotlivé vražedné epizody, ale nemohou hereckou drobnokresbou plně vytvořit detaily v jednání postav, jež by vyklenuly ono nádherné strašení a napětí, jež tak dokonale zvládala královna detektivek. Jestliže byl soubor veden k „vážnému“ interpretačnímu stylu, pak systém pedagogického vedení lze přijmout, ale na výsledek si počkejme v budoucnosti při inscenování předlohy bližší věku i naturelu nadějných talentů.
Před svým domácím publikem se Divadelní soubor Klicpera ze Sadské s energií pustil do známého titulu z oblasti bulvárních komedií – do Ayckbournova Kdes to byl/a v noci? Text patří k tomu lepšímu ze zábavného repertoáru, avšak potřebuje výrazný režijní nápad, který by inspiroval k důsledné herecké práci. Zde je problém této příjemné a vkusné inscenace: vedle zřejmé stylizace v nadsázce hereckých typů se pohybují téměř realisticky jednající postavy. Tato nesourodost herecké práce v řadě scén zbytečně rozvolňuje rytmus představení a prozrazuje obtížnost předlohy. Autorské nápady jako by se v komických situacích opakovaly a nikoli násobily. Cestou by asi mohlo být vedle dotvoření typologie postav vypuštění či alespoň zkrácení retardujících situací, což by prospělo spádu představení a překlenulo místa, kde ohlas publika byl spíše výrazem sympatií k domácím hercům. Inscenace jako celek je ale příjemně zábavná a zaujme výkony tří herců (tj. polovinou postav!). Proto byla porotou doporučena k postupu na národní přehlídku.
Další titul z oblasti divadelního bulváru nabídl jiný systém v realizaci, což s razancí sobě vlastní předvedlo Divadlo TMA z Terezína. Třeskutou komedii Nájemníci pana Swana aneb Habaďůra její autor M. Cooney napěchoval nezměrným množstvím bláznivých situací a jde o to, zda inscenátoři mají dostatek invence k jejich naplnění. Terezínská inscenace postoupila v loňském roce až na národní přehlídku činoherního a hudebního divadla v Děčíně, což ale nebrání další soutěžní účasti v oblasti venkovských divadel. Inscenace se vyvíjí, byť v malých krůčcích. Hlavní protagonista využívá všech příležitostí k bravurnímu rozehrání příběhu muže, podvodně získávajícího všemožné sociální podpory, aby vyřešil svou finanční situaci. Sekunduje mu několik výborných partnerů a ostatní sice s plným nasazením, ale ne vždy se stejnou mírou invence, přijímají funkci postav, jež doplňují a umocňují řetězec gagů. Překotné tempo, jež tentokrát herci nasadili, však vyvolalo předimenzovanost zvukové stránky představení. Především v závěru první poloviny se už mnozí nadbytečně překřikují, což ale také mohlo mít na svědomí poněkud nezvyklé prostorové řešení vynucené dvěma rozdílnými plochami jeviště. Chtějí-li amatéři v tomto typu zábavného divadla konkurovat profesionálům, pak jedině s takovou mírou nápaditosti a herecké vybavenosti. Porota přiřkla Terezínským nominaci na národní přehlídku.
Dobrá pohoda a vlídní organizátoři – to už k přehlídce v Sadské patří. I když nejvíce zazářily ryze komediální inscenace, přesto nám na cestu domů sdělily myšlenkové poselství. Domácí soubor připomíná: „Chceš-li být nevěrný/á, musíš to umět.“ Terezínští to pak dorazili: „Když ti to stát dovoluje – podváděj a dostane se ti odměny!“ Trochu zlá ironie, ale ta poučení jsou ze života.