Plánice, ŠTACL, Jiří: Pláničtí ochotníci. 3. 2. 2008
V masopustním období, které letos vrcholí právě končícím víkendem, mají tradičně plné ruce práce ochotníci z Plánice. V tyto dny dávali v Bolešinech divadelní klasiku - Goldoniho Poprask na laguně.
V sobotu zaplnilo sál kulturního domu v Bolešinech asi 150 diváků všech věkových kategorií nadšeným potleskem. V poněkud bláznivé Goldoniho hře vyvolával salvy smíchu Vladimír Kábrt jako šišlavý Fortunato, neztratili se ani ostatní herci - výborná Julie Černá jako paní Libera, Jindřich Gregora v roli Vincenza, sestry Hnojských, Jan Roub, Josefa Pláničková, Milan Novák a další. Vtipně byly obsazeny i role psí - psa boxera poznáte na dolním snímku podle boxerských rukavic malé herečky.
Farní divadelní spolek v Plánici vznikl před 6 lety z podnětu tehdejšího plánického faráře Josefa Žáka a každoročně uvede jednu novou hru. Má za sebou Babičku, pohádky Rohatá princezna, Neohrožený Mikeš, Klicperovu Každý něco pro vlast a další.
Duší souboru je principál Petr Masný z Plánice. Není bez zkušeností, ve Švýcarsku pracoval 16 let u divadla jako technik ale i jako herec. Jak říká, ochotníkům se vyhýbal. Srovnáním s úrovní profesionálního divadla viděl zřetelně nedostatky amatérů. Přesto se mu v Plánici ochotníci stali osudem.
Jako principál musí mít přehled o divadelní literatuře, musí mít představu, co jeho souboru sedne a na co stačí. Jako režisér musí herce vést tak, aby na jedné straně pouze suše neodříkali svou roli, ale na druhé straně aby se neutrhli a ve snaze bavit za každou cenu neudělali ze hry něco, čím není. Při premiéře to prý ještě jde, při reprízách, kdy hercům "otrne", už je to těžší.
Pan Masný také rozhoduje o tom, jak budou vypadat kulisy, které pak s dalšími nadšenci vyrábí. Podobné je to s kostýmy. Na Goldoniho zajistil zvuky moře, musel sehnat flašinet a hudbu k němu, musí umět vyřešit osvětlení. Herce učí nejen mluvit, ale pohybovat se tak, aby bylo celé jeviště zaplněno a mnoho dalšího. Nutno říct, že Pláničtí jsou rok od roku lepší a zpravidla všechna představení vyprodají. Tuto sezonu budou hrát Goldoniho ještě dvakrát.
Pokud je letos nestihnete, v květnu bývá příležitost vidět v nedalekých Těchonicích další ochotnické divadlo, které má ovšem profesionální vedení. Mnozí si pamatují loňského Malého prince, předtím Klapzubovu jedenáctku a další. U Oukropců ve stodole se hraje i s živou muzikou na jevišti a sehnat vstupenky je umění. A když mluvíme o ochotnících, tak z těch velkých si nenechte ujít horažďovické 28. února v klatovském divadle.
A na závěr - víte čím se liší profesionál od amatéra? Petr Masný tvrdí, že v první řadě tím, že profesionál přijde na zkoušku s textem z domova již naučeným. Amatér se jej na zkoušce teprve učí.
V sobotu zaplnilo sál kulturního domu v Bolešinech asi 150 diváků všech věkových kategorií nadšeným potleskem. V poněkud bláznivé Goldoniho hře vyvolával salvy smíchu Vladimír Kábrt jako šišlavý Fortunato, neztratili se ani ostatní herci - výborná Julie Černá jako paní Libera, Jindřich Gregora v roli Vincenza, sestry Hnojských, Jan Roub, Josefa Pláničková, Milan Novák a další. Vtipně byly obsazeny i role psí - psa boxera poznáte na dolním snímku podle boxerských rukavic malé herečky.
Farní divadelní spolek v Plánici vznikl před 6 lety z podnětu tehdejšího plánického faráře Josefa Žáka a každoročně uvede jednu novou hru. Má za sebou Babičku, pohádky Rohatá princezna, Neohrožený Mikeš, Klicperovu Každý něco pro vlast a další.
Duší souboru je principál Petr Masný z Plánice. Není bez zkušeností, ve Švýcarsku pracoval 16 let u divadla jako technik ale i jako herec. Jak říká, ochotníkům se vyhýbal. Srovnáním s úrovní profesionálního divadla viděl zřetelně nedostatky amatérů. Přesto se mu v Plánici ochotníci stali osudem.
Jako principál musí mít přehled o divadelní literatuře, musí mít představu, co jeho souboru sedne a na co stačí. Jako režisér musí herce vést tak, aby na jedné straně pouze suše neodříkali svou roli, ale na druhé straně aby se neutrhli a ve snaze bavit za každou cenu neudělali ze hry něco, čím není. Při premiéře to prý ještě jde, při reprízách, kdy hercům "otrne", už je to těžší.
Pan Masný také rozhoduje o tom, jak budou vypadat kulisy, které pak s dalšími nadšenci vyrábí. Podobné je to s kostýmy. Na Goldoniho zajistil zvuky moře, musel sehnat flašinet a hudbu k němu, musí umět vyřešit osvětlení. Herce učí nejen mluvit, ale pohybovat se tak, aby bylo celé jeviště zaplněno a mnoho dalšího. Nutno říct, že Pláničtí jsou rok od roku lepší a zpravidla všechna představení vyprodají. Tuto sezonu budou hrát Goldoniho ještě dvakrát.
Pokud je letos nestihnete, v květnu bývá příležitost vidět v nedalekých Těchonicích další ochotnické divadlo, které má ovšem profesionální vedení. Mnozí si pamatují loňského Malého prince, předtím Klapzubovu jedenáctku a další. U Oukropců ve stodole se hraje i s živou muzikou na jevišti a sehnat vstupenky je umění. A když mluvíme o ochotnících, tak z těch velkých si nenechte ujít horažďovické 28. února v klatovském divadle.
A na závěr - víte čím se liší profesionál od amatéra? Petr Masný tvrdí, že v první řadě tím, že profesionál přijde na zkoušku s textem z domova již naučeným. Amatér se jej na zkoušce teprve učí.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.