AS 2003, č. 2, s. 40 - 41, Markéta Hoskovcová.
Tyjátr na trati v České Třebové
Přehlídka s postupem na Šrámkův Písek a Prima sezónu Tyjátr na trati v České Třebové je festival relativně mladý (letos se konal druhý ročník), ale jeho pořadatelům se podařil malý zázrak. Prozřetelně „obalili“ sobotní soutěžní část několikadenním atraktivním doprovodným programem a tvrdě zapracovali na propagaci. Díky tomu žádné z pěti soutěžních představení netrpělo handicapem z prázdného sálu v němž trčí hlavy porotců a několika málo solidárních kolegů. Dokonce i první ranní kousek, který začínal v příšerných devět hodin, se hrál před příjemně zaplněným hledištěm. Sobotní ráno zahájil (a)MAŤÁK z Pardubic adaptací románu Brama Stockera DRACULA. Inscenace měla být úsměvnou parodií na dané téma, ale trpěla mnohými, především režijními nedůslednostmi. Protože takřka tytéž nedostatky vykazovalo i následující představení téhož souboru, hra Jaroslava Velínského ŠEST MALÝCH MATRJOŠEK, jež je pro změnu parodií na detektivky Agathy Christie, budu se zabývat oběma zároveň. Především se u obou ambiciózních výpravných inscenací zapomnělo na základní pravidlo parodie, které zní: „Dokonale znáti a ctíti pravidla parodovaného žánru budeš.“ Stylová neujasněnost se promítala především do hereckých výkonů, takže snad každá postava hrála jakoby „z jiné opery“. Vedle přístupu téměř civilního se vyskytovalo i herectví, které bych snad nejlépe popsala jako špatné operetní. U Draculy bylo alespoň na začátku atmosférou našlápnuto na skvělou zábavu (světelné efekty a působivá hudba při prvním zjevení hraběte, situace, kdy romantický hrdina vybaluje ze zavazadla zcela mimoděk i toaletní papír). Problematická se však jevila míra vkusu u vtipů – vedle gagů skvostně jemných (upír smetený víkem vlastní rakve) se objevila i skutečně nevtipná závěrečná kopaná do intimních částí mužského těla. Soubor je zjevně hlasově i pohybově disponován, jak ukázalo i pěvecké a taneční číslo Draculy s Jonathanem. (Pokud se však divák těšil, že hra dál půjde cestou muzikálu, měl v tomto případě smůlu. Nic podobného už nenásledovalo.) Nechápu tedy, proč v obou inscenacích (a)MAŤÁKU neřekl skoro nikdo souvislou větu nepřerušovanou rádoby psychologickými zámlkami a neroztříštěnou hereckými akcičkami, které takovéto členění nevyžadovaly. Co se dalo ještě přežít v Draculovi, bylo již naprosto nesnesitelné u následující hry, která je napsána jako konverzační komedie. Tam, kde dialogy měly švihat, probíhaly jakési nepochopitelné niterné pochody postav. Snad teprve v posledních deseti větách bylo nastoleno tempo, které, bylo-li by od začátku, mohlo učinit hru snesitelnější. Nedomyšlené bylo obsazení – jestliže několik mužských postav hrají ženy, nevadí mi to, ale musí se s tímto faktem pracovat. Pouze to, že na jeviště vyleze děvče s kníry a mluví hlubokým hlasem mně osobně jako zdroj k pobavení nestačí. Šest malých matrjošek narozdíl od Draculy hýřilo i hudebními čísly a patrně vtipnými písněmi, které mohly být vděčným diváckým zpestřením. Bohužel, zpěváky nebylo slyšet, natož jim rozumět a choreografie hudebních čísel byla tak nezáživná (často nijaká), že tyto vsuvky zcela postrádaly v inscenaci význam. Je mi neskonale líto, že soubor odjel hned po představení aniž vyčkal na rozhovor s porotou. Myslím, že bychom vyslechli, že prostor byl větší (menší) než jejich domácí, že neměli odposlechy (a proto se nestrefovali do hudby), že podlaha byla příliš kluzká (drsná), takže taneční výstupy jindy vypadají lépe a podobně. Také bychom asi zjistili, že na domácí scéně mají obě inscenace velký úspěch a lidé se na nich královsky baví. Já si však dovoluji i za ostatní členy poroty říci, že jsme schopni rozeznat problém ryze technický od inscenační a herecké nedotaženosti. Potenciál je u obou inscenací tak velký, že pokud by se na nich ještě pracovalo, mohlo by si je za čas příjemně užít i publikum mimo přátelský okruh souboru.
Ze zcela jiného soudku bylo představení Dramaťáku Domova mládeže z Pardubic PRAVDIVÝ PŘÍBĚH DICKA WITTIGTONA A JEHO KOČKY. Přímočarý příběh o hladovém sirotkovi, který po různých strázních dojde pohádkového štěstí, byl ztvárněn jednoduchými prostředky. Herci si vystačili s prázdným jevištěm, vlastními těly a několika rekvizitami. Ty používali jako jednoduché, zcela čitelné znaky. Na protagonistech byla patrná herecká nezkušenost, nesmělost, ba, řekla bych až cudnost, ale právě to jednoduchému jazyku autora literární předlohy Pavla Šruta nesmírně svědčilo. Kázeň, souhra, jemný humor a velká něha příběhu i jeho podání zavinily, že porota inscenaci doporučila do programu Náchodské prima sezóny.
Mnohem obtížnější text zvolila liberecká Stopa, studentský soubor při Podještědském gymnáziu. Symbolistická pohádková hra ONDŘEJ A DRAK Viktora Dyka pojednává o vesnickém chlapci, který se jako jediný vydá bojovat proti drakovi a sklidí posměch, když se ukáže, že žádný drak neexistoval. Inscenace stojí především na hereckých výkonech ve všech, i těch nejmenších, rolích. Začínajícím hercům sice napomohlo velice vhodné typové obsazení, ale i tak je třeba smeknout před tím, jak zvládli obtížný stylizovaný Dykův jazyk. Aniž by jeho věty upravovali, dokázali je používat jako obecnou řeč v běžných denních situacích. Je třeba zmínit též citlivou režii (Milena Šajdková), v níž i milostné scény vyznívají přirozeně a nenásilně, a přitom nejsou v rozporu se zřejmým mládím herců. Inscenace ve druhé půlce trpí rozvleklostí, avšak tento problém tkví už ve hře samotné – po relativně akční části následuje příliš mnoho „vysvětlovacích“ dialogů, které nelze vyškrtnout. Soubor už tyto částečně rozčlenil hereckou akcí a písničkami a nadále na problému pracuje. Porota Ondřeje a draka ráda doporučila k účasti na Náchodské prima sezóně a navíc ocenila herecký výkon Karla Dáma v trojroli kantora, starosty a faráře.
Soutěžní část přehlídky uzavřel studentský soubor při Střední pedagogické škole v Litomyšli Elevace s hrou Matěje Šefrny LOĎ ANDĚLŮ. Dlužno přiznat, že toto bylo představení, při němž jsem si do porotcovského poznámkového bloku nenapsala ani čárku. Ne snad, že by bylo prosto technických chyb, ale jeho téma bylo tak silné, že se mi o nich dumat zkrátka nechtělo. Příběh začíná tím, že doktorka psychiatrie nastupuje na loď plnou andělů, aby jim pomohla najít ztracená křídla. Prozradit pointu by však bylo necitlivé vůči budoucím divákům. Velice emotivní zážitek z inscenace podpořila výprava, dokonale vybraná hudba a citlivé, v podstatě civilní, herectví. Jestliže jsme šťouravě shledali rezervy ve hraní s loutkami a měli dojem, že ryze technicky panuje na scéně malý chaos, nemýlili jsme se. Ovšem až poté, co jsme Loď andělů doporučili do programu Šrámkova Písku, jsme se dozvěděli, že na představení nedorazil jeden účinkující – shodou okolností právě vodič loutek – a ostatní si jeho úkoly rozebrali. Jestliže inscenace vyvolala tak silný prožitek ve tvaru vlastně nedokonalém, skutečně se těším na její další podoby.
Zároveň se těším na další podoby Tyjátru na trati. Věru jsem nepředpokládala, že budu mít takové štěstí na milé pořadatele a že mezi pouhými pěti inscenacemi uvidím hned tři, na které budu s radostí vzpomínat, o nichž budu tak ráda referovat.
Markéta Hoskovcová
u.s. Triarius Česká Třebová
TYJÁTR NA TRATI 2003
Česká Třebová 27. – 30. března
divadelní festival mladého a netradičního divadla
přehlídka mladého a netradičního divadla s postupem na Šrámkův Písek a Prima sezónu Náchod.
porota: F. Nuckolls, J. Šípek a M. Hoskovcová
Program:
(a)Maťák (Pardubice): DRACULA
(autor Bram Stocker, scénář Tomáš Novotný, režie Tomáš Novotný)
(a)Maťák (Pardubice): ШЕСТЬ MALÝCH MATRJOŠEK
(režie Petr Kouba, hudba Vít Troníček a Jaroslav Slonek, text písní Petr Kouba)
Dramaťák Domova mládeže (Pardubice):
PRAVDIVÝ PŘÍBĚH DICKA WITTINGTONA A JEHO KOČKY
(pro diváky od 11 let)
(autor Pavel Šrut, dramatizace Lucie Hašková, režie Věra Nováková)
Stopa, studentský divadelní soubor při Podještědském gymnáziu (Liberec):
ONDŘEJ A DRAK
(autor Viktor Dyk, režie M. Šajdková, úprava M. Šajdková, hudba V. Jelínek)
Elevace (Litomyšl): LOĎ ANDĚLŮ
(režie M. Šefrna)
Lektorský sbor
na Šrámkův Písek doporučil:
Loď andělů Elevace Litomyšl
FOTO!!! – minidisk - Elevace
na Náchodskou Prima sezónu doporučil:
1. Pravdivý příběh Dicka Wittingtona a jeho kočky
Dramaťák Domova mládeže Pardubice
2. Ondřej a drak
Stopa Liberec
a udělil Cenu za herecký výkon:
Karlu Dámovi za trojroli kantora, starosty a faráře v inscenaci Ondřej a Drak souboru Stopa Liberec
Pozn. red.:
Na dotaz pořadatelům, jak vše proběhlo, dostalo se nám stručné odpovědi: Všechno probíhalo úžasně.
Proto si dovolujeme Vás odkázat na článek Markéty Hoskovcové v Amatérské scéně. A dovolíme si z něho ocitovat:
Tyjátr na trati v České Třebové je festival relativně mladý (letos se konal druhý ročník), ale jeho pořadatelům se podařil malý zázrak. Prozřetelně „obalili“ sobotní soutěžní část několikadenním atraktivním doprovodným programem ("C" Svitavy, DNO HK, Bílé divadlo Ostrava a řada dalších) a tvrdě zapracovali na propagaci. Díky tomu žádné z pěti soutěžních představení netrpělo handicapem z prázdného sálu v němž trčí hlavy porotců a několika málo solidárních kolegů. …
Ještě poznámka red:
Umělecká skupina TRIARIUS je nejen pořadatelem všech možných kulturních podniků v České Třebové – přehlídek, koncertů, výstav, autorských čtení …, je spolkem mimo jiné také divadelním. Se svým představením vlastní úpravy Dostojevského Bílá noc se letos účastní i národních přehlídek Šrámkův Písek a Wolkrův Prostějov.
Chcete-li se dozvědět více, doporučujeme navštívit jejich stránky: http://www.ctrebova.cz/triarius
Přehlídka s postupem na Šrámkův Písek a Prima sezónu Tyjátr na trati v České Třebové je festival relativně mladý (letos se konal druhý ročník), ale jeho pořadatelům se podařil malý zázrak. Prozřetelně „obalili“ sobotní soutěžní část několikadenním atraktivním doprovodným programem a tvrdě zapracovali na propagaci. Díky tomu žádné z pěti soutěžních představení netrpělo handicapem z prázdného sálu v němž trčí hlavy porotců a několika málo solidárních kolegů. Dokonce i první ranní kousek, který začínal v příšerných devět hodin, se hrál před příjemně zaplněným hledištěm. Sobotní ráno zahájil (a)MAŤÁK z Pardubic adaptací románu Brama Stockera DRACULA. Inscenace měla být úsměvnou parodií na dané téma, ale trpěla mnohými, především režijními nedůslednostmi. Protože takřka tytéž nedostatky vykazovalo i následující představení téhož souboru, hra Jaroslava Velínského ŠEST MALÝCH MATRJOŠEK, jež je pro změnu parodií na detektivky Agathy Christie, budu se zabývat oběma zároveň. Především se u obou ambiciózních výpravných inscenací zapomnělo na základní pravidlo parodie, které zní: „Dokonale znáti a ctíti pravidla parodovaného žánru budeš.“ Stylová neujasněnost se promítala především do hereckých výkonů, takže snad každá postava hrála jakoby „z jiné opery“. Vedle přístupu téměř civilního se vyskytovalo i herectví, které bych snad nejlépe popsala jako špatné operetní. U Draculy bylo alespoň na začátku atmosférou našlápnuto na skvělou zábavu (světelné efekty a působivá hudba při prvním zjevení hraběte, situace, kdy romantický hrdina vybaluje ze zavazadla zcela mimoděk i toaletní papír). Problematická se však jevila míra vkusu u vtipů – vedle gagů skvostně jemných (upír smetený víkem vlastní rakve) se objevila i skutečně nevtipná závěrečná kopaná do intimních částí mužského těla. Soubor je zjevně hlasově i pohybově disponován, jak ukázalo i pěvecké a taneční číslo Draculy s Jonathanem. (Pokud se však divák těšil, že hra dál půjde cestou muzikálu, měl v tomto případě smůlu. Nic podobného už nenásledovalo.) Nechápu tedy, proč v obou inscenacích (a)MAŤÁKU neřekl skoro nikdo souvislou větu nepřerušovanou rádoby psychologickými zámlkami a neroztříštěnou hereckými akcičkami, které takovéto členění nevyžadovaly. Co se dalo ještě přežít v Draculovi, bylo již naprosto nesnesitelné u následující hry, která je napsána jako konverzační komedie. Tam, kde dialogy měly švihat, probíhaly jakési nepochopitelné niterné pochody postav. Snad teprve v posledních deseti větách bylo nastoleno tempo, které, bylo-li by od začátku, mohlo učinit hru snesitelnější. Nedomyšlené bylo obsazení – jestliže několik mužských postav hrají ženy, nevadí mi to, ale musí se s tímto faktem pracovat. Pouze to, že na jeviště vyleze děvče s kníry a mluví hlubokým hlasem mně osobně jako zdroj k pobavení nestačí. Šest malých matrjošek narozdíl od Draculy hýřilo i hudebními čísly a patrně vtipnými písněmi, které mohly být vděčným diváckým zpestřením. Bohužel, zpěváky nebylo slyšet, natož jim rozumět a choreografie hudebních čísel byla tak nezáživná (často nijaká), že tyto vsuvky zcela postrádaly v inscenaci význam. Je mi neskonale líto, že soubor odjel hned po představení aniž vyčkal na rozhovor s porotou. Myslím, že bychom vyslechli, že prostor byl větší (menší) než jejich domácí, že neměli odposlechy (a proto se nestrefovali do hudby), že podlaha byla příliš kluzká (drsná), takže taneční výstupy jindy vypadají lépe a podobně. Také bychom asi zjistili, že na domácí scéně mají obě inscenace velký úspěch a lidé se na nich královsky baví. Já si však dovoluji i za ostatní členy poroty říci, že jsme schopni rozeznat problém ryze technický od inscenační a herecké nedotaženosti. Potenciál je u obou inscenací tak velký, že pokud by se na nich ještě pracovalo, mohlo by si je za čas příjemně užít i publikum mimo přátelský okruh souboru.
Ze zcela jiného soudku bylo představení Dramaťáku Domova mládeže z Pardubic PRAVDIVÝ PŘÍBĚH DICKA WITTIGTONA A JEHO KOČKY. Přímočarý příběh o hladovém sirotkovi, který po různých strázních dojde pohádkového štěstí, byl ztvárněn jednoduchými prostředky. Herci si vystačili s prázdným jevištěm, vlastními těly a několika rekvizitami. Ty používali jako jednoduché, zcela čitelné znaky. Na protagonistech byla patrná herecká nezkušenost, nesmělost, ba, řekla bych až cudnost, ale právě to jednoduchému jazyku autora literární předlohy Pavla Šruta nesmírně svědčilo. Kázeň, souhra, jemný humor a velká něha příběhu i jeho podání zavinily, že porota inscenaci doporučila do programu Náchodské prima sezóny.
Mnohem obtížnější text zvolila liberecká Stopa, studentský soubor při Podještědském gymnáziu. Symbolistická pohádková hra ONDŘEJ A DRAK Viktora Dyka pojednává o vesnickém chlapci, který se jako jediný vydá bojovat proti drakovi a sklidí posměch, když se ukáže, že žádný drak neexistoval. Inscenace stojí především na hereckých výkonech ve všech, i těch nejmenších, rolích. Začínajícím hercům sice napomohlo velice vhodné typové obsazení, ale i tak je třeba smeknout před tím, jak zvládli obtížný stylizovaný Dykův jazyk. Aniž by jeho věty upravovali, dokázali je používat jako obecnou řeč v běžných denních situacích. Je třeba zmínit též citlivou režii (Milena Šajdková), v níž i milostné scény vyznívají přirozeně a nenásilně, a přitom nejsou v rozporu se zřejmým mládím herců. Inscenace ve druhé půlce trpí rozvleklostí, avšak tento problém tkví už ve hře samotné – po relativně akční části následuje příliš mnoho „vysvětlovacích“ dialogů, které nelze vyškrtnout. Soubor už tyto částečně rozčlenil hereckou akcí a písničkami a nadále na problému pracuje. Porota Ondřeje a draka ráda doporučila k účasti na Náchodské prima sezóně a navíc ocenila herecký výkon Karla Dáma v trojroli kantora, starosty a faráře.
Soutěžní část přehlídky uzavřel studentský soubor při Střední pedagogické škole v Litomyšli Elevace s hrou Matěje Šefrny LOĎ ANDĚLŮ. Dlužno přiznat, že toto bylo představení, při němž jsem si do porotcovského poznámkového bloku nenapsala ani čárku. Ne snad, že by bylo prosto technických chyb, ale jeho téma bylo tak silné, že se mi o nich dumat zkrátka nechtělo. Příběh začíná tím, že doktorka psychiatrie nastupuje na loď plnou andělů, aby jim pomohla najít ztracená křídla. Prozradit pointu by však bylo necitlivé vůči budoucím divákům. Velice emotivní zážitek z inscenace podpořila výprava, dokonale vybraná hudba a citlivé, v podstatě civilní, herectví. Jestliže jsme šťouravě shledali rezervy ve hraní s loutkami a měli dojem, že ryze technicky panuje na scéně malý chaos, nemýlili jsme se. Ovšem až poté, co jsme Loď andělů doporučili do programu Šrámkova Písku, jsme se dozvěděli, že na představení nedorazil jeden účinkující – shodou okolností právě vodič loutek – a ostatní si jeho úkoly rozebrali. Jestliže inscenace vyvolala tak silný prožitek ve tvaru vlastně nedokonalém, skutečně se těším na její další podoby.
Zároveň se těším na další podoby Tyjátru na trati. Věru jsem nepředpokládala, že budu mít takové štěstí na milé pořadatele a že mezi pouhými pěti inscenacemi uvidím hned tři, na které budu s radostí vzpomínat, o nichž budu tak ráda referovat.
Markéta Hoskovcová
u.s. Triarius Česká Třebová
TYJÁTR NA TRATI 2003
Česká Třebová 27. – 30. března
divadelní festival mladého a netradičního divadla
přehlídka mladého a netradičního divadla s postupem na Šrámkův Písek a Prima sezónu Náchod.
porota: F. Nuckolls, J. Šípek a M. Hoskovcová
Program:
(a)Maťák (Pardubice): DRACULA
(autor Bram Stocker, scénář Tomáš Novotný, režie Tomáš Novotný)
(a)Maťák (Pardubice): ШЕСТЬ MALÝCH MATRJOŠEK
(režie Petr Kouba, hudba Vít Troníček a Jaroslav Slonek, text písní Petr Kouba)
Dramaťák Domova mládeže (Pardubice):
PRAVDIVÝ PŘÍBĚH DICKA WITTINGTONA A JEHO KOČKY
(pro diváky od 11 let)
(autor Pavel Šrut, dramatizace Lucie Hašková, režie Věra Nováková)
Stopa, studentský divadelní soubor při Podještědském gymnáziu (Liberec):
ONDŘEJ A DRAK
(autor Viktor Dyk, režie M. Šajdková, úprava M. Šajdková, hudba V. Jelínek)
Elevace (Litomyšl): LOĎ ANDĚLŮ
(režie M. Šefrna)
Lektorský sbor
na Šrámkův Písek doporučil:
Loď andělů Elevace Litomyšl
FOTO!!! – minidisk - Elevace
na Náchodskou Prima sezónu doporučil:
1. Pravdivý příběh Dicka Wittingtona a jeho kočky
Dramaťák Domova mládeže Pardubice
2. Ondřej a drak
Stopa Liberec
a udělil Cenu za herecký výkon:
Karlu Dámovi za trojroli kantora, starosty a faráře v inscenaci Ondřej a Drak souboru Stopa Liberec
Pozn. red.:
Na dotaz pořadatelům, jak vše proběhlo, dostalo se nám stručné odpovědi: Všechno probíhalo úžasně.
Proto si dovolujeme Vás odkázat na článek Markéty Hoskovcové v Amatérské scéně. A dovolíme si z něho ocitovat:
Tyjátr na trati v České Třebové je festival relativně mladý (letos se konal druhý ročník), ale jeho pořadatelům se podařil malý zázrak. Prozřetelně „obalili“ sobotní soutěžní část několikadenním atraktivním doprovodným programem ("C" Svitavy, DNO HK, Bílé divadlo Ostrava a řada dalších) a tvrdě zapracovali na propagaci. Díky tomu žádné z pěti soutěžních představení netrpělo handicapem z prázdného sálu v němž trčí hlavy porotců a několika málo solidárních kolegů. …
Ještě poznámka red:
Umělecká skupina TRIARIUS je nejen pořadatelem všech možných kulturních podniků v České Třebové – přehlídek, koncertů, výstav, autorských čtení …, je spolkem mimo jiné také divadelním. Se svým představením vlastní úpravy Dostojevského Bílá noc se letos účastní i národních přehlídek Šrámkův Písek a Wolkrův Prostějov.
Chcete-li se dozvědět více, doporučujeme navštívit jejich stránky: http://www.ctrebova.cz/triarius
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.