AS 2003, č. 2, s. 26 - 27, Marie Kotisová.
FESTIVAL NA VYSOČINĚ
14. března 2003 ohlásily poletující bělostné vločky počátek krajské přehlídky TŘEŠŤSKÉ DIVADELNÍ JARO. Ano, stejně jako každoročně se sníh zlomyslně usadil na chodnících i na silnici, a navzdory divadelnímu jaru donutil všechny účastníky přehlídky, aby k prknům, jež znamenají svět, doklouzali. A tak s úlevným pocitem, že se všem podařilo nepřízeň počasí (nebo přízeň - teď nevím) překonat, usedli jsme vstřícně do divadelních řad. Festival zahájil Divadelní soubor Stonařov s komedií mravů Václava Klimenta Klicpery Každý něco pro vlast v úpravě E.F. Buriana. Režisér Petr Vaněk do textu zasahoval podle potřeby zvoleného výkladu: v písňové rovině vtipně a v souladu s obsahem, ale v zavádění nových groteskních motivů (např.vážené měšťanky jako uklizečky, Jesenský nosící bustu Havlíčka atd.) se bohužel minul s tématickou rovinou komedie. Tak se stalo, že jsme byli svědky předvádění jednotlivých vtipností navěšených na starý, dobrý Klicperův příběh, který tím byl odsouván do pozadí.
Stonařovský soubor hrál s chutí a očividně mu na jevišti bylo dobře. Ne vždy se podařilo, aby se o svou radost s námi podělil. Důvod, proč se tak nestalo, je dán nedotaženou dramaturgicko-režijní koncepcí.
V sobotu odpoledne byly do divadla pozvané děti na pohádku Otakara Starého Pekelný mariáš v realizaci NaKop Tyjátr Jihlava. Text této pohádky nepatří k povedeným. Je zahlcen spoustou nelogických motivací a bezradných dialogů omílajících stále dokola jedno a to samé. Textová neujasněnost se v jevištním provedení spojila s nedůsledností režijní. Jakoby herci neměli o čem hrát, a tak se z bezradnosti utíkali až k pitvoření. Bylo nám velmi líto nemalého úsilí herecky dobře vybaveného souboru, ale kde nic není, ani NaKop Tyjátr nebere. Škoda, že si při výběru textu nedali záležet.
I přišel večer a s ním znovu NaKop Tyjátr Jihlava tentokrát s detektivní divadelní hrou Agathy Christie Deset malých černoušků. Uvést v amatérském divadle klasickou detektivku není vůbec úkol lehký, ale už v průběhu prvního dějství bylo zřejmé, že v koncepci hostujícího režiséra Karla Bryndy nezůstanou herci detektivnímu žánru nic dlužni. Tedy, že nám dopřejí, abychom si v hledišti užili napětí, že nám dopřejí, abychom byli účastni pátrání po pachateli odpovídajícími divadelními prostředky: přesné nástupy, výstižné ztvárnění dramatických osob, jednání v daných okolnostech, řešení dramatických situací atd. Jistým problémem inscenace bylo vyznění slovního jednání u představitelů Very Claythornové a Anthonyho Marstona. Jeho příčina spočívá v nevhodně posazeném hlase, což občas vytváří falešný podtext. V druhé polovině představení několikrát zakolísal temporytmus, ale zásadním problémem se jeví závěr, kde se z chladnokrevného a s přehledem jednajícího pachatele náhle stává pitvořící vrah. Deset malých černoušků v provedení jihlavského souboru NaKop Tyjátr patřilo ke zdařilým inscenacím přehlídky.
V neděli dopoledne hrál pro dětské publikum soubor Vltavan Týn nad Vltavou pohádkový příběh na motivy Tomáše Pěkného Havrane z kamene. Příběh o touze člověka někam se zařadit, někam patřit. Inscenace začala velmi působivě tancem čarodějnic a pokusem Mladé složit zkoušky do magického covenu. Do napínavé situace přichází venkovské děvče Juliána s prosbou o pomoc. Čarodějnice ji začnou ohrožovat a tehdy se Mladá rozhodne Juliánu ochránit. Dochází ke střetu uvnitř světa nadpřirozeného a posléze se světem reálným. Až potud inscenace funguje a je divadelně zajímavá. Druhá polovina představení trpí hlavně tím, že některé dramatické situace zůstávají nedořečené. Jakoby soubor věděl víc než sděluje. Nejrazantněji se to projevuje při čarování Mladé: nic nepřekonává, nic ji nebrání. V závěru rovněž není zřejmé její rozhodnutí, kterou cestou se vydá. Přes mnohé nedotaženosti však soubor na jevišti působil velmi upřímně a sympaticky.
Další představení CAMI (ÁDA ) složené z pěti minikomedií Pierra - Henri Camiho přivezl DS Vicena z Ústí nad Orlicí. Soubor nevycházel z černého humoru autorova, ale posunul text do žánru kabaretu až taškařice. Nic proti tomu, neboť i v této rovině mohla inscenace fungovat a být divácky zajímavá, kdyby tvůrci byli důslední. Občasné nedodržení zvolených výrazových prostředků, oslabené pointování situací a nedůsledný pohyb divadelního znaku způsobilo, že inscenace ve zvoleném žánru fungovala jen na 60%.
Večer patřil hře Princezna T. Daniely Fischerové v nastudování DS Rotunda Znojmo. Inscenace se odehrávala v neměnné výpravě, jíž na horizontu dominoval estetizující látkový sloup rozdělující scénu na dvě části, dále vertikálně členěné pomocí praktikáblů. Celé jeviště bylo pokryto bílou látkou. Vzadu po stranách sloupu stály na štendrech vany s červeným filtrem - fungovaly jako znak smrti. Na praktikáblech vpravo a vlevo byly umístěna reflektory, které měly sloužit k vymezování prostorů tématických i konkrétních. Škoda, že nebyly důsledněji využívány a používány, jak ve smyslu příběhu (hry samé), tak obsahu (významu). Jednání dramatických osob bylo realizováno především verbálně, v sošných postojích s nádechem antické osudovosti. To znamená, že až na pár výjimek byly situace řešeny přes slova. Pohyb skutečný i pohyb dramatický, tedy změnu prostředí i změnu motivů vnášely postavy tří zanniú - Truffaldina, Smeraldiny a Brighelly, sloužící jak příběhu tak i principům divadelní komunikace. Tyto výše popsané skutečnosti byly výsledkem koncepce režiséra Václava Berana, jehož úprava textu, škrty, povýtce eliminovaly faktor člověčiny a zdůraznily diagram moci. Představení bylo koncipováno neobvykle, takže zvolená interpretace působila sevřeně. Celkový dojem z představení byl umocněn dobrými hereckými výkony.
Šťastný nový rok divákům popřály členky DS Karla Čapka MěKS Třešť v divadelní komedii Pauliny Daumaleové Šťastný nový rok. V tomto komorním, komediálně laděném příběhu dvě ženy, každá ze zcela jiné společenské vrstvy, spolu řízením osudu prožijí silvestrovskou noc. Režisér Milan Šindelář inscenací citlivě odhaluje ženskou duši plnou lásky, rozporů, porozumění, sobeckosti, strachu z osamění i důstojné hrdosti. Ukazuje, že pod rozličnými šaty a rozdílnými životními zkušenostmi máme všichni stejnou kůži, srdce a sny. Režijní koncepce vyostřuje v situacích protikladné motivace, aby v pointách - v duchu žánru - dospěla ke komickému sjednocení, přitakání, ale i rozporu mezi postavami. Režie i herci celkem respektují textovou nabídku, kdy postava o sobě podává pouhou verbální informaci, aby později o téže informaci vypovídala v konkrétní situaci jednáním, často paradoxním, tedy komickým. Herecký projev obou protagonistek, verbální i nonverbální, je výstižně plastický a vede diváka všemi serpentinami příběhu až do nečekaného finále. Přesto by bylo vhodné pouvažovat o vyčištění poslední třetiny inscenace a vyškrtat ojedinělé, rádoby humorné výstupy, které nesouvisí se situací a v podstatě jen opakují již známé části příběhu, aniž by povyšovaly vyznění. Pour Felicité, aneb Šťastný nový rok.
Příběh neobyčejného brankáře. Na osamělém jevišti osamělý brankář v osamělé brance předvádí osobní variace na motivy hry Didiera Kaminky. V jediné roli, ve vlastní režii se představuje Petr Šaryk Coufal, člen DS Jiří Poděbradský Polná. Vzhledem k tomu, že se herec nedrží pevného textu a splétá motivy dané autorem s motivy vlastními a motivy vycházejícími ze sumy specifických rekvizit, stává se jeho projev na jevišti poněkud nepřehledným. Rovněž není zřejmé, a to je zásadní, jde-li o realitu na fotbalovém hřišti, či jen o představy. Na nejasném záměru i vyznění se též podílel nepřesný zvukový plán.
DS Klicpera Jihlava se představil v muzikálu Pavla Dostála s hudbou Richarda Pagody a Vladimíra Žáka Výtečníci. Režiséři Ivana a Milan Šteklovi upravili text podle vzorce ber kde ber, takže na jevišti vznikl mumraj. Mladým protagonistům (školákům a středoškolákům) chyběla základní herecká vybavenost: slovní projev, pohyb po smyslu a u některých i zpěv. Celá produkce působila jako exibiční vystoupení pro spolužáky.
DS Karla Čapka Třešť uvedl hru Jevana Brandona Thomase Charleyova teta, v níž se první režií představila Dana Obrdlíková. Inscenace trpěla nepřesným výkladem, který v důsledku vedl herce k tomu, že kladli větší důraz na směšnost jednání postav v situacích, než na podstatu humoru s nímž tento text pracuje. Dokladem byl i posun z prostředí anglické aristokracie do přibližné současnosti. Tím se vytratil jeden ze základních pilířů komedie - společenské normy chování a principy jejich porušování. Přesto je nutné podotknout, že soubor je slušně herecky vybaven, díky čemuž byl schopen zprostředkovat humorné situace (ne už jejich přesný význam), aniž by se dopouštěl pitvoření.
DS Zmatkaři Dobronín, Božena: Němcová Babička. Toto bylo možné vyčíst z programu, avšak nešlo o dramatizaci Babičky Boženy Němcové, ale o sled obrazů ze života na venkově během cyklu jednoho roku, volně provázané přes postavu babičky a její vnoučata. Inscenace ve svém základě byla rozdělena na čtyři roční období barevnými plachtami, které přinášeli průvodci inscenací, Panklovi psi Sultán a Tyrl. Již zde se vyskytla nepřesnost, či nejasnost, neboť podzim byl vyjádřen zcela odlišným materiálem (maskovací vojenskou sítí), a rovněž nebyl na scénu přinesen podle předchozího klíče. Také různé výrazové prostředky při ztvárnění postav, přímá i nepřímá ilustrace, absence vztahů, ale i občas se objevující zajímavé metafory způsobily, že se nejednalo ve své podstatě o příběh Babičky sdělovaný principy epického divadla, ale spíše o sled fragmentů a obrazů z Babičky a života na vsi během roku. Pravda je, že některé byly velmi efektní, zdařilé, ba i významové, jiné jen nahodilé a neukončené. Bylo by dobré, kdyby se dobronínští Zmatkaři rozhodli zda budou Babičku realizovat principy epického divadla, nebo zda se přikloní ke sledu obrazů jež bychom mohli nazvat: Český rok na vsi. Oba principy jsou přijatelné, ale možná nás Zmatkaři překvapí a dospějí k nečekané syntéze, neboť nakročili a vůbec ne nezajímavě.
DS Domu kultury Žďár nad Sázavou uvedl hru Světáci, (převod známého filmu V. Blažka, Z. Podskalského, E.Illíka a V. Hály na divadelní prkna). Film jako umělecký druh ale komunikuje zcela jinými výrazovými prostředky než divadlo. Upravovatel filmového scénáře a režisér inscenace Jiří Vobecký nebyl v převodu mezi uměleckým jazykem filmu a uměleckým jazykem divadla ani trochu důsledný. Tak se stalo, že motivace postav, situace, ale i příběh sám, nenabyl podoby divadelnosti, takže jsme byli svědky pouhé, zábavné produkce, a to přes všechny dovednosti a schopnosti, prostě přes hereckou vybavenost členů DS Žďár.
S poslední inscenací se na přehlídce představilo Divadlo „Bez chibi“ Brtnice s komedií Velký styl od Rudolfa Krupičky. Tato divadelní hra byla napsána roku 1918. Režisér Michal Lurie text seškrtal, a hle, mohl být o zcela současné politickospolečenské situaci v nejednom městě. Inscenátoři však zapomněli diváka seznámit s jistými aspekty příběhu, tedy proč se co na jevišti děje a jaké cíle mají dramatické postavy. Tím se stalo, že protagonisté chodili po jevišti a říkali text, jako by sami v jeho hodnotu a sílu nevěřili. Přitom ale, podle jednání, přesněji chování, v jistých situacích v sílu divadelnosti upřímně věří, a dávají do ní vše - například baletní číslo Aleny Rychtecké.
Čtyřicátý druhý ročník Třešťského divadelního jara zakončilo hostující představení – AUGUST, AUGUST, august z Volyně. Nutno podotknout, že stejně jako minulé roky místní občané hojně navštěvovali všechna představení - v průměru 150 osob. Třešťský divák je vstřícný divák a jeho reakce ať už jde o smích, zaujetí nebo potlesk vždy podrží divadelníky a pomáhá jim překonat občasné nedostatky. I radnice města bere festival za svůj a je účastna na každém představení: nejen vítá soubor před oponou, ale zůstává v sále, i na hodnocení. Také DS Karla Čapka MěKS Třešť, byť se účastnil třemi inscenacemi, ani na vteřinu nepolevil v péči o chod festivalu, jednotlivé soubory, porotu a v baru taktéž o místní diváky, z nichž mnozí zůstávali na hodnocení inscenací.
Porota pracovala ve složení: Marie Kotisová, Josef Brůček a Vladimír Zajíc. Rozhodla o těchto nominacích a doporučeních na národní přehlídky: Na FEMAD Poděbrady /Divadelní Třebíč – Nominace: DS KARLA ČAPKA MěKS Třešť - ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK (Pauline Daumaleová); 1. doporučení: NAKOP TYJÁTR Jihlava - DESET MALÝCH ČERNOUŠKŮ (Agatha Christie). Na Šrámkův Písek – Nominace: DS ROTUNDA Znojmo - PRINCEZNA T. (Daniela Fischerová). Na POPOLKU Rakovník - 1. doporučení: DS ZMATKAŘI Dobronín - BABIČKA (Božena Němcová); 2. doporučení: VLTAVAN Týn nad Vltavou - HAVRANE Z KAMENE (Tomáš Pěkný).
Marie Kotisová
14. března 2003 ohlásily poletující bělostné vločky počátek krajské přehlídky TŘEŠŤSKÉ DIVADELNÍ JARO. Ano, stejně jako každoročně se sníh zlomyslně usadil na chodnících i na silnici, a navzdory divadelnímu jaru donutil všechny účastníky přehlídky, aby k prknům, jež znamenají svět, doklouzali. A tak s úlevným pocitem, že se všem podařilo nepřízeň počasí (nebo přízeň - teď nevím) překonat, usedli jsme vstřícně do divadelních řad. Festival zahájil Divadelní soubor Stonařov s komedií mravů Václava Klimenta Klicpery Každý něco pro vlast v úpravě E.F. Buriana. Režisér Petr Vaněk do textu zasahoval podle potřeby zvoleného výkladu: v písňové rovině vtipně a v souladu s obsahem, ale v zavádění nových groteskních motivů (např.vážené měšťanky jako uklizečky, Jesenský nosící bustu Havlíčka atd.) se bohužel minul s tématickou rovinou komedie. Tak se stalo, že jsme byli svědky předvádění jednotlivých vtipností navěšených na starý, dobrý Klicperův příběh, který tím byl odsouván do pozadí.
Stonařovský soubor hrál s chutí a očividně mu na jevišti bylo dobře. Ne vždy se podařilo, aby se o svou radost s námi podělil. Důvod, proč se tak nestalo, je dán nedotaženou dramaturgicko-režijní koncepcí.
V sobotu odpoledne byly do divadla pozvané děti na pohádku Otakara Starého Pekelný mariáš v realizaci NaKop Tyjátr Jihlava. Text této pohádky nepatří k povedeným. Je zahlcen spoustou nelogických motivací a bezradných dialogů omílajících stále dokola jedno a to samé. Textová neujasněnost se v jevištním provedení spojila s nedůsledností režijní. Jakoby herci neměli o čem hrát, a tak se z bezradnosti utíkali až k pitvoření. Bylo nám velmi líto nemalého úsilí herecky dobře vybaveného souboru, ale kde nic není, ani NaKop Tyjátr nebere. Škoda, že si při výběru textu nedali záležet.
I přišel večer a s ním znovu NaKop Tyjátr Jihlava tentokrát s detektivní divadelní hrou Agathy Christie Deset malých černoušků. Uvést v amatérském divadle klasickou detektivku není vůbec úkol lehký, ale už v průběhu prvního dějství bylo zřejmé, že v koncepci hostujícího režiséra Karla Bryndy nezůstanou herci detektivnímu žánru nic dlužni. Tedy, že nám dopřejí, abychom si v hledišti užili napětí, že nám dopřejí, abychom byli účastni pátrání po pachateli odpovídajícími divadelními prostředky: přesné nástupy, výstižné ztvárnění dramatických osob, jednání v daných okolnostech, řešení dramatických situací atd. Jistým problémem inscenace bylo vyznění slovního jednání u představitelů Very Claythornové a Anthonyho Marstona. Jeho příčina spočívá v nevhodně posazeném hlase, což občas vytváří falešný podtext. V druhé polovině představení několikrát zakolísal temporytmus, ale zásadním problémem se jeví závěr, kde se z chladnokrevného a s přehledem jednajícího pachatele náhle stává pitvořící vrah. Deset malých černoušků v provedení jihlavského souboru NaKop Tyjátr patřilo ke zdařilým inscenacím přehlídky.
V neděli dopoledne hrál pro dětské publikum soubor Vltavan Týn nad Vltavou pohádkový příběh na motivy Tomáše Pěkného Havrane z kamene. Příběh o touze člověka někam se zařadit, někam patřit. Inscenace začala velmi působivě tancem čarodějnic a pokusem Mladé složit zkoušky do magického covenu. Do napínavé situace přichází venkovské děvče Juliána s prosbou o pomoc. Čarodějnice ji začnou ohrožovat a tehdy se Mladá rozhodne Juliánu ochránit. Dochází ke střetu uvnitř světa nadpřirozeného a posléze se světem reálným. Až potud inscenace funguje a je divadelně zajímavá. Druhá polovina představení trpí hlavně tím, že některé dramatické situace zůstávají nedořečené. Jakoby soubor věděl víc než sděluje. Nejrazantněji se to projevuje při čarování Mladé: nic nepřekonává, nic ji nebrání. V závěru rovněž není zřejmé její rozhodnutí, kterou cestou se vydá. Přes mnohé nedotaženosti však soubor na jevišti působil velmi upřímně a sympaticky.
Další představení CAMI (ÁDA ) složené z pěti minikomedií Pierra - Henri Camiho přivezl DS Vicena z Ústí nad Orlicí. Soubor nevycházel z černého humoru autorova, ale posunul text do žánru kabaretu až taškařice. Nic proti tomu, neboť i v této rovině mohla inscenace fungovat a být divácky zajímavá, kdyby tvůrci byli důslední. Občasné nedodržení zvolených výrazových prostředků, oslabené pointování situací a nedůsledný pohyb divadelního znaku způsobilo, že inscenace ve zvoleném žánru fungovala jen na 60%.
Večer patřil hře Princezna T. Daniely Fischerové v nastudování DS Rotunda Znojmo. Inscenace se odehrávala v neměnné výpravě, jíž na horizontu dominoval estetizující látkový sloup rozdělující scénu na dvě části, dále vertikálně členěné pomocí praktikáblů. Celé jeviště bylo pokryto bílou látkou. Vzadu po stranách sloupu stály na štendrech vany s červeným filtrem - fungovaly jako znak smrti. Na praktikáblech vpravo a vlevo byly umístěna reflektory, které měly sloužit k vymezování prostorů tématických i konkrétních. Škoda, že nebyly důsledněji využívány a používány, jak ve smyslu příběhu (hry samé), tak obsahu (významu). Jednání dramatických osob bylo realizováno především verbálně, v sošných postojích s nádechem antické osudovosti. To znamená, že až na pár výjimek byly situace řešeny přes slova. Pohyb skutečný i pohyb dramatický, tedy změnu prostředí i změnu motivů vnášely postavy tří zanniú - Truffaldina, Smeraldiny a Brighelly, sloužící jak příběhu tak i principům divadelní komunikace. Tyto výše popsané skutečnosti byly výsledkem koncepce režiséra Václava Berana, jehož úprava textu, škrty, povýtce eliminovaly faktor člověčiny a zdůraznily diagram moci. Představení bylo koncipováno neobvykle, takže zvolená interpretace působila sevřeně. Celkový dojem z představení byl umocněn dobrými hereckými výkony.
Šťastný nový rok divákům popřály členky DS Karla Čapka MěKS Třešť v divadelní komedii Pauliny Daumaleové Šťastný nový rok. V tomto komorním, komediálně laděném příběhu dvě ženy, každá ze zcela jiné společenské vrstvy, spolu řízením osudu prožijí silvestrovskou noc. Režisér Milan Šindelář inscenací citlivě odhaluje ženskou duši plnou lásky, rozporů, porozumění, sobeckosti, strachu z osamění i důstojné hrdosti. Ukazuje, že pod rozličnými šaty a rozdílnými životními zkušenostmi máme všichni stejnou kůži, srdce a sny. Režijní koncepce vyostřuje v situacích protikladné motivace, aby v pointách - v duchu žánru - dospěla ke komickému sjednocení, přitakání, ale i rozporu mezi postavami. Režie i herci celkem respektují textovou nabídku, kdy postava o sobě podává pouhou verbální informaci, aby později o téže informaci vypovídala v konkrétní situaci jednáním, často paradoxním, tedy komickým. Herecký projev obou protagonistek, verbální i nonverbální, je výstižně plastický a vede diváka všemi serpentinami příběhu až do nečekaného finále. Přesto by bylo vhodné pouvažovat o vyčištění poslední třetiny inscenace a vyškrtat ojedinělé, rádoby humorné výstupy, které nesouvisí se situací a v podstatě jen opakují již známé části příběhu, aniž by povyšovaly vyznění. Pour Felicité, aneb Šťastný nový rok.
Příběh neobyčejného brankáře. Na osamělém jevišti osamělý brankář v osamělé brance předvádí osobní variace na motivy hry Didiera Kaminky. V jediné roli, ve vlastní režii se představuje Petr Šaryk Coufal, člen DS Jiří Poděbradský Polná. Vzhledem k tomu, že se herec nedrží pevného textu a splétá motivy dané autorem s motivy vlastními a motivy vycházejícími ze sumy specifických rekvizit, stává se jeho projev na jevišti poněkud nepřehledným. Rovněž není zřejmé, a to je zásadní, jde-li o realitu na fotbalovém hřišti, či jen o představy. Na nejasném záměru i vyznění se též podílel nepřesný zvukový plán.
DS Klicpera Jihlava se představil v muzikálu Pavla Dostála s hudbou Richarda Pagody a Vladimíra Žáka Výtečníci. Režiséři Ivana a Milan Šteklovi upravili text podle vzorce ber kde ber, takže na jevišti vznikl mumraj. Mladým protagonistům (školákům a středoškolákům) chyběla základní herecká vybavenost: slovní projev, pohyb po smyslu a u některých i zpěv. Celá produkce působila jako exibiční vystoupení pro spolužáky.
DS Karla Čapka Třešť uvedl hru Jevana Brandona Thomase Charleyova teta, v níž se první režií představila Dana Obrdlíková. Inscenace trpěla nepřesným výkladem, který v důsledku vedl herce k tomu, že kladli větší důraz na směšnost jednání postav v situacích, než na podstatu humoru s nímž tento text pracuje. Dokladem byl i posun z prostředí anglické aristokracie do přibližné současnosti. Tím se vytratil jeden ze základních pilířů komedie - společenské normy chování a principy jejich porušování. Přesto je nutné podotknout, že soubor je slušně herecky vybaven, díky čemuž byl schopen zprostředkovat humorné situace (ne už jejich přesný význam), aniž by se dopouštěl pitvoření.
DS Zmatkaři Dobronín, Božena: Němcová Babička. Toto bylo možné vyčíst z programu, avšak nešlo o dramatizaci Babičky Boženy Němcové, ale o sled obrazů ze života na venkově během cyklu jednoho roku, volně provázané přes postavu babičky a její vnoučata. Inscenace ve svém základě byla rozdělena na čtyři roční období barevnými plachtami, které přinášeli průvodci inscenací, Panklovi psi Sultán a Tyrl. Již zde se vyskytla nepřesnost, či nejasnost, neboť podzim byl vyjádřen zcela odlišným materiálem (maskovací vojenskou sítí), a rovněž nebyl na scénu přinesen podle předchozího klíče. Také různé výrazové prostředky při ztvárnění postav, přímá i nepřímá ilustrace, absence vztahů, ale i občas se objevující zajímavé metafory způsobily, že se nejednalo ve své podstatě o příběh Babičky sdělovaný principy epického divadla, ale spíše o sled fragmentů a obrazů z Babičky a života na vsi během roku. Pravda je, že některé byly velmi efektní, zdařilé, ba i významové, jiné jen nahodilé a neukončené. Bylo by dobré, kdyby se dobronínští Zmatkaři rozhodli zda budou Babičku realizovat principy epického divadla, nebo zda se přikloní ke sledu obrazů jež bychom mohli nazvat: Český rok na vsi. Oba principy jsou přijatelné, ale možná nás Zmatkaři překvapí a dospějí k nečekané syntéze, neboť nakročili a vůbec ne nezajímavě.
DS Domu kultury Žďár nad Sázavou uvedl hru Světáci, (převod známého filmu V. Blažka, Z. Podskalského, E.Illíka a V. Hály na divadelní prkna). Film jako umělecký druh ale komunikuje zcela jinými výrazovými prostředky než divadlo. Upravovatel filmového scénáře a režisér inscenace Jiří Vobecký nebyl v převodu mezi uměleckým jazykem filmu a uměleckým jazykem divadla ani trochu důsledný. Tak se stalo, že motivace postav, situace, ale i příběh sám, nenabyl podoby divadelnosti, takže jsme byli svědky pouhé, zábavné produkce, a to přes všechny dovednosti a schopnosti, prostě přes hereckou vybavenost členů DS Žďár.
S poslední inscenací se na přehlídce představilo Divadlo „Bez chibi“ Brtnice s komedií Velký styl od Rudolfa Krupičky. Tato divadelní hra byla napsána roku 1918. Režisér Michal Lurie text seškrtal, a hle, mohl být o zcela současné politickospolečenské situaci v nejednom městě. Inscenátoři však zapomněli diváka seznámit s jistými aspekty příběhu, tedy proč se co na jevišti děje a jaké cíle mají dramatické postavy. Tím se stalo, že protagonisté chodili po jevišti a říkali text, jako by sami v jeho hodnotu a sílu nevěřili. Přitom ale, podle jednání, přesněji chování, v jistých situacích v sílu divadelnosti upřímně věří, a dávají do ní vše - například baletní číslo Aleny Rychtecké.
Čtyřicátý druhý ročník Třešťského divadelního jara zakončilo hostující představení – AUGUST, AUGUST, august z Volyně. Nutno podotknout, že stejně jako minulé roky místní občané hojně navštěvovali všechna představení - v průměru 150 osob. Třešťský divák je vstřícný divák a jeho reakce ať už jde o smích, zaujetí nebo potlesk vždy podrží divadelníky a pomáhá jim překonat občasné nedostatky. I radnice města bere festival za svůj a je účastna na každém představení: nejen vítá soubor před oponou, ale zůstává v sále, i na hodnocení. Také DS Karla Čapka MěKS Třešť, byť se účastnil třemi inscenacemi, ani na vteřinu nepolevil v péči o chod festivalu, jednotlivé soubory, porotu a v baru taktéž o místní diváky, z nichž mnozí zůstávali na hodnocení inscenací.
Porota pracovala ve složení: Marie Kotisová, Josef Brůček a Vladimír Zajíc. Rozhodla o těchto nominacích a doporučeních na národní přehlídky: Na FEMAD Poděbrady /Divadelní Třebíč – Nominace: DS KARLA ČAPKA MěKS Třešť - ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK (Pauline Daumaleová); 1. doporučení: NAKOP TYJÁTR Jihlava - DESET MALÝCH ČERNOUŠKŮ (Agatha Christie). Na Šrámkův Písek – Nominace: DS ROTUNDA Znojmo - PRINCEZNA T. (Daniela Fischerová). Na POPOLKU Rakovník - 1. doporučení: DS ZMATKAŘI Dobronín - BABIČKA (Božena Němcová); 2. doporučení: VLTAVAN Týn nad Vltavou - HAVRANE Z KAMENE (Tomáš Pěkný).
Marie Kotisová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.