MAXA, Miloš: Krajská přehlídka dětského divadla Brno 2009. Deník Dětské scény Trutnov 2009, č. 0, s. 15 - 16.

KRAJSKÁ PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA Brno 2. - 4. 4. 2009
Ve dnech 2. až 4. dubna 2009 proběhla v SVČ Lužánky v Brně regionální přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů. Letos jí nepředcházely obvodní přehlídky, a díky tomu se na přehlídku přihlásily soubory s celkem 26 inscenacemi, z nichž nakonec bylo zahráno 19. I přes poměrně vysoký počet představení vše organizačně fungovalo. Diskuzní kluby s vedoucími souborů probíhaly v příjemné atmosféře, dětští diváci mohli souborům napsat své vzkazy a účastnit se diskusních klubů, které vedli studenti MU. Jistou slabinou přehlídky bylo uvádění inscenací studenty MU.
Na přehlídce převažovaly inscenace ze základních škol JMK, brněnské ZUŠ se přehlídky opět neúčastnily, což je v Brně již zřejmě tradicí. Značná část inscenací tak vznikala převážně z motivu zahrát si pro spolužáky na základní škole a jejich tvorba probíhala v časově omezených podmínkách. Vedoucí často podotýkali, že se se svými soubory schází jednou týdně na hodinu až hodinu a půl.
Lektorský sbor ve složení Radka Tesárková, Martin Hak a Miloš Maxa nakonec nominoval na přímý postup soubor ze ZŠ Rousínov s inscenací Budíci a do širšíhovýběru doporučil inscenaci Tělo (DK ZŠ Lomnice) a inscenaci MimoZOO (Loutkino).
Prvním představením přehlídky byla Pošťácká pohádka souboru Kapky Bosonohy (vedoucí Jana Kapounová). Původní Čapkova předloha byla zveršovaná, což se ukázalo jako jeden z hlavních problému inscenace. Projev dětí působil na diváky rozpačitě. Vypravěči četli texty z papírů, ostatní postavy text pouze deklamovaly a jejich jednání někdy bylo dokonce proti smyslu jejich veršovaných replik. Výjimkou byla postava pošťáka, který chápal smysl toho, co říká a působil přirozeně. Dalším příjemným momentem bylo to, když se vypravěči ocitali přímo v ději a zcizovali ho - tímto směrem by se mohla inscenace dále vyvíjet. Problematická byla také práce se scénografií.
Druhé představení v pořadí O lakomé Barce uvedl soubor z MŠ a ZŠ Olešnice. (vedoucí Noemi Girglová) Soubor opět vycházel ze známé předlohy. Šlo o vypravované divadlo. Samotné jednání postav bylo nekonkrétní až zmatené - cpaní do pytlů bylo jenom markýrované, odchody a příchody postav nahodilé, divák se v příběhu ztrácel. Jedna z dětských divaček, sedící za mnou, utrousila poměrně vystihující poznámku: „Já, kdybych tu pohádku nečetla, tak tomu vůbec nerozumím“. Stylově nejednotné kostýmy divákovi v porozumění příběhu nepomáhaly, snad kromě brýlí pana učitele. Vedoucí se tak možná spolehla na to, že je tento příběh známý, což však dost dobře nejde.
Jednoduchou zápletku s „ekologicko-komunální tématikou“ zpracoval soubor ze ZŠ Komořany (vedoucí Jarmila Kočová) inscenace Naše ulice. Text byl opět veršovaný. Na ulici se hromadí nepořádek, divák se nedozvídá, odkud pochází. Různé postavy přicházející na scénu nechtějí ulici uklidit, přehazují si odpovědnost jeden na druhého. Nikomu se příliš nechce, protože to není jeho chodník - je společný. Poslední postava, která přijde na jeviště, prohlásí, že ho uklidí. Jako lektorský sbor jsme oceňovali vědomou snahu sdělovat jisté téma. Celá inscenace na nás působila jako moralita, což je dáno samotnou předlohou. Občas jsme nerozuměli jednání postav, což mohlo být způsobenou díky nejasné práci s rekvizitou - koštětem, které v inscenaci hrálo podstatnou roli, ale také i díky práci s veršem.
Příjemným diváckým zážitkem bylo představení Tělo souboru DK ZŠ Lomnice. Vedoucí (Eva Vítková a Ivana Prášková) vhodně a adekvátně zvolily, jak vzhledem k věku 7-13 let, ale i počtu 23 dětí, texty Michala Černíka. Jednoduchými výrazovými a výtvarnými prostředky vede režisérka inscenaci velmi jasně, srozumitelně. Přesně je vidět i tvořivý přístup početnějšího dětského kolektivu. Děti působí velmi přirozeně, uvolněně, ale přitom kultivovaně a se zaujetím pro věc. Jako lektorský sbor jsme oceňovali i velmi pěknou, srozumitelnou mluvu všech účinkujících. Inscenace Tělo byla rozhodně obohacením přehlídky, a to především jako inspirativní ukázka práce většího kolektivu dětí s poezií a svým hlubokým (přesto nevtíravých, ne prvoplánově plakátovým) poselstvím o svobodě každé lidské individuality.
Padesátiminutové představení Čarodějný bál souboru Dramaťáčci ze ZŠ a MŠ Kotlářská se snažilo vyprávět příběh o statečné princezně, která jde hledat prince do doupěte Čarodějnic. V příběhu se vyskytovaly problémy s motivacemi jednotlivých postav. Také jednání dětí na jevišti bylo často nahodilé a nepravděpodobné. Vrchol příběhu postrádá napětí a celá zápletka se vyřeší bez nutnosti jednat v dramatických situacích.
Soubor ze ZUŠ Letovice (vedoucí Radmila Merlíčková) zahrál představení Aprílová škola – předloha Jiří Žáček. Uspořádání textů ani skladba jednotlivých básní nebudovala jasný celek. Sborová i individuální recitace byly doplňovány pohybovou složkou, která často pouze ilustrovala text. Oceňovali jsme místa, kdy povyšovala jeho význam, popřípadě rozehrávala vzájemnou hru aktérů.
Představení s názvem Mimo ZOO, jak už napovídá název souboru Loutkino (vedoucí Radomír Prokop), bylo jediným částečně loutkářským představením této přehlídky a bylo pro nás příjemným diváckým zážitkem. Jedná se o autorskou inscenaci. Příběh se odehrává v ZOO, kterou obsadili mimozemšťané. Dvě děti se rozhodnou záhadnou ZOO prozkoumat, potkávají v ní zmatená zvířata, která si myslí, že jsou někým jiným. Nakonec se od hrocha dozvídají o mimozemšťanech a vše stylem deus ex machina vyřeší, ovšem možná jen zdánlivě. První polovina představení výborně pracovala s napětím, podporovaným jak hudební složkou, tak prací s loutkou. Problém nastává ve druhé půlce příběhu, kde rozhřešení zápletky působí nahodile a spousta motivů zůstává neuzavřená a nedořečená. Soubor si je problémů vědom a chce na nich dále pracovat. Vedoucí volí vhodně typ loutek vzhledem k věku dětí. Děti působí přirozeně a vybaveně. Oproti tomu hlavním postavám – dětem – by se měly v rámci inscenace hledat další herecké úkoly podporující akci. Inscenace získala doporučení do širšího výběru na celostátní přehlídku DS.
Bajka o vráně bylo pětiminutové divadelní představení souboru ze ZŠ a MŠ Vranov (vedoucí Martin Ryšánek). Tato bajka je inscenovaná jako vtip s jasnou a diváky zasahující pointou. Herecký projev hlavního hrdiny je velice soustředěný a přesný, místy až příliš přepjatý, s lehkým sklonem k exibici. Projev ostatních je pravděpodobně hlavně díky kostýmu v pozadí. Bajka o Vráně byla dozajista inspirativní a divácky kladně přijatým představením této přehlídky.
Muzikál Rebelové vedle Bellové na přehlídce zahrál soubor Rebelové ze ZŠ Pavlovská (vedoucí Monika Okurková, Miroslav Klíč) Pětačtyřiceti minutové představení bylo tvořeno dvěma plány. První je samotný autorský příběh o mladých lidech a jejich vzájemných vztazích, přičemž se vše točí okolo ukradené písemky. Příběh a vývoj postav je schématický, jednání postav a jejich proměny neuvěřitelné, možná až naivní. Konec je nedořešený. Druhý plán tvoří písně, které si soubor půjčil z muzikálu Rebelové. Ty zpívá novinářka, která dělá průzkum vztahů mladých lidí. Písně zpívá na mikrofon, ostatní přizvukují a hudbu doplňují tancem. Bohužel tanec a zpěv ostatních pro diváky postrádá energii a emoce. Asi největším problémem je to, že novinářka zpívá i mužské písně, což působí poněkud směšně. Propojení zpěvu a příběhu je násilné a není odůvodněné. Na diskuzi jsme se dozvěděli, že tvorba této inscenace byla pro soubor převážně záminkou pro společné potkávání a tvorba divadla byla až na druhém místě. Každopádně je fajn, že se soubor pokusil alespoň o vlastní autorský příběh a nesnažil se kopírovat původní muzikál.
Jako druhé představení jsme druhý den přehlídky viděli inscenaci Čert a Káča ze ZŠ Chudičce, představení trpělo podobnými problémy jako Pošťácká pohádka, O lakomé Barce a Čarodějný bál. Jednalo se spíše o interní hru dětí, než o divadelní představení. Jistým komickým prvkem bylo obsazení čerta (největší chlapec ze souboru) a Káči (nejmenší holčička).
Dalším dobře nakročeným autorským představením přehlídky bylo Osudové setkání divadelního souboru ze ZŠ Vedlejší (vedoucí Olga Šperková). Jedná se o jednoduchý příběh manželů. Manžel je zlý na ženu, vše se schyluje k rozvodu. Žena uvrhne na svého muže při jeho odchodu kletbu – při znovuzamilování usne a bude spát navěky. Muž chodí rok a den po světě, až dorazí do hospody, kde se zamiluje do zdejší hospodské. V tu chvíli muž usne. Hospodská mu lásku opětuje a zvrátí působící kletbu. Na této inscenaci se dá ocenit převážně práce s nadsázkou, zkratkou a slovním humorem. Na dětech je vidět, že si hraní užívají a přesně vědí, jaký mají na jevišti úkol. Jistým problémem je závěr příběhu, kdy je z etického úhlu pohledu role ex-manželky poněkud nedořešená, nevíme, zda jim svatbu přeje, či by chtěla pozměněného manžela zase zpátky. Inscenace však patřila zejména díky herní složce v hereckém projevu ke kvalitním ukázkám práce se souborem.
Přímý postup na celostátní přehlídku DS získala inscenace Budíci ze ZŠ Rousínov (vedoucí Michaela Kyjovská), která vychází z předlohy Miloše Macourka. Inscenaci jsme ocenili hned z několika důvodů. Příběh je vhodný pro danou věkovou skupinu, nabízí možnost hry, ale i práci na dramatických situacích, má výraznou pointu a celkové sdělení. Všechny tyto tři možnosti vedoucí využívá. Příběh je postaven na vztahu budíku a jeho nového pána, výborně však funguje i sbor ostatních budíků, který celé představení rytmizuje. Celkovému vyznění pomáhají i kostýmy, i když jejich využití při snu nebylo zcela jasné. Inscenace každopádně patřila k vrcholům přehlídky.
Autorská inscenace Innana, kterou zahrál soubor ze ZŠ Pavlovská (vedoucí Pavel Cisarík) byla inspirována starými sumerským texty. Soubor se pokusil vytvořit autorský mýtus o královně Innaně, která je zabita svým bratrem, ten navíc zneuctí její hrob a Innana nenajde klid ani po smrti. Mezi tím její bratr pod vlivem zlého boha nastolí v její zemi vládu teroru. Dobré kněžky s pomocí bohyně dosáhnout výjimky a Innana je propuštěna z podsvětí. Odpustí svému bratrovi a tím dokáže bohům svou lidskou sílu. Na představení a jeho tvůrcích bylo vidět, že mají chuť divákům sdělovat témata, která je pálí, což jsme oceňovali. Výraznou složkou v tomto představení byl živý hudební doprovod, který dokresloval atmosféru příběhu, na druhou stranu některé písně zpomalovaly děj, což se projevilo zejména v druhé polovině inscenace, která již byla poměrně nesrozumitelná a zdlouhavá. Obsahovala dějové linie, které přímo nesouvisely s hlavní linií příběhu. Zejména situace z podsvětí, ve kterých se pracovalo s napětím gradací a poetikou mluveného slova, dokazovaly, že soubor se vydává osobitou a inspirativní cestou společného autorského hledání.
DDS Brnkadla (vedoucí Ondřej Dufek) zahrál na této přehlídce představení Horizont událostí. Děti na jevišti působily vybaveně. Bylo na nich vidět zaujetí a v některých situacích jednaly přirozeně a uvěřitelně. Je zřejmé, že inscenaci žijí, nicméně divák se v tomto představení často neorientoval. Bohužel se tak ztrácí silné sdělení, které soubor chce poskytnout divákovi. Inscenace je inspirovaná rozsáhlou předlohou Lemony Snicketa, která je na jeviště poměrně těžko převoditelná. Divákovi tak občas unikají některé motivace postav, jichž je mnoho a příběh je velice zamotaný. Hlavní hrdinové příběhu zoufale hledají novou rodinu, kterou však záhy někdo tajemný zabijí. Nestačí si tak s novými „rodiči“ vytvořit vztah a vše působí poněkud odcizeně. Nebylo nám také jasné, zda vědí, kdo je strůjcem všeho zla na nich páchaného. Bylo však vidět, že soubor se složitou inscenací chce bojovat i nadále.
Divadelní soubor ze ZŠ Vedlejší uvedl na přehlídce další inscenaci podle Čapkovy předlohy – Doktorskou pohádku. V představení vystupuje úctyhodný počet dětí (25) ve věku 8-9 let. Děti si vypravování tohoto příběhu užívaly, oceňovali jsme jejich herní a taneční projev i přes to, že občas postavy nejednaly mezi sebou, ale deklamovaly text divákům Poněkud problematická je pak samotná postava Magiáše, jehož „zlou minulost“ soubor neexponuje, a je podobný jak vodníkovi, tak hejkalovi. Zásah lékaře, který je mu ochotný pomoci pouze když Magiáš přestane být nepřátelský vůči lidem, pak vyznívá trošku jako vydírání.
Moderní autorskou pohádku Drak Vegetarián napsala a zinscenovala vedoucí souboru DK ZŠ a MŠ Bohdalice Věra Georgieva. Hrách, kterým se drak vegetarián živí, se rozkutálí a drak nemá co jíst. Je nucen vyžádat si princeznu. Král povolá prince, který je ochoten draka zabít. Nicméně drak spolu s královským kuchařem přijde na to, že ve skladech mají spoustu sterilizovaného hrachu, který je pro draka vhodnější. Závěrečné rozuzlení (deus ex machina), tak působí na diváka rozpačitě. V představení bohužel nevznikají dramatické situace a také se nepracovalo s nadhledem a nadsázkou.
Sobotní ráno a poslední den přehlídky začal se svým představením Zuzanka a písmenka DK Babylón. Děti znaly své jevištní úkoly, působily jistě. Měly vytvořené typové postavy. Nejvíce jsme diskutovali o sdělení celého příběhu. Učitelka, školník a ostatní žáci šikanují Zuzanku, která neumí psát. Nakonec se to naučí (divák se však nedozvídá kde) a vyhraje soutěž o nejlepší písmenka. Jako diváci jsme velice soucítili se Zuzankou. Učitelka totiž vůbec neučí, pouze zkouší, Zuzance vůbec nepomáhá. Na základě diskuze se souborem jsme zjistili, že by mělo jít o kritiku jednání učitelky a ostatních. Pro zřejmější vyznění inscenace by bylo třeba doplnit některé situace, a to zejména z prostředí Zuzančina
domova.
Na Inscenaci Krokovy dcery souboru ze ZŠ a MŠ Blanenská, Brno jsme převážně vyzdvihovali vzniklé dramatické situace a schopnost dětí v nich přirozeně jednat. Dramatické situace tu vznikaly převážně s jednáním Libuše (spor o pole) a Tety (svatba). Poněkud nás mrzelo, že vypravěčky neuměly text. Nebyl nám také jasný rámec inscenace. Zcizující projev dívek patrný nejvíce u námluv Tety se mohl jevit jako vhodná dramaturgicko-režijní koncepce zvolené předlohy. Oceňovali jsme také jednoduché kostýmní provedení.
Posledním představením přehlídky byl komponovaný pořad o Josefu Čapkovi spojený s úvodní scénou z knihy Povídání o Pejskovi a Kočičce a předělanými vánočními koledami ZŠ Jedovnice. Pořad se poněkud vymykal kontextu divadelní přehlídky. Bylo evidentní, že vznikal pro potřeby konkrétní školy a je asi zbytečné ho dále rozebírat. Neodpustím si však upozornit na velice problematický jev. Pan učitel byl po celou dobu na scéně spolu s jedenáctiletými dětmi. Fyzicky s nimi manipuloval na scéně, opravoval jejich držení textů, které četli. Jeho fyzická přítomnost na jevišti děti rozhodně nepodporovala, navíc byla naprosto neadekvátní vzhledem k jejich věku. Naštěstí však festivalové publikum se po celou dobu představení udrželo a soubor tak snad neutrpěl posměchem, který si účinkující v žádném případě nezasloužili.
Miloš Maxa