HULÁK, Jakub: Krajská přehlídka dětského divadla Olomouc 2009. Deník Dětské scény Trutnov 2009, č. 0, s. 17.
KRAJSKÁ PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA Olo mouc 18. - 19. 4. 2009
Přestože v posledních letech není v silách organizátorů olomoucké přehlídky dětského divadla Poděs zajistit, aby všechny soubory prošly předvýběrem oblastních kol, nebylo to letos na kvalitě přehlídky příliš znát. I když možná chyběl jednoznačný a přesvědčivý vrchol, objevila se řada zajímavých počinů.
Začneme-li od těch méně zkušených souborů či méně poučených vedoucích a učitelů, musíme zmínit Zlatovlásku souboru Tulipan ze ZŠ Bouzov. Jen občasné kouzlo nechtěného dovolovalo divákům trochu si pohádku užívat. Děti se navzájem nevnímaly, nejednaly, spíš jen odříkávaly naučené texty a ztrácely se v bohaté výpravě, místy se dokonce zjevně na jevišti necítily dobře.
O jevištní rozehrání Erbenova Štědrého dnu se pokusil dramatický kroužek ZŠ Velký Újezd v inscenaci Hoj já mladá dívčina. Představení se ale pohybovalo na nejasné hranici mezi tragickým patosem a parodií, hlavně ale rezignovalo na dramatické situace, bylo založené na popisných ilustracích a bylo zanesené množstvím nečistot v použitých prostředcích.
Indické pohádky v podání DS Kandrdásek ze SVČ ATLAS-BIOS Přerov jsme na olomoucké přehlídce neviděli poprvé. Vedoucí souboru při práci s novou skupinou dětí a mládeže po pár letech znovu sáhl po osvědčeném textu. Slavíkova kvalitní dramatizace byla pro soubor dobrou oporou a jednotlivé příběhy se podařilo srozumitelně převyprávět. Zasloužily by si ale myslím výraznější tvůrčí vklad inscenátorů, aktéři přistoupili k textu „tak, jak leží a běží“, jejich projev byl často vnějškový, stylizace zvířecích postav působila mnohdy infantilně, příběhům chyběla atmosféra a většinou i závěrečná pointa. Představení ale přesto působilo poctivě a sympaticky a pro mě patřilo k nejlepším, která jsem od Kandrdásku viděl.
Podobně přímočarým přístupem k textu trpěla i inscenace Macourkova dramatu Jedničky má papoušek hraná souborem Divadélko Slunečník ZŠ Šumperk. Bez jasného a aktualizujícího výkladu působí text ze šedesátých let poněkud omšele, soubor v inscenaci zbytečně akcentoval některé vnější znaky postav, místo aby dostatečně osvětlil smysl slov.
Druhý erbenovský opus přehlídky pod názvem Z kytice Erbenem svázané představil DS Tyjátr ze ZUŠ Mohelnice. Ze tří vybraných balad byl na rytmu postavený Štědrý den nejdál dotažený a působivý použitím vícehlasého zpěvu. Rozpačitěji působila úvodní Polednice s nedostatečně zdůvodněnými kostýmovanými vypravěčkami a prostřední Vodník poznamenaný přepjatým projevem postavy Vodníka a neústrojným používáním „etnických“ hudebních nástrojů a občas spíše překážející loutkou.
Ocenění za tvořivý přístup k inscenování textu obdržel soubor Buchtičky z krémem ze ZUŠ Prostějov za Čtyři pohádky o jednom drakovi. Základní idea pojmout každou z pohádek v jiném stylu přinesla na jeviště hotovou smršť (mnohdy výborných) nápadů, zároveň ale také řadu nečistot ve zvolených prostředcích a zjevných dramaturgických „vyboulenin“ (řečeno současným slovníkem „úletů“). Děti si ale každopádně vzaly hru za svou, užily si ji spolu s diváky a působily na scéně uvolněně a přirozeně. Škoda, že se kamsi rozplynul základní princip textu Milady Mašatové, tedy fakt, že jde o čtyři variace téhož příběhu.
Ocenění za osobní výpověď si vysloužil Dramatický soubor ZŠ Zlaté Hory za pásmo Vo životě, kombinující texty Jiřího Žáčka a vedoucí souboru Marie Zajícové s vlastními texty členů souboru. Z představení bylo cítit, že si soubor dospívajících dětí za texty stojí, jejich rozehrávání bylo ale snad až příliš jednoduché a místy působilo poněkud formálně a nevyhnulo se občasným popisnostem a klišé.
K nejzdařilejším patřily tři inscenace oceněné v závěru přehlídky doporučením do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna. Představení O rybáři a jeho ženě souboru Truhlíci ze ZUŠ V. Ambrose Prostějov (ved. Hana Kotyzová) bylo půvabnou ukázkou práce s dětmi 3. a 4. tříd, které si společnou hru určitě užily a při práci na inscenaci se hodně naučily. Pravda ale je, že kvality, které na sebe poutaly pozornost lektorů i mnohých diváků, byly hlavně pedagogické. Z pohledu divadelního by stálo za to domyslet rozvržení prostoru, nahradit časté popisné ilustrace zajímavějším znakem či metaforou a dotáhnout práci se zkratkou a gradací. Otázkou je také, jestli témata pohádky, tak jak ji převyprávěl Jan Werich, nejsou na děti prvního stupně ZŠ příliš dospělá (vztah mužžena, touha po přepychu...).
Snad nejpozoruhodnějším počinem olomoucké přehlídky byl (do třetice Erbenův) Vodník souboru Zádrhel ze ZUŠ Zábřeh (ved. Gabriela Sittová). Soubor sedmi starších dívek se pokusil o něco, co není v oblasti dětského divadla rozhodně běžné – interpretovat melodram Zdeňka Fibicha (s klavírním doprovodem). Když se řekne „melodram“, představí si mnoho lidí vysoký, ušlechtilý hudebně-divadelní druh nešetřící vypjatými emocemi a patosem. Nelze pochybovat o tom, že zábřežský soubor investoval do své práce mnoho času, chuti a energie a že tvůrčí proces vycházející z detailního rozboru nuancí textu i hudby musel být pro všechny zúčastněné velmi obohacující. Přesto se zdá být výsledný tvar problematický právě především tím, jak přesně naplňuje očekávání diváka. Představení, které jsme v Olomouci viděli, působilo „přeušlechtile“ a pateticky, „vyestetizovaným“ oděním dívek a ladnými pohyby na hranici jakéhosi baletního klišé se místy blížilo až ke kýči. Snad by stačilo málo – více pracovat s kontrastem a nepodřizovat vše důsledně melancholické atmosféře textu a hudby – aby se nezpochybnitelný vklad souboru v inscenaci naplno zhodnotil.
Myši patří do nebe souboru Nezletilí ze ZUŠ Uničov (ved. Magda Veselá) zaujaly už jen volbou pozoruhodné stejnojmenné literární předlohy Ivy Procházkové. Inscenace je výsledkem kolektivní dramatizace a právě zaujetí dětí pro věc je její silnou stránkou. Soubor se navíc nevyhýbá akci, díky použití kolečkových bruslí a pohyblivých scénických prvků často i velmi dynamické. Inscenaci jsme ale zatím zastihli v natolik surové podobě, že dalo zatím velkou námahu zorientovat se v jednotlivých situacích i v příběhu jako takovém. Pokud se souboru podaří celý tvar vyčistit a zpřehlednit, mají se budoucí diváci na co těšit.
Jako host vystoupil na přehlídce DS Štěkáček z Opavy s pohádkou O třech prokletých princeznách. Dramatizace vznikla v dílně olomouckého kurzu pro učitele a vedoucí dětského divadla, a je pravda, že inscenace svědčí o vrůstajících kvalitách divadelní práce vedoucího souboru Daniela Kollmana. Přehledně převyprávěný příběh grimmovské pohádky byl ale zbytečně zatížen vnějškovým hereckým jednáním a častými deklamacemi textu. Zajímavé bylo použití stínohry, divák ale nenalezl přesný klíč k tomu, proč jsou některé situace řešeny právě stínohrou a jiné činoherně.
Kromě řady příjemných a zajímavých divadelních zážitků je nutno (a to ne jen z pouhé zdvořilosti) pochválit dokonale zvládnutou organizaci přehlídky sehraným týmem olomouckého Sdružení D (Pavel a Ivana Němečkovi, Alena Palarčíková, Magda Strejčková). Jako bonbónek navrch nabídli organizátoři na sobotní večer inspirativní představení Škola Malého Stromu v podání pražských hereček Ivety Duškové, Petry Bílkové a muzikanta Pjéra La´Šéze. Mimořádný divadelní zážitek způsobil, že představení uvidíme i na celostátní Dětské scéně 2009. Závěrem musím poděkovat i za vynikající spolupráci v rámci lektorského sboru, který hodnotil představení ve složení Ivana Němečková, Hana Galetková, Miloš Maxa a Jakub Hulák.
Jakub Hulák
Přestože v posledních letech není v silách organizátorů olomoucké přehlídky dětského divadla Poděs zajistit, aby všechny soubory prošly předvýběrem oblastních kol, nebylo to letos na kvalitě přehlídky příliš znát. I když možná chyběl jednoznačný a přesvědčivý vrchol, objevila se řada zajímavých počinů.
Začneme-li od těch méně zkušených souborů či méně poučených vedoucích a učitelů, musíme zmínit Zlatovlásku souboru Tulipan ze ZŠ Bouzov. Jen občasné kouzlo nechtěného dovolovalo divákům trochu si pohádku užívat. Děti se navzájem nevnímaly, nejednaly, spíš jen odříkávaly naučené texty a ztrácely se v bohaté výpravě, místy se dokonce zjevně na jevišti necítily dobře.
O jevištní rozehrání Erbenova Štědrého dnu se pokusil dramatický kroužek ZŠ Velký Újezd v inscenaci Hoj já mladá dívčina. Představení se ale pohybovalo na nejasné hranici mezi tragickým patosem a parodií, hlavně ale rezignovalo na dramatické situace, bylo založené na popisných ilustracích a bylo zanesené množstvím nečistot v použitých prostředcích.
Indické pohádky v podání DS Kandrdásek ze SVČ ATLAS-BIOS Přerov jsme na olomoucké přehlídce neviděli poprvé. Vedoucí souboru při práci s novou skupinou dětí a mládeže po pár letech znovu sáhl po osvědčeném textu. Slavíkova kvalitní dramatizace byla pro soubor dobrou oporou a jednotlivé příběhy se podařilo srozumitelně převyprávět. Zasloužily by si ale myslím výraznější tvůrčí vklad inscenátorů, aktéři přistoupili k textu „tak, jak leží a běží“, jejich projev byl často vnějškový, stylizace zvířecích postav působila mnohdy infantilně, příběhům chyběla atmosféra a většinou i závěrečná pointa. Představení ale přesto působilo poctivě a sympaticky a pro mě patřilo k nejlepším, která jsem od Kandrdásku viděl.
Podobně přímočarým přístupem k textu trpěla i inscenace Macourkova dramatu Jedničky má papoušek hraná souborem Divadélko Slunečník ZŠ Šumperk. Bez jasného a aktualizujícího výkladu působí text ze šedesátých let poněkud omšele, soubor v inscenaci zbytečně akcentoval některé vnější znaky postav, místo aby dostatečně osvětlil smysl slov.
Druhý erbenovský opus přehlídky pod názvem Z kytice Erbenem svázané představil DS Tyjátr ze ZUŠ Mohelnice. Ze tří vybraných balad byl na rytmu postavený Štědrý den nejdál dotažený a působivý použitím vícehlasého zpěvu. Rozpačitěji působila úvodní Polednice s nedostatečně zdůvodněnými kostýmovanými vypravěčkami a prostřední Vodník poznamenaný přepjatým projevem postavy Vodníka a neústrojným používáním „etnických“ hudebních nástrojů a občas spíše překážející loutkou.
Ocenění za tvořivý přístup k inscenování textu obdržel soubor Buchtičky z krémem ze ZUŠ Prostějov za Čtyři pohádky o jednom drakovi. Základní idea pojmout každou z pohádek v jiném stylu přinesla na jeviště hotovou smršť (mnohdy výborných) nápadů, zároveň ale také řadu nečistot ve zvolených prostředcích a zjevných dramaturgických „vyboulenin“ (řečeno současným slovníkem „úletů“). Děti si ale každopádně vzaly hru za svou, užily si ji spolu s diváky a působily na scéně uvolněně a přirozeně. Škoda, že se kamsi rozplynul základní princip textu Milady Mašatové, tedy fakt, že jde o čtyři variace téhož příběhu.
Ocenění za osobní výpověď si vysloužil Dramatický soubor ZŠ Zlaté Hory za pásmo Vo životě, kombinující texty Jiřího Žáčka a vedoucí souboru Marie Zajícové s vlastními texty členů souboru. Z představení bylo cítit, že si soubor dospívajících dětí za texty stojí, jejich rozehrávání bylo ale snad až příliš jednoduché a místy působilo poněkud formálně a nevyhnulo se občasným popisnostem a klišé.
K nejzdařilejším patřily tři inscenace oceněné v závěru přehlídky doporučením do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna. Představení O rybáři a jeho ženě souboru Truhlíci ze ZUŠ V. Ambrose Prostějov (ved. Hana Kotyzová) bylo půvabnou ukázkou práce s dětmi 3. a 4. tříd, které si společnou hru určitě užily a při práci na inscenaci se hodně naučily. Pravda ale je, že kvality, které na sebe poutaly pozornost lektorů i mnohých diváků, byly hlavně pedagogické. Z pohledu divadelního by stálo za to domyslet rozvržení prostoru, nahradit časté popisné ilustrace zajímavějším znakem či metaforou a dotáhnout práci se zkratkou a gradací. Otázkou je také, jestli témata pohádky, tak jak ji převyprávěl Jan Werich, nejsou na děti prvního stupně ZŠ příliš dospělá (vztah mužžena, touha po přepychu...).
Snad nejpozoruhodnějším počinem olomoucké přehlídky byl (do třetice Erbenův) Vodník souboru Zádrhel ze ZUŠ Zábřeh (ved. Gabriela Sittová). Soubor sedmi starších dívek se pokusil o něco, co není v oblasti dětského divadla rozhodně běžné – interpretovat melodram Zdeňka Fibicha (s klavírním doprovodem). Když se řekne „melodram“, představí si mnoho lidí vysoký, ušlechtilý hudebně-divadelní druh nešetřící vypjatými emocemi a patosem. Nelze pochybovat o tom, že zábřežský soubor investoval do své práce mnoho času, chuti a energie a že tvůrčí proces vycházející z detailního rozboru nuancí textu i hudby musel být pro všechny zúčastněné velmi obohacující. Přesto se zdá být výsledný tvar problematický právě především tím, jak přesně naplňuje očekávání diváka. Představení, které jsme v Olomouci viděli, působilo „přeušlechtile“ a pateticky, „vyestetizovaným“ oděním dívek a ladnými pohyby na hranici jakéhosi baletního klišé se místy blížilo až ke kýči. Snad by stačilo málo – více pracovat s kontrastem a nepodřizovat vše důsledně melancholické atmosféře textu a hudby – aby se nezpochybnitelný vklad souboru v inscenaci naplno zhodnotil.
Myši patří do nebe souboru Nezletilí ze ZUŠ Uničov (ved. Magda Veselá) zaujaly už jen volbou pozoruhodné stejnojmenné literární předlohy Ivy Procházkové. Inscenace je výsledkem kolektivní dramatizace a právě zaujetí dětí pro věc je její silnou stránkou. Soubor se navíc nevyhýbá akci, díky použití kolečkových bruslí a pohyblivých scénických prvků často i velmi dynamické. Inscenaci jsme ale zatím zastihli v natolik surové podobě, že dalo zatím velkou námahu zorientovat se v jednotlivých situacích i v příběhu jako takovém. Pokud se souboru podaří celý tvar vyčistit a zpřehlednit, mají se budoucí diváci na co těšit.
Jako host vystoupil na přehlídce DS Štěkáček z Opavy s pohádkou O třech prokletých princeznách. Dramatizace vznikla v dílně olomouckého kurzu pro učitele a vedoucí dětského divadla, a je pravda, že inscenace svědčí o vrůstajících kvalitách divadelní práce vedoucího souboru Daniela Kollmana. Přehledně převyprávěný příběh grimmovské pohádky byl ale zbytečně zatížen vnějškovým hereckým jednáním a častými deklamacemi textu. Zajímavé bylo použití stínohry, divák ale nenalezl přesný klíč k tomu, proč jsou některé situace řešeny právě stínohrou a jiné činoherně.
Kromě řady příjemných a zajímavých divadelních zážitků je nutno (a to ne jen z pouhé zdvořilosti) pochválit dokonale zvládnutou organizaci přehlídky sehraným týmem olomouckého Sdružení D (Pavel a Ivana Němečkovi, Alena Palarčíková, Magda Strejčková). Jako bonbónek navrch nabídli organizátoři na sobotní večer inspirativní představení Škola Malého Stromu v podání pražských hereček Ivety Duškové, Petry Bílkové a muzikanta Pjéra La´Šéze. Mimořádný divadelní zážitek způsobil, že představení uvidíme i na celostátní Dětské scéně 2009. Závěrem musím poděkovat i za vynikající spolupráci v rámci lektorského sboru, který hodnotil představení ve složení Ivana Němečková, Hana Galetková, Miloš Maxa a Jakub Hulák.
Jakub Hulák
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.