(kat): Ohlédnutí za letošním krajským kolem Wolkerova Prostějova v Liberci. AS 2003, č. 2, s. 54 - 55.
Ohlédnutí za letošním krajským kolem Wolkerova Prostějova v Liberci
Je příjemně mezi mladými milovníky krásné literatury ve vytahaných svetrech a ošoupaných džínách, v manžestrácích a flanelových košilích, je příjemně, že ještě i v naší hektické a zběsile zrychlené době může člověk narazit na skupinku mladých lidí, kteří si čtou poezii, ba co víc, mají chuť ji recitovat.
Při letošním krajském kole Wolkrova Prostějova se jich v libereckém Experimentálním studiu v sobotu 22. března dopoledne sešlo devět (Veronika Mezerová, Jakub Hušek, Jan Sedláček, Nina Kopecká v kategorii do sedmnácti let Petr Houška, Vendula Libnarová, Hedvika Šolcová a Jakub Bachtík v kategorii do dvaceti let Hana Vosáková v kategorii do pětatřiceti let). Ono předjarní dopoledne bylo prozářeno sluncem a na jeviště osvětlené dvěma reflektory vstupoval první soutěžící, po něm další, pak další a další...
Naslouchám slovům Čapka, Halase, Prčverta, Aškenazyho, Kafky, Puškina, Lermontova... Poslouchám a dívám se do tváří těch sotva sedmnáctiletých a pak těch sotva dvacetiletých a uvažuji, co je vede k tomu, interpretovat právě tyto myšlenky a právě těmito slovy. Je tohle jejich generační výpověď? Jsou tohle věty, které mají potřebu vykřičet do světa? Dnes, na počátku třetího tisíciletí? Účastní se soutěže nesoucí jméno Jiřího Wolkera, básníka, který nemohl jinak, a tak psal. Musel. Z přetlaku, z vášně, z lásky. Angažovaně. Buřičsky. Se zaujetím. A právě zaujetí je to slovo, v tom to je. Myslím, že nejvíce chybí zaujetí, důvod, proč tu stojím a proč říkám právě tato slova. Drobné technické nedostatky lze přehlédnout, je-li zaujetí. Není-li, i malý přeřek se rázem promění ve velkou chybu. A tak místo nezvladatelné nutnosti říct pěti lidem v porotě, poloprázdnému hledišti nebo celému světu teď a tady právě tyto myšlenky, cítím za zády účinkujících dramaturgické a umělecké ambice jejich učitelů a supervizorů středního a vyššího věku.
Letošní ročník byl, dle mínění některých porotců (porota se letos sešla ve složení: Štěpánka Prýmková, Jana Vojtková, Jana Vobrubová, Vlasta Hejnicová a Ladislav Dušek),
v Liberci jedním z nejslabších za poslední léta. Mezi účinkujícími chyběl výraznější recitátorský talent.
V závěrečné besedě se pak nejvíce diskutovalo o tom, zda je důležitější obsah textu a vnitřní náboj recitátorův, nebo forma jakou je text přednášen, čistota přednesu a technická zdatnost recitátorova. Závěr byl jasný - ideální je spojení všech těchto činitelů, nicméně k němu letos v Liberci nedošlo. Porota přesto vybrala pět recitátorů postupujících do celostátního kola. Jsou jimi: v první kategorii Jakub Hušek (M.J. Lermontov, Fr. Sarcey) a Jan Sedláček (Fr. Kafka, E. Velechovská) ve druhé kategorii Petr Houška (L. Aškenazy, V. Hrabě) a Hedvika Šolcová (J. Prčvert, K. Kryl) ve třetí kategorii pak Hana Vosáková.
(kat)
Je příjemně mezi mladými milovníky krásné literatury ve vytahaných svetrech a ošoupaných džínách, v manžestrácích a flanelových košilích, je příjemně, že ještě i v naší hektické a zběsile zrychlené době může člověk narazit na skupinku mladých lidí, kteří si čtou poezii, ba co víc, mají chuť ji recitovat.
Při letošním krajském kole Wolkrova Prostějova se jich v libereckém Experimentálním studiu v sobotu 22. března dopoledne sešlo devět (Veronika Mezerová, Jakub Hušek, Jan Sedláček, Nina Kopecká v kategorii do sedmnácti let Petr Houška, Vendula Libnarová, Hedvika Šolcová a Jakub Bachtík v kategorii do dvaceti let Hana Vosáková v kategorii do pětatřiceti let). Ono předjarní dopoledne bylo prozářeno sluncem a na jeviště osvětlené dvěma reflektory vstupoval první soutěžící, po něm další, pak další a další...
Naslouchám slovům Čapka, Halase, Prčverta, Aškenazyho, Kafky, Puškina, Lermontova... Poslouchám a dívám se do tváří těch sotva sedmnáctiletých a pak těch sotva dvacetiletých a uvažuji, co je vede k tomu, interpretovat právě tyto myšlenky a právě těmito slovy. Je tohle jejich generační výpověď? Jsou tohle věty, které mají potřebu vykřičet do světa? Dnes, na počátku třetího tisíciletí? Účastní se soutěže nesoucí jméno Jiřího Wolkera, básníka, který nemohl jinak, a tak psal. Musel. Z přetlaku, z vášně, z lásky. Angažovaně. Buřičsky. Se zaujetím. A právě zaujetí je to slovo, v tom to je. Myslím, že nejvíce chybí zaujetí, důvod, proč tu stojím a proč říkám právě tato slova. Drobné technické nedostatky lze přehlédnout, je-li zaujetí. Není-li, i malý přeřek se rázem promění ve velkou chybu. A tak místo nezvladatelné nutnosti říct pěti lidem v porotě, poloprázdnému hledišti nebo celému světu teď a tady právě tyto myšlenky, cítím za zády účinkujících dramaturgické a umělecké ambice jejich učitelů a supervizorů středního a vyššího věku.
Letošní ročník byl, dle mínění některých porotců (porota se letos sešla ve složení: Štěpánka Prýmková, Jana Vojtková, Jana Vobrubová, Vlasta Hejnicová a Ladislav Dušek),
v Liberci jedním z nejslabších za poslední léta. Mezi účinkujícími chyběl výraznější recitátorský talent.
V závěrečné besedě se pak nejvíce diskutovalo o tom, zda je důležitější obsah textu a vnitřní náboj recitátorův, nebo forma jakou je text přednášen, čistota přednesu a technická zdatnost recitátorova. Závěr byl jasný - ideální je spojení všech těchto činitelů, nicméně k němu letos v Liberci nedošlo. Porota přesto vybrala pět recitátorů postupujících do celostátního kola. Jsou jimi: v první kategorii Jakub Hušek (M.J. Lermontov, Fr. Sarcey) a Jan Sedláček (Fr. Kafka, E. Velechovská) ve druhé kategorii Petr Houška (L. Aškenazy, V. Hrabě) a Hedvika Šolcová (J. Prčvert, K. Kryl) ve třetí kategorii pak Hana Vosáková.
(kat)
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.