CÍSAŘ, Jan: Východočeský standard v Červeném Kostelci - Strýček Váňa. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 39 - 41.

Ve dvou inscenacích lze dokonce mluvit o jeho nadprůměrné kvalitě. Náchodská divadelní scéna inscenací Čechovova Strýčka Váni v době, kdy Čechovova dramata jsou stále znovu terénem pro nejrůznější netradiční, postmoderní, alternativní scénické tvary, si zachováním tohoto standardu připravila nelehkou cestu. Režisér Miroslav Houštěk respektoval text, nesnažil se jej jakkoliv scénováním měnit, vykládal jej zevnitř s porozuměním pro jeho témata, dodržoval realistickou strukturu Čechovova scénického tvaru a nevzdával se ani zařazení do časů a prostoru carského Ruska z počátku 20. století. Opravdu tradiční inscenace – ale jak dosvědčila soustředěná pozornost diváků červenokosteleckého představení hraného v čase pro divadlo krajně nepříznivém (nedělní dopoledne 10 hodin) – mající i čím zaujmout. Základ této úspěšné přitažlivosti je v tom, že se tu neodříkává text a neprožívají duševní stavy, ale že se tu skutečně jedná – tedy hraje. Inscenace v celkovém vyznění zdůrazňuje nespokojenost s nenaplněným životem i marnou snahou najít východisko, jež zvyšuje nervozitu a beznaděj. Čechov kdysi řekl, že píše o tom, jak lidé nešťastně žijí a o tom tato inscenace vypovídá. Bez dobrých herců, kteří umějí formovat postavu s jistou technickou vyspělostí, s určitou představivostí, již zpodobují jiného člověka, a s patřičnou dávkou vnitřní pravdivosti, by to ovšem nešlo. Náchodská inscenace takové herce má, jsou schopni tvarovat své postavy s divadelní přesvědčivostí a odkrývat i jejich některé překvapivé polohy.