Tiskárna a nakladatelství Loutkáře
Převzato z internetového slovníků českých nakladatelů, zpracovaného PhDr. Alešem Zachem
Tiskárna a nakladatelství Loutkáře
Nakladatelství loutkových her, her pro děti a mládež, pohádek a výchovných zdravovědných příruček při knihtiskárně v Chocni
Nakladatelská působnost 1915–1937
Tiskař Čeněk Mojžíš (* ? ?, † asi 1918 Choceň), zaměstnaný v pražské Dělnické knihtiskárně, získal 1907 koncesi pro Choceň, kde založil tiskárnu Č. J. Mojžíš. Po ojedinělém nakladatelském počinu 1915 (Ferdinand Tomek: Tři desítiletí v Drahošíně) podnítil soustavnější nakladatelskou činnost tiskárny až středoškolský profesor, bibliofil a loutkářský organizátor Jindřich Veselý (* 1885 Bavorov, † 1939 České Budějovice), který v ní od 1917 tiskl svůj odborný časopis Loutkář. Po smrti zakladatele firmy se Veselý 1919 oženil s vdovou Blaženou Mojžíšovou (roz. Dvořáčkovou) a stal se spolumajitelem tiskárny. Protože stále působil v Praze a do Chocně jen dojížděl, 1921 ji s okruhem spolupracovníků přeměnil na družstvo Tiskárna a nakladatelství Loutkáře, spol. s r. o. (název Tiskárna nebo Knihtiskárna Loutkáře, příp. Loutkář Choceň užívala firma již od konce 1919). Podnik formálně vedl Václav Fiala (* ? ?, † ? ?), fakticky jej však řídil Veselý s přáteli. 1929 se Veselý přestěhoval do Chocně, kde si 1932 postavil vilu, vyzdobenou sgrafity s loutkářskými motivy podle návrhu Jaroslava Vojny. Protože však neuspěl ve snaze o získání ředitelského místa, 1935 se odstěhoval do Českých Budějovic, kde se stal ředitelem reálky. Již 1930 se však vzdal vlastní nakladatelské činnosti a náklad (od 1933 i tisk) Loutkáře a přidružené edice loutkových her odevzdal pražskému nakladatelství Jos. R. Vilímek (>LČL), které se spolu s firmami A. Storch syn (>LČL), Fr. Švejda (>LČL) a dalšími ujalo i doprodeje nerozebrané většiny nákladu produkce choceňské tiskárny. Ta uzavřela ve 30. letech nakladatelské působení několika regionálními tituly a pokračovala již jen tiskařskými zakázkami pod názvem Knihtiskárna Loutkáře až do počátku 50. let.
U tisků z éry časopisu Loutkář je obtížné odlišit nakladatelskou produkci tiskárny od knih, které v ní tiskli Jindřich Veselý a jiní na svůj náklad.
Nejrozsáhlejší edice Knihovna českých loutkářů (v Chocni byla tištěna 1919-29) vycházela nákladem časopisu Loutkář, tedy zřejmě v režii Jindřicha Veselého.
Rovněž plodný autor dětských a loutkových her Jaroslav Průcha vydával v Chocni krátce edici Dětské divadelní hry (1922-23) vlastním nákladem.
Nákladem tiskárny vycházely od 1917 zprvu převážně dětské a loutkové hry mimo edice (autoři Edmond Duranty, Marie Gebauerová, Franta Kocourek, Karel Mašek, Franz von Pocci, Jaroslav Rudloff, Zdeněk Schmoranz, Eugen Stoklas aj.).
Počátkem 20. let se k nim připojila série ambiciózních edičních projektů, které se však vesměs nerozvinuly. Edice Knihovna (Knihy) Drobného umění (1921), založená při časopisu Drobné umění (byl tištěn v Chocni a Veselý byl účasten v redakci) skončila po slibném začátku (komentovaný Křest svatého Vladimíra Karla Havlíčka Borovského s ilustracemi Zdeňka Kratochvíla) Husitskou trilogií Jana Voborníka s výzdobou Pravoslava Kotíka. Zdeněk Kratochvíl ilustroval i Sbírku světových pohádek Rozmarýna (1922-24; jen Karel Jaromír Erben a Beneš Metod Kulda). Nerozvinuly se Praktické příručky Drobného umění (1921; Emil Edgar o výstavnictví) ani Divadelní hry (1922; autoři Jan Voborník a Ferdinand Tomek). Po 4 svazcích (1923-24) skončila i nakladatelská účast tiskárny na projektu Dramatické spisy Františka Věnceslava Jeřábka v redakci a s úvodní studií Jana Voborníka.
Později opanoval ediční program choceňský lékař Karel Driml. Jeho převážně výchovné zdravovědné loutkové hry vycházely samostatně (mj. populární Bacilínek, 1923), didaktické hry pro děti zejména v edici Školní jeviště (1927-29) a životosprávné návody pro dospělé v edici Talisman dlouhého života (1926-28). -
Bibliofilské ambice Jindřicha Veselého a jeho přátel, patrné z účasti význačných výtvarníků na některých tiscích, troskotaly na poválečném nedostatku kvalitního papíru a tiskařského materiálu a na nevalné technické úrovni produkce, zejména však na neujasněném edičním programu a neprofesionálním vedení podniku.
Literatura a prameny: Vilém Nezbeda: Jindřich Veselý a východní Čechy. Československý loutkář 25, 1975, s. 154–155.
Tiskárna a nakladatelství Loutkáře
Nakladatelství loutkových her, her pro děti a mládež, pohádek a výchovných zdravovědných příruček při knihtiskárně v Chocni
Nakladatelská působnost 1915–1937
Tiskař Čeněk Mojžíš (* ? ?, † asi 1918 Choceň), zaměstnaný v pražské Dělnické knihtiskárně, získal 1907 koncesi pro Choceň, kde založil tiskárnu Č. J. Mojžíš. Po ojedinělém nakladatelském počinu 1915 (Ferdinand Tomek: Tři desítiletí v Drahošíně) podnítil soustavnější nakladatelskou činnost tiskárny až středoškolský profesor, bibliofil a loutkářský organizátor Jindřich Veselý (* 1885 Bavorov, † 1939 České Budějovice), který v ní od 1917 tiskl svůj odborný časopis Loutkář. Po smrti zakladatele firmy se Veselý 1919 oženil s vdovou Blaženou Mojžíšovou (roz. Dvořáčkovou) a stal se spolumajitelem tiskárny. Protože stále působil v Praze a do Chocně jen dojížděl, 1921 ji s okruhem spolupracovníků přeměnil na družstvo Tiskárna a nakladatelství Loutkáře, spol. s r. o. (název Tiskárna nebo Knihtiskárna Loutkáře, příp. Loutkář Choceň užívala firma již od konce 1919). Podnik formálně vedl Václav Fiala (* ? ?, † ? ?), fakticky jej však řídil Veselý s přáteli. 1929 se Veselý přestěhoval do Chocně, kde si 1932 postavil vilu, vyzdobenou sgrafity s loutkářskými motivy podle návrhu Jaroslava Vojny. Protože však neuspěl ve snaze o získání ředitelského místa, 1935 se odstěhoval do Českých Budějovic, kde se stal ředitelem reálky. Již 1930 se však vzdal vlastní nakladatelské činnosti a náklad (od 1933 i tisk) Loutkáře a přidružené edice loutkových her odevzdal pražskému nakladatelství Jos. R. Vilímek (>LČL), které se spolu s firmami A. Storch syn (>LČL), Fr. Švejda (>LČL) a dalšími ujalo i doprodeje nerozebrané většiny nákladu produkce choceňské tiskárny. Ta uzavřela ve 30. letech nakladatelské působení několika regionálními tituly a pokračovala již jen tiskařskými zakázkami pod názvem Knihtiskárna Loutkáře až do počátku 50. let.
U tisků z éry časopisu Loutkář je obtížné odlišit nakladatelskou produkci tiskárny od knih, které v ní tiskli Jindřich Veselý a jiní na svůj náklad.
Nejrozsáhlejší edice Knihovna českých loutkářů (v Chocni byla tištěna 1919-29) vycházela nákladem časopisu Loutkář, tedy zřejmě v režii Jindřicha Veselého.
Rovněž plodný autor dětských a loutkových her Jaroslav Průcha vydával v Chocni krátce edici Dětské divadelní hry (1922-23) vlastním nákladem.
Nákladem tiskárny vycházely od 1917 zprvu převážně dětské a loutkové hry mimo edice (autoři Edmond Duranty, Marie Gebauerová, Franta Kocourek, Karel Mašek, Franz von Pocci, Jaroslav Rudloff, Zdeněk Schmoranz, Eugen Stoklas aj.).
Počátkem 20. let se k nim připojila série ambiciózních edičních projektů, které se však vesměs nerozvinuly. Edice Knihovna (Knihy) Drobného umění (1921), založená při časopisu Drobné umění (byl tištěn v Chocni a Veselý byl účasten v redakci) skončila po slibném začátku (komentovaný Křest svatého Vladimíra Karla Havlíčka Borovského s ilustracemi Zdeňka Kratochvíla) Husitskou trilogií Jana Voborníka s výzdobou Pravoslava Kotíka. Zdeněk Kratochvíl ilustroval i Sbírku světových pohádek Rozmarýna (1922-24; jen Karel Jaromír Erben a Beneš Metod Kulda). Nerozvinuly se Praktické příručky Drobného umění (1921; Emil Edgar o výstavnictví) ani Divadelní hry (1922; autoři Jan Voborník a Ferdinand Tomek). Po 4 svazcích (1923-24) skončila i nakladatelská účast tiskárny na projektu Dramatické spisy Františka Věnceslava Jeřábka v redakci a s úvodní studií Jana Voborníka.
Později opanoval ediční program choceňský lékař Karel Driml. Jeho převážně výchovné zdravovědné loutkové hry vycházely samostatně (mj. populární Bacilínek, 1923), didaktické hry pro děti zejména v edici Školní jeviště (1927-29) a životosprávné návody pro dospělé v edici Talisman dlouhého života (1926-28). -
Bibliofilské ambice Jindřicha Veselého a jeho přátel, patrné z účasti význačných výtvarníků na některých tiscích, troskotaly na poválečném nedostatku kvalitního papíru a tiskařského materiálu a na nevalné technické úrovni produkce, zejména však na neujasněném edičním programu a neprofesionálním vedení podniku.
Literatura a prameny: Vilém Nezbeda: Jindřich Veselý a východní Čechy. Československý loutkář 25, 1975, s. 154–155.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.