AS 2003, č. 2, s. 58, Olga Strašáková.

Krajské kolo recitační soutěže v Uherském Hradišti

V sobotu 29. března se v komorním sále uherskohradišťské Reduty konalo krajské kolo recitační soutěže Wolkrův Prostějov. Z celého Zlínského kraje se sem sjelo třicet dva recitátorů, aby reprezentovali svou školu, či okres. Celkem shodně zde byly zastoupeny dvě věkové kategorie (I. kat. do 17 let – 17 účastníků, II. kat. do 20 let – 15 účastníků).
Dramaturgie obou věkových kategorií nalezla své těžiště v tvorbě zejména domácích autorů, počínaje klasiky: J. Neruda, J. Orten, V. Holan, J. Kainar, K. Šiktanc, M. Holub, V. Hrabě, J. Suchý, I. Blatný, V. Čtvrtek, V. Vokolek , J. Štroblová, A. Přidal, z cizích autorů zde byli zastoupeni – V. Vysockij, E. Lear, L. Ferlinghetti, N. Ostrovskij, J.A. Rimbaud, J. Prčvert, S. Heaney a objevil se zde i vlastní spisovatelský pokus (vyvolal diskusi, zda je vhodné na soutěži tohoto druhu interpretovat svůj vlastní text).
Porota byla nucena konstatovat, že úroveň přednesu byla podstatně vyšší u recitátorů I. věkové kategorie. Interpreti II. věkové kategorie jako by hledali své místo na zemi (což je sice v tomto věku zcela normální a zákonité) a nevěděli jak svůj postoj vyjádřit. Snad proto mnozí volili cestu obtěžkanou patetickým projevem ve snaze vyjádřit dramatičnost situace, vážnost veršů měnili často v tragedii tam, kde jí nebylo zapotřebí a nevyužili možnosti nechat více prostoru pro představivost i oddech posluchače – Nela Pelcová, text Vl. Holan: Vltava v roce 1946, Kristýna Kocurková – I. Blatný: Silnice, Kristýna Pížová – S. Heaney: Žena z pobřeží.
Některým recitátorkám se stal výrazovým prostředkem sdělení tajuplný šepot, což by nebylo od věci, ale nesměl by nás provázet celým textem a odvádět tak pozornost od hlavní myšlenky: Š. Frýbortová – K.Šiktanc: Modlitba k bohyni paměti, M. Dufková ve slovních hříčkách A. Skýpaly Z mého zvěrokruhu, navíc stvrzovala svůj šepot pokyvováním hlavy snad nad každým slovem. V básni J. Prčverta Obejmi mě, zvolila Klára Vanková spíše rozkazovací způsob vyjádření místo touhy a vroucnosti sdělení.
Nerespektování autora, nedodržování přesahů verše na mnoha místech v textu ztrácí na významové platnosti myšlenky (L. Halová – L.Ferlinghetti: Svět je báječné místo, A. Řezníček – L. Ferlinghetti: Pes). Stejný problém se objevil i v próze, kde je nutno neporušovat formu souvětí, jeho délku a s ní tak i myšlenku autora.
Vyskytly se zde i staré známé bolesti přednesu zejména v uchopení správné výslovnosti (polykání koncovek, špatná výslovnost č, ž, dodržování délky samohlásek), mnohdy chyběl důraz na předložce, a zejména intonační faleš působila mnohým nemalé problémy a svědčila o nepochopení textu a tápání ve výrazu (G. Píková – A. Přidal: monolog Prostě ona, R. Pilařová – Z. Nováková: Strach).
Jistým problémem se staly i texty nesoucí hudební náboj (Vysockij, Suchý, Kainar) a s ním i spojený rytmus. Opakování stejných částí textu, refrénů apod. zavádělo recitátory do určitého stereotypu vyjadřování, jindy netušili, že se v textu hudba vůbec skrývá.
Nelze zapomenout ani na používání rekvizity při přednesu, které se zde také objevilo (A. Sajbenová – L.Gerše: Motýli jsou volní), avšak svoji “roli” sehrála nepodstatná rekvizita pouze na počátku a dále nebyla využita.
Neoddělitelnou a nezanedbatelnou součástí přednesu jsou mimoslovní prostředky. Ke sdělení by mělo směřovat vše – mluvené slovo autora, “celý člověk” recitátora – tvář, gesto, ale i oblečení, účes, postoj apod. Vše by mělo korespondovat s tím, co se říká. Popisná a naučená gesta odvádí pozornost, působí nepřirozeně a osobnosti recitátora spíše ublíží (K. Šindarová – V. Hrabě: Zavři oči).
Do čela pomyslných výsledkových žebříčků se postavili povětšinou již zkušení recitátoři, známí už z předchozích let: I. kategorie Lucie Romanová (ZUŠ Uh. Hradiště) s textem K. Šiktance Balada vánoční zaujala svým výborně zvládnutým projevem, schopností přenést myšlenku i atmosféru textu na posluchače. Kristýna Skotnicová (ZUŠ Val. Meziříčí) předvedla koláž z veršů V. Vokolka Samé kameny, v níž přesvědčila o svém vnitřním zaujetí. Zafungoval zde i prostor, s nímž vnímavě pracovala. Eva Burešová (ZUŠ Uh. Hradiště ) s prózou A. Berkové Milostná, byla vybrána jako náhradnice na postup. K dalším recitátorům oceněným čestným uznáním patřili: Lucie Púčková – J.Keats: Píseň o mně, Petr Pěcha (Gymnázium Uh. Hradiště) – R.Fulghum: Moje sousedka a Pavlína Hubíková (SPgŠ Kroměříž ) – E.Lear: Pták Sovák a kočka Mici. Ze všech vyzařovala radost a chuť sdělovat.
Ve II. kategorii postoupila do dalšího kola Veronika Frydrychová (ZUŠ Rožnov pod Radhoštěm) s textem N.Ostrovského Lipočka, v němž využila svých zkušeností z divadelního souboru a bez zbytečného přehrávání se zcela obsahu oddala, Tereza Procházková (Kroměříž) – J.Orten: Dívka a strom, vhodně uchopila poetiku autora a ztotožnila se s ním. Čestné uznání v této kategorii patřilo Evě Danielové za text M. Holuba O Popelce.
V odpoledním bloku soutěžní přehlídky se na romantické půdě Reduty představily čtyři soubory.
Nesmysl Luhačovice předvedl ztvárnění deníkových záznamů a básní K.H. Máchy s názvem LORI. Soubor podal netradiční pohled na romantického básníka. Těžký text a výrazné divadelní prvky zbystřují pozornost diváka a kladou na něj vysoké nároky. Ten pak vyžaduje dokonalost, která je mnohdy zbytečně narušována; např. čtení z chvějícího se papíru ve stínohře za scénou zruší atmosféru jinak něžných “milostných profilů” mladých lidí, pozornost odvádí i volba kostýmů některých postav. Napětí inscenace je všudypřítomné, a to zejména hereckými výkony. Postavy mají svůj vývoj velmi přesně daný (s výhradami hysterie mladé Lori) i přesvědčivě podaný (představitelka Lori získala za svůj výkon ocenění poroty), zejména v obsazení ženských rolí. Lze poděkovat souboru za velký tvůrčí potenciál, s nímž přináší své sdělení. Porota navrhla soubor do širšího výběru WP.
Návštěva u královny v podání téhož souboru byla příjemným zpestřením přehlídky,ale vyvolala diskusi nad otázkou, co vlastně je poetické divadlo.
S čistým jevištním tvarem a kompaktností celé inscenace – R. Bradbury CECY přišel soubor Dohráli jsme (ZUŠ Uh. Hradiště). Přednosti tohoto ztvárnění lze spatřit v uchopení voicebandu a pohybu, jímž byl zaplněn prostor i vnímavost diváka. Výkony hlavních dívčích postav působily velmi přirozeně a mile. Snad jen přílišná výrazová stylizace (zelené jezinky) by zasloužila zmírnění alespoň v absenci zeleného líčení, batikovaný overal s rozcuchanými vlasy by plně vyhovoval představě cizích bytostí. Soubor byl nominován do dalšího kola.
Soubor ZUŠ Rožnov pod Radhoštěm přinesl představení Eugen Oněgin, v němž, snad díky příliš popisné režii, zbytečně složité a nefunkční scéně, se začaly ztrácet i herecké kvality členů souboru, jako by nestačili na text. Opět se zde však objevily výborné výkony dvou “vypravěček”, které jednotlivé výstupy propojovaly a které působily v celém přestavení osvěžujícím dojmem.
I přes veškeré výtky a připomínky je nutno říct, že je dobře mít kolem sebe mládí, které se s velkým elánem vrhá do světa poezie, vztahů a komunikace a má chuť tak předávat a sdělovat svůj postoj k životu. Díky za to!
Olga Strašáková
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?

Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.

Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.

Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':