Praha, Národní divadlo, opona Fr. Ženíška, její osudy, čl. 2006 Blanka Frajerová: Dvakrát ztracená opona
HNed zpravodajství HN.IHNED.CZ, 20.1.2006
Dvakrát ztracená opona
Současná výstava ve Valdštejnské jízdárně objevně připomíná
dílo poněkud opomíjeného malíře Františka Ženíška (1849 až
1916) a generace umělců Národního divadla. Většina lidí o něm
neví o mnoho víc, než že byl prvním tvůrcem opony pro Národní
divadlo, která bohužel při osudném požáru roku 1881 shořela a
byla nahrazena dnešní oponou Hynaisovou. Málokdo si však už
dnes představí, jak původní Ženíškova opona vlastně vypadala.
Zdá se to neuvěřitelné, ale několik desítek let si Ženíškova
návrhu opony Národního divadla užívali pouze studenti
Středního odborného učiliště v Litni. V místním zámku, jehož
komnaty vymalovali mimo jiné bratři Mánesové a kde František
Ženíšek vytvořil úplně první studii opony, měli za minulého
režimu učni ložnici.
Kupodivu zde opona přežila jak druhou světovou válku, tak i
komunistické znárodnění a nakonec i pobyt kovářských a
zednických učňů, kterým zámek sloužil jako internát. Mimořádně
vzácné dílo se ztratilo až při opravách objektu
zrestituovaného dědici.
Ženíškovy studie a soutěžní návrhy k první oponě Národního
divadla, zapůjčené z majetku státních institucí, budou až do
2. dubna k vidění na zmíněné expozici.Vystavené studie jsou
vlastně jedinou památkou, podle níž si lze zničenou oponu
zlaté kapličky představit. Avšak její první kresbu spatřilo
kromě tehdejších majitelů liteňského sídla jen pár
"vyvolených", kteří v zámku pracovali, a pak generace učňů, z
nichž většina asi vůbec nevěděla, co je to za obraz a proč v
jejich ubytovně je.
Obraz se nedá ukrást...
Podle slavné operní pěvkyně Jarmily Novotné, která se na
liteňské panství rytířů Daubků v roce 1931 přivdala, se
"opona" kvůli svým rozměrům nedala odcizit. Po svém
porevolučním návratu z emigrace se již ovdovělá umělkyně
zajímala především o liteňský zámek a tzv. Čechovnu, dům v
zámeckém parku, v němž vyrůstal spisovatel Svatopluk Čech a v
němž Novotná prožila nejkrásnější léta svého života. Pěvkyně
byla upřímně překvapená, že studie opony je stále na svém
místě. Přitom veškerý nábytek, obrazy a cennosti, které zde
museli s manželem při odjezdu v roce 1949 nechat, zmizely.
"Obraz je tak rozměrný, že kdyby ho chtěl někdo odnést, musel
by probourat celou stěnu. Můj muž od svých předků věděl, že
František Ženíšek maloval návrh opony přímo na zámku a hned
jej tam instaloval. Je jen trochu rozbité sklo, ale není se co
divit, postele byly úplně blízko obrazu. Když jsem se do Litně
podívala po mnoha letech a zjistila, že v nejkrásnější zámecké
místnosti, kde bývala jídelna, je učňovská ložnice, byl to pro
mne šok. Ale že tu zbyla opona, to mne moc potěšilo. Je to
velmi vzácný exemplář, jediný v tomto provedení, který
existuje," řekla mi Jarmila Novotná při našem setkání počátkem
devadesátých let.
Tehdy netušila, že se zrestituované sídlo prodá a opona záhy
zmizí. Stejně tak nemohla tušit, že sama zemře tak náhle a
nečekaně a že už jinak krásně zrekonstruovaný zámek a Čechovnu
neuvidí. Nenapadlo ji ani to, co zloděje. Stěnu nebourat,
návrh opony vyříznout a nechat v sále jen rám.
"Koupil jsem zámek v roce 2000 již bez opony. Obraz byl
ukraden v době, kdy potomci rodiny Daubků zámek dávali před
prodejem trochu dohromady," říká současný majitel zámku.
Jarmila Novotná zemřela 9. února 1994, obraz zmizel o několik
měsíců později, když bylo kvůli opravě fasády kolem celého
zámku lešení.
Daubek jako Oldřich
S Litní je ovšem spojen i další významný obraz Františka
Ženíška - olej Oldřich a Božena z roku 1884. Ten také dominuje
zmíněné Ženíškově retrospektivě.
Jedno z nejpůsobivějších Ženíškových děl bylo totiž namalováno
také na panství Daubků, v dnes již neexistujícím zámečku v
nedalekých Vlencích. Z Litně se do Vlenců dojde pěšky asi za
deset minut. František Ženíšek si Vlence vybral zřejmě kvůli
prastarému dvoru, který k zámečku patřil, a kvůli trochu
tajemnému údolíčku za humny, které ráno bývá zahaleno mlhou.
Sem umístil výjev z české historie - seznámení knížete
Oldřicha s Boženou, vytvořený na objednávku pro
velkoprůmyslníka Daubka. Po generace se vypráví, že předlohu
mohutného dubu, který na obraze je, našel Ženíšek v místě
zvaném U pily v osadě Leč, patřící rovněž k Litni.
"Málokdo myslím tuší, že bujarý Oldřich na koni nese podobu
mého fešného tchána. Otec mého manžela Jiřího, Josef Šebestián
Daubek, se se svým milovaným koněm Vulkánem stal Ženíškovým
modelem," vzpomínala Jarmila Novotná. Dodala, že tchán byl
patřičně hrdý na to, že si malíř vybral pro zpodobnění
Oldřicha právě jeho. Hřebec Vulkán byl pro liteňskou stáj
přivezen až z Ruska.
Pro podobu Boženy si umělec údajně vybral jednu z panských
komorných. Jisté naopak je, že dívenka, vykukující na obraze z
lesa, je obličejem i postavou kopií Daubkovy neteře z
nedalekých Suchomast. Také podoby ostatních postav z obrazu
hledal Ženíšek mezi místními usedlíky. Například pro psovody
se mu velmi dobře hodili dělníci z liteňského pivovaru...
Na Daubkovu objednávku vzniklo i další Ženíškovo významné
historické plátno Soud nad husity, namalované hned další rok
po obraze Oldřich a Božena.
Je příznačné, že již zmíněná výstava Františka Ženíška začíná
podobiznami, mezi prvními právě portrétem Josefa Šebestiána
Daubka (1842 až 1922). S úspěšným průmyslníkem, zakladatelem
první lihovarnické školy v Rakousku, se mladý Ženíšek seznámil
v Paříži, když sem v roce 1878 přijel na výtvarný Salon
francouzských umělců. Chtěl se tu potkat především s Václavem
Brožíkem a Vojtěchem Hynaisem. Náhodné setkání s Daubkem však
bylo pro jeho další tvorbu podstatně důležitější.
Po všech stránkách úspěšný Daubek, vnuk básníka Josefa
Šebestiana Hněvkovského, se stal nejen osobním přítelem
malíře, ale také jeho stálým a významným zákazníkem. Navíc mu
poskytl pohostinství na svých panstvích v Brněnci, Litni a
Vlencích.
"Tchán měl velkou slabost pro umění i pro Liteň, kde žil od
malička. To díky němu liteňský zámek navštívili a vyzdobili
přední čeští malíři. Býval tu Hynais, Brožík, Švabinský, Aleš,
Úprka, Myslbek a mnoho jiných. Maxe Pirnera a Josefa Václava
Myslbeka požádal o vyzdobení rodinné hrobky, kterou navrhl
architekt Antonín Wiehl," vzpomínala Jarmila Novotná, která
však později do Litně sama přilákala slavné osobnosti, zejména
pěvce a hudebníky a také svého velkého obdivovatele Jana
Masaryka.
Pro první Ženíškův pobyt u Daubka hned po návratu z Paříže
bylo vybráno panství v Brněnci. Z této doby také pochází
Daubkův portrét vystavený ve Valdštejnské jízdárně. Na další
panství Daubků, do Litně, přijel však již jako vítěz v soutěži
o malířskou výzdobu Národního divadla. V té době už sem ovšem
jezdily i jiné významné osobnosti, mezi nimi například
kardinál Bedřich kníže ze Schwarzenbergu. I jeho Ženíšek v
roce 1886 portrétoval...
Ženíšek, Liteň a Daubkové
František Ženíšek si zamiloval Liteň a okolí stejně jako
všichni umělci před ním a po něm a jako i později Jarmila
Novotná. Podobně jako Svatopluk Čech nebo Václav Beneš
Třebízský zde čerpal inspiraci. Chodíval se projít do zámecké
obory nebo na kopec zvaný Mramor, odkud je rozhled do celého
kraje, jemuž dominuje hrad Karlštejn. V té době se také
přátelství s Josefem Daubkem až neuvěřitelně prohloubilo.
Dokonce tak, že spolu v letech 1884 - 1885 podnikají výlet do
Holandska. Pro Josefa Šebestiána Daubka to byla zároveň
svatební cesta, roku 1884 se totiž oženil s vídeňskou dvorní
dámou, Irmou von Wels. Portrét této paní Daubkové je rovněž k
vidění na současné výstavě.
Je však možné, že sňatek s významnou dámou později přispěl k
jistému odcizení obou mužů. Rozhodně v tom však nehrála žádnou
roli paní Irma jako žena, spíše její styky s vyššími kruhy. V
té době měl totiž Daubek téměř všechno, po čem toužil. Dobře
hospodařil na svých polnostech, prosperoval jeho pivovar i
lihovar. Urostlý a dobře vypadající Daubek měl peníze i
vážnost, ale chyběl mu šlechtický titul. Styky jeho ženy mu
otevřely cestu do Vídně a potomek vlastenců se začal otevřeně
ucházet o přízeň nejvyšších kruhů rakousko-uherské monarchie.
Jistým příslibem mu byly návštěvy samotného následníka trůnu,
Františka Ferdinanda d'Este. Konečně v roce 1886 získává Josef
Šebestián Daubek od císaře titul rytíře. V tomto roce jej také
Ženíšek portrétuje naposledy.
První podobizna je tedy z doby, kdy Daubek vsadil na nástup
českého kapitálu a více se přikláněl k českému vlastenectví.
Poslední portrét je obraz úspěšného muže, tíhnoucího k
mocnářství. Zřejmě to přispělo k tomu, proč František Ženíšek
přestal do Litně jezdit...
Snímky / Národní galerie v Praze, Blanka Frajerová a archív:
František Ženíšek: Studie k první shořelé oponě Národního
divadla, 1880, olej, papír na plátně, 60 x 77 cm (Národní
galerie v Praze); František Ženíšek; Ženíškova studie k oponě
ze zámku v Litni; obraz byl ukraden v 90. letech; Zámek v
Litni
Autor/ři: Blanka Frajerová
Stránky projektu iHNed.cz připravuje Economia OnLine. ISSN
1213-7693. Kontakty.
Copyright © 1996-2005 ECONOMIA a. s.
Dvakrát ztracená opona
Současná výstava ve Valdštejnské jízdárně objevně připomíná
dílo poněkud opomíjeného malíře Františka Ženíška (1849 až
1916) a generace umělců Národního divadla. Většina lidí o něm
neví o mnoho víc, než že byl prvním tvůrcem opony pro Národní
divadlo, která bohužel při osudném požáru roku 1881 shořela a
byla nahrazena dnešní oponou Hynaisovou. Málokdo si však už
dnes představí, jak původní Ženíškova opona vlastně vypadala.
Zdá se to neuvěřitelné, ale několik desítek let si Ženíškova
návrhu opony Národního divadla užívali pouze studenti
Středního odborného učiliště v Litni. V místním zámku, jehož
komnaty vymalovali mimo jiné bratři Mánesové a kde František
Ženíšek vytvořil úplně první studii opony, měli za minulého
režimu učni ložnici.
Kupodivu zde opona přežila jak druhou světovou válku, tak i
komunistické znárodnění a nakonec i pobyt kovářských a
zednických učňů, kterým zámek sloužil jako internát. Mimořádně
vzácné dílo se ztratilo až při opravách objektu
zrestituovaného dědici.
Ženíškovy studie a soutěžní návrhy k první oponě Národního
divadla, zapůjčené z majetku státních institucí, budou až do
2. dubna k vidění na zmíněné expozici.Vystavené studie jsou
vlastně jedinou památkou, podle níž si lze zničenou oponu
zlaté kapličky představit. Avšak její první kresbu spatřilo
kromě tehdejších majitelů liteňského sídla jen pár
"vyvolených", kteří v zámku pracovali, a pak generace učňů, z
nichž většina asi vůbec nevěděla, co je to za obraz a proč v
jejich ubytovně je.
Obraz se nedá ukrást...
Podle slavné operní pěvkyně Jarmily Novotné, která se na
liteňské panství rytířů Daubků v roce 1931 přivdala, se
"opona" kvůli svým rozměrům nedala odcizit. Po svém
porevolučním návratu z emigrace se již ovdovělá umělkyně
zajímala především o liteňský zámek a tzv. Čechovnu, dům v
zámeckém parku, v němž vyrůstal spisovatel Svatopluk Čech a v
němž Novotná prožila nejkrásnější léta svého života. Pěvkyně
byla upřímně překvapená, že studie opony je stále na svém
místě. Přitom veškerý nábytek, obrazy a cennosti, které zde
museli s manželem při odjezdu v roce 1949 nechat, zmizely.
"Obraz je tak rozměrný, že kdyby ho chtěl někdo odnést, musel
by probourat celou stěnu. Můj muž od svých předků věděl, že
František Ženíšek maloval návrh opony přímo na zámku a hned
jej tam instaloval. Je jen trochu rozbité sklo, ale není se co
divit, postele byly úplně blízko obrazu. Když jsem se do Litně
podívala po mnoha letech a zjistila, že v nejkrásnější zámecké
místnosti, kde bývala jídelna, je učňovská ložnice, byl to pro
mne šok. Ale že tu zbyla opona, to mne moc potěšilo. Je to
velmi vzácný exemplář, jediný v tomto provedení, který
existuje," řekla mi Jarmila Novotná při našem setkání počátkem
devadesátých let.
Tehdy netušila, že se zrestituované sídlo prodá a opona záhy
zmizí. Stejně tak nemohla tušit, že sama zemře tak náhle a
nečekaně a že už jinak krásně zrekonstruovaný zámek a Čechovnu
neuvidí. Nenapadlo ji ani to, co zloděje. Stěnu nebourat,
návrh opony vyříznout a nechat v sále jen rám.
"Koupil jsem zámek v roce 2000 již bez opony. Obraz byl
ukraden v době, kdy potomci rodiny Daubků zámek dávali před
prodejem trochu dohromady," říká současný majitel zámku.
Jarmila Novotná zemřela 9. února 1994, obraz zmizel o několik
měsíců později, když bylo kvůli opravě fasády kolem celého
zámku lešení.
Daubek jako Oldřich
S Litní je ovšem spojen i další významný obraz Františka
Ženíška - olej Oldřich a Božena z roku 1884. Ten také dominuje
zmíněné Ženíškově retrospektivě.
Jedno z nejpůsobivějších Ženíškových děl bylo totiž namalováno
také na panství Daubků, v dnes již neexistujícím zámečku v
nedalekých Vlencích. Z Litně se do Vlenců dojde pěšky asi za
deset minut. František Ženíšek si Vlence vybral zřejmě kvůli
prastarému dvoru, který k zámečku patřil, a kvůli trochu
tajemnému údolíčku za humny, které ráno bývá zahaleno mlhou.
Sem umístil výjev z české historie - seznámení knížete
Oldřicha s Boženou, vytvořený na objednávku pro
velkoprůmyslníka Daubka. Po generace se vypráví, že předlohu
mohutného dubu, který na obraze je, našel Ženíšek v místě
zvaném U pily v osadě Leč, patřící rovněž k Litni.
"Málokdo myslím tuší, že bujarý Oldřich na koni nese podobu
mého fešného tchána. Otec mého manžela Jiřího, Josef Šebestián
Daubek, se se svým milovaným koněm Vulkánem stal Ženíškovým
modelem," vzpomínala Jarmila Novotná. Dodala, že tchán byl
patřičně hrdý na to, že si malíř vybral pro zpodobnění
Oldřicha právě jeho. Hřebec Vulkán byl pro liteňskou stáj
přivezen až z Ruska.
Pro podobu Boženy si umělec údajně vybral jednu z panských
komorných. Jisté naopak je, že dívenka, vykukující na obraze z
lesa, je obličejem i postavou kopií Daubkovy neteře z
nedalekých Suchomast. Také podoby ostatních postav z obrazu
hledal Ženíšek mezi místními usedlíky. Například pro psovody
se mu velmi dobře hodili dělníci z liteňského pivovaru...
Na Daubkovu objednávku vzniklo i další Ženíškovo významné
historické plátno Soud nad husity, namalované hned další rok
po obraze Oldřich a Božena.
Je příznačné, že již zmíněná výstava Františka Ženíška začíná
podobiznami, mezi prvními právě portrétem Josefa Šebestiána
Daubka (1842 až 1922). S úspěšným průmyslníkem, zakladatelem
první lihovarnické školy v Rakousku, se mladý Ženíšek seznámil
v Paříži, když sem v roce 1878 přijel na výtvarný Salon
francouzských umělců. Chtěl se tu potkat především s Václavem
Brožíkem a Vojtěchem Hynaisem. Náhodné setkání s Daubkem však
bylo pro jeho další tvorbu podstatně důležitější.
Po všech stránkách úspěšný Daubek, vnuk básníka Josefa
Šebestiana Hněvkovského, se stal nejen osobním přítelem
malíře, ale také jeho stálým a významným zákazníkem. Navíc mu
poskytl pohostinství na svých panstvích v Brněnci, Litni a
Vlencích.
"Tchán měl velkou slabost pro umění i pro Liteň, kde žil od
malička. To díky němu liteňský zámek navštívili a vyzdobili
přední čeští malíři. Býval tu Hynais, Brožík, Švabinský, Aleš,
Úprka, Myslbek a mnoho jiných. Maxe Pirnera a Josefa Václava
Myslbeka požádal o vyzdobení rodinné hrobky, kterou navrhl
architekt Antonín Wiehl," vzpomínala Jarmila Novotná, která
však později do Litně sama přilákala slavné osobnosti, zejména
pěvce a hudebníky a také svého velkého obdivovatele Jana
Masaryka.
Pro první Ženíškův pobyt u Daubka hned po návratu z Paříže
bylo vybráno panství v Brněnci. Z této doby také pochází
Daubkův portrét vystavený ve Valdštejnské jízdárně. Na další
panství Daubků, do Litně, přijel však již jako vítěz v soutěži
o malířskou výzdobu Národního divadla. V té době už sem ovšem
jezdily i jiné významné osobnosti, mezi nimi například
kardinál Bedřich kníže ze Schwarzenbergu. I jeho Ženíšek v
roce 1886 portrétoval...
Ženíšek, Liteň a Daubkové
František Ženíšek si zamiloval Liteň a okolí stejně jako
všichni umělci před ním a po něm a jako i později Jarmila
Novotná. Podobně jako Svatopluk Čech nebo Václav Beneš
Třebízský zde čerpal inspiraci. Chodíval se projít do zámecké
obory nebo na kopec zvaný Mramor, odkud je rozhled do celého
kraje, jemuž dominuje hrad Karlštejn. V té době se také
přátelství s Josefem Daubkem až neuvěřitelně prohloubilo.
Dokonce tak, že spolu v letech 1884 - 1885 podnikají výlet do
Holandska. Pro Josefa Šebestiána Daubka to byla zároveň
svatební cesta, roku 1884 se totiž oženil s vídeňskou dvorní
dámou, Irmou von Wels. Portrét této paní Daubkové je rovněž k
vidění na současné výstavě.
Je však možné, že sňatek s významnou dámou později přispěl k
jistému odcizení obou mužů. Rozhodně v tom však nehrála žádnou
roli paní Irma jako žena, spíše její styky s vyššími kruhy. V
té době měl totiž Daubek téměř všechno, po čem toužil. Dobře
hospodařil na svých polnostech, prosperoval jeho pivovar i
lihovar. Urostlý a dobře vypadající Daubek měl peníze i
vážnost, ale chyběl mu šlechtický titul. Styky jeho ženy mu
otevřely cestu do Vídně a potomek vlastenců se začal otevřeně
ucházet o přízeň nejvyšších kruhů rakousko-uherské monarchie.
Jistým příslibem mu byly návštěvy samotného následníka trůnu,
Františka Ferdinanda d'Este. Konečně v roce 1886 získává Josef
Šebestián Daubek od císaře titul rytíře. V tomto roce jej také
Ženíšek portrétuje naposledy.
První podobizna je tedy z doby, kdy Daubek vsadil na nástup
českého kapitálu a více se přikláněl k českému vlastenectví.
Poslední portrét je obraz úspěšného muže, tíhnoucího k
mocnářství. Zřejmě to přispělo k tomu, proč František Ženíšek
přestal do Litně jezdit...
Snímky / Národní galerie v Praze, Blanka Frajerová a archív:
František Ženíšek: Studie k první shořelé oponě Národního
divadla, 1880, olej, papír na plátně, 60 x 77 cm (Národní
galerie v Praze); František Ženíšek; Ženíškova studie k oponě
ze zámku v Litni; obraz byl ukraden v 90. letech; Zámek v
Litni
Autor/ři: Blanka Frajerová
Stránky projektu iHNed.cz připravuje Economia OnLine. ISSN
1213-7693. Kontakty.
Copyright © 1996-2005 ECONOMIA a. s.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.