BRŮČEK, Josef: Dačické kejklování na jihu Čech podeváté - Plný kapsy šutrů. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 23. - 25.
Nominace na Divadelní Děčín:
DS Amadis Brno, Marie Jones: Plný kapsy šutrů (cena za inscenaci). „Laskavá a inteligentní komedie o natáčení amerického velkofilmu očima irských buranů.“ Režie Jitka Bednářová (cena za režii). Hrají Josef Širhal (cena za všechny role) a Jan Kruba (cena za všechny role).
Na malé scéně stojí velká černá bedna, která je jako výtečný scénografický prvek v představení mnohoúčelně využívána. Oba herci hned zpočátku nasazují strhující tempo, ve kterém se střídají groteskní podoby jednotlivých postav. Jednoduchými hereckými prostředky se obratem mění a vstupují do nových a nových rolí, jejich vztahů a jednání. V tom jim pomáhají propracované zkratky charakteristik jednotlivých postav. Nesmírná energie a zaujetí obou herců vtahuje diváka do dění na jevišti. Chvíli po představení jsem si zapsal: „Groteska, vážno, průser, naděje. – Může dávat naděje do kapes i šutry?“ Domnívám se, že pokud představení přivede diváka i k takovýmto úvahám, splnilo svou funkci. Soubor by se ještě více mohl soustředit na zpřesnění práce s imaginární rekvizitou a zpřesnit postavu debilní ochranky, která přesahuje hranice stylizace. Možná, že bude dobré přezkoušet i dvě taneční scény, které se z celkového rámce poněkud vymykají. V Dačicích byla spodní barevná světla umístěna těsně pod nízkým stupínkem oddělujícím jeviště od hlediště. Měly zřejmě pomoci divákovi v orientaci mezi měnícími se scénami, jenže světla přesně fungovala pouze ve scéně v baru.
DS Amadis Brno, Marie Jones: Plný kapsy šutrů (cena za inscenaci). „Laskavá a inteligentní komedie o natáčení amerického velkofilmu očima irských buranů.“ Režie Jitka Bednářová (cena za režii). Hrají Josef Širhal (cena za všechny role) a Jan Kruba (cena za všechny role).
Na malé scéně stojí velká černá bedna, která je jako výtečný scénografický prvek v představení mnohoúčelně využívána. Oba herci hned zpočátku nasazují strhující tempo, ve kterém se střídají groteskní podoby jednotlivých postav. Jednoduchými hereckými prostředky se obratem mění a vstupují do nových a nových rolí, jejich vztahů a jednání. V tom jim pomáhají propracované zkratky charakteristik jednotlivých postav. Nesmírná energie a zaujetí obou herců vtahuje diváka do dění na jevišti. Chvíli po představení jsem si zapsal: „Groteska, vážno, průser, naděje. – Může dávat naděje do kapes i šutry?“ Domnívám se, že pokud představení přivede diváka i k takovýmto úvahám, splnilo svou funkci. Soubor by se ještě více mohl soustředit na zpřesnění práce s imaginární rekvizitou a zpřesnit postavu debilní ochranky, která přesahuje hranice stylizace. Možná, že bude dobré přezkoušet i dvě taneční scény, které se z celkového rámce poněkud vymykají. V Dačicích byla spodní barevná světla umístěna těsně pod nízkým stupínkem oddělujícím jeviště od hlediště. Měly zřejmě pomoci divákovi v orientaci mezi měnícími se scénami, jenže světla přesně fungovala pouze ve scéně v baru.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.