POUZA, Ludvík: V Železné Rudě má divadlo tradici. Klatovský deník 23. 1. 2009
Krabice plné zaprášených scénářů a dnes již zažloutlé fotografie připomínají staré časy ochotnického divadla v Železné Rudě. Letos, po dvaceti letech od okamžiku, kdy se naposledy zatáhla opona za železnorudskými ochotníky, opět vysvitla naděje na obnovu staré tradice.
„Ochotnické divadlo má v našem městě dávné, slavné a bohaté kořeny. Hrálo se tu celá léta. Mnozí herci a herečky už dnes ani nežijí,“ vypráví poslední železnorudský principál František Písař.
„Bývalo tu hodně kultury. Obzvláště pak po válce, když si v našem městě našli místa pro svoji rekreaci přední čeští herci, herečky, zpěváci i hudebníci. Organizoval se zde jeden čas festival Umělecké léto v Železné Rudě, kde všichni tito naši chalupáři a jejich přátelé účinkovali. Byly to divadla, koncerty, besedy. Mnozí starší občané na tyto doby dodnes rádi vzpomínají. V našem městě v té době pobýval například Rafael Kubelík, pěvec Národního divadla Jan Konstantin, houslista Alexandr Plocek, herec Zdeněk Štěpánek, herec Jaroslav Vojta a další. Ze vzpomínek a starých zápisků víme, že herec Zdeněk Štěpánek si se železnorudskými ochotníky sám zahrál. Bylo to například v představení Měšťáci, kde hrál zpěváka Tětěreva. Zdeněk Štěpánek prý měl pro zdejší ochotníky velkou slabost a prý s nimi dokonce zkoušel, předváděl, učil je stát, chodit, mluvit, tvářit se a gestikulovat. Na různá tato představení si prý vozil vlastní krabici s líčidly. Dokonce tu hrála s ochotníky i jeho dcera z prvního manželství Jana Štěpánková, kterou dodnes diváci znají z filmu i divadla,“ vzpomíná František Písař.
„Já se k divadlu dostal náhodou. Celý život jsem pracoval v pohostinství a prostě jsem do toho spadnul, ani nevím jak. Využíval jsem totiž různých kontaktů na své přátele v Praze, díky kterým se nám tenkrát podařilo sehnat kostýmy a kulisy přímo z Národního divadla. Něco jsme měli i z divadla v Plzni a světla třeba z Klatov. Hrávali jsme U Princů kde byl pěkný sál s jevištěm. Dneska je tam kasino. Vzpomínám si, že jsme hrávali různé estrády, komponovaná pásma i řadu celovečerních her. Některé hry pro soubor napsal Franta Strnad. Byly to většinou různé parodie jako Tři zlaté vousy děda Vševěda, Lež nemá nohy a další,“ říká principál.
Divadlo v Železné Rudě hrávali třeba Jaroslava Netopilíková, František Kašpar, Alena Kašparová, Jaromír Vaca, Miroslav Ševčík, Milena Ševčíková, Jan Novák, Josef Kopačka, Hana Walterová a mnoho dalších herců, hereček i technického personálu.
„Hrávala také Betynka Ulrychová, která ráda a dobře zpívala. Obzvláště pak, když si dala štamprličku na kuráž, bývala to zpěvačka k nezastavení. Mnohá představení doprovázela i kapela Jana Kučery. S mnohými představeními se jezdívalo i po okolních vsích. Vzpomínám si, že jsme hráli třeba v tenkrát nově postaveném Kulturním domě v Bolešinech, ve Svrčovci, Neznašovech, Červeném Pořičí a na dalších místech,“ dodal Písař.
„Když jsme nedávno s Františkem Písařem vzpomínali, oprášili jsme myšlenku pokusit se tradici divadla znovu v našem městě obnovit. Letošní rok by byl pro to příhodný, protože právě letos to je dvacet let, co se tu hrálo naposledy,“ říká další z herců František Strnad.
„Oslovili jsme občany prostřednictvím železnorudského zpravodaje a čekali, zda se někdo přihlási. A hle, máme zatím šest členů. To je pro začátek výborné,“ raduje se Strnad.
„Hned v únoru svoláme první schůzku a pokusíme se pro začátek nastudovat nějakou jednodušší hru, kterou bychom mohli sehrát už letos v srpnu při Železnorudských slavnostech,“ nastiňuje plány duše obnovy divadla.
„Víte, já se stal členem spolku někdy v osmdesátých létech. Dodneška na to vzpomínám strašně rád. Byli jsme skvělá parta, úžasně jsme se bavili a zažili jsme spousty legrace. Byl bych moc rád, kdyby se to všechno vrátilo,“ přeje si ochotník duší i srdcem František Strnad.
„Ochotnické divadlo má v našem městě dávné, slavné a bohaté kořeny. Hrálo se tu celá léta. Mnozí herci a herečky už dnes ani nežijí,“ vypráví poslední železnorudský principál František Písař.
„Bývalo tu hodně kultury. Obzvláště pak po válce, když si v našem městě našli místa pro svoji rekreaci přední čeští herci, herečky, zpěváci i hudebníci. Organizoval se zde jeden čas festival Umělecké léto v Železné Rudě, kde všichni tito naši chalupáři a jejich přátelé účinkovali. Byly to divadla, koncerty, besedy. Mnozí starší občané na tyto doby dodnes rádi vzpomínají. V našem městě v té době pobýval například Rafael Kubelík, pěvec Národního divadla Jan Konstantin, houslista Alexandr Plocek, herec Zdeněk Štěpánek, herec Jaroslav Vojta a další. Ze vzpomínek a starých zápisků víme, že herec Zdeněk Štěpánek si se železnorudskými ochotníky sám zahrál. Bylo to například v představení Měšťáci, kde hrál zpěváka Tětěreva. Zdeněk Štěpánek prý měl pro zdejší ochotníky velkou slabost a prý s nimi dokonce zkoušel, předváděl, učil je stát, chodit, mluvit, tvářit se a gestikulovat. Na různá tato představení si prý vozil vlastní krabici s líčidly. Dokonce tu hrála s ochotníky i jeho dcera z prvního manželství Jana Štěpánková, kterou dodnes diváci znají z filmu i divadla,“ vzpomíná František Písař.
„Já se k divadlu dostal náhodou. Celý život jsem pracoval v pohostinství a prostě jsem do toho spadnul, ani nevím jak. Využíval jsem totiž různých kontaktů na své přátele v Praze, díky kterým se nám tenkrát podařilo sehnat kostýmy a kulisy přímo z Národního divadla. Něco jsme měli i z divadla v Plzni a světla třeba z Klatov. Hrávali jsme U Princů kde byl pěkný sál s jevištěm. Dneska je tam kasino. Vzpomínám si, že jsme hrávali různé estrády, komponovaná pásma i řadu celovečerních her. Některé hry pro soubor napsal Franta Strnad. Byly to většinou různé parodie jako Tři zlaté vousy děda Vševěda, Lež nemá nohy a další,“ říká principál.
Divadlo v Železné Rudě hrávali třeba Jaroslava Netopilíková, František Kašpar, Alena Kašparová, Jaromír Vaca, Miroslav Ševčík, Milena Ševčíková, Jan Novák, Josef Kopačka, Hana Walterová a mnoho dalších herců, hereček i technického personálu.
„Hrávala také Betynka Ulrychová, která ráda a dobře zpívala. Obzvláště pak, když si dala štamprličku na kuráž, bývala to zpěvačka k nezastavení. Mnohá představení doprovázela i kapela Jana Kučery. S mnohými představeními se jezdívalo i po okolních vsích. Vzpomínám si, že jsme hráli třeba v tenkrát nově postaveném Kulturním domě v Bolešinech, ve Svrčovci, Neznašovech, Červeném Pořičí a na dalších místech,“ dodal Písař.
„Když jsme nedávno s Františkem Písařem vzpomínali, oprášili jsme myšlenku pokusit se tradici divadla znovu v našem městě obnovit. Letošní rok by byl pro to příhodný, protože právě letos to je dvacet let, co se tu hrálo naposledy,“ říká další z herců František Strnad.
„Oslovili jsme občany prostřednictvím železnorudského zpravodaje a čekali, zda se někdo přihlási. A hle, máme zatím šest členů. To je pro začátek výborné,“ raduje se Strnad.
„Hned v únoru svoláme první schůzku a pokusíme se pro začátek nastudovat nějakou jednodušší hru, kterou bychom mohli sehrát už letos v srpnu při Železnorudských slavnostech,“ nastiňuje plány duše obnovy divadla.
„Víte, já se stal členem spolku někdy v osmdesátých létech. Dodneška na to vzpomínám strašně rád. Byli jsme skvělá parta, úžasně jsme se bavili a zažili jsme spousty legrace. Byl bych moc rád, kdyby se to všechno vrátilo,“ přeje si ochotník duší i srdcem František Strnad.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.