FELZMANN, Rudolf: Lounské divadlení 2009. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 30 - 31.
Lounské divadlení 2009
Rudolf Felzmann
Výborně vybavená budova Vrchlického divadla, ochotný personál a obětaví organizátoři, to byly osvědčené záruky Lounského divadlení 2009, páté soutěžní přehlídky amatérských divadelních souborů v Lounech. Ve dnech 13. až 15. března se zde představilo 5 souborů s celkem pěti inscenacemi. Většina představení se řadila k zábavnému typu divadla, některá z nich se i přes zábavnost pokoušela sdělit myšlenkové poselství a některá naznačovala i hledání méně obvyklých forem vyjádření.
Strančická kulturní společnost nabídla známou hru Roberta Thomase Osm žen. Není podmínkou inscenovat tuto detektivku jako téměř psychologickou sondu, je možno ji pojmout i jinak, avšak námi zhlédnuté představení, prozatím nepříliš zkušeného souboru, nabízelo spíše pokusy o vytvoření komediálních scén bez pointace v málo proměnlivém temporytmu.
Benešovské Amatérské Nezávislé Divadlo Autorské (neboli Banda) zůstalo věrno svému zaměření, pokud jde o autorství, avšak značně se odchýlilo od snahy překvapit diváka jak formou, tak žánrem. Vůdčí osobnost souboru Pavel Němec napsal situační komedii Amant se zápletkou kolem svatby a nepravých i pravých nevěstách a ženiších. Text by bez problému mohl proniknout do repertoáru amatérských i profesionálních souborů, potřebuje však dramaturgické pročištění ve vztazích osob a v efektivnosti nápadů i v jasném uzavření zápletky. Režisér natolik podlehl svému autorství, že benešovská inscenace vyzněla jako pokus o konverzační komedii s málo pointovanými situacemi.
Divadlo Navenek Kadaň využilo omlazení v souboru k rozehrání komedie C. Goldoniho Treperendy. Podařilo se sice sdělit poselství o nebezpečném šíření pomluv, ale široká škála postav žen a jejich protějšků nebyla dostatečně odstíněna v charakteristice, kde vnější použití paruk či kostýmů zbytečně zatěžovalo i hereckou práci. Soubor můžeme pochválit za objevnou dramaturgii, byť se jedná o dílo zavedeného klasika. Řada hereckých výkonů zaujala živostí i nápaditostí, s níž lze postavy klasické předlohy přiblížit dnešnímu divákovi.
Zmíněné inscenace dávaly naději pro vývoj souborů v budoucnosti, avšak nelze je označit jako výrazný umělecký počin. Proto také porota žádné inscenaci neudělila nominaci do vyšší soutěže. Další inscenace naznačily programové směřování souborů i zajímavý herecký či pěvecký potenciál. Dva následující soubory pak byly doporučeny pro výběr na celostátní přehlídku.
DS Klas z Klášterce nad Ohří se mimo jiné zaměřuje na oblast literárně-filmové sci-fi. Blade Runner (na základě předlohy filmového scénáře Hamptona Fanchera a Davida Peoplea) je původně románem s tématem vzpoury dokonalých robotů – replikantů, kteří pronikají mezi lidi. Klášterečtí však vycházeli ze scénáře ke kultovnímu filmu z roku 1982, který sází především na temnou hororovost příběhu v plenérech velkoměsta, s ohromujícími zvukovými a vizuálními efekty. Základní myšlenka o vítězství lidskosti nad nelidskostí je tak znepřehledněna a v řadě motivů málo využita. Dějovou linku určují filmové postupy, takže nahrazením plenérových akcí krátkými jevištními přesuny se řada scén mění ve stručné a nedostatečně motivované epizody. Ani nápaditá scénografie nemůže vytvořit konkrétní prostor k rozvinutí dialogů a přesnější charakteristiku osob. Přesto inscenace upoutá fantazijní uvolněností a přes zkratkovitost se v klíčových scénách daří díky kvalitním hereckým výkonům vyjádřit myšlenkové poselství o potřebě vzájemného porozumění v odlidštěném světě.
Divadlo na Vísce z Hořovic se představilo Kolotočem, jejž tvůrci označují jako singspiel. Inspirací byla Balada od kolotoče Farkase Molnára známá i z muzikálového zpracování, ale soubor se především pokusil o propojení písniček renomovaného Petra Mandela a domácího Jana Procházky. Scénář připravila Slávka Hozová texty písní napsal Ivo Štuka. Příběh z pouti na periférii velkoměsta má až banální zápletku o mladém muži Liliomovi, nezodpovědném v citech, neboť vyznává svobodu, která je však spíš bezohledností. V podstatě se jedná o písničkové leporelo pospojované jednoduchými dialogy. Soubor má výborného představitele hlavní postavy, který navíc dobře zpívá. Problematické je finále, s nedramatickou prodlevou ve scéně po smrti hlavního hrdiny i s nejasným závěrečným vyzněním. Kolotoč zaujal především hudební složkou a solidními hereckými i pěveckými výkony.
V celkovém vyznění lounské přehlídky převažuje prozatím málo naplněná představa o tvůrčí odvaze amatérských divadelníků, ale zároveň žádné představení nepodlehlo vnější lacinosti či sebevzhlíživé neochotě vnímat současné divadelní trendy.
Rudolf Felzmann
Výborně vybavená budova Vrchlického divadla, ochotný personál a obětaví organizátoři, to byly osvědčené záruky Lounského divadlení 2009, páté soutěžní přehlídky amatérských divadelních souborů v Lounech. Ve dnech 13. až 15. března se zde představilo 5 souborů s celkem pěti inscenacemi. Většina představení se řadila k zábavnému typu divadla, některá z nich se i přes zábavnost pokoušela sdělit myšlenkové poselství a některá naznačovala i hledání méně obvyklých forem vyjádření.
Strančická kulturní společnost nabídla známou hru Roberta Thomase Osm žen. Není podmínkou inscenovat tuto detektivku jako téměř psychologickou sondu, je možno ji pojmout i jinak, avšak námi zhlédnuté představení, prozatím nepříliš zkušeného souboru, nabízelo spíše pokusy o vytvoření komediálních scén bez pointace v málo proměnlivém temporytmu.
Benešovské Amatérské Nezávislé Divadlo Autorské (neboli Banda) zůstalo věrno svému zaměření, pokud jde o autorství, avšak značně se odchýlilo od snahy překvapit diváka jak formou, tak žánrem. Vůdčí osobnost souboru Pavel Němec napsal situační komedii Amant se zápletkou kolem svatby a nepravých i pravých nevěstách a ženiších. Text by bez problému mohl proniknout do repertoáru amatérských i profesionálních souborů, potřebuje však dramaturgické pročištění ve vztazích osob a v efektivnosti nápadů i v jasném uzavření zápletky. Režisér natolik podlehl svému autorství, že benešovská inscenace vyzněla jako pokus o konverzační komedii s málo pointovanými situacemi.
Divadlo Navenek Kadaň využilo omlazení v souboru k rozehrání komedie C. Goldoniho Treperendy. Podařilo se sice sdělit poselství o nebezpečném šíření pomluv, ale široká škála postav žen a jejich protějšků nebyla dostatečně odstíněna v charakteristice, kde vnější použití paruk či kostýmů zbytečně zatěžovalo i hereckou práci. Soubor můžeme pochválit za objevnou dramaturgii, byť se jedná o dílo zavedeného klasika. Řada hereckých výkonů zaujala živostí i nápaditostí, s níž lze postavy klasické předlohy přiblížit dnešnímu divákovi.
Zmíněné inscenace dávaly naději pro vývoj souborů v budoucnosti, avšak nelze je označit jako výrazný umělecký počin. Proto také porota žádné inscenaci neudělila nominaci do vyšší soutěže. Další inscenace naznačily programové směřování souborů i zajímavý herecký či pěvecký potenciál. Dva následující soubory pak byly doporučeny pro výběr na celostátní přehlídku.
DS Klas z Klášterce nad Ohří se mimo jiné zaměřuje na oblast literárně-filmové sci-fi. Blade Runner (na základě předlohy filmového scénáře Hamptona Fanchera a Davida Peoplea) je původně románem s tématem vzpoury dokonalých robotů – replikantů, kteří pronikají mezi lidi. Klášterečtí však vycházeli ze scénáře ke kultovnímu filmu z roku 1982, který sází především na temnou hororovost příběhu v plenérech velkoměsta, s ohromujícími zvukovými a vizuálními efekty. Základní myšlenka o vítězství lidskosti nad nelidskostí je tak znepřehledněna a v řadě motivů málo využita. Dějovou linku určují filmové postupy, takže nahrazením plenérových akcí krátkými jevištními přesuny se řada scén mění ve stručné a nedostatečně motivované epizody. Ani nápaditá scénografie nemůže vytvořit konkrétní prostor k rozvinutí dialogů a přesnější charakteristiku osob. Přesto inscenace upoutá fantazijní uvolněností a přes zkratkovitost se v klíčových scénách daří díky kvalitním hereckým výkonům vyjádřit myšlenkové poselství o potřebě vzájemného porozumění v odlidštěném světě.
Divadlo na Vísce z Hořovic se představilo Kolotočem, jejž tvůrci označují jako singspiel. Inspirací byla Balada od kolotoče Farkase Molnára známá i z muzikálového zpracování, ale soubor se především pokusil o propojení písniček renomovaného Petra Mandela a domácího Jana Procházky. Scénář připravila Slávka Hozová texty písní napsal Ivo Štuka. Příběh z pouti na periférii velkoměsta má až banální zápletku o mladém muži Liliomovi, nezodpovědném v citech, neboť vyznává svobodu, která je však spíš bezohledností. V podstatě se jedná o písničkové leporelo pospojované jednoduchými dialogy. Soubor má výborného představitele hlavní postavy, který navíc dobře zpívá. Problematické je finále, s nedramatickou prodlevou ve scéně po smrti hlavního hrdiny i s nejasným závěrečným vyzněním. Kolotoč zaujal především hudební složkou a solidními hereckými i pěveckými výkony.
V celkovém vyznění lounské přehlídky převažuje prozatím málo naplněná představa o tvůrčí odvaze amatérských divadelníků, ale zároveň žádné představení nepodlehlo vnější lacinosti či sebevzhlíživé neochotě vnímat současné divadelní trendy.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.