ŠOTKOVSKÝ, Jan: Valašské křoví se má k světu i v roce 2009. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 66 - 67.
Valašské křoví se má k světu i v roce 2009
Jan Šotkovský
Osobní vyznání úvodem – do Slavičína na Valašské křoví jezdím rád. Tuze rád. Malé městečko divadlem skutečně žije, návštěvnost představení i rozborových seminářů je potěšující (přes letošní varování organizátorů bylo hlediště takřka stále zaplněné), soubor se o přehlídku s láskou a nasazením stará a péče o porotu (kterou letos tvořili Milan Schejbal, Vladimír Fekar a moje maličkost) občas ohrožuje její žaludky a žlučníky, jak je zavalována množstvím různorodých a vytříbených pochutin. Dokladem vzmáhající se prestiže přehlídky je i účast souborů z Prahy a Kouřimi, pro něž není Slavičín vysloveně za rohem. A dokladem zájmu místních je třebas diskuzní seminář, který časově paralelně s poradami poroty vedl Miroslav Ondra pro mladší část slavičínského souboru. Ta i zahájila festival nesoutěžně svým minipředstavením Červená Karkulka, které jsem bohužel neviděl a tím – soudě podle reakcí kolegů – o mnohé přišel.
Ale k věci a k spektáklům samotným. Je třeba konstatovat, že úroveň přehlídky nebyla letos zrovna vrcholová. Místní soubor Semtamfór se sice snaživě, ale logicky bez úspěchu potýkal s tak kýčovitě slzopudnou, schematickou a ledabyle zkomponovanou hrou, jakou jsou Holky Elky Radmily Adamové (nad tím, že ji uvádí či uvádělo i pražské Letí a ostravské NDM, zůstává opravdu rozum stát). Prostějovské Divadlo POINT jako by se nedokázalo rozhodnout, zda odvyprávět příběh Tylova Strakonického dudáka se vší naivitou a důsledností, nebo zda stvořit mladě drzé představení plné parodické nadsázky – nakonec nebylo v představení příliš ani jednoho, ani nadsázky, ani pozornosti k příběhu a jeho logice a důslednosti. DS Ty-já-tr Hrobeso Praha interpretoval Shakespearova Hamleta strohým, znakovým, po sdělování základních dějových fakt jdoucím, záměrně odemotizovaným způsobem – a vystačil s ním inscenačně natolik, nakolik je Hamlet detektivkou – tedy jen zčásti a jen do určité chvíle. DS Brnkadla Brno přivezl do Slavičína dramatizaci pozoruhodné humoristické prózy Autobus sebevrahů Arta Paasilinny – až na vydařené animované dotáčky však v podstatě nenašel inscenační klíč, kterým by víceméně epickou látku uchopil v potřebné groteskní nadsázce. Inscenaci Enquistovy hry V hodině rysa Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná dominoval pozoruhodný výkon Kristiny Sitkové, který však nenašel důslednou oporu v režijním výkladu této nejednoduché hry, která hvozdenským pohříchu vyzněla dosti monotónně a významově ochuzeně.
Z tohoto průměru se podstatněji vymkly jen dvě produkce. Druhá inscenace Slavičínských, situační komedie Gillese Dyreka Benátky pod sněhem, znovu (po předloňském 1 1=3 a loňském Orgasmu bez předsudků) dokázala, že „ve Slavičíně komedie umí“. Snad poprvé u amatérů, běžně se dopouštějících u komedií základní chyby v nasazení životně pravděpodobného tempa jevištního dění, se mi stalo, že jsem mohl na rozboru poznamenat, že by některé situace nemusely být hrány s tak nekompromisním, „stoptimy“ nečleněným tahem. Jisté pochybnosti vzbuzovala také přílišná „rozpohybovanost“ akcí (u konverzační komedie ne zcela vhodná) a v diskuzi zazněla i výhrada k přílišnému opakování hereckých prostředků z předchozích inscenací souboru. Přesto platí, že režisér Milan Janček Dyrekovu inteligentní, jemně absurdní anekdotu chytře vyložil, zvolil pro ni optimální výrazové prostředky a slavičínský soubor ji suverénně „uhraje“. Zasloužená nominace na národní přehlídku. Benátky by ovšem měly v tomto punktu rovnocenného soupeře v Mrtvé nevěstě Mrsti Prsti, kterou připravil se souborem Mrsťa Prsťa Kouřim režisér Martin Drahovzal podle stejnojmenného filmu Tima Burtona a ukrajinské legendy. Chytrá dramaturgická volba vzhledem k personálním možnostem souboru, precizní scénografická, kostýmní i herecká stylizace a skvostný výběr atmosférotvorné hudby – toť hlavní devízy Kouřimských. Z Burtonova romanticky bizarního příběhu s výrazným hororovým nádechem se „počeštěním“ stal groteskní jarmareční morytát. Bohužel se s touto inscenací soubor již jedné postupové přehlídky zúčastnil, a tak jsme jej – vzhledem k mládí ansámblu – doporučili alespoň pozornosti programové rady Mladé scény, které by jistojistě neměl uniknout.
A to je pro letošek ze slavičínských luhů a hájů vše. Už se těším na Valašské křoví 2010. Jen před tím nebudu moct týden jíst, abych se připravil....
Jan Šotkovský
Osobní vyznání úvodem – do Slavičína na Valašské křoví jezdím rád. Tuze rád. Malé městečko divadlem skutečně žije, návštěvnost představení i rozborových seminářů je potěšující (přes letošní varování organizátorů bylo hlediště takřka stále zaplněné), soubor se o přehlídku s láskou a nasazením stará a péče o porotu (kterou letos tvořili Milan Schejbal, Vladimír Fekar a moje maličkost) občas ohrožuje její žaludky a žlučníky, jak je zavalována množstvím různorodých a vytříbených pochutin. Dokladem vzmáhající se prestiže přehlídky je i účast souborů z Prahy a Kouřimi, pro něž není Slavičín vysloveně za rohem. A dokladem zájmu místních je třebas diskuzní seminář, který časově paralelně s poradami poroty vedl Miroslav Ondra pro mladší část slavičínského souboru. Ta i zahájila festival nesoutěžně svým minipředstavením Červená Karkulka, které jsem bohužel neviděl a tím – soudě podle reakcí kolegů – o mnohé přišel.
Ale k věci a k spektáklům samotným. Je třeba konstatovat, že úroveň přehlídky nebyla letos zrovna vrcholová. Místní soubor Semtamfór se sice snaživě, ale logicky bez úspěchu potýkal s tak kýčovitě slzopudnou, schematickou a ledabyle zkomponovanou hrou, jakou jsou Holky Elky Radmily Adamové (nad tím, že ji uvádí či uvádělo i pražské Letí a ostravské NDM, zůstává opravdu rozum stát). Prostějovské Divadlo POINT jako by se nedokázalo rozhodnout, zda odvyprávět příběh Tylova Strakonického dudáka se vší naivitou a důsledností, nebo zda stvořit mladě drzé představení plné parodické nadsázky – nakonec nebylo v představení příliš ani jednoho, ani nadsázky, ani pozornosti k příběhu a jeho logice a důslednosti. DS Ty-já-tr Hrobeso Praha interpretoval Shakespearova Hamleta strohým, znakovým, po sdělování základních dějových fakt jdoucím, záměrně odemotizovaným způsobem – a vystačil s ním inscenačně natolik, nakolik je Hamlet detektivkou – tedy jen zčásti a jen do určité chvíle. DS Brnkadla Brno přivezl do Slavičína dramatizaci pozoruhodné humoristické prózy Autobus sebevrahů Arta Paasilinny – až na vydařené animované dotáčky však v podstatě nenašel inscenační klíč, kterým by víceméně epickou látku uchopil v potřebné groteskní nadsázce. Inscenaci Enquistovy hry V hodině rysa Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná dominoval pozoruhodný výkon Kristiny Sitkové, který však nenašel důslednou oporu v režijním výkladu této nejednoduché hry, která hvozdenským pohříchu vyzněla dosti monotónně a významově ochuzeně.
Z tohoto průměru se podstatněji vymkly jen dvě produkce. Druhá inscenace Slavičínských, situační komedie Gillese Dyreka Benátky pod sněhem, znovu (po předloňském 1 1=3 a loňském Orgasmu bez předsudků) dokázala, že „ve Slavičíně komedie umí“. Snad poprvé u amatérů, běžně se dopouštějících u komedií základní chyby v nasazení životně pravděpodobného tempa jevištního dění, se mi stalo, že jsem mohl na rozboru poznamenat, že by některé situace nemusely být hrány s tak nekompromisním, „stoptimy“ nečleněným tahem. Jisté pochybnosti vzbuzovala také přílišná „rozpohybovanost“ akcí (u konverzační komedie ne zcela vhodná) a v diskuzi zazněla i výhrada k přílišnému opakování hereckých prostředků z předchozích inscenací souboru. Přesto platí, že režisér Milan Janček Dyrekovu inteligentní, jemně absurdní anekdotu chytře vyložil, zvolil pro ni optimální výrazové prostředky a slavičínský soubor ji suverénně „uhraje“. Zasloužená nominace na národní přehlídku. Benátky by ovšem měly v tomto punktu rovnocenného soupeře v Mrtvé nevěstě Mrsti Prsti, kterou připravil se souborem Mrsťa Prsťa Kouřim režisér Martin Drahovzal podle stejnojmenného filmu Tima Burtona a ukrajinské legendy. Chytrá dramaturgická volba vzhledem k personálním možnostem souboru, precizní scénografická, kostýmní i herecká stylizace a skvostný výběr atmosférotvorné hudby – toť hlavní devízy Kouřimských. Z Burtonova romanticky bizarního příběhu s výrazným hororovým nádechem se „počeštěním“ stal groteskní jarmareční morytát. Bohužel se s touto inscenací soubor již jedné postupové přehlídky zúčastnil, a tak jsme jej – vzhledem k mládí ansámblu – doporučili alespoň pozornosti programové rady Mladé scény, které by jistojistě neměl uniknout.
A to je pro letošek ze slavičínských luhů a hájů vše. Už se těším na Valašské křoví 2010. Jen před tím nebudu moct týden jíst, abych se připravil....
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.