POKORNÝ, Miroslav: POPAD 2009 – že by svítání? Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 10 - 11.
POPAD 2009 – že by svítání?
Miroslav Pokorný
Letošní Pražská přehlídka amatérského divadla se konala ve dnech 27. 2. až 1. 3. 2009 v krásném a přívětivém prostoru divadla v Horních Počernicích. Lektorský sbor ve složení František Zborník, Miroslav Pokorný, Jaroslav Kodeš a Ota Smrček viděl a spolu s nevídaným počtem diváků hodnotil devět inscenací, z toho tři pohádky. Zatímco inscenace pro děti se příliš nevyvedly (píšeme o nich na jiném místě), hry pro dospělé publikum byly příjemným překvapením. Dramaturgická pestrost, rozmanitost žánrů, užitečná ambicióznost tvůrců, zanícenost, divadelní řemeslnost a tvořivost byly u některých inscenací na takové úrovni, že porota měla problém se stanovením pořadí.
Ale pěkně popořádku:
V sobotu dopoledne vtrhla na jeviště horda místních pistolníků a lepých děv DDS Výtečníci Horní Počernice, aby sehráli věhlasnou koňskou operu Jiřího Brdečky Limonádový Joe. Entuziasmus a pozitivní energie účinkujících musely často nahrazovat hereckou nezkušenost a bezradnost, zato hudební čísla měla strhující rytmus a šmrnc, který mladým divadelníkům velmi slušel. Příjemnou podívanou podpořila i jednoduchá a funkční scéna a pečlivě vyvedené kostýmy.
V inscenaci Jakuba Vítka Rozvod DS Máj Praha nemohlo být o herecké nezkušenosti či bezradnosti ani řeči. Rozvernou aktovku rozehráli „bardi“ souboru Zorka Hauová a Vladimír Bezděk ve věrohodných rolích stárnoucích manželů, zpestřujících si letité soužití hrou na rozvodové stání. Všechno šlo jako na drátkách, jen striktně vymezená scéna jako by bránila hercům v rozletu.
Manželské a mimomanželské trable řešila i komedie Viléma Wernera Právo na hřích v provedení pražského souboru Rachtámiblatník. Účelná, stylová a žánru sloužící scénografie, energicky a vtipně rozehraná úvodní scéna slibovaly veselý divadelní zážitek, který se však pomalu ale jistě rozplynul v neúnosně strnulém hereckém tempu zejména ženské části ansámblu. A tak představení zachránil samotný režisér Antonis Arabadzis svou žánrově přesnou a komicky zábavnou kreací záletného manžílka Rudolfa (cena za herecký výkon).
Členové divadelního spolku Ryio opět nabídli – jak je ostatně u nich obvyklé – originální a dramaturgicky zajímavý titul. Komedie Viliama Klimáčka Kto sa bojí Beatles nahlíží na krizi středního věku a na devalvaci lidských hodnot z nevšedních a nečekaných úhlů pohledu a vyžaduje od tvůrců odvážná a nekonvenční řešení. Toho se publiku, žel, dostalo pomálu. Rozpačitá režie nedokázala důsledně rozlišit důležité od méně důležitého, herci mnohdy zůstali jen u popisné reprodukce textu v jediném temporytmu a „na jednom tónu“. To byla škoda veliká, zvlášť když vydařená komiksová scéna Michala Stančíka a Aleše Prstka (cena za scénografii) přímo vybízela k větší odvázanosti a košatosti divadelních prostředků. Hrálo se v originále, tedy ve slovenském jazyce.
Jedním ze dvou nesporných vrcholů přehlídky bylo monodrama Douga Wrighta Svou vlastní ženou v provedení Libora Ulovce z Divadla SoLITEAter. Jediný protagonista hry v jediném kostýmu dokázal vytvořit více než třicet postav, procházejících životem nejznámějšího berlínského transvestity Charlotty von Mahlsdorf. Činil tak téměř minimalisticky úspornými hereckými prostředky, zato však o to přesnějšími a působivějšími. Libor Ulovec provedl diváky strhujícím životním příběhem bytosti, která „na vysokých podpatcích vyšlapala cestičku mezi nacismem a komunismem“ na úrovni, která se v amatérském divadle hned tak nevidí (cena za inscenaci a za herecký výkon). Příběh o jinakosti a nesmírné složitosti lidské duše byl jímavou, směšnou, dramatickou i nekompromisně krutou výpovědí o lidském osudu, zmítaném molochem doby. Výsostný divadelní zážitek!
Obdivuhodným divadelním počinem je bezpochyby inscenace hry Sauliuse Šaltjanise Jáson. Na prkna počernického divadla ji přivedla mladší generace DS Právě začínáme z Horních Počernic. Mladí režiséři Saša Ptáčková a Michal Pivarči (cena za režii) mnohovrstevnatý a poetický text přečetli s nevídanou fantazií a objevnou kreativitou. Vše, co se na jevišti událo, bylo divadlo se vším všudy – košaté, plnokrevné, barevné, magické, dramatické a divácky strhující. Téměř profesionální byla herecká práce celého ansámblu. Michal Pivarči a Bára Jelínková získali ceny za herecké výkony, uznání zaslouží také tvůrci členité a přehledné scény, práce se světlem i působivá hudební dramaturgie. Jáson je inscenací, oslavující divadlo. Vede s diváky dialog všemi prostředky, jež jsou k mání, a využívá jich s nevídaně působivým účinkem.
Nad POPADEM 2009 – zdá se – svítalo. Na divadelním nebi se neobjevil žádný „propadák“, každá z inscenací měla něco do sebe, snaha o výpověď skrze tyjátr byla evidentní. Hezky se na to koukalo… Odborná porota po sáhodlouhé a bolestivé diskuzi rozhodla takto: Hru SVOU VLASTNÍ ŽENOU doporučila a inscenací JÁSON nominovala na celostátní přehlídku v Děčíně.
Miroslav Pokorný
Letošní Pražská přehlídka amatérského divadla se konala ve dnech 27. 2. až 1. 3. 2009 v krásném a přívětivém prostoru divadla v Horních Počernicích. Lektorský sbor ve složení František Zborník, Miroslav Pokorný, Jaroslav Kodeš a Ota Smrček viděl a spolu s nevídaným počtem diváků hodnotil devět inscenací, z toho tři pohádky. Zatímco inscenace pro děti se příliš nevyvedly (píšeme o nich na jiném místě), hry pro dospělé publikum byly příjemným překvapením. Dramaturgická pestrost, rozmanitost žánrů, užitečná ambicióznost tvůrců, zanícenost, divadelní řemeslnost a tvořivost byly u některých inscenací na takové úrovni, že porota měla problém se stanovením pořadí.
Ale pěkně popořádku:
V sobotu dopoledne vtrhla na jeviště horda místních pistolníků a lepých děv DDS Výtečníci Horní Počernice, aby sehráli věhlasnou koňskou operu Jiřího Brdečky Limonádový Joe. Entuziasmus a pozitivní energie účinkujících musely často nahrazovat hereckou nezkušenost a bezradnost, zato hudební čísla měla strhující rytmus a šmrnc, který mladým divadelníkům velmi slušel. Příjemnou podívanou podpořila i jednoduchá a funkční scéna a pečlivě vyvedené kostýmy.
V inscenaci Jakuba Vítka Rozvod DS Máj Praha nemohlo být o herecké nezkušenosti či bezradnosti ani řeči. Rozvernou aktovku rozehráli „bardi“ souboru Zorka Hauová a Vladimír Bezděk ve věrohodných rolích stárnoucích manželů, zpestřujících si letité soužití hrou na rozvodové stání. Všechno šlo jako na drátkách, jen striktně vymezená scéna jako by bránila hercům v rozletu.
Manželské a mimomanželské trable řešila i komedie Viléma Wernera Právo na hřích v provedení pražského souboru Rachtámiblatník. Účelná, stylová a žánru sloužící scénografie, energicky a vtipně rozehraná úvodní scéna slibovaly veselý divadelní zážitek, který se však pomalu ale jistě rozplynul v neúnosně strnulém hereckém tempu zejména ženské části ansámblu. A tak představení zachránil samotný režisér Antonis Arabadzis svou žánrově přesnou a komicky zábavnou kreací záletného manžílka Rudolfa (cena za herecký výkon).
Členové divadelního spolku Ryio opět nabídli – jak je ostatně u nich obvyklé – originální a dramaturgicky zajímavý titul. Komedie Viliama Klimáčka Kto sa bojí Beatles nahlíží na krizi středního věku a na devalvaci lidských hodnot z nevšedních a nečekaných úhlů pohledu a vyžaduje od tvůrců odvážná a nekonvenční řešení. Toho se publiku, žel, dostalo pomálu. Rozpačitá režie nedokázala důsledně rozlišit důležité od méně důležitého, herci mnohdy zůstali jen u popisné reprodukce textu v jediném temporytmu a „na jednom tónu“. To byla škoda veliká, zvlášť když vydařená komiksová scéna Michala Stančíka a Aleše Prstka (cena za scénografii) přímo vybízela k větší odvázanosti a košatosti divadelních prostředků. Hrálo se v originále, tedy ve slovenském jazyce.
Jedním ze dvou nesporných vrcholů přehlídky bylo monodrama Douga Wrighta Svou vlastní ženou v provedení Libora Ulovce z Divadla SoLITEAter. Jediný protagonista hry v jediném kostýmu dokázal vytvořit více než třicet postav, procházejících životem nejznámějšího berlínského transvestity Charlotty von Mahlsdorf. Činil tak téměř minimalisticky úspornými hereckými prostředky, zato však o to přesnějšími a působivějšími. Libor Ulovec provedl diváky strhujícím životním příběhem bytosti, která „na vysokých podpatcích vyšlapala cestičku mezi nacismem a komunismem“ na úrovni, která se v amatérském divadle hned tak nevidí (cena za inscenaci a za herecký výkon). Příběh o jinakosti a nesmírné složitosti lidské duše byl jímavou, směšnou, dramatickou i nekompromisně krutou výpovědí o lidském osudu, zmítaném molochem doby. Výsostný divadelní zážitek!
Obdivuhodným divadelním počinem je bezpochyby inscenace hry Sauliuse Šaltjanise Jáson. Na prkna počernického divadla ji přivedla mladší generace DS Právě začínáme z Horních Počernic. Mladí režiséři Saša Ptáčková a Michal Pivarči (cena za režii) mnohovrstevnatý a poetický text přečetli s nevídanou fantazií a objevnou kreativitou. Vše, co se na jevišti událo, bylo divadlo se vším všudy – košaté, plnokrevné, barevné, magické, dramatické a divácky strhující. Téměř profesionální byla herecká práce celého ansámblu. Michal Pivarči a Bára Jelínková získali ceny za herecké výkony, uznání zaslouží také tvůrci členité a přehledné scény, práce se světlem i působivá hudební dramaturgie. Jáson je inscenací, oslavující divadlo. Vede s diváky dialog všemi prostředky, jež jsou k mání, a využívá jich s nevídaně působivým účinkem.
Nad POPADEM 2009 – zdá se – svítalo. Na divadelním nebi se neobjevil žádný „propadák“, každá z inscenací měla něco do sebe, snaha o výpověď skrze tyjátr byla evidentní. Hezky se na to koukalo… Odborná porota po sáhodlouhé a bolestivé diskuzi rozhodla takto: Hru SVOU VLASTNÍ ŽENOU doporučila a inscenací JÁSON nominovala na celostátní přehlídku v Děčíně.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.